Frank Weiner přirovnává současnou školu architektury k obrázku amerického ilustrátora Gyoa Fujikawy z knihy Matka Husa (Mother Goose, 1968) s tím rozdílem, že dnešní děti z říkanky „Stará žena v botě“ mají každé svůj iPad; zdroj
Frank Weiner přirovnává současnou školu architektury k obrázku amerického ilustrátora Gyoa Fujikawy z knihy Matka Husa (Mother Goose, 1968) s tím rozdílem, že dnešní děti z říkanky „Stará žena v botě“ mají každé svůj iPad; zdroj

Ateliérová výuka v době roztržitosti

Frank Weiner

V krátkém experimentu nazvaném architektonické vzdělávání se musíme ptát: Jak dlouho ještě vydrží ateliérový model? Otázka se týká přímo podstaty naší činnosti. Při pomyšlení na ateliér má člověk tušení konce. Od pozdních šedesátých a raných sedmdesátých let, kdy byl tento výukový model vynalezen a kdy byl na vrcholu rozkvětu, do situace zasáhly mnohé vlivy. Přesto dnes stále tvrdohlavě a bezmyšlenkovitě pokračujeme v této „nové” tradici. O ateliéru uvažujeme jako o centru architektonického vzdělávání. Je však dále udržitelné? Kolik podmínek se v architektonickém vzdělávání změnilo od doby, kdy byl tento postoj formulován? Je možné dnes najít jiný přístup, který by lépe vyhovoval okolnostem, s nimiž se dnes musíme vyrovnávat?

Kvalita výuky ateliéru závisí na co nejmenší míře rozptýlení. V dnešní době však míra rozptýlení a jeho prostředky dosáhly takového extrému, že je existence ateliérového modelu zpochybněna.

Bez téměř klášterních podmínek a autonomní, nezaujaté reflexe je prostor ateliéru nefunkční. Vezmeme-li v potaz, že i zdánlivě neškodná věc jako vyzvánějící mobilní telefon může zničit atmosféru kontemplace a tvorby, kterou si ateliér udržuje, uvědomíme si křehkost tohoto modelu. Když je ateliér zamořen rozptylujícími vlivy, je jeho posvátnost narušena a během chvilky je zmařena i značná snaha potřebná k udržení jeho životaschopnosti. Na ateliérovou výuku dále působí také narůstající posun směrem k osobnímu a soukromému. Sluchátka a přístup k internetu umožňují studentům unikat do svých soukromých světů a ponechávají jim jen málo smyslu pro debatu a autentické pracovní prostředí. Vzhledem k těmto tendencím je potřeba najít nový přístup a alternativu k současnému ateliérovému modelu. Nové modely budou přinejlepším částečné a neúplné, ale stojí za to je vytvořit. Jak mohou školy co nejlépe obývat prostory, jež mají k dispozici? Navrhneme-li „eliminovat” ateliér, jak ho budeme vyučovat – a jak co nejlépe využijeme prostory, které původně sloužily k ateliérové výuce?

 

Úryvek z eseje Pět kritických horizontů pro učitele architektury ve věku rozptýlení (Five Critical Horizons for Architectural Educators in an Age of Distraction), jehož jiná citace se objevila v editorialu časopisu ERA21 #01/2006, byl odměněn první cenou Evropské asociace pro architektonické vzdělávání (EAAE) za roky 2003–2005. V originálním znění je dostupný z: http://archdesign.vt.edu/faculty/pdf/Weiner-EAAE-Essay.pdf.

Odešlete e-mailem zpět »


ERA21 vydává ERA Média, s. r. o.
Chleborádova 69/22, 619 00 Brno

Telefon: +420 530 500 801
E-mail: redakce@era21.cz
Projekt se v roce 2024 uskutečňuje za finanční podpory: Ministerstva kultury ČR, Nadace české architektury, Statutárního města Brna a Státního fondu kultury ČR.
Copyright ©2004-2024 ERA Média, s.r.o
Použití článků a fotografií nebo jejich částí je bez souhlasu vydavatele zakázáno.

Informace o cookies na této stránce

Abychom získali představu o tom, co rádi čtete, využíváme na webu soubory cookies, které zpracováváme podle zásad ochrany osobních údajů. Chcete-li nám dát vědět, co vás zajímá, udělte prosím souhlas se zpracováním všech typů cookies.

 

Nastavení cookies

Cookie soubory, které jsou použité na těchto stránkách jsou rozděleny do kategorií a níže si můžete zjistit o každé kategorii více a povolit nebo zamítnout některé nebo všechny z nich. Jakmile zakážete kategorie, které byly předtím povoleny, budou z vašeho prohlížeče odstraněny všechny soubory cookie přiřazené do této kategorie.