Vladimír Matoušek

Teoretik městského plánování a druhý ředitel brněnského pracoviště VÚVA Ing. arch. Vladimír Matoušek, CSc. se narodil v roce 1921 v Jevíčku u Moravské Třebové. Období dětství a dospívání strávil na česko-moravském pomezí. Během studia jevíčského gymnázia se v roce 1937 s přáteli o letních prázdninách coby příznivec skautingu vypravil na bicyklu přes Podkarpatskou Rus a Rumunsko až do vzdáleného Bělehradu. Po složení maturity v následujícím roce, do něhož spadalo vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava, nastoupil ke studiu na Fakultě architektury a pozemního stavitelství v Brně, již 17. listopadu ale došlo k uzavření českých vysokých škol. Do května roku 1942 byl přechodně zaměstnán jako stavební dělník a absolvoval kurzy pojišťovnictví, poté dostal povolávací rozkaz do pracovního nasazení a až do roku 1944 byl umístěn do štýrských železáren Donawitz. Své zkušenosti vylíčil v publikaci Totální nasazení, kterou vydal Magistrát města Brna v roce 2006. Když v závěru války vykonával místo stavebního technika ve Svitavách, kam jezdil z Jevíčka vlakem přes Brněnec, pravidelně míjel místní továrnu, kde chránil Oskar Schindler židovské vězně před deportací do koncentračních táborů.

Jakmile došlo po osvobození k obnově činnosti vysokých škol, nastoupil po šestileté přetržce opět na vysokou školu do Brna. Od podzimu 1947 do března 1948 se spolu s dalšími spolužáky podílel na přípravě Slovenské zemědělské výstavy coby student architekta Jiřího Krohy, který jej v rámci celofakultní agitace přiměl ke vstupu do KSČ. Následně nastoupil na technice jako asistent u profesora Bohuslava Fuchse, s nímž se podílel na přípravě několika územních plánů. V roce 1949 u Fuchse absolvoval. Po vzniku brněnského Stavoprojektu byl nejprve zaměstnán na urbanistickém oddělení, kde generální ředitel podniku Jiří Voženílek v roce 1950 založil Ústav územního plánování, jehož úkolem bylo zpracování odborných publikací, které by usnadnily práci praktikujícím architektům. Zde Matoušek působil pod dohledem vedoucího ústavu architekta Zdeňka Chlupa, který dostal za úkol vybudovat výzkumnou skupinu specializovanou na stavbu měst, jež se později transformovala do samostatného Výzkumného ústavu výstavby a architektury. Matoušek v čele VÚVA vystřídal Zdeňka Chlupa a stal se tak na dva roky druhým ředitelem, dokud jej nevystřídal Evžen Škarda. Matoušek se pak vrátil na své původní místo vedoucího oddělení stavby měst, kde v roce 1952 vydal svou první publikaci s názvem Kompozice a organizace města.

V roce 1954 absolvoval měsíční studijní cestu do NDR. V červnu 1955 uzavřel sňatek se svou životní partnerkou Evou, o rok později se manželům narodil syn Vladimír. Období Chruščovova politického tání mu umožnilo prezentovat výsledky svého výzkumu na prvních mezinárodních konferencích v zahraničí. Za práci na obsáhlé urbanistické příručce Stavba města a vesnic mu ministerstvo pro výstavbu zafinancovalo měsíční studijní cestu do Velké Británie a Francie, o nichž podal podrobnou výzkumnou zprávu. V roce 1958 se zúčastnil mezinárodního kongresu UIA v Moskvě. Po dlouhodobé rekonvalescenci z léčby tuberkulózy přijal v roce 1966 místo ředitele brněnského pracoviště VÚVA, jejímž jménem vystupoval s příspěvky na řadě mezinárodních konferencí i zahraničních univerzitách. V roce 1968 mu byl udělen titul kandidát technických věd, jeho podpis pod výzvu Dva tisíce slov však po srpnové invazi nenávratně poškodil jeho profesní kariéru. Byl zbaven pozice vedoucího urbanistického pracoviště a dále ve VÚVA působil na řadové pozici až do poloviny osmdesátých let, kdy byl penzionován.

Po listopadovém převratu v roce 1989 zastával na přání prvního porevolučního děkana brněnské fakulty architektury Ivana Rullera pozici externího pedagoga. Od podzimu tohoto roku žije v Centru sociálních služeb pro osoby se zrakovým postižením v Brně-Chrlicích. Rodina Vladimíra Matouška v listopadu 2018 roku připravila jeho osobní archiv čítající desítky odborných studií a publikovaných článků v několika světových jazycích k uložení do Archivu architektury a urbanismu Muzea města Brna.