Budova reprezentativního sídla Vinařství Lahofer je zakomponována do znojemské krajiny poseté vinohrady. Slouží zároveň jako výrobna, prostor pro návštěvníky i administrativní zázemí společnosti. Hlavní myšlenkou architektonického ztvárnění je motiv vinných řádků, který se přenáší dovnitř budovy v podobě konstrukčního systému. Architekti ke spolupráci přizvali umělce Patrika Hábla, který na betonové klenby aplikoval své malířské dílo. Veřejnou funkci budovy podtrhuje venkovní amfiteátr, jejž je možné využít pro pořádání společenských akcí. Na návštěvnické centrum navazují kanceláře pro vedení firmy a zaměstnance vinařství. V průsečíku návštěvnické a administrativní části se nachází vstup do výroby rozdělené do dvou samostatných hmot.
Rozhovor s architekty je ZDE.
Psát o práci svých kolegů z pozice praktikujícího architekta je složité. Autor recenze operuje v několika kontextech kritiky. První pohled je absolutní nebo architektonický, který nahlíží dílo a jeho genezi izolovaně. Druhý pohled je lokální, zabývá se kontextem úrovně české stavební produkce a legislativy, v mém případě i města, kde sám žiji. Třetí je kontext zkušenosti osobní praxe. Člověk si jednoduše nedokáže odmyslet situaci autorů jako sobě vlastní.
Kontext architektonický
Vinařství Lahofer zapadá do portfolia Ondřeje Chybíka a Michala Krištofa – jejich rukopis je zde jednoduše čitelný. Pokud píšu, že mě nepřekvapuje, že jde o dílo svých autorů, předjímám existenci spojujícího znaku, metody či myšlenky, která je zastoupena ve více projektech ateliéru. Velkou část tvorby studia Chybík+Krištof čtu tak, že vychází z nějaké abstraktní ideje, která generuje hmotu a prostor. Tato idea se následně přizpůsobuje danému kontextu, čímž se vynořuje, nabývá na konkrétnosti a měřítku. Forma stavby je tedy záznamem zastaveného konceptuálního pohybu, který můžeme ve výsledném díle stále číst. Dá se říct, že idea domu je široce srozumitelná, a tím pádem je snadno přenositelná médii (obrazem, ale i textem).
Jak bychom tedy měli číst objekt Vinařství Lahofer? V měřítku velkého vinařství musíme zapomenout na romantiku a pitoresknost obrazů vinařských uliček, kládových lisů a valených sklípků. Proces zpracování hroznů musí být rychlý, efektivní a v kontrolovaném prostředí. Čím kratší je doba transportu hroznů, tím lépe. Moderní vinařství je v podstatě průmyslový provoz a tomu odpovídají i měřítko a typologie moderních vinařství. Pro architekty to znamená vypořádat se s rozsáhlým stavebním programem a komplikovaným provozem. Chybík+Krištof se rozhodli, že vinařství rozčlení do několika hmot – výrobní část představuje efektivní montovaná betonová konstrukce, reprezentativní část tvoří betonový monolit. Architekti se tak úspěšně vypořádali s tím, že celek nepůsobí gigantickým dojmem, zároveň se však vyhýbají pitoresknosti – objekt je primárně výrobní halou a to se zde přiznává. Reprezentativní část je lehce vytočená vůči hale a při příchodu ji celou zakrývá. Je jasně rozlišen přístup návštěvníků a hroznů.
A právě pro oči návštěvníků je stavba komponovaná. Objemy za sebou vystupují v různých plánech, jak se člověk postupně přibližuje a dům objevuje. Nejdříve – pokud si odmyslím, že je areál ohraničen možná až zbytečně masivním oplocením – se návštěvník ocitá před tváří vinařství, proti reprezentativní fasádě. S příchodem dům postupně objevuje, když se před ním otevře amfiteátr. Za nejdůležitější zážitek z domu považuji právě tohle přicházení a odhalování. Před očima každého příchozího se rekonstruuje proces geneze celého projektu.
Prostor pro degustace je krytý betonovou skořepinou vynesenou obloukovými žebry. Stejně velkoryse je řešeno i administrativní zázemí, kam je možné nahlížet. Návštěvník díky tomu nepřijde o možnost vnímání celého velkolepého prostoru. V procesu se architekti rozhodli oslovit výtvarníka Patrika Hábla a místo akustického podhledu ho nechali vytvořit obrovskou malbu na celou skořepinu. Akustika sice utrpěla, ale celkový zážitek to umocnilo.
Kontext lokální a osobní
Nové vinařství takového rozměru je ve vinařské obci událost a je zásadní, aby investor spolupracoval s dobrými architekty. Může vzniknout unifikovaná hala, anebo dílo s pozitivním dopadem na vnímání celého vinařského regionu. Zajímavostí je, že začátek spolupráce mezi Vinařstvím Lahofer a autory stavby probíhal opačně, než je ve většině případů zvykem. Místo toho, aby investor oslovil architekty, architekti oslovili investora a přesvědčili ho, že se mu investice vyplatí. Což se, zdá se, podařilo a stavebník je na výsledek patřičně hrdý.
Je mi líto každého zastavěného čtverečního metru zemědělské půdy. Je třeba ale rozlišovat, zda jde o továrnu chrlící plastové výlisky, kde výrobek a investor nemají s místem jako takovým nic společného, nebo o lokální podnik, který navazuje na místní tradici a regionu něco vrací, jako je tomu v případě Lahoferu.
Na závěr chci promluvit o páté, zároveň největší fasádě, kterou je rozsáhlá střecha. Zastřešení nad reprezentativní částí je veřejně přístupné, díky čemuž se návštěvník dostane blíže ke střechám haly. Může na ně dokonce nahlédnout, poskočí-li. A když poskočí, uvidí pustou plochu. Architekti uvádějí, že zelená střecha, kterou do projektu chtěli dostat, bohužel nakonec neprošla. Možná se zde místo toho v budoucnu objeví solární panely. Střecha už by dnes neměla být vnímána jako zbytková plocha sloužící jen k tomu, aby do domu neteklo. Tento apel ale směřuje spíše k investorům.
V době, kdy recenzi píšu, mě už zaplavují obrazy domu. Budovy typu Vinařství Lahofer se snadno redukují na principy, schémata a symboly, které se pak dobře pamatují. To ateliér Chybík+Krištof umí. Ve výsledku se ale jedná o docela jednoduchý a logický dům s dobře provedeným detailem, který chytře kombinuje univerzální (montovaná výrobní část) se specifickým (degustační prostor) a spojuje je do soudržného celku.
Jan Hora (*1987, Louny) vystudoval Fakultu umění a architektury TU v Liberci, v roce 2013 spoluzaložil ateliér ORA (Originální Regionální Architektura) se sídlem ve Znojmě, jehož hlavním tématem je maloměsto a jeho kontext. Ateliér získal čestné uznání v Grand Prix architektů 2013 za rekonstrukci vinného sklepu Modrák ve Vrbovci (2011). Mezi jeho další realizace patří např. Štajnhaus v Mikulově (2017, viz ERA21 #04/2017), rodinný dům v Božicích u Znojma (2018, viz ERA21 #02/2019) nebo vinný bar Chatka ve Znojmě (2015). www.o-r-a.cz
Když jsem byl vyzván k recenzi, naznačil jsem, že jsem ke stavbě Vinařství Lahofer kritický. Můj pohled snad vyváží druhý text architekta Jana Hory, který je generačně blíž autorům recenzované stavby.
Můj vhled je ovlivněn mnoha faktory. Zaprvé, v Dobšicích jsem žil do svých 25 let a do širší lokality Znojma se stále vracím. Zadruhé, díky svému působení v Galerii Jaroslava Fragnera jsem navštívil velké množství staveb od předních světových architektů, a to včetně necelé stovky vinařství zahrnující stavby takových jmen, jako jsou Álvaro Siza Vieira, Steven Holl, Boris Podrecca, Mario Botta a další. V letech 2012–2014 jsme se této tematice věnovali velmi podrobně během přípravy a realizace projektu Architektura a víno ve střední Evropě. A zatřetí, s profesorem Kratochvílem se již více než deset let věnujeme tématu udržitelné architektury a etickému kontextu architektonické tvorby.
Vznik nové stavby u Dobšic jsem právě z těchto důvodů mapoval již od prvních uveřejněných vizualizací a během realizace jsem několikrát navštívil její širší okolí, abych si ověřil svou polemiku ohledně jejího umístění v kontextu okolní krajiny. Budoucí objekt vinařství mě zajímal také jako výrazný počin současné architektury na Znojemsku, protože s kolegy připravujeme publikaci o architektonické tvorbě v tomto regionu.
Na začátku června jsem do čerstvě otevřené budovy vinařství vyrazil. Díky rozmarům počasí jsem si mohl ověřit funkčnost architektonického konceptu a vnímat stavbu z pohledu návštěvníka a degustátora krásných vín značky Lahofer.
Není vinařství jako vinařství
Malá poznámka – současná vinařství mají dvě funkce. První funkce je technologická, kde klasickou potravinářskou výrobu řídí sklepmistr, dnes mj. za pomoci počítače. Kvalitní vína lze vyrábět nejen v esteticky dokonalé stavbě. Druhou funkcí je marketingová strategie prodeje vín přímo na místě jejich pěstování a zpracování. Tato zážitková turistika je v současnosti hlavním atributem staveb ikonických vinařství od předních světových architektů. Někdo vinařství rozšiřuje o galerie výtvarného umění, někdo je spojuje s gastronomickými centry nebo s ubytovacím zařízením (viz např. resort Loisium v nedalekém Langenlois v oblasti dolnorakouského údolí řeky Kamp). Vždy záleží na zadání investora a stavebním programu. A také na geniu loci dané lokality, se kterou by měl tvůrce vést citlivý dialog. Zářným příkladem je vinařství Sonberk od Josefa Pleskota. Vrch Slunečná v Popicích, kde tato stavba stojí, má samozřejmě jiný geomorfologický potenciál a Sonberk produkuje pouhý zlomek vín oproti produkci Lahoferu. Z těchto důvodů museli architekti Chybík+Krištof pracovat s velkým stavebním objemem, který se složitěji komponuje do původní krajiny. Přiznám se, že osobně inklinuji k menším vinařstvím právě typu Sonberk. Zvolené místo pro Vinařství Lahofer může návštěvník vnímat pozitivně především v okamžiku, kdy vystoupá na vyhlídkové plato na střeše administrativního a degustačního objektu. Výhled na Pálavu má své kouzlo. Otázkou je, kdy se z něj bude návštěvník těšit. Během horkých a pro Znojemsko typických dní je příjemnější sedět uvnitř betonové skořepiny, která se však zase přehřívá přes skleněnou jižní fasádu. Během příjemného podzimního podvečera nemusí být posezení v degustačním objektu špatný zážitek. Ale ve slunných dnech se ikonická vlna à la jachtařský klub a centrum mládeže v Kodani (architekti Julien de Smedt a Bjarke Ingels / PLOT, 2004), navazující na dvě montované výrobní haly, nejeví jako provozně ideální. Vzniklé auditorium či amfiteátr a vyhlídková plošina jsou také vhodné především pro podvečerní nebo večerní kulturně-společenské aktivity.
Monolitický betonový tunel má dle mého názoru další zásadní problém a tím je špatně vyřešená akustika.1 Když sedíte u vínka, rádi si v klidu popovídáte o jeho charakteru, což je zde velmi komplikované. A ani VIP degustační prostor nepůsobí tak úplně VIP. Podobné degustační prostory bývají spolu s barikovými sklepy srdcem vinařských opusů, zde mi ale tato část připadá dosti stísněná.
Překvapil mne i nedostatečně široký přesah vlny přes jižní fasádu. Pokud prší, a nemusí být ani velký vítr, nelze využít možnosti sedět v částečně chráněném exteriéru přímo v předpolí vinohradu. Velmi kladně je však potřeba hodnotit pozvání předního českého umělce Patrika Hábla, který klenbu návštěvnického centra výtvarně dotvořil reminiscencemi na terroir místních vinohradů. V rámci „udržitelnosti“ je třeba také ocenit využití lehce zpracovatelného betonu.
Dvojsečnost pop-architektury
Jak říkal Mies van der Rohe: Bůh je v detailu. A já jsem bohužel nalezl problematických detailů velmi mnoho. Podstatné však je, že investor je asi spokojen s využitím svých finančních prostředků, že se vinařství objevuje ve všech architektonických periodikách a portálech a že určitě získá nějakou odměnu v rámci českých „pop“ architektonických ocenění. Nutno připomenout, že já „pop-ikonickou architekturu“ typu stezka v oblacích neakceptuji a myslím si, že by se současná česká architektura tímto směrem neměla ubírat. Ale abych studio Chybík+Krištof také pochválil, musím zmínit, že jejich „plástvový raumplan“ enotéky v areálu znojemského pivovaru, realizovaný pro stejného investora, jsem si velmi oblíbil. Tato intervence do historické industriální budovy ukazuje, že s pokorou lze vytvořit kvalitní a kontextuální architektonický koncept. U Vinařství Lahofer to tak bohužel nevnímám.
1 Akustické řešení počítalo s lamelovým podhledem mezi žebry klenby. Plánuje se doplnění vnitřního prostoru o další prvky, které jeho akustiku zlepší (pozn. red.).
Dan Merta (*1963, Znojmo) vystudoval dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Jako kurátor připravoval výstavy na Pražském hradě a v galerii Raiffeisen stavební spořitelny. V letech 1999–2008 byl tajemníkem Společnosti Jindřicha Chalupeckého. Mezi lety 1996–2000 pracoval jako vedoucí odboru kultury městské části Praha 3 – Žižkov, kde spoluzakládal novodobou tradici kulturně-společenských bakchanálií: žižkovský masopust a vinohradské vinobraní. Byl jedním ze zakladatelů Iniciativy za novou Prahu a projektu Tady není developerovo. Od roku 2001 vede Galerii Jaroslava Fragnera v Praze. www.gjf.cz
___________________________________
místo stavby: Vinice 579, Dobšice; účel stavby: sídlo vinařství s výrobnou a návštěvnickým centrem; autoři: Ondřej Chybík, Michal Krištof / Chybík+Krištof (Brno); spolupráce: Hanin Al-Gibury, Victor Cojocaru, Laura Emilija Druktenytė, Karolína Holánková, Martin Holý, Adam Jung, Vojtěch Kouřil, Zuzana Lisoňová, Ondřej Mundl, Zuzana Pelikánová, Matěj Štrba, Gabriela Voláková, Lenka Vořechovská, Zuzana Záthurecká; investor: Vinařství Lahofer, a. s.; generální dodavatel: S-A-S STAVBY, s. r. o.; subdodavatelé: TBG BETONMIX, a. s., člen skupiny Českomoravský beton (dodavatel betonu), MIJA-Therm, s. r. o. (celoskleněné výplně betonových oblouků, celoskleněné příčky, protipožární okna), H&M, s. r. o. (hliníkové fasády, hliníkové dveře); projekt: 2015–2017; realizace: 2017–2020; zastavěná plocha: 3 842 m2; náklady: 120 mil. Kč (bez technologií); foto: Alexandra Timpau / Alex Shoots Buildings, Laurian Ghinitoiu
Ondřej Chybík (*1985, Brno) a Michal Krištof (*1986, Kláštor pod Znievom, SK) vystudovali Fakultu architektury VUT v Brně, absolvovali studijní stáže na univerzitách
ve Štýrském Hradci, Curychu a Bruselu a praxe v ateliérech ve Vídni (PPAG) a Kodani (BIG). V roce 2010 společně založili architektonické studio Chybík+Krištof, které se etablovalo řadou úspěchů v tuzemských i mezinárodních architektonických soutěžích. Mezi významné realizace patří Enotéka znojemských vín ve Znojmě (2019, viz ERA21 #04/2020), bytový dům s lofty v Brně (2019, viz ERA21 #04/2019), bytové domy A1, A2, A3 v Rezidenci Waltrovka v Praze (spolu s ADR, 2017, viz ERA21 #05/2017), showroom společnosti MY DVA, který získal Grand Prix architektů 2017 a byl oceněn i ve finále České ceny za architekturu 2017, nebo český pavilon na světové výstavě Expo 2015 v Miláně. Dále zvítězili například v soutěžích na Horáckou multifunkční arénu v Jihlavě (2019) nebo nové sídlo Lesů České republiky v Hradci Králové (2017). V loňském roce se stali držiteli prestižního ocenění Design Vanguard 2019 pro nejlepší mladé architektonické studio na světě. www.chybik-kristof.com
ERA21 vydává ERA Média, s. r. o. |
|
|
Telefon: +420 530 500 801 E-mail: redakce@era21.cz |
|
| WEBdesign Kangaroo group, a.s. |