Dům dvou tváří. Přístavba sportovní haly k základní škole v Novém Hrozenkově

Janica Šipulová, Martin Sládek / CONSEQUENCE FORMA architects

Sportovní hala v Novém Hrozenkově slouží jak pro potřeby přilehlé základní školy, tak pro širokou veřejnost. Umístění objektu mezi násyp železniční trati a stávajícím východním křídlem školy vytvořilo prstenec kolem vnitřního dvora a zahrady, které jsou nově přístupné ze všech školních budov novými vstupy. Architektonickým záměrem bylo propojit venkovní krajinu a interiér tělocvičny, což umožňuje velkorysé prosklení na západní fasádě. Tvar domu je z velké části ovlivněn vnitřní lezeckou stěnou, která vystupuje nad podhled hrací plochy a tvoří dominantní horní světlík, který je zrcadlen i na druhé straně. Obložení z dřevěných lamel v interiéru dotváří atmosféru a akustickou pohodu. Projekt má více fází a kromě sportovní haly zahrnuje i rekonstrukci hlavní budovy ZŠ, technické vybavení, nové šatny, zázemí haly a rekonstrukci místní kultovní posilovny v suterénu. V budoucnu se chystá i revitalizace okolí.

Dualita v Novém Hrozenkově

Tomáš Machovský

Za Vsetínem vás vítá široké údolí ohraničené úbočími lesnatých kopců s klikatící se Vsetínskou Bečvou. Řídká urbanizace krajiny, zástavba místy usazená na svazích. Kdyby zde byly místo kopců skalnaté alpské štíty, jeden by nabyl dojmu, že se nachází někde v Rakousku nebo Švýcarsku. Na hlavní silnici vedoucí údolím jsou „navěšeny“ jako korálky důležité veřejné objekty – pošty, školy, úřady, továrny, kostely. Kolem je pak volně rozeseta další zástavba dotvářející příjemně urbanizovaný charakter krajiny. Její svébytnou atmosféru dokresluje také místní železnice vinoucí se údolím, po níž v pravidelném intervalu projíždí motorová souprava. V celém tomto obrazu krajiny je někde hluboko vryt obraz drsného kraje sklářů a dřevorubců, kraje na pomezí, kde okolní příroda hrála a hraje důležitou roli v životě zdejších lidí.
Zhruba v polovině údolí vedoucího na Slovensko leží městys Nový Hrozenkov, významné lokální centrum, o čemž svědčí také fakt, že se zde v roce 1929 rozhodli postavit výraznou dominantu – základní školu. Lokalita pro stavbu dle projektu architekta Bohumíra Kupky (1900–1942) byla vybrána citlivě, s ohledem na nedaleké centrum městyse a orientaci ke světovým stranám, na možnosti budoucího rozvoje školního areálu a také na místo, kde se krajina „otevírá“ západním směrem do údolí. Budova školy je orientována rovnoběžně s páteřní komunikací, od níž je velkoryse odsazena. Tím vznikl veřejný předprostor, který dává škole, potažmo celému areálu důležitou a jedinečnou pozici v hierarchii obce. Svým způsobem to svědčí o úctě, kterou naši předci projevili samotnému vzdělání a jeho významu.
Orientace a umístění hlavní budovy A z roku 1929 dělí lokalitu na dvě části – veřejný předprostor s komponovaným hlavním vstupem a vnitřní dvůr ohraničený tělesem železnice při severní hraně pozemku. Komunikace na východní straně vede k objektům ve svahu za železniční tratí. Podél ní byl v minulosti areál školy rozšířen o přístavbu – budovu B.
V urbanistické logice rozvoje lokality pokračuje také přístavba nové sportovní haly od studia CONSEQUENCE FORMA architects, která na budovu B přímo navazuje. Zdařilé a citlivé rozhodnutí o umístění tělocvičny zajistilo intimitu vnitřního dvora školského areálu. Díky novostavbě se rovněž z pouhé přístupové komunikace k objektům za tratí stává „ulice“ a její okolí dostává skoro až městský charakter.
Orientace sportovní haly se odráží také v architektonickém pojetí jejího výrazu. Východní fasáda orientovaná do „ulice“ s pevným pláštěm z omítky a komponovanými okny nabízejícími různé průhledy je stěnou, skořápkou s otvory, chránící celý areál před vnějším prostředím. Naopak západní stěna s modřínovým obkladem a horizontální prosklenou výlohou na úrovni terénu vybízí svou formou k propojování, komunikaci, interakci, zároveň ale poskytuje intimitu, klid, bezpečí a poetiku.
Tuto dualitu – užití omítky na jedné straně a dřeva jako obkladu na straně druhé – lze také vypozorovat u jinak rigidního tvaru sportovní haly, který je ozvláštněn světlíky nad štítovými stěnami. Autoři jsou si oné duality – zapadnout/vyčnívat – vědomi a citlivě s ní pracují. Použití vertikálního rytmizovaného modřínového obkladu působí na první pohled prvoplánově, nicméně při bližším zkoumání kontextu a urbanistického řešení je patrné, že návrh vychází ze snahy vytvořit v areálu intimní, poetické místo. Pojetí západní fasády předznamenává také budoucí charakter vnitřního dvora, kde se uvažuje o výsadbě sadu. Podélné prosklení dodává prostoru hravost, pohyb a život. Při setmění mohou pobíhající postavy ve výloze připomínat prsty pohybující se po klaviatuře. S jistotou lze říct, že západní fasáda na sebe strhává veškerou pozornost a stává se výraznou dominantou místa. Vzhledem ke složitému slepenci areálu je takové silné gesto vítané.
Řešení interiéru haly vychází z urbanistické koncepce a dotahuje ji do detailu. Při východní fasádě je navržena patrová galerie, která na úrovni hrací plochy nabízí úložné prostory, v patře sezení pro diváky. Celá tato hmota betonové konstrukce poskytuje interiéru pevná záda a dostatečnou ochranu před vnějšími vlivy. Směrem k západu se hala otevírá již zmíněným horizontálním proskleným výkladcem. Výhledy z něj jsou nekonečně proměnlivé. Na obou koncích haly se strop láme do světlíků, které dovnitř přinášejí horní tlumené světlo. Výhled z okénka pod světlíkem je pak odměnou lezcům na umělé stěně. Interiérové užití primární kombinace bílé barvy a dřeva vytváří v interiéru příjemný kontrast, který decentně doplňuje červený akcent úložných prostor pod galerií a lezecké stěny. Dřevěný obklad východní stěny a stropní podhled jako by následně přecházely do západní fasády. Konstrukce, návaznosti ploch a materiálů jsou provedeny s pečlivostí v detailu. 
Součástí projektu bylo také zateplení hlavní školní budovy, které znamenalo značnou revizi jejího celkového výrazu. Tato úprava s sebou přinesla nová okna s venkovním zastíněním, cihelné pásky na meziokenních pilířích a nově také na vstupním rizalitu, kde došlo k rozdělení původně pásových oken. Snížením okenních parapetů v suterénu se podařilo tyto prostory více prosvětlit. Z výsledku se však vytrácí kompaktnost výtvarného a kompozičního řešení původní stavby od Bohumíra Kupky. Snaha autorů posunout dům do současného architektonického pojetí vyznívá rozpačitě, jeho výsledný výraz evokuje spíše standardní administrativní budovu. Nicméně i přes některé diskutabilní prvky na hranici subjektivního dojmu je potřeba řešení areálu jako celku ocenit. Jednoznačným přínosem je barevné sjednocení fasád budov A a B i sportovní haly; souboru se tak dostalo kýženého sjednocení různých stavebních etap. Nelze opominout ani sociální rozměr stavebního záměru, protože sportovní hala vytváří prostor pro společenské a komunitní akce městyse a blízkého okolí.
Celkově lze dílo vnímat jako příkladné, a to i s přihlédnutím k faktu, že je založeno na hledání způsobu spolupráce veřejného zadavatele s architekty, se všemi souvisejícími problémy, jako jsou například zadání měnící se v průběhu realizace, financování akce, řešení autorských požadavků apod. V neposlední řadě je nutné ocenit přístup zadavatele, který se rozhodl pro spolupráci s architekty, a dal tak vzniknout kvalitnímu prostoru formujícímu budoucí generace. Sportovní hala v Novém Hrozenkově je příkladem hodnotného architektonického díla vyváženého koncepčně, výtvarně i realizačním provedením a krásným dokladem toho, že architektura má smysl.

Tomáš Machovský (*1975, Opava) studoval Fakultu stavební a Fakultu architektury ČVUT v Praze, diplomový projekt zpracoval v ateliéru Jana Bočana. Architektonickou praxi absolvoval v ateliérech d u m architekti, DNA architekti (Grand Prix Obce architektů a nominace na Evropskou cenu za architekturu – Mies van der Rohe Award za obchodní centrum Šestka v Praze, 2006), Feilden+Mawson v Norwichi (UK) a LSI Architects tamtéž, Pelčák a partner architekti a PM Group. V letech 2014–2017 působil na Univerzitě Palackého v Olomouci, od roku 2017 pracuje jako architekt na volné noze. Je členem Komise rady města Krnova pro architekturu a urbanismus.

Ideál skrz naskrz

Nicol Gale

Budova tělocvičny při základní škole v Novém Hrozenkově je opět jednou z realizací, která boří mýty strojově nudné uniformity většinou montovaných sportovních staveb bez benefitu výrazu a identity či naopak přehnaně nostalgického romantizujícího schématu kontextu místa. Vize návrhu a stavby sportovní haly, vytvoření harmonického areálu v centru městyse, byla zatížena limity velikosti a topografie staveniště, skromného rozpočtu i neodhadnutelného výsledku zisku financí. O to více patří autorům i zadavateli respekt za nápaditost a odvážnou předvídavost. Vždyť za tolik omezujících podmínek se bohužel většinou vyhoví potřebám zadání schématem a konstrukcí, to vše se přizpůsobí místním požadavkům a doplní líbivým detailem. Nic takového v Novém Hrozenkově nenajdete. 
Janica Šipulová a Martin Sládek předvedli mistrovství svých improvizačních schopností architektů a všechny limity maximálně využili. Předností procesu byla jistě i osobní ambice, znalost prostředí (Janica tuto základní školu sama navštěvovala) a motivující diskuze o představách a potřebách uživatelů. Autoři se kultivovaně vypořádali s novou hmotou sportovního sálu, který komunikačním krčkem propojili s budovou stávající školy. Svažitost parcely adaptovali do konceptu přizpůsobení se okolí. Tělocvična není dominantou zastiňující výrazem a funkcí sousední rodinné domy. Je přístavbou čistou, nerušivou, drobnou, ale díky využití světla a průhledů prostornou. Horizontální linie velkorysého prosklení západní fasády i kompozice oken fasády východní nabízí vizuální propojení veřejného prostoru a poetiky aktivit uvnitř z různých pohledů. Úhlopříčné průhledy, jež může pozorovatel přilehlé ulice vnímat, jsou doporučeným voyeurstvím, příspěvkem k vnímání komunity a cyklu neustálé proměny. Jak sokolské! Hranice viditelného je až asociačním propojením s okolím.
Velikým překvapením je těsná blízkost budovy s železničním náspem – stavba je pod něj přímo vklíněna, projíždějící vlakové soupravy nároží přímo líznou. Perspektivní pohledy na venkovní cvičiště a podélnou modřínovou fasádu připomínají z vlaku a nadhledu cestujícího průjezd venkovní arénou s kulisou jeviště. V zatáčce se lineární pohled střídá v kontrastu s průčelím akcentovaným jen malým oknem, figuru haly signifikantně doplňují koncové světlíky. 
Ve zdravém těle zdravý duch a ve zdravém domě čerstvý vzduch. Nejen větrání, práci se světlem, ale i akustické řešení by mohly mnohé soudobé sportovní stavby v malých městech závidět. Přirozeností a jednoduchostí se vyznačují i interiéry. Jemná barevnost a strohost použitých detailů jsou sjednocujícím prvkem. Příjemné je použití masivního dřeva v interiérových fragmentech, významnou roli hraje ve výsledném dojmu prosvětlení symetrii podporujícími světlíky při stěnách průčelí. I bez lezecké stěny by prostor neztratil na atraktivitě, ale zážitek lezení za světlem je lákavý. Zázemí tělocvičny pod minimální galerií hlediště autoři vtipně oddělili hojně využívanými žebřinami, žádný prostor nepůsobí dojmem přeplněnosti či zdobnosti umělé estetiky dekorování. 
Hlavním atributem sportovní haly, po opakovaných návštěvách místa a stavby, je pro mne vstřícná atmosféra a symbióza zdánlivě neslučitelného. Kvalita provedení bez nároků na nejdražší řešení. Pokora bez absence osobité identity budovy. Slučitelnost s využitím pro všechny volnočasové aktivity komunity Nového Hrozenkova. Při třetí návštěvě doženu, co jsem zameškala: prožitek ze sportu. Prožitek ze sportovní stavby už mám. 

Nicol Gale (*1972, Valašské Meziříčí) vystudovala Fakultu architektury VUT v Brně, kde nyní působí na Ústavu experimentální tvorby. Praxi získala v ateliérech P.A.W., RAW a AGP architekti a absolvovala profesní stáže ve Švédsku a Finsku. Od roku 2002 se věnuje vlastní projekční činnosti (Colllab studio). Od roku 2017 se soustavně zabývá analýzou sokolských staveb a navrhování novodobých sportovně-kulturních objektů. Je odbornou poradkyní a členkou hodnoticí komise v rámci dotačních výzev Obnovy sokolské architektury Jihomoravského kraje.

______________

místo stavby: Nový Hrozenkov 437; účel stavby: novostavba sportovní haly a zateplení hlavní budovy základní školy; autoři: Janica Šipulová, Martin Sládek / CONSEQUENCE FORMA architects (Brno); spolupráce: Nina Vlček Ličková, Jan Schleider, Barbora Bělunková, Jiří Šnerch; investor: městys Nový Hrozenkov; projekt: 2019–2020; realizace: 2021; plocha pozemku: 2 030 m²; zastavěná plocha: 820 m²; hrubá podlažní plocha: 900 m²; užitná plocha: 860 m²; obestavěný prostor: 6 650 m³; náklady: 34,7 mil. Kč (sportovní hala), 22,6 mil. Kč (zateplení ZŠ); foto: BoysPlayNice

Studio CONSEQUENCE FORMA architects založili v roce 2016 Janica Šipulová (*1986, Vsetín), absolventka Fakulty architektury VUT v Brně a Akademie výtvarných umění IKA ve Vídni, a Martin Sládek (*1985, Praha), absolvent Fakulty architektury ČVUT v Praze. Pracovní zkušenosti z Vídně s projekty větších měřítek a mezioborová spolupráce formovaly přístup a směřování ateliéru, který se vyprofiloval na základě úspěchů v otevřených architektonických soutěžích. Jeho klíčovými projekty z poslední doby jsou přeměna pivovaru na nové městské centrum Rybáře v Karlových Varech, spolupráce na vzniku nové části města pro tisíce obyvatel – brněnského Jižního centra a rekonstrukce parku na Moravském náměstí v Brně (v realizaci). www.consequence.cz