Umělecké dílo může pozvednout estetickou kvalitu veřejného prostoru i jeho užitnou hodnotu. Vstup artefaktů by měl podporovat veřejný charakter městského prostředí jak v prostorovém smyslu, tak ve smyslu subjektivně vnímaných kvalit V modernitě si umění vydobylo autonomní status, ale naprostá autonomie a umělecká svoboda mohou prostoru města i škodit. Umělecká díla vytvářená k umístění ve veřejném prostoru kladou velké požadavky na zohlednění celkového kontextu – jsou tedy právě v tomto ohledu výzvou k osobní citlivosti tvůrců, spolupráci s architektem, který by měl držet patronát nad kvalitou úprav, a v neposlední řadě i zkouškou úrovně politické reprezentace.

V České republice každoročně probíhájí dvě přehlídky architektury: Česká cena za architekturu, pořádaná komorou, a Grand Prix architektů – Národní cena za architekturu. Obě dvě vrcholí na podzim. Jaký na to má názor Rostislav Koryčánek, historik architektury, kurátor a bývalý šéfredaktor ERA21?

Doprava a její řešení v městské struktuře je tématem, které se architektům vrací jako bumerang. Systémy dopravních vrstev a objekty pro dopravu, řešení dominance automobilů, možnosti uličních profilů, podpora veřejné dopravy, blízká či daleká budoucnost samořídicích automobilů a další témata pravidelně rezonují veřejným prostorem. Co víc by se dalo říct?

Pražské Centrum architektury a městského plánování CAMP [kemp], které v uplynulém roce navštívilo přes 60 00 návštěvníků, zahájí v září svou druhou sezónu. Při té příležitosti odemykáme rozhovor s jeho tvůrci, který vznikl v březnu 2017 a byl publikován v ERA21 #02/2017, věnované tématu OHNISKA ARCHITEKTURY. Jak moc se liší jejich tehdejší vize od skutečného fungování?

Přinášíme první český překlad textu Valéryho Didelona z francouzského časopisu Criticat (2011). Zvolili jsme ho jako příklad kvalitní nezávislé kritiky, ačkoli samozřejmě nejde o jediný možný způsob, jak kritiku psát. Autorova zkušenost s kritizovaným objektem je v tomto případě opravdu přímá, protože sám v budově školy ENSA Nantes tři roky učil. Stavba je jednou ze stěžejních realizací dua Lacaton & Vassal a dostalo se jí v běžném architektonickém tisku téměř výhradně kladného přijetí.