Všetaty jsou zraněné místo

Rozhovor s Petrem Blažkem

V rámci publikace Památníku Jana Palacha ve Všetatech od autorů Miroslava Cikána a Pavly Melkové (MCA atelier) jsme vyzpovídali historika Petra Blažka, hlavního autora historické expozice a místopředsedu soutěžní poroty. V časopise byla publikována zkrácená verze, plnou verzi rozhovoru naleznete zde: 

Mohl byste popsat, jak vznikl nápad na vybudování památníku? Proč se Národní muzeum rozhodlo vyhlásit na něj otevřenou architektonickou soutěž?
O vytvoření památníku Jana Palacha ve Všetatech se dlouhodobě snažily různé občanské spolky. Velkou pozornost veřejnosti získala v roce 2011 výzva Národ pohasl, kterou inicioval grafik Jan Poukar. Nakonec se však potřebné peníze nevybraly (žádné prostředky z této sbírky tak pro stavbu použity nebyly). K vytvoření památníku jsme vyzývali také v roce 2012 při prezentaci výsledků dlouholetého projektu Univerzity Karlovy, v jehož rámci postupně vznikly monografie Jan Palach ’69 (FF UK, Togga, ÚSTR, 2009), dvě historické výstavy a multimediální portál www.janpalach.cz.
Zásadní zlom nastal v prosinci 2013 při projednávání návrhu na zařazení 16. ledna, tedy výročního dne sebeupálení Jana Palacha, mezi významné dny České republiky. Navrhovatelé zákona byli ve sněmovně při jednání konfrontováni s kritikou komunistů, kterým vadily formulace v důvodové zprávě. Kritizovali také, že ve Všetatech stojí zničený dům rodiny Palachových. Poslanec František Laudát tehdy iniciativně podal návrh na udělení dotace na vytvoření všetatského památníku a ten byl následně bez problémů odsouhlasen, včetně hlasů komunistů.
V lednu 2014 se uskutečnila důležitá schůzka přímo ve Všetatech, na kterou jsem byl pozván tehdejším ministrem kultury Danielem Hermanem. Zúčastnili se jí také Janův starší bratr Jiří Palach, František Laudát, zástupci Národního muzea včetně generálního ředitele Michala Lukeše, starosta Všetat a další. Na schůzce bylo domluveno, že institucí, která přípravu soutěže a realizaci památníku zastřeší, se stane Národní muzeum. Návrh, aby se úkolu zhostila některá z regionálních institucí, neprošel – tehdy byla ještě živá aféra bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha, který byl zadržen za korupci při stavebních zakázkách. Ministr kultury preferoval Národní muzeum v Praze také proto, že se jednalo o důležitý projekt. Svou roli hrály i historické souvislosti, Jan Palach se zapálil přímo před historickou budovou Národního muzea na Václavském náměstí.
Ministr následně jmenoval pracovní skupinu složenou ze zástupců ministerstva kultury, Národního muzea, obce Všetaty a osobností z dalších institucí, převážně architektů a historiků. Skupina připravila poměrně přesné zadání pro architektonicko-uměleckou soutěž podle podmínek České komory architektů. Vzhledem k závažnosti úkolu nikdo nezpochybňoval, že se má zakázka zadávat formou soutěže.

Rodinný dům Palachových ve Všetatech tehdy patřil státu?
Nepatřil. Tato skutečnost celý projekt zkomplikovala. Majetkoprávní situace byla složitá; objekt vlastnili dva majitelé, z nichž jeden nebyl svéprávný. Dům stál řadu let opuštěný a uvnitř byl zdevastovaný. Následkem necitlivých úprav se ze stavu na konci šedesátých let 20. století dochovalo pramálo. Prodej domu se vlekl dva roky, neboť za jednoho z majitelů musel rozhodnout soud.

Jaké byly v soutěžním zadání stanoveny podmínky?
Na prodiskutování zadání jsme měli poměrně hodně času právě vzhledem k odkladu soutěže kvůli vyjednávání o odkupu nemovitosti. Pečlivé nastavení podmínek předurčilo výslednou podobu památníku. Již v zadání bylo rozhodnuto o umístění nového samostatného pavilonu pro malou muzejní expozici tak, aby nezasahovala do prostoru rodinného domu. Dále bylo stanoveno, že nebude nutné respektovat vnitřní dispozici domu, pouze dodržet původní objem. Většina soutěžních návrhů tuto možnost využila. Cílem bylo pomocí architektonických a uměleckých postupů připomenout Palachův hraniční čin, který znamenal zásadní událost nejen v československých dějinách, ale také tragický zlom pro jeho rodinu. Třetím prostorem, vytyčeným v zadání, bylo místo pro meditaci a reflexi zážitku z návštěvy památníku.
Zadání soutěže zohledňovalo rovněž ekonomické hledisko. Návrhy měly respektovat možnosti vyhlašovatele v předpokládané výši investičních nákladů 12 mil. Kč bez DPH. Úsporný přístup byl preferován i pro budoucí provozní náklady.

Bylo složité určit vítěze?
S přihlášenými návrhy jsme se seznamovali podrobně během dvou měsíců. Na schůzkách komise se odehrávaly důležité diskuze, které zásadním způsobem moderoval předseda poroty architekt Josef Pleskot. Když jsme poté přistoupili k finálnímu výběru, jednalo se téměř o jednomyslné rozhodnutí. Velkou roli hrála ohleduplnost vítězného návrhu vůči okolí budoucího památníku. Vnímali jsme, že Všetaty jsou zraněné místo, a nechtěli jsme prohlubovat trauma, kterému byli místní obyvatelé vystaveni nejen v období tzv. normalizace, ale již po únoru 1948, kdy na řadu rodin velmi tvrdě dopadly různé formy represe ze strany komunistického režimu.

Jak celkově hodnotíte výslednou realizaci?
Památník věrně odpovídá návrhu, který jsme v soutěži vybrali, a z toho mám radost. V přístupu architektů bych chtěl ocenit velký smysl pro místo, práci se specifickým tvarem stavebního prostoru a s tím související geometrií. Zároveň hodnotím pozitivně, že byl návrh doplněn některými konkrétními předměty. Trvale je zde umístěna posmrtná Palachova maska, kterou sňal Olbram Zoubek. Na jeden rok se také podařilo od Nadace Olbrama Zoubka a Evy Kmentové zapůjčit sochu Jan z roku 1969, kterou Olbram Zoubek pro Všetaty původně plánoval. Dále se podařilo získat od Československé církve husitské formou zápůjčky státní vlajku, kterou bylo překryto tělo Jana Palacha po jeho smrti. Vytvořeno bylo také schodiště do zmizelého patra, jež v původním návrhu nefigurovalo.
Roli památníku nevnímám jako čistě architektonickou, důležitá je i její memoriální a edukativní složka. Významnou součástí je také expozice, kde se návštěvník dozví řadu informací a pochopí dobový kontext.

Čím by měla být socha Jan nahrazena, až vyprší zmiňovaná jednoletá zápůjčka?
Místnost reflexe, kde se socha v současné době nachází, je zamýšlena jako galerie jednoho uměleckého předmětu. Budou se zde střídat různí autoři, což by mohlo dát Národnímu muzeu možnost vytvořit jedinečnou sbírku předmětů, a podpořit tak současné umělce.

Jak probíhala spolupráce s místní samosprávou?
Přístup vedení městyse byl příkladný. Vidím zde i potenciál do budoucnosti. Ve Všetatech existuje naučná stezka Jana Palacha, v současné době bohužel ve velmi zanedbaném stavu. Pomník na hřbitově byl z velké části odcizen a zbytek poškozen. Stezku by bylo dobré obnovit a vytvořit průvodce dostupného prostřednictvím internetu. Ve Všetatech funguje Společnost Jana Palacha, která každý rok organizuje připomínkové akce pro děti a mládež.
Památník by se snad pro místní mohl stát také místem smíření s těžkým obdobím jejich historie. V sedmdesátých a osmdesátých letech museli čelit zájmu Státní bezpečnosti a ne všichni obstáli. Bohužel je to pro některé rodiny téma, ke kterému se nechtěly vracet. Památník je skromný, nejde o okázalé gesto přesycené lacinými symboly. Mohl by se stát místem setkávání a důležitou součástí místního společenského života. Moc mě těší, že se podoba památníku líbí bratrovi Jana Palacha. Pro něj se k tomuto místu vážou velmi bolestné vzpomínky.