Šestnáct tisíc sazenic stromů bude postupně plnit prostor, kde se padesát let chovala prasata, nakonec ho pohltí hustý smíšený les; cesta směrem k bývalému táboru je jedinou umělou linií prostupující budoucím lesem.
Z celkem třinácti hal bývalého vepřína, zrealizovaných ve třech etapách (1972, 1978 a 1985), které ve své době pojmuly až třináct tisíc prasat, byl zachován pouze fragment; mezi torzy průčelních zdí vede pěší stezka.
Cesta přivádí návštěvníky na mírně prohloubenou kruhovou luční lysinu s pevnou obvodovou hranou.
Betonová bariéra u vstupu do areálu navozuje pocit aktu segregace, po jejím překonání se návštěvník ocitne v místě spontánně rostoucího a přírodě blízkého lesa.
Rok 2019: původní haly velkokapacitního vepřína, čerstvě vykoupené Ministerstvem kultury ČR od soukromého majitele za 450 milionů korun.
Rok 2024: v květnu 2024 otevřený Památník holokaustu Romů a Sintů.
Utilitární halový prostor umožňuje variabilní uspořádání expozice a edukačního centra nezávisle na konstrukci.
Provoz domu je navržen tak, aby jej bylo možné používat v sezóně v plném rozsahu a v zimním provozu byly pro veřejnost zpřístupněny pouze toalety.
Stávající březová alej uvádí návštěvníky do vstupního prostoru s přísným pravoúhlým bosketem se stromy nepůvodního druhu (Gleditsia).
Pozůstatky vepřína budou postupně zarůstat lesem; vizualizace: archiv autorů.
Od hlavního vstupu vede cesta směrem k pohřebišti, které je oproti okolnímu trávníku mírně vyvýšené a osázené lesními trvalkami tak, aby nad ním vznikla „peřina květů“; vizualizace: archiv autorů.
Korzo po betonové kružnici je v pravidelném rytmu přerušeno intarzovanými nerezovými pásky s vygravírovanými jmény a daty všech vězňů a jedním symbolickým paprskem na konci.
Památník obsahuje archetypální prvky české krajiny: les, solitérní strom, louku, cestu a rybník, přispívá cíleně k ekologické stabilitě v území.
Stopy vosku po svíčkách na betonové cestě, které měly zabránit stoupnutí na vygravírovaná jména.
Visitor centre floorplan.
