Nová budova radnice v čele podlouhlého náměstí K. V. Raise v Lázních Bělohradě je deklarací otevřenosti v přístupu samosprávy k občanům, městu a hospodaření. Vizuálně otevřené přízemí obsahuje víceúčelový sál, menší zasedací místnost a podatelnu s infocentrem, v dalších dvou patrech se nacházejí kancelářské prostory, které jsou propojeny atriem prosvětleným lucernou. Toto přehledné schéma neodděluje jednotlivá pracoviště od sebe a podporuje dojem společné práce. Estetiku radnice tvoří tenká hranice mezi občansky srozumitelnou vstřícností a důstojnou reprezentací síly města.
Jakub Straka
Radnice – reprezentace moci, symbol města, místo pro setkávání občanů, zastupitelů a úředníků. A přesně takovou mají nově v Lázních Bělohradě. Realizován byl návrh vzešlý z architektonické soutěže, překvapivě až z třetího místa, které obsadili re:architekti. Tento ateliér už mnoho let kultivuje české prostředí svými koncepty a svébytnou filozofií. Mezi jeho známé projekty z poslední doby patří například návrh rekonstrukce hlavního nádraží v Praze, rekonstrukce Velkého kina ve Zlíně, základní škola pro Uhříněves nebo nejnověji přístavba Základní umělecké školy v Černošicích. Ve všech případech jde o projekty oceněné v architektonických soutěžích. Problematikou veřejných staveb se ateliér zabývá dlouhodobě a to je dobře. Veřejné budovy by měly být etalonem výstavby pro ostatní stavitele v soukromém sektoru a ideálně místem, kde se návštěvník setká s promyšleným konceptem prostoru a kvalitou detailů. Měly by vytvářet prostředí přehledné, trvanlivé a krásné, zkrátka dobrou architekturu. Z mého pohledu tomu tak ale vždy rozhodně není. V době, kdy kvalitu většiny staveb ve veřejném sektoru válcuje nejnižší nabídka ceny za projekt, je potřeba ukazovat kvalitní příklady, na které je možné navázat. Myslím, že nová radnice v Lázních Bělohradě je přesně tím případem.
Místo pro novostavbu je ideální, nachází se přímo v čele štíhlého náměstí K. V. Reise. Urbanisticky je dům navržen jako solitér, což je vzhledem k funkci pochopitelné. V Harantově ulici za sebou ale nechává slepý štít sousedního objektu, který lze vzhledem k malé vzdálenosti od radnice jen velmi obtížně dostavět. Naopak formálně objekt harmonicky navazuje na okolí, až se na první pohled nechce věřit, že jde o novostavbu. Proporce oken a detaily na fasádě citlivě modelují hmotu domu. Skoro mi přišlo, že vše je citlivé až příliš a větší razance a snad i monumentalita by radnici slušela. Škoda že územní plán údajně neumožňoval vyšší dům.
Součástí projektu byla i rekonstrukce předprostoru novostavby, který je řešen také velmi kvalitně. Původní rozpraskaný asfalt nahradily dlažba většího formátu, kašna a expresivní nerezová lampa. Tento celek tvoří reprezentativní nástup do významného městského objektu. Materiály na fasádě působí trvanlivě a jsou v harmonii s funkcí budovy. V přízemí je dům opatřen příjemnou tmavou, jemně flekatou omítkou. Dilatace omítkové fasády možná trochu zbytečně citují původně navržené prefabrikované dílce, které se konstrukčně neukázaly jako výhodné. Ve vyšších podlažích je fasáda cihelná, prolamovaná a soudobým jazykem vede dialog s ostatními domy na náměstí. Moc dobrý dojem na mě udělala rovněž střízlivá a decentní barevnost pláště – radnice i díky ní působí velmi elegantně. Tyto motivy a celá řada drobných, dobře vyřešených detailů, říms, parapetů a stínicích prvků povyšují dům z běžné výstavby na architekturu.
Přízemí je otevřené a přístupné. Centrální vstup vítá návštěvníky, přímo na něj navazují zasedací místnost, infocentrum a víceúčelový sál. Umístění zastupitelského sálu v kontaktu s náměstím je zásadním krokem směrem k veřejnosti. Umožňuje nejen „kontrolovat“ zastupitele při správě města, ale v případě potřeby také expandovat program sálu do exteriéru. To vše je podtrženo motivem přenesení vzoru ze žulové dlažby náměstí do teraca v interiéru budovy. Grafické detaily na podlaze nejen krásně zabydlují interiér, ale zároveň dodávají radnici patřičnou osobitost. Při prohlídce vnitřku budovy jsem nabyl optimismu, že kvalitní řemeslné provedení detailů je stále realizovatelné.
Jednoticím prvkem interiéru jsou také kvalitní a dobře stárnoucí materiály. Kromě teraca je to mosaz na zábradlí, dřevo na dveřích a pohledový beton. Kombinace těchto materiálů působí útulně i vznešeně. Mám radost, že se architektům podařilo tento materiálový koncept prosadit, protože investor ve veřejném sektoru často hledí hlavně na pořizovací náklady a stárnutí nebo kvalitu materiálů obvykle už tolik neřeší.
Především v interiéru sálu a vstupní haly je vidět, že autorům velmi záleželo také na pečlivé koordinaci všech technologií. Světla, vzduchotechnika, čidla, vše má svoji přesně určenou pozici, nic není ponecháno náhodě. V horních patrech se nachází dvoupodlažní prostorná hala s horním osvětlením a z ní přístupné kanceláře. Tento koncept je krásně přehledný a vzdušný, žádné temné chodby. Dominantními prvky haly jsou krásné masivní mosazné zábradlí a velký červený stůl. I zde je na podlaze ušlechtilé teraco, jen už není opatřeno ornamentálním vzorem z náměstí, ale abstraktní strukturou. Kancelářské prostory jsou navrženy efektivně téměř po celém obvodu budovy a v čele, směrem do náměstí, je logicky umístěna kancelář starostky.
Po výlezu servisním vstupem na jinak nepřístupnou střechu mě čekalo překvapení v podobě krásných výhledů do okolí. Tady jsem si opět potvrdil, že o patro vyšší dům by mj. přinesl bonus pro návštěvníky radnice či starostenskou kancelář v podobě výhledu do krajiny a na celé město a jeho možný budoucí rozvoj.
Při porovnávání soutěžního návrhu a realizace musím smeknout. Výraz domu a veškeré detaily se podařilo realizovat téměř beze změn. To jen potvrzuje, že soutěžní návrhy nejsou jen nerealizovatelnými představami idealistických architektů, ale promyšlenou a pracně vysezenou koncepcí. Doufám, že i realizace bělohradské radnice přispěje k tomu, aby se zadavatelé veřejných staveb snažili hledat projekty především podle kvality, například pomocí otevřené architektonické soutěže jako v tomto případě.
Jakub Straka (* 1986, Tábor) vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, v roce 2015 založil se spolužáky Jáchymem Svobodou a Vojtěchem Sosnou Atelier bod architekti, který se brzy etabloval zejména díky úspěchům v několika architektonických soutěžích. Z nich vzešly oceňované realizace, jako např. radnice pro Prahu 7 (viz ERA21 #03/2019), rekonstrukce hospody v Máslovicích (viz ERA21 #02/2019) nebo městská sportovní hala v Modřicích (viz ERA21 #02/2020).
Jan Hora
Při setkání s domem návštěvníka překvapí, že je ve skutečnosti menší, než jak se jeví na fotkách. Jeho monumentalita nepramení z velikosti, ale z vhodného uspořádání jednotlivých částí.
Dům má jasně strukturované fasády podle významu. Nejdůležitější je vstupní, jižně orientované průčelí – dům se jím obrací do náměstí a zároveň ho zakončuje. Boční fasády jsou širší, obracejí se na západ do hlavní třídy a na východ do společenského plácku. Severní fasáda je čistě utilitární, je zde čitelný objem schodišťového tělesa. Dům je každému samozřejmě srozumitelný.
Parter vytváří sokl pro další dvě podlaží. Sokl měl být původně obložen betonovými prefabrikáty, další konstrukční vrstva by ale narušila subtilitu plných částí, a tím i transparentnost parteru, proto je zde omítka, která imituje betonový povrch. Omítka je členěna tak, aby se původně zamýšlené díly daly číst. Jde o řešení, které domu výtvarně sluší, na omak a poťuk působí ale méně solidně než těžký beton. Další podlaží jsou obložena klinkerem s výraznou strukturou. Díky jemnému prolamování fasády textura klinkeru vystupuje ještě výrazněji a s pohybem slunce se mění plasticita fasády. Dům korunuje vysoká atika, jeden z těch drobných detailů, který jej činí monumentálním.
Rastr
Nacházíme se v oblasti lázní, kde není možné budovat podzemní konstrukce. Stavba proto nemá sklep, a tím pádem se pod ní neparkuje. Je osvěžující navštívit dům, kde měřítko jeho rastru neurčují plechové krabičky v podzemí, ale potřeby domu samotného.
Parter je členěn jinak než zbylá dvě patra – v průčelí má sedm otvorů a tenčí plné sekce, zbylá dvě podlaží mají otvorů pět a větší poměr zdiva. V téhle změně rastru mezi podlažími se skrývá hlavní prostorový trik.
Zatímco osa kancelářských podlaží prochází středem domu, osa parteru je kvůli přítomnosti širšího sálu vychýlená. Tenhle posun není na první pohled patrný, návštěvník se vždy ocitá na ose schodiště, v přízemí tedy na ose nástupního ramene. Uvědomí si ho, až když se rozhlédne ve dvoraně ve druhém podlaží. Dvorana je umístěna ve středu domu, nosné sloupy jsou ale vůči ní vychýlené. Kvůli tomu je vůči dvoraně vychýlená i „lucerna“ – převýšená část stropu, která sem propouští dostatek světla.
Posun
Tento posun v řádu je způsoben spojením několika východisek – jsou to prostorové potřeby jednotlivých provozů, z nich vycházející nosný systém a snaha vše naskládat do kompaktního objemu s pravidelným rytmem fasády. Jako by se zde přetlačovaly různé potřeby a v jednu chvíli přetlačování ustalo v rovnováze. Tahle změna v systému vytváří na první pohled nepostřehnutelné napětí, nepřesnost, která ale není samoúčelná. Díky tomu není dům strnulý.
Veřejný prostor
Parter radnice je součástí okolního veřejného prostoru. Kytky, které jsou vyskládané z mozaiky na chodnících, se objevují i v interiéru v teracu jako symbolické propojení s okolím.
Samostatnou kapitolou je úprava okolních prostranství, která má možná větší vliv na každodennost než samotná radnice. Není zde prostor se tomu věnovat hlouběji, vypíchnu jen dvě věci. Cením si, že se autoři rozhodli oslovit pro návrh a realizaci kašny před radnicí sochařku Moniku Immrovou. Jde o masivní vydlabaný blok šluknovského syenitu s jemným reliéfem. Druhou věcí je plácek vedle sálu – jednoduše pojednané místo, které není předem jasně definované; zde se může odehrávat cokoli. Plácek je přímo napojen na společenský sál, což vytváří vhodnou synergii.
Provedení
Sídla veřejných institucí by měla definovat aktuální standard. Tyto domy mají reprezentovat to nejlepší z architektury, mají být velkorysé prostorově i provedením. V radnici Lázní Bělohradu každého hned uchvátí dvoubarevné teraco, v patře doplněné mramorovými intarziemi, a masivní mosazné zábradlí. Není to už přílišná opulence? Umím si představit prostory, kde by to nepatřičné bylo, umím si představit, že se s podobnými materiály dá nakládat jako s citací či úšklebkem. Zde ale působí naprosto přirozeně. Sami autoři hovoří o „tenké hranici mezi občansky srozumitelnou vstřícností a důstojným reprezentováním síly města“.
Soutež
Podoba budovy radnice vzešla z architektonické soutěže. Návrh nevyhrál, dokonce nebyl ani druhý, získal třetí místo. Znamená to snad, že soutěž jako způsob výběru nejlepšího návrhu selhala? Naopak. Zadavatel dostal množství návrhů (58!), které vyčerpaly možnosti zadání, a v závěru získal několik nejkvalitnějších, které bylo možné dále rozpracovat. Jiným způsobem by se městu taková možnost neotevřela. A protože v Česku je takový projekt složitým a úmorným procesem, je to stavba prakticky navěky. Soutěž proběhla na konci roku 2017, k realizaci došlo v roce 2023. To je na české prostředí dobrý výkon. Výsledek se od soutěžního návrhu skoro neliší. To je třeba ocenit.
Obraz domu
Když jsem návrh zaznamenal poprvé bez hlubšího vhledu, měl jsem tendenci ho přejít – „pěknej jednoduchej dům“, tak jako to re:architekti umějí. Cenil jsem si toho, že obraz domu zde odpovídá účelu. Na druhý pohled, když jsem stavbu navštívil, mě překvapila promyšlenost a logická provázanost jednotlivých prostor a preciznost, s jakou byli autoři schopni přivést svůj návrh k realizaci. Ten barák se zbytečně nepředvádí, ve skutečnosti je ale prostorově rafinovaný a dotažený v detailech. Definuje vysoký standard odpovídající důležitosti instituce.
Jan Hora (* 1987, Louny) vystudoval Fakultu umění a architektury TU v Liberci, absolvoval stáže na UMPRUM v Praze, u umělecké skupiny Raumlabor v Berlíně a na univerzitě Mimara Sinana v Istanbulu. Po praxi v architektonických kancelářích v Praze, Brně a Amsterdamu spoluzaložil v roce 2013 ateliér ORA (Originální Regionální Architektura) se sídlem ve Znojmě. Vedl ateliér na Fakultě architektury VUT v Brně, od roku 2021 je členem redakční rady časopisu ERA21. www.o-r-a.cz
___________________________
místo stavby: náměstí K. V. Raise 635, Lázně Bělohrad; účel stavby: radnice; autorský tým: Michal Kuzemenský, David Pavlišta, Ondřej Synek, Jan Vlach, Jiří Žid, Kateřina Gloserová, Vojtěch Ružbatský, Dušan Sabol / re:architekti (Praha); spolupráce: Marie Gelová / symbio studio (krajinářské řešení), Monika Immrová (kašna); investor: město Lázně Bělohrad; soutěž: 2017 (3. místo); projekt: 2018–2021; realizace: 2021–2023; řešené území: 3 650 m2; zastavěná plocha: 402 m2; podlažní plocha: 1 270 m2; obestavěný prostor: 5 275 m3; náklady: 75 mil. Kč; foto: Ondřej Bouška
V roce 2010 se sdružila parta lidí kolem architekta Michala Kuzemenského (*1967, Praha) do platformy re:, která následně vyústila v založení architektonické kanceláře re:architekti. Její jádro dnes tvoří David Pavlišta (*1984, Jablonec nad Nisou), Ondřej Synek (*1983, Praha), Jan Vlach (*1984, Praha) a Jiří Žid (*1983, Liberec). Ateliér si poměrně rychle získal reputaci častými oceněními v architektonických soutěžích. V poslední době na sebe upozornil např. projektem rozšíření lodžií panelového domu, který se stal finalistou České ceny za architekturu 2023. www.rearchitekti.cz
Odešlete e-mailem zpět »
ERA21 vydává ERA Média, s. r. o. |
|
|
Telefon: +420 530 500 801 E-mail: redakce@era21.cz |
|
| WEBdesign Kangaroo group, a.s. |