Průmyslový areál na jihozápadním okraji Slavkova u Brna se v letošním roce rozrostl o další zelenou stavbu. Po experimentálním objektu LIKO-Noe, který slouží jako vývojové centrum společnosti zabývající se výrobou interiérových příček, montovaných hal a zelených prvků do staveb, zde byla zprovozněna nová výrobní hala LIKO-Vo, první „živá“ hala na světě. Koncept živých staveb je založen na přírodní tepelné stabilizaci, kterou zajišťují zelená střecha a fasáda, retenční jezírko a další technologie, díky nimž dokážou – na rozdíl od běžných halových objektů – chladit nejen samy sebe, ale také své okolí. Zelené plochy mají kromě zjevného estetického přínosu a schopnosti tepelné izolace i funkci kořenové čistírny odpadních vod, jež jsou přirozenou cestou vyčištěny a dále využity k závlaze. Výstavbou haly firma LIKO-S reaguje na současnou klimatickou situaci a snaží se inspirovat k ohleduplnosti k životnímu prostředí.

Kristina Boda před rokem převzala vedení největšího českého dodavatele dveřních kování. Jak vidí budoucnost společnosti Cobra, držitele mnoha prestižních designových ocenění? 

V příštím roce oslaví ERA21 dvacet let svého fungování. Za tu dobu se z neznámého časopisu s podtitulem ekologie – realizace – architektura proměnila v respektované oborové médium s celorepublikovou působností. Jaké byly okolnosti jejího vzniku a jak se vyvíjela v čase? Co je jejím hlavním přínosem? Jak se proměňovala situace v architektonických médiích a v architektonickém oboru jako takovém? A jak se obecně mění role architekta ve společnosti? Na tyto a další otázky se pokusíme odpovědět v debatě s názvem ERA21. O 20 let architektury víc!, která se uskuteční ve čtvrtek 30. ledna 2020 od 18 hodin v kongresovém sále divadla Husa na provázku v Brně. 

V červnu 2018 byl v Praze otevřen zcela unikátní multifunkční prostor Cubex Centrum Praha. Kvalitu nové kongresové a eventové destinace potvrdila i prestižní mezinárodní soutěž 9^th Global Eventex Awards, v níž Cubex zvítězil v kategorii „nové venue“ již po několika měsících své existence.

O prázdninách roku 1988 jsem při čekání na půlnoční vlak před varšavským Centrálním nádražím výhodně směnil české koruny za polské zloté. Největším zážitkem pro mne coby šestnáctiletého teenagera bylo to, že českou měnu koupil hned první kolemjdoucí. Centrálnímu nádraží, nejmodernější stavbě tehdejší Varšavy, jsem však velkou pozornost nevěnoval. Architektura mě zajímala pouze okrajově. Možná jsem zvedl oči ke špici Paláce vědy a kultury, nejvyšší zdejší stavbě postavené čistě ve stylu socialistického realismu...