ERA21 #01/2015 Kurátorování architektury

kniha editorial

Kurátorování architektury

Jakub Kopec

» celý článek
aktuality

redakční rada

Redakční rada 2015 »

Charakteristickým rysem časopisu ERA21 je jeho tematické zaměření. Jednotlivá čísla se věnují specifickým architektonickým tématům, která do hloubky mapují tendence a problémy současného prostředí a hledají souvislosti napříč obory. Nikoli jediným, ale přesto podstatným předpokladem úspěšného uchopení zvolených témat je otevřená diskuze redakční rady. Po téměř deseti letech od sestavení první redakční rady na podzim 2006 nastal čas provětrat její řady. V českém architektonickém prostředí dozrály nové osobnosti, jejichž názory a zejména jejich konfrontace s názory ostřílených diskutérů budou pro časopis ERA21 jistě přínosem. Dovolte, abychom vám představili osobnosti, které k vám budou v nadcházejícím období ze stránek časopisu promlouvat.

recenze

kniha detail

Plynoucí prostor. Pavilon skla Klatovy – PASK »

Martin Kožnar, Jiří Bíza / Atelier25 /

Drobná stavba na zahradě Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech, postavená koncem padesátých let v akci Z pro potřeby výstav klatovských karafiátů, dlouhá léta sloužila jako depozitář a dílny. Citlivá proměna v moderní výstavní pavilon je založena na očištění přidaných historických vrstev a zazdění původních otvorů včetně centrálního vstupu, čímž vynikla architektonicky čistá forma stavby ve tvaru písmene U. Nové otvory byly prolomeny v obou štítech; asymetricky umístěný vstup nechává expozici nerušeně plynout prostorem pavilonu, velké okno v protilehlém štítu poskytuje velkorysý průhled do zahrady. Třetím zásahem je probourání velkého kruhového světlíku ve středu pavilonu, který zajišťuje rozptýlené horní osvětlení. Zvolený geometrický koncept doplňuje a rozvíjí organicky tvarovaná zahrada s ostrovy travin a sezením.

» celý článek
intro

Umění rukopisu »

Hans Ulrich Obrist

Psaní rukou se v dnešní moderní společnosti prosycené digitálními technologiemi stává stále vzácnějším. Avšak technologie nemusejí nutně znamenat konec této dovednosti, naopak může být jejím znovuzrozením. Umělecký projekt šéfkurátora věhlasné Serpentine Gallery, založený na participačním modelu, obsahuje stovky fotografií ručně psaných vzkazů umělců, spisovatelů a architektů a jeho stránku na Instagramu sleduje téměř 90 000 fanoušků. „Mé myšlenky nejsou zajímavé. Já jsem jenom médium,“ říká Hans Ulrich Obrist.

praxe

Procházka palácem zábavy »

Hans Ulrich Obrist

Expozice byla věnována dvěma vizionářům 20. století – anglickému architektovi Cedricu Priceovi a švýcarskému sociologovi Luciu Burckhardtovi. Palác zábavy, mezioborové kulturní centrum navržené Pricem, představuje muzeum 21. století uplatňující zamýšlenou nejistotu a vědomou nekompletnost jako katalyzátor posilující změnu a zároveň vždy produkující pastvu pro pozorné oči. Burckhardt je iniciátorem „strologie“, vědy o procházení se. Ve své analýze, co ovlivňuje urbánní prostor, Burckhardt dochází daleko za uliční fasády, bere v potaz špínu v sousedství nebo tmu noci. Design, říkával, je neviditelný a architektura musí uvažovat o životním prostředí a sociálních okolnostech, které dalece převažují viditelné prostředí městských obyvatel. Procházka palácem zábavy pokládá do centra pozornosti Burckhardtovy a Priceho archivy, které reflektují společnou rovinu i hluboké rozdíly mezi těmito osobnostmi. Vozíky s původními dokumenty se neustále pohybují a mění své uspořádání, a reflektují tak soudobý akt kurátorského výběru, který je zprostředkovatelem mezi institucí 20. století (na objektu založeném vystavování) a budoucností 21. století (choreografií výstav).

teorie

Exhibicionismus jako prostředek? »

Tina DiCarlo

Latinské slovo „exhibeo“, ukázat, spojuje nejen v angličtině výraz pro vystavování s výrazem pro předvádění se, exhibování. Takto nahlížené vystavování nachází mnoho souvislostí s dalšími společenskými obory zodpovědnými za prezentaci informací, jako například s médii. A spolu s pojmy typu experiment, kritika, idea nebo identita se musí zabývat termíny jako ekonomika, etika nebo mediální obraz. Vhodným výchozím bodem pro takovou úvahu se jeví jedna z nejvlivnějších architektonických výstav posledních desetiletí, Dekonstruktivistická architektura připravená v MoMA v roce 1988 Philipem Johnsonem a Marcem Wigleym.

praxe

Bungalov Germánie »

Savvas Ciriacidis, Alex Lehnerer, Sandra Oehy

Instalace reaguje na téma benátského bienále „Absorpce modernosti: 1914–2014“ otázkou po reprezentativnosti architektury. Německo zažilo století plné politických a společenských zlomů a souvislostí. Bungalov Germánie zkoumá napětí mezi národní identitou a jejím architektonickým vyjádřením. Spojuje dvě budovy národního a historického významu – německý pavilon v Benátkách a sídlo spolkového kancléře (Kanzlerbungalow) v Bonnu –, které zastupují dvě éry německé historie, dva politické systémy a dva architektonické jazyky. Částečná replika bungalovu v měřítku 1 : 1 je otevřenou prostorovou instalací zkříženou s architekturou pavilonu. Materiály a elementy bungalovu zde fungují jako médium dopravující dřívější politická gesta a symbolické akty z Bonnu do Benátek. Spojení obou budov vytváří „třetí prostor“, nadřazený uspořádání a charakteru původních objektů. Jedna budova je nahlížena skrze druhou a obráceně, jedna se druhé stává kontextem a klíčem.

praxe

OMA / Proces »

Maarten Gielen, Lionel Devlieger, Tristan Boniver, Renaud Haerlingen, Benjamin Lasserre, Tine Segers / Rotor /

Reinier de Graaf: „Není to výstava jako každá jiná?“ Rotor: „Ano. Navrhli jsme klasiku – několik stovek předmětů pečlivě rozmístěných v prostoru.“

V roce 2011 přizvala OMA ke spolupráci na připravované výstavě v londýnském Barbicanu uměleckou skupinu Rotor, která svým přístupem představuje myšlenkový protipól ateliéru. Překvapivým výsledkem půl roku trvajícího procesu, pečlivého studia archivů a společných diskusí byla nikoliv retrospektivní přehlídka dokončených projektů, ale „výstava exponátů“, ilustrujících každodenní práci v ateliéru, výstava jako autonomní umělecké gesto odhalující nečekané souvislosti.

rozhovor

Kurátorování osvobozuje architekturu. Rozhovor Jakuba Kopce s Janem Taborem a Imrem Vaškem »

V nedávno uvedeném dokumentu DK proběhla zmínka o provokativním nápisu „FUCK MEGA“, kterým jeho hlavní, předčasně zesnulý aktér dehonestoval výstavu ve vídeňském Künstlerhausu. Tuto expozici s příznačným podtitulem Manifest domýšlivosti kurátoroval Jan Tabor a mezi vystavujícími nechyběl ani Imro Vaško. S oběma matadory experimentální architektury a vystavování jsme se bavili o exhibicionismu a kurátorování, o tom, jak nevystavovat architekturu, o experimentu a měnící se profesi architekta.

praxe

Opět přichází déšť »

Folke Köbberling, Martin Kaltwasser

V rámci revitalizace říčky Seseke byly její koryto a břehy doplněny řadou uměleckých a prostorových intervencí. Stojí zde také tři rodinné domy z betonu a oceli z různých epoch a různých stylů, zmenšené v poměru 1 : 10. Představují prototypy vývoje rodinných domů ve 20. století a současně ukazují jeho konec: individualizovanou masovou výstavbu, sen miliardy pozemšťanů. Obnovené nábřeží je uměle vytvořeným obrazem ideální krajiny, doplněným archetypy bydlení, jež přírodnímu rámci dávají nové měřítko. Druhým pohledem je kontrast mezi romantizující představou exkluzivního bydlení u řeky a permanentní hrozbou přírodní katastrofy. Nikdo netuší, kdy budou jeho sny a vize spláchnuty povodní.

praxe

Kunstkolchoz Mikulovice »

Jan Tabor

Umělecký kolchoz v Mikulovicích u Znojma vznikl s cílem vytvořit prostor pro výstavy, sympozia a mezioborové prolínání na ose Brno–Vídeň. Dvůr a přilehlé hospodářské budovy bývalého statku a pozdějšího JZD jsou dějištěm setkávání architektů, teoretiků, umělců, studentů i sousedů od vedle u jídla, pití a klábosení. Architektonický záměr navazuje na pozůstatky stávajících staveb s cílem znejasnit, jak se změnily výchozí podmínky.

praxe

Nová synagóga v Žiline »

Martin Jančok / PLURAL /

V roku 2011 bola sformovaná iniciatíva za obnovu žilinskej neologickej synagógy od Petra Behrensa z roku 1931 a jej transformáciu na výstavné priestory pre súčasné umenie – kunsthalle. Jej hlavnou ambíciou je dosiahnuť vyvážený dialóg medzi jedinečnou architektúrou kultúrnej pamiatky a jej novým využitím. Počas troch rokov sa architektonický návrh vyvíjal od pomerne extenzívneho obsadenia priestorov synagógy cez jeho postupné odhmotňovanie až po úplné vylúčenie ďalšieho permanentného fyzického vstupu. Veľkorysý centrálny priestor je horizontálne rozdelený do dvoch častí. Vrchná časť bude postupne zreštaurovaná do farebnosti pôvodného interiéru, zatiaľ čo monochromatické prevedenie spodnej časti slúži ako neutrálne pozadie pre jednotlivé výstavy. Dôležitú súčasť projektu tvorí architektúra výstav, ktorá na sezónnej báze a na základe dlhodobého kurátorského programu priebežne mení charakter priestorov.

rozhovor

Nekončiaci proces zmeny. Rozhovor Barbory Šedivej s Marekom Adamovom, Martinom Jančokom a Katarínou Gatialovou »

Kultúrny manažér Marek Adamov spolu s kolegami zo združenia Truc sphérique dlhodobo prispievajú k zásadným zmenám na kultúrnej i architektonickej mape Slovenska. Bez vedomej stratégie experimentujú, menia pôvodné účely stavieb a dávajú im nové obsahy. Okrem vybudovania kultúrneho centra Stanica z bývalej vlakovej zastávky a ďalších priestorov pre umenie v jej blízkosti sa dnes celý tím venuje rekonštrukcii budovy neologickej synagógy v centre Žiliny. Okrem záchrany významnej stavby ide o silnú potrebu vstúpiť do jej pohnutého príbehu príbehom vlastným. Jeho základnými znakmi sú dôraz na spoluprácu, otvorenosť a ochota riskovať. Kľúčovými postavami, ktoré jeho hodnotovú náplň od samého začiatku určujú, sú i architekt Martin Jančok a kurátorka Katarína Gatialová. Nedokončenosť je pre nich výzvou.

praxe

Skladiště Grindbakken »

Tristan Boniver, Renaud Haerlingen, Lionel Billiet, Maarten Gielen / Rotor /

Proměna sto šedesát metrů dlouhé betonové struktury ve víceúčelový veřejný prostor je součástí celkové obnovy přístavní oblasti v belgickém Gentu, která již dávno ztratila svou tvář a paměť. Iniciační koncept pracuje s pamětí samotné konstrukce, jež dříve sloužila jako překladiště sypkých hmot; ponechává stopy původního využití, které rámuje bílým nátěrem a umožňuje jim vyprávět svůj příběh.

praxe

Bunkr 599 »

RAAAF, Atelier de Lyon

Bunkr 599 je součástí Nové nizozemské vodní linie (De Nieuwe Hollandse Waterlinie), vojenského systému využívaného v letech 1815–1940 k obraně měst Muiden, Utrecht, Vreeswijk a Gorinchem pomocí řízených povodní. Zdánlivě nezničitelná stavba, rozříznutá a protnutá dlouhou dřevěnou lávkou, odhaluje pohled do svých útrob, které jsou obvykle skryté pohledům zvenčí. Stala se veřejně přístupnou atrakcí, po dokončení byla dokonce prohlášena národní památkou. Tato radikální intervence vrhá nové světlo na holandskou politiku ochrany kulturních památek a podněcuje lidi dívat se na své okolí jiným způsobem.

teorie

Instalace jako laboratoř vznikající architektury »

Florian Kossak

Ač má architektonická instalace mnoho společného s instalací uměleckou, je samostatnou kategorií. Její historický vývoj lemuje řada milníků, jako jsou divadelní instalace pozdní renesance nebo projekty ruské avantgardy z počátku 20. století. Obzvlášť důležitou roli hrály průniky architektonické praxe s ostatními kulturními obory, které daly vzniknout experimentálním instalacím v podobě masek, scén, interiérů, propagačních materiálů nebo happeningů a jejichž výsledkem byla proměna města a jeho architektury. Experimentální výstavy předjímající budoucnost architektury proto mají důležitou úlohu i dnes.

praxe

Polštářový dům »

Zdeněk Fránek

Experimentální projekt zabývající se architektonickým prostorem demonstruje možnosti využití sofistikovaných technologií jak v procesu navrhování, tak při samotné realizaci, přičemž důležitou složkou návrhu je umělecká invence. Polštářový dům není jen architektonický objekt, ale skutečný dům v měřítku jedna ku jedné, jehož vnitřní prostor je založen na konceptu vytváření si svého životního prostoru vlastním tělem.

praxe

ExoBuilding. Fyziologicky ovládaná adaptivní architektura »

Holger Schnädelbach, Kevin Glover, Ainojie Alexander Irune / Mixed Reality Lab /

ExoBuilding je prototyp „adaptivní architektury“, která reaguje na fyziologický stav svých obyvatel. Vyvinuta byla v souvislosti s neustále rostoucí adaptabilitou v architektuře, kterou umožnila dostupnost vestavěného snímání, řízení a ovládání. Z technického hlediska umožňuje ExoBuilding průběžně sledovat například srdeční tep, dech, teplotu nebo vodivost kůže a odvodit z nich vnitřní atmosféru, tvar a vzhled prototypu. Představuje základní platformu pro výzkum vztahu člověka a prostředí, které by se mu dokázalo přizpůsobit.

praxe

Hy-Fi v MoMA PS1 »

David Benjamin / The Living /

Jedním z důležitých úkolů architektonické tvorby je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí jako základního principu trvale udržitelného rozvoje. Do diskuse o zodpovědném přístupu společnosti k tvorbě vystavěného prostředí vstupují také nejnovější poznatky biologického výzkumu. Experimentální struktura Hy-Fi, realizovaná jako letní pavilon na nádvoří MoMA PS1 v rámci každoročního Programu pro mladé architekty, je postavena téměř výhradně z organického materiálu – speciálně vyvinutých biodegradabilních cihel, vyrobených z kukuřičných stonků a speciální houbovité směsi. Třináct metrů vysoká stavba nespotřebovává žádné energie, neprodukuje žádný odpad ani emise uhlíku a je plně recyklovatelná.

teorie

Kurátorování architektury jako kritická praxe »

Pedro Gadanho

Profese architekta prochází změnou. Mění se podmínky, ve kterých architektura vzniká, mění se její společenský a politický význam. Psaní o architektuře a kurátorování architektury je nezbytnou součástí jejího zprostředkovávání směrem ke globálnímu publiku. Kurátorování architektury nikoli ve smyslu sebepropagace či prezentování již postaveného a známého, ale ve smyslu kritické praxe, jež rozpoznává a zpochybňuje vztah architektonické produkce ke společnosti a odhaluje napětí ležící pod povrchem architektonické praxe. Architekt sám se pak učí nové role, osvojuje si nové dovednosti a stává se kritickým zprostředkovatelem architektonické tvorby.

praxe

Situační prostor »

Marc Fornes / THEVERYMANY /; Jana Winderen

Umělecká galerie Storefront, založená v roce 1982 v New Yorku, představuje komunikační platformu reflektující inovativní tendence v architektuře, umění a designu. Při příležitosti spuštění programu World Wide Storefront byl v prostoru galerie realizován experimentální světelný a zvukový objekt – Situation Room. Ultratenká, samonosná, svítivě růžová obálka je modelována pomocí booleovských funkcí, přičemž výsledná forma je souborem dvaceti koulí proměnlivého průměru, jejichž přirozené zakřivení zajišťuje prostorovou tuhost konstrukce. Organicky tvarovaná struktura, doplněná speciálně vytvořenou zvukovou stopou, rozostřuje hranici vnímání známého a neznámého a nutí návštěvníky přemýšlet o vlastnostech hmoty a prostoru.

praxe

Stavebnice Bloom »

Alisa Andrasek, Jose Sanchez / Bloom Games /

Bloom je městská hračka. Sociální hra, jež vyžaduje zapojení veřejnosti. Výsledný design určují lidé. Skrz hlavní „portál“ hry, navržený designéry, proudí obrovský počet buněk. Všechny jsou stejné, jedna buňka sama o sobě nic nedělá, teprve spojením desítek, stovek, tisíců může vzniknout hra. Díky flexibilitě a odolnosti stavebních buněk jsou „pravidla“ hry pružná. Není možné předvídat, co všechno lze s takovou hrou dělat! Konečné dílo je kolektivním aktem imaginace, hledání a hry. Společná zkušenost se stává sdílenou vzpomínkou každého účastníka. Energie pramení z lidské interakce.

teorie

Nelineárna architektúra »

Ján Pernecký

Digitálnymi technológiami generované architektonické formy sú už etablovaným fenoménom s históriou v priebehu dekád. Cez všetok búrlivý vývoj je tento prístup dosiaľ založený na tradičných postupoch – hľadaní nástrojov k naplneniu počiatočnej idey. Skutočný prenos tvorivých postupov do digitálnych technológií nastáva až s prechodom na nelineárnu tvorbu, kedy sa autor stáva regulátorom (kurátorom) výberu a chovania sa jednotlivých prvkov systému, ktorých autonómne interakcie ústia vo výslednú formu.

praxe

Výzkumný pavilon ICD/ITKE 2013–2014 »

Achim Menges, Jan Knippers a kolektiv / Fakulta architektury a urbanismu, Univerzita ve Stuttgartu /

Bionický objekt je součástí série výzkumných pavilonů prezentujících potenciál nových návrhových, simulačních a výrobních procesů. V rámci projektu proběhl souběžně výzkum robotických výrobních procesů pro vlákno-kompozitní materiály a biologických principů přírodních konstrukcí z vláken. Cílem byl vývoj navíjecí technologie pro modulární dvojvrstvou vlákno‑kompozitní strukturu bez nutnosti bednění a zároveň s vysokým stupněm geometrické volnosti. Proto byly ve spolupráci s biology analyzovány a abstrahovány zákonitosti lehkých přírodních struktur a následně pomocí nově vyvinuté robotické technologie převedeny do prototypu modulárního pavilonu.

praxe

Stigmergická vlákna »

Alexander Dolan, Jean Akanish, Ali Yerdel, Jin Shihui

Vývoj stigmergických vláken směřuje k produkci amorfních vláknitých shluků, vhodných k výrobě materiálů a prostorových struktur. Předmětem výzkumu jsou metody robotické výroby v podobě bottom-up procesů, které začínají seskupováním vláken v mikroskopickém měřítku a končí u nástrojů konkrétního výrobního procesu. Jeho součástí je navrhování, testování a výstavba modelu, který se dokáže řídit návrhovým postupem v architektonickém měřítku. Výsledkem výzkumu je trojrozměrná textilie, vyžadující jen minimální nosnou konstrukci, s udržitelnou výrobou. Tvarové možnosti spolu s ekologickými, tepelnými nebo vodivými vlastnostmi použitých vláken umožňují širokou škálu aplikací od interaktivních plášťů budov přes dekorativní izolace až po zakázkovou módu.

idea

Archeologie digitálna »

Greg Lynn + Kanadské architektonické centrum CCA

Víceletý výzkumný program kriticky nahlíží vývoj a používání digitálních nástrojů pro navrhování s cílem vytvořit sbírku digitální architektury. Záměrem iniciativy je shromáždit, prozkoumat, katalogizovat a archivovat ve sbírce CCA dvacet pět klíčových projektů založených na digitálních technologiích. Kromě série výstav prezentujících skici, tisky, fotografie nebo modely, seminářů a tištěných publikací také hledá způsob, jak zobrazit, zpřístupnit a rozšířit klíčová digitální data prezentovaných projektů. Aktuálním výstupem je inovovaný typ elektronické publikace, přizpůsobený specifikům digitálního materiálu, ve formě měsíčně vydávaných monografií jednotlivých projektů. Každá obsahuje rozhovor mezi editorem série Gregem Lynnem a architektem daného projektu, interaktivní prezentace a videa.

trendy

příloha

Konečné úpravy a struktury omítkových povrchů »

Lukáš Balík, Šárka Nenadálová

Finální vzhled nových i historických objektů ovlivňuje prostředí, ve kterém se denně pohybujeme a které formuje naše estetické cítění. Úkolem architektů a projektantů je toto prostředí vytvářet a s pomocí všech dostupných prostředků přispívat k maximální životnosti navržených opatření. V případě konečných povrchových úprav fasád je k dosažení požadovaného vzhledu potřeba znát jak vlastnosti použitých materiálů, tak také podmínky, v nichž budou aplikovány, a v neposlední řadě schopnosti zhotovitele zajistit kvalitu provedení.

příloha

Mezinárodní veletrh AMPER 2015 v Brně »

Ve dnech 24.–27. března se na brněnském výstavišti uskuteční 23. ročník mezinárodního veletrhu elektrotechniky, elektroniky, automatizace, komunikace, osvětlení a zabezpečení. AMPER je největším veletrhem elektrotechniky v ČR i na Slovensku, v současnosti je přihlášeno více než 550 nových i tradičních vystavovatelů. Aktuální vývoj dává tušit, že AMPER 2015 má potenciál být ještě úspěšnějším než ročník minulý, na němž se prezentovalo 632 vystavovatelů z dvaceti zemí světa.

realizace

Souzvuk kontrastů. Administrativní objekt River Garden II a III v Praze-Karlíně »

Jan Schindler, Ludvík Seko, Petr Ekštein / Schindler Seko architekti /; Baumschlager Hutter Partners

Novostavbu situovanou podél ulice Rohanské nábřeží tvoří sedm pater administrativních prostor nad parterem určeným pro obchod a služby. Dvě podzemní podlaží slouží pro parkování a technické zázemí. Uliční průčelí má délku celého městského bloku, objekt je proto kvůli návaznosti na měřítko okolní zástavby rozdělen na dvě samostatné části.

realizace

Předměstský maják. Administrativní budova Silo Tower v Olomouci »

Blanka Zlamalová / Studio Zlamal /

Základem objektu se stalo dlouhodobě nevyužívané, sedmnáct metrů vysoké silo z roku 1936, stojící nedaleko historického jádra města, v blízkosti železniční zastávky Olomouc-město. Silo bylo využito jako podstavec pro pětipodlažní nástavbu s kancelářskými plochami, osazenou ve výšce odpovídající 11. až 15. patru. Upravenou stavbu charakterizují nové sloupoví po obvodu podnože a atypicky členěná pásová okna nástavby.

ERA21 vydává ERA Média, s. r. o.
Chleborádova 69/22, 619 00 Brno

Telefon: +420 530 500 801
E-mail: redakce@era21.cz
Projekt se v roce 2018 uskutečňuje za finanční podpory: Ministerstva kultury ČR, Nadace české architektury, Statutárního města Brna a Státního fondu kultury ČR
Copyright ©2004-2018 ERA Média, s.r.o
Použití článků a fotografií nebo jejich částí je bez souhlasu vydavatele zakázáno.