Výroba, distribúcia a spotreba je definovaná spoločensko-priestorovou organizáciou. Priestor ako taký je spoločenský do tej miery, do akej je vyrábaný, distribuovaný a spotrebovávaný. Národné ekonomiky sú zo strategických a štatistických dôvodov klasifikované v ekonomických odvetviach. Skôr než rozporuplné spoločenské vzťahy sa tak do pozornosti dostáva arbitrárny charakter práce. To sa deje tiež v rámci umeleckého zobrazovania krajiny ako samostatného umeleckého žánru, kde úsilie vyjaviť krajinný charakter predchádza otázku spoločenského vytvárania krajinného priestoru. Voľne vychádzajúc z odvetvovej klasifikácie ekonomických činností, prezentované fotografie na jednej strane sledujú, akým spôsobom môže živá práca, klasifikovaná ako tá-ktorá ekonomická aktivita, vnímať a spoluvytvárať krajinu ako jej pracovné prostredie. Na druhej strane fotografie sebakriticky skúmajú hranice možnosti pochopenia spoločenských vzťahov prostredníctvom fotografickej reprezentácie krajiny.

V letech 2007–2011 probíhal projekt Ministerstva životního prostředí Rekultivace a management nepřírodních biotopů v České republice, který zkoumal geologické a biologické poměry a proměny osmdesáti čtyř lokalit na území státu. Jedním z výsledků byl dokument Industriální krajina a její přirozená obnova. Právní východiska a rekultivační metodika oblastí narušených těžbou zaměřený na tzv. nepřírodní biotopy, tj. území významně narušená lidskou činností. Metodika určená zástupcům těžařských organizací a zaměstnancům příslušných orgánů státní správy definuje základní rámec, termíny a postupy v oblasti sanací a rekultivací těchto oblastí.

Člověk v důsledku využívání krajiny mění její charakter. Obnova krajiny je proces zdlouhavý a nákladný, vyžaduje zapojení řady odborných profesí, jejichž názory se nezřídka různí. Na jedné straně stojí zastánci biotechnických forem rekultivací, na druhé straně obhájci přirozených, přírodě blízkých postupů. A jak může do celého procesu přispět architekt?

V Lužici jsou v rámci těžby hnědého uhlí a potěžebních úprav krajiny přesouvány miliony metrů krychlových zeminy. Energetické centrum bývalého východního Německa se proměnilo v nejrozlehlejší evropské krajinné staveniště. Přesouvají se zde hory a vznikají nová jezera. Proces změn zahrnuje též průmyslové stavby, důlní zařízení, firemní města a velkoplošné průmyslové areály, pro něž se hledají nové perspektivy. Zásadní roli v této přeměně sehrála ideová a organizační platforma IBA Fürst‑Pückler-Land.

Městský park vybudovaný na místě bývalého vojenského prostoru mezi sídlišti Máj a Vltava doplňuje chybějící občanskou vybavenost přilehlých sídlišť. Po vyčištění území a demolici nevhodných objektů byla realizována síť vnitřních komunikací a cyklostezek, hřiště, plochy a stanoviště pro hry, určené různým věkovým skupinám a různým druhům aktivit. Součástí parku je také kavárna. Vzhledem ke geologickým podmínkám území (jílovitosti půdy) byl jako vůdčí koncept práce s vegetací zvolen princip řízené sukcese.

Soukromý průmyslový sektor dlouhá léta bránil obyvatelům portugalského města Póvoa de Santa Iria a okolních obcí v přímém kontaktu s nábřežím. Proměna území ve veřejný městský prostor respektuje jeho původní podstatu; je založena na přírodních a kulturních rysech krajiny, zachovává a chrání existující přírodní ekosystémy a podporuje ekologickou regeneraci zdevastovaných ploch. Nová rekreační zóna nabízí pestrou škálou rekreačních a volnočasových prvků a aktivit: od sportů, rybaření, chůze a cyklistiky po ekologickou výchovu nebo jen vyhlídku do krajiny.

Zrušený vápencový lom na východě Rakouska sloužil od počátku šedesátých let 20. století jako scenerie lidových představení pašijových her. V roce 1996 je doplnil letní operní festival, jehož rostoucí popularita a návštěvnost si vynutily rozšíření a zkvalitnění zázemí diváků i účinkujících. Podstatou úpravy bylo využití jedinečného charakteru místa a monumentality prostředí pro všechny fáze divadelní produkce. Pečlivé materiálové a prostorové řešení jednotlivých staveb a konstrukcí navazuje na dvoutisíciletou historii místní těžby.

Třídírna komunálního odpadu (Centro de tratamiento de residuos, CTRV) se nachází na kopci s výhledem na masiv Coll Cardús v obci Vacarisses nedaleko Barcelony. Při výběru vhodné lokace byl zvolen okraj skládky, jejíž kapacita se blížila naplnění a hledalo se budoucí využití místa. Osazení třídírny nahrávala jednak kritéria ekonomická a logistická, jednak minimalizace dopadů nakládání s odpady na životní prostředí: původní topografie a přírodní prostředí už byly provozem skládky narušeny, a novostavba tak nezatížila dosud nedotčenou lokalitu. Navzdory velikosti celého zařízení bylo záměrem začlenit je co nejvíce do okolí prostřednictvím prostorového řešení potlačujícího působení střechy a fasád po nadcházející revitalizaci krajiny.

Podle poslední Zprávy o životním prostředí¹ se v roce 2013 rozšířily zastavěné plochy v Česku o 2,9 tisíce hektarů. Zábory orné půdy tak celkově zaujaly již 10,6 % území republiky. Tento alarmující fenomén způsobuje především budování logistických center. Projekt Emporium představuje novou urbanistickou typologii zbavující českou krajinu skladovacích hal. Soustřeďuje sklady do jednoho logistického komplexu situovaného na místo hnědouhelného dolu Bílina. Vložená skladová struktura pomáhá rekultivovat těžbou poškozená území, zavádí infrastrukturu do vytěžených lokalit a oživuje stagnující ekonomiku severočeského regionu.

1 Zpráva o životním prostředí ČR je každoročně zpracovávána na základě zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, a usnesení vlády č. 446 ze dne 17. srpna 1994. Jedná se o komplexní hodnoticí dokument posuzující stav životního prostředí v ČR včetně všech souvislostí na základě dat dostupných v daném roce. Od roku 2005 je zpracováním zprávy pověřena CENIA, česká informační agentura životního prostředí.

Ideová krajinářská soutěž v obci Výškovice u Chodové Plané je součástí projektu Obnovy krajiny česko-německého pohraničí v rámci akce Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015. Byla vyhlášena s cílem otevřít mezinárodní diskuzi o problému zanikající kulturní krajiny. Na soutěž z jara 2014 navázal workshop za účasti pěti vybraných týmů v létě téhož roku a následná realizace dvou vítězných návrhů. Zatím posledním vyústěním projektu byly konference a vernisáž land art prací vítězných týmů z Čech a Německa přímo ve Výškovicích v květnu 2015.

Pohnutá minulost činí z Doupovských hor místo se zvláštním symbolickým významem pro Čechy i Němce. Projekt poutního kostela nabízí možnost, jak se vyrovnat s traumatickou minulostí – proměnit celé území v symbolickou duchovní krajinu, v níž se promyšleným zásahem zviditelňuje určitá duchovní vize. Tu zosobňuje kostel umístěný ve středu zaniklého osídlení, jenž vytyčuje cíl pouti. Návrh kostela obnovuje myšlenku sakrální stavby jako společného díla: je vymezeno místo a budoucí tvar stěn, avšak těm dávají růst sami lidé. Poutníci přinášejí kameny, píší na ně svá přání nebo prosby, stoupají po točitém schodišti vzhůru do stěn kostela a ukládají svůj kámen k ostatním. Stěny kostela se stanou gigantickou pokladnicí vzpomínek, přání a proseb vrstvenou časem, zbožností – anebo jen zájmem těch, kteří budou přicházet.

Neustále se opakující vlhkostní poruchy šikmých střech se skládanou krytinou nad vytápěným prostorem, ať již způsobené špatným návrhem, či provedením, mají v drtivé většině jedno společné – nepochopení funkce a významu jednotlivých vrstev ve skladbě střešního pláště. Zárukou dobrého výsledku je pouze správný a úplný návrh spolu s kvalitním provedením, k čemuž může také výrazně přispět pečlivý a důsledný výkon autorského nebo technického dozoru.

Při uplatnění požadavku principů udržitelné výstavby a ochrany životního prostředí je nutno při návrhu tepelné izolace posoudit nejen její tepelněizolační vlastnosti a jejich energetickou účinnost, ale také její vliv na životní prostředí v rámci environmentálního hodnocení použitých materiálů a výrobků.

Podle statistiky Hasičského záchranného sboru ČR patří požáry v bytových domech k nejčastějším tragédiím, a proto je třeba jim věnovat náležitou pozornost. Jejich příčinou bývá často nesprávné provedení stavebních konstrukcí, nerespektující požární hlediska.

Budova koníren je situována v západní části areálu lednického zámku, mezi bývalý „lovecký dvůr“ a silnici směřující na Podivín. Původně trojkřídlé stáje s jízdárnami přiléhají k západní části zámku, s nímž byly dříve provozně propojeny. Stavební obnova historického hospodářského objektu jej přeměnila na středisko celého Lednicko-valtického areálu s infocentrem, společenským sálem, výstavními prostorami a vzdělávacím centrem.

Komplex osazený severně od holešovické tržnice sestává ze dvou objektů oddělených společným klidovým prostorem. Východní má tradiční pravoúhlou kompozici tvořenou podnoží a trojicí věží, západní je výrazně dynamický, s lichoběžníkovým půdorysem a organicky tvarovanou hmotou gradující v oblém jihozápadním nároží. K dojmu pohybu přispívá též členění fasád obou objektů.