Každý z nás má jistě v paměti budovu mateřské školy, kterou sám navštěvoval, a možná více než konkrétní vzpomínky se nám vybaví zážitky, které souvisejí s vjemy nebo smysly. Pro mě to je zahrada se zákoutím pod stromy, kde jsme navazovali nová přátelství, skříňky v potemnělé chodbě, kde vždy začínal nový školkový den, nebo měkký koberec, do kterého jsem omylem rozlila celou polévku. Na začátku čtení nejnovějšího čísla tak nabádám každého čtenáře, ať si udělá toto cvičení: jaké prostorové zážitky se vybaví vám?

Na galavečeru, který se konal 13. listopadu v pražském Foru Karlín, byly vyhlášeny výsledky 10. ročníku soutěžní přehlídky Česká cena za architekturu (ČCA), pořádané Českou komorou architektů (ČKA). Hlavní cenu převzali Tomáš Págo, Milan Joja a Karel Kubza z ateliéru ČTYŘSTĚN a krajinářský architekt Marek Holán za návrh dětského hospice Dům pro Julii (viz ERA21 #05/2024).

Soubor budov na okraji Horních Jirčan je výsledkem odvážného investorského záměru spojit domov pro seniory s mateřskou školou. Nejobtížnější částí návrhu bylo vměstnat požadované kapacity na pozemek při zachování relativně malého měřítka v kontextu okolní zástavby. Stavba je tak rozdělena do tří hlavních hmot: dvě slouží jako pečovatelské byty a jedna jako mateřská škola. Bytové objekty jsou propojeny proskleným krčkem s vegetační střechou a slouží jako hluková bariéra vnitřní pobytové zahradě, společné pro oba provozy. Navození pocitu drobnějšího měřítka napomáhá rozdělení hmot na menší dílčí celky se samostatnými střechami. Mateřská škola s jednou třídou a malou komunitní učebnou je situována do blízkosti lesního porostu a drží se tvarosloví nastaveného domovem pro seniory. Na první pohled lze poznat, že oba provozy k sobě patří, přesto díky odlišnému zpracování fasády vytvářejí výrazný kontrast.

KinderKunstLabor v parku Altoona v St. Pöltenu je místem setkávání dětí a současného světového umění. Základním kamenem jeho programu je dětská perspektiva. Budova je koncipována jako výstavní prostor a pole pro experimentování, jako inspirativní místo pro hraní, setkávání a konání akcí. Prostorově je navržena tak, aby umožňovala otevřené a participativní procesy – architekturu, ve které se mohou rozvíjet rozmanité osobnosti mladého publika. Děti se zde mohou volně pohybovat a hrát si jak uvnitř, tak venku.

Mohou dobře navržené prostory podporovat rozvoj dětí? V Německu jsou členové berlínského architektonického studia Baukind průkopníky v navrhování kreativitu podněcujících prostředí, v nichž si mohou děti hrát, učit se a růst. Jejich projekty – od novostaveb po konverze – ukazují, jak se prostor a design mohou stát funkčními pedagogickými nástroji.

Typologie mateřských škol, jeslí či dětských skupin je v mnohém specifická a při architektonickém návrhu je potřeba myslet nejen na zdravý rozvoj malých uživatelů, kvůli nimž se tato zařízení stavějí, ale také na hygienické a bezpečnostní nároky kladené českou legislativou. Na další souvislosti jsme se zeptali architektky Heleny Hexnerové, která se vývoji této typologie věnuje ve své výzkumné činnosti i praxi.

Mateřská škola Hvězdička ve Šlapanicích vznikla na malém nárožním pozemku, kde dříve stávala prodejna potravin. Bylo nutné sem vměstnat dvě třídy, zázemí pro personál i dostatečně velkou pobytovou zahradu. Oproti původnímu zadání požadujícímu klasickou dvoupodlažní školku představili architekti efektivní řešení s oběma třídami v přízemí a centrální šatnou, která slouží jako hlavní komunikace pro celý dům. Kompaktní prostor obou tříd rozšiřují pobytové terasy, takže děti mohou za hezkého počasí využívat i předzahrádku školky a část zahrady bez přezouvání. Na střeše budovy vznikla venkovní učebna s vyvýšenými záhony, přístupná přes denní místnost v patře nebo po točitém schodišti přímo ze zahrady.

Mateřská škola ve Fulneku je zasazena do rozsáhlé zahrady na severu svého pozemku. Využívá svažitý terén a celou jižní fasádou se otevírá do okolní přírodní scenérie a výhledům na dominantu zámku na protilehlém návrší. Řešení dvoupatrové stavby umožňuje přímý kontakt každé třídy se zahradou. Její podélný tvar je funkčně dělen na prostor pro děti a servisní provoz. Prostory školky jsou propojeny horizontálně chodbou a vertikálně centrální schodišťovou halou. Interiér tříd zachází s prostorem jako se stavebnicí, která dělí volný plán do center aktivit. Tento koncept rozvíjí motiv čtverce, aplikovaný v různých podobách a měřítkách, ať už jsou to žebra stropu, rámy oken, akustický podhled, modulový nábytek z boxů, mobilní boxy, nebo lego kostičky. Každá třída má přidělenu jednu barvu, která umožňuje dětem jednoduchou orientaci.

Novostavba mateřské školy na východním okraji města vyrůstá v parku v blízkosti bytových a rodinných domů. Stávající zeleň na pozemku vytvarovala objem bílé hmoty s plochými střechami – několikrát zalomená fasáda ustupuje kořenovým systémům hodnotných stromů tak, aby žádný z nich nemusel být pokácen. Třídy s okny situovanými do tří světových stran mají kontakt se zahradou, která plynule přechází ve svažitý terén stávající se jedním z venkovních herních prvků.

Lesní školka na pražském Žižkově představuje intervenční projekt, který transformuje zanedbané městské území na integrovaný environmentální a pedagogický systém. Tři modulární dřevěné pavilony s vegetačními střechami definují chráněný pobytový prostor, zatímco otevřené zahradní sekvence podporují multisenzorické učení, volnou exploraci a environmentální gramotnost. Areál kombinuje soběstačné technické řešení, principy lesní pedagogiky a komunitní participaci, čímž propojuje ekologickou, vzdělávací a sociální dimenzi v rámci městské krajiny.

Otázka vzdělávání je klíčová v každé době a její význam se umocňuje zejména v kontextu dnešních polykrizí. Prostředí, ve kterém žijeme, nás ovlivňuje již od narození a stavěním toto prostředí přímo modelujeme. Jakou úlohu ve formativním procesu mají prostory pro edukaci a jaký význam v něm sehrává jejich architektura?

Pavilonové řešení dětského domu v centru největší obce Bregenzerwaldu interpretuje tradiční vesnickou typologii prostřednictvím jednopodlažní dřevěné konstrukce s prefabrikovanými prvky, čímž vytváří koherentní vztah mezi interiérem, exteriérem a okolní krajinou. Centrální „tržiště“ a volně komponované sekvence místností podporují jak vzájemné interakce, tak individuální průzkum. Variabilní výšky prostorů, propojení s venkovními nikami a použití materiálů s autentickou texturou formují multisenzorické prostředí stimulující kognitivní schopnosti a pohybovou orientaci. Flexibilní veřejný prostor zároveň do struktury školky integruje kulturní a komunitní funkce.

Architektura školky na předměstí Kodaně je založena na principu prostorové fenomenologie – budovu nereprezentují půdorysy, ale série odlišných prostor, které děti mohou zažít. Dvoupodlažní dispozice, galerie, mezonetové herny a mansardový podkrovní prostor vytvářejí variabilní scény pro pohyb, hru a vizuální propojení interiéru s exteriérem. Vnitřní a venkovní niky nabízejí samostatné odpočinkové zóny s výhledem na okolí a ostatní děti. Barevně odlišené místnosti a přírodní povrchy podporují vnímání měřítka, světla, materiálu a zvuku, čímž budují inkluzivní prostředí pro smyslové učení.

Renovace mateřské školy Gyöngyszem (Perla), situované doprostřed panelového sídliště na severu Budapešti, ukazuje, že prefabrikovaná budova ze sedmdesátých let se může proměnit v udržitelný, energeticky úsporný a přitom hravý dům. Nad přízemním objektem s plochou střechou a centrální chodbou, který byl v havarijním stavu, vznikla nástavba druhého podlaží. Jednotlivé pavilony nově propojily prosklené převýšené meziprostory, které propojují hlavní sekce horizontálně i vertikálně a poskytují prostor pro komunitní aktivity. Kromě deseti tříd zde hrají ústřední roli další místnosti, speciálně zařízené pro pohybové i kreativní dětské aktivity, stejně jako pro vaření a rozvoj individuálních a mezilidských dovedností v rámci výchovy ke zdravému životnímu stylu.

Mateřská škola v převážně ruskojazyčné Narvě na východní hranici Estonska představuje model integrace předškolního vzdělávání do širšího urbanistického kontextu – je propojena s gymnáziem a základní školou. Projekt pracuje s historickou perimetrickou strukturou jako s rámcem pro vytváření prostorové kontinuity mezi institucí, parkem a městem. Permeabilita hranic mezi dvorem a parkem a modulární detaily nábytku vytvářejí inkluzivní prostředí podněcující pohyb a kreativitu. Členění hmoty do menších objemů slouží ke kalibraci měřítka, zatímco centrální dvůr funguje jako klíčový organizační a pedagogický prvek, který stírá rozdíl mezi vnitřním a vnějším prostředím a posiluje procesy učení a sociální interakce.

Aktuálnost hledání odpovědí na otázku, jak by měly vypadat současné formující prostory pro vzdělávání dětí v předškolním věku, dokládá mimo jiné i loňské semestrální zadání ve Škole architektury Miroslava Šika na pražské Akademii výtvarného umění. Spíše než o rehabilitaci samotného programu mateřské školy se práce zaměřují na integraci v lokalitě stávající architektury a vegetace a možné řešení nacházejí v přidružení zdánlivě neslučitelných provozů. Komponování prostor opouští hranice interiéru a návrhy modelují i přilehlý terén, který je konceptualizován ve spolupráci se studujícími volného umění do imaginativního, herně-edukativního prvku.

Nová vyhláška č. 160/2024 Sb., účinná od 1. července 2024, zásadně mění přístup k hygienickým požadavkům ve školách a mateřských zařízeních. Nahrazuje dosavadní rigidní normy z roku 2005 pružnějším rámcem, který umožňuje architektům a projektantům navrhovat vzdělávací prostory s větší volností, důrazem na funkčnost, udržitelnost a moderní technologie. Bezdotykové sanitární systémy, inteligentní regulace vody i ekologická řešení se stávají přirozenou součástí školního prostředí, které je bezpečné, zdravé a architektonicky inovativní.

Česká komora architektů vítá zavádění metody informačního modelování staveb (BIM) jako nevyhnutelný a prospěšný posun v oblasti přípravy, realizace a provozu staveb. V prostředí rostoucích nároků na tvorbu a předávání informací představuje BIM cestu k zachování efektivity, kvality a udržitelnosti stavebních projektů.

Jako profesní organizace zastupující architekty si uvědomujeme, že zavádění BIM přináší zásadní změny v procesech a zodpovědnostech jednotlivých účastníků projektu. Architekti a projektanti, kteří vytvářejí a předávají požadované informace pro aplikaci metody BIM, se musejí těmto změnám přizpůsobit.

Současně však hájíme postavení architektů v roli tvůrců ideové koncepce a návrhu stavby, kde metoda BIM nesmí znamenat bezúčelnou komplikaci. Teze ČKA k informačnímu modelování staveb odrážejí nejen odborný pohled členů. Naší prioritou je zajistit, aby zavádění BIM přispívalo k vyšší kvalitě architektury a vystavěného prostředí a zároveň respektovalo a neoslabovalo roli architektů.

K odborné diskuzi proto předkládáme následující návrhy řešení jednotlivých okruhů.