Nový břežanský hřbitov je ojedinělou realizací svého druhu, kterou lze nazvat krajinářským parkem se hřbitovem nebo hřbitovem v krajinářském parku. Není solitérem, nýbrž je součástí komponované krajiny navazující na obec a Břežanské údolí. Koncept reaguje na historické osídlení Dolních Břežan od Keltů přes Slovany až po křesťanství. Základní kompozici tvoří lipová alej ve tvaru kříže, uprostřed se čtyřmi duby, posvátnými stromy Keltů. Střed je lemován kruhovými kamennými zdmi doplněnými tvarovanými habrovými stěnami. Kompozice odkazuje na symboliku slunečního (keltského) kříže jako jednoho z nejstarších symbolů naší civilizace.

Dílo fotografů Bernda a Hilly Becherových je jedním z nejznámějších příkladů dokumentace industriální krajiny a infrastrukturních staveb. Za dobu čtyřicetileté spolupráce se uměleckému páru podařilo vytvořit svébytný typologický systém, v němž jsou zastoupeny vysoké pece, těžební stroje, obilní sýpky, vápenky, vodojemy či plynojemy. Frontálně zachycené budovy jsou zde povýšeny na autonomní estetické objekty připomínající průčelí středověkých katedrál. Výsledkem soustavného fotografování je poutavá hra forem a pečlivě sestavených sérií motivů.

Sběrna odpadu v rakouském Feldkirchu se i přes svou velikost a utilitární funkci přirozeně integruje do městského prostředí. Namísto standardní formy konglomerátu menších objektů a správní budovy byla zvolena kompaktní zástavba pozemku v podobě jedné velké haly, jejíž dispozice umožňuje vysokou variabilitu provozu. Škála použitých materiálů byla redukována z praktických i estetických důvodů pouze na dřevo, beton a ocel. S ohledem na životní prostředí a udržitelný rozvoj bylo záměrem města Feldkirch použít pro stavbu dřevo z vlastních městských lesů v Saminatalu.

Návrh salzburského centra pro dálniční údržbu vycházel zejména z jeho přímého napojení na městský okruh v místě křížení s výpadovkou na Mnichov. Příjezdová komunikace od severozápadu ústí do prostorného dvora, jemuž vévodí čerpací stanice pro nákladní vozidla a trojice sil na posypovou sůl. Obdélný dvůr ohraničují přízemní hmoty technických a administrativních budov, jež fungují také jako protihluková bariéra chránící blízkou rezidenční zástavbu. Celý komplex pracuje s umírněnou materiálovou paletou betonu, skla a hliníku.

Stefan a Bernhard Marteovi patří bezesporu k nejvýznamnějším rakouským architektům současnosti. Budovy této bratrské dvojice se vyznačují smyslem pro abstrakci, redukcí forem a zvláštním skulpturálním jazykem. Kromě řady drobnějších staveb se bratři podíleli na návrhu několika objektů, které lze směle zařadit do kategorie městské infrastruktury. Mladšího z bratrů, Stefana, jsme se ptali na konkrétní aspekty realizace infrastrukturních staveb, ale i obecně na způsob tvorby ateliéru Marte.Marte. Nemohli jsme vynechat ani otázku po důvodech vzniku vysoce kvalitní a oceňované architektury ve Vorarlbersku.

Domek skladníka, přímo napojený na typický drážní skladový objekt z konce 19. století, byl v devadesátých letech 20. století necitlivě přestavěn pro administrativní účel. Rekonstrukce usiluje o navrácení původních kvalit skladu a radikální přestavbu skladníkova domu pro účely kancelářského zázemí spediční firmy. Úpravy směřovaly k odstranění neforemné sedlové střechy a jejímu nahrazení prostorově efektivnějším patrem se střechou plochou. Do samotného objektu skladu byly umístěny hlavní vstup a technické zázemí.

Projekt malé vodní elektrárny vychází z původní dokumentace pro stavební povolení z let 1993–1996. Stavba byla započata úpravou koryta, následně však byla zatopena a opuštěna. Chátrala po dobu více než dvanácti let, než ji koupil nový investor, který nechal projekt upravit. Cílem architektonického návrhu byla minimalizace dopadu stavby na okolní krajinu, proto je zabudována do terénního valu. Elektrárna je samostatnou železobetonovou monolitickou stavbou se dvěma vtokovými poli. V návrhu se uplatňuje pohledový beton jako základní konstrukční materiál doplněný kovovými prvky v surové průmyslové podobě. Pojížděné plochy zpevňuje mlat.

Průmyslový areál ve stockholmské čtvrti Hjorthagen se od svého založení na počátku 20. století neustále modernizuje a rozšiřuje, naposledy v roce 2016 přístavbou nové kogenerační elektrárny na biopalivo. Objekt citlivě reaguje na historický kontext cihlových industriálních staveb; dominantní hmota je potlačena terasovitě ustupujícími patry a jemně zaoblenou fasádou z rastru svislých terakotových panelů. V rámci ekonomické i ekologické šetrnosti bylo využito maximum inženýrských sítí již dostupných na pozemku; pro dodávky paliva z přístavu byl proražen nový přístupový tunel.

Pro architektonický koncept nové spalovny odpadu v Roskilde se stal určujícím princip dvojité fasády. Technologická zařízení chrání proti povětrnostním vlivům prostá utilitární vnitřní fasáda, což umožnilo volněji pracovat s formou vnějšího pláště, jenž nyní plní především funkci estetickou a přetváří objekt spalovny do místní architektonické dominanty. Prostor mezi oběma vrstvami, částečně viditelný skrz perforace v hliníkových deskách, ve večerních hodinách rozzáří systém programovatelného osvětlení.

Kogenerační elektrárna, vybavená nejmodernějšími technologiemi, jež má v budoucnu zásobovat celý Greenwichský poloostrov, se stala jeho novou dominantou. Stavba je součástí rozsáhlých rozvojových záměrů v této části města a svým pojetím demonstruje odhodlanost investora poskytnout udržitelnou energii všem. Černý kvádr technické části objektu prolamuje výrazná prosklená plocha v místech, kde se nachází interaktivní vzdělávací infocentrum. S tmavou ortogonální hmotou kontrastuje vertikála věže skrývající komínové tubusy, její plášť umělecky pojednal britský umělec Conrad Shawcross.  

Sedmipatrový betonový objekt nového řídicího centra vodní elektrárny v Silzu svým tvarem a orientací reaguje na stávající budovu turbínové haly, expresivní forma má pomoci zviditelnit procesy probíhající uvnitř. Pragmatické řazení jednotlivých nezávislých provozů do pater nad sebou usnadnilo jak řešení vstupů a bezpečnosti, tak rozvody instalací v budově. Výsledkem je pohledově dominantní hmota, jejíž horizontální rozměr pomáhá rozehrát vykonzolované druhé podlaží, kde se nachází hlavní řídicí místnost.

Teplárna na biomasu se nachází v otevřené krajině jihozápadně od obce Sankt Christoph pod horou Arlberg v Tyrolsku. Díky jednoduchému a zdrženlivému architektonickému pojetí se hmota stavby přirozeně integruje do okolní krajiny. Budova zahrnuje kotelnu a skladovací halu pro dřevní štěpky. Vzhledem k umístění stavby musejí být fasády včetně zasklení a bran schopny odolat lavinovému zatížení až 3 kN/m2.

Drobná stavba se stříkanou omítkou v barvě zlatavého písku se nachází nedaleko soutoku dvou horských řek v jihotyrolské obci Sand in Taufers (Písek). Střídmý architektonický výraz, redukovaný na jednobarevnou kvádrovitou hmotu, formálně reflektuje koncepční záměr upřednostnit snadný a rychlý přístup k objektu, a tedy maximální funkčnost. Před částečně krytý výjezd z garáže se přitom ještě vešla plocha pro přípravná cvičení mladých hasičů.

Hasičská zbrojnice v jihotyrolském údolí řeky Drávy využívá k oddělení svých dvou provozů přirozeného sklonu terénu; k jádru vesnice orientovaná dvoupodlažní strana obsahuje parkovací stání pro hasičskou techniku, zatímco k silnici se svou prosklenou stěnou obrací jednopodlažní společenský sál. Hlavním konstrukčním materiálem se stal pohledový červeně probarvený lehčený keramzitbeton, jenž dokázal splnit statické i tepelněizolační požadavky, a navíc je v této úpravě voděodolný a mrazuvzdorný.

Hasičská zbrojnice je jednou z nejdůležitějších a nejhodnotnějších staveb v centrální části Palkovic a symbolem života v obci. Nachází se na pravém břehu řeky Olešné, v těsném sousedství kostela sv. Jana Křtitele a místního kina. Modernizace zahrnovala rekonstrukci původní budovy, která byla sjednocena novou omítkou, střešní krytinou a výměnou oken, a moderní nástavbu nad stávajícími garážemi, jež byla provedena jako dřevostavba z masivních panelů s fasádou z modřínových desek. Obě části spojuje prosklený můstek. Objekt slouží místní jednotce Sboru dobrovolných hasičů s dlouhou tradicí – byl založen již v roce 1930 – pokračující dodnes, dalším místním spolkům a také pro volnočasové zájmové kroužky dětí a žáků. Rekonstrukce hasičské zbrojnice byla oceněna čestným uznáním v soutěži Stavba Moravskoslezského kraje 2016 v kategorii rekonstrukce staveb občanské vybavenosti.

Největší a zároveň nejekologičtější dánská spalovna odpadu vzniká nedaleko historického centra Kodaně na ostrově Amager. Ambiciózní technické dílo je hmotově tvarováno do formy umělého kopce a pro veřejnost nabízí řadu funkcí, jež mají industriální lokalitu zatraktivnit a propojit ji se zbytkem města – na okolní areály extrémních sportů tak naváže celoročně přístupná umělá sjezdovka na střeše objektu, park s vyhlídkovou plošinou ve výšce pětaosmdesáti metrů či obří lezecká stěna. Projekt zvítězil v roce 2010 v mezinárodní architektonické soutěži obeslané šestatřiceti návrhy. Technologická část je již funkční, veřejnosti by se měla budova otevřít příští rok.

Nové sídlo společnosti zajišťující technické služby pro město Hranice vyroste do tří let na severovýchodním okraji města. V navrhovaném areálu bude umístěno několik provozů odlišného charakteru; reprezentativní funkce budou soustředěny do architektonicky výrazného kruhového objektu, který do území vnese jasnou a snadno zapamatovatelnou identitu, technická část je navržena na ortogonálním rastru, s důrazem na funkčnost, obslužnost a ekonomický aspekt stavby. Součástí areálu bude také edukační centrum a prostory pro začínající podnikatele v rekonstruovaném stávajícím administrativním objektu.

Veřejný prostor, který dnes obýváme, se formoval před průmyslovou revolucí či během ní. Současná společnost však začíná fungování měst ovlivňovat skrze nové technologie. Veřejný prostor může být transformován do aktivní podoby podporující interakci lidí. Základem této změny by měly být primárně inteligentní technologie kombinující software a hardware, jež umožňují sběr dat v reálném čase, generování energie, její následné skladování a využívání, dokážou přizpůsobovat materiály nebo řídit společný prostor v reálném čase.

Výpočty součinitelů prostupu tepla Ucw lehkých obvodových plášťů patří mezi složitější tepelnětechnické výpočty konstrukcí ve stavebnictví. Vzhledem k trendu stále se zvětšujících prosklených ploch na obálce budovy mají lehké obvodové pláště výrazný vliv na tepelné chování budov a v neposlední řadě také na splňování požadavků na energetickou náročnost budov zaváděných předpisem č. 406/2000 Sb. a vyhláškou č. 78/2013 Sb. Toto jsou důvody, proč je nutné výpočtům jejich tepelněizolačních vlastností věnovat zvýšenou pozornost. Předkládaný článek se věnuje míře vlivu různých druhů lokálních systematicky se opakujících bodových tepelných mostů na výslednou hodnotu součinitele prostupu tepla Ucw lehkého obvodového pláště.

S rostoucím ekologickým uvědoměním podpořeným dotačními programy se i v České republice začíná systematičtěji uvažovat o využívání srážkových vod jako běžného prvku v TZB. Doposud se využití omezovalo spíše na amatérská řešení jako sud nebo nádrž pod okapem a zachycená voda se obvykle používala na zalévání zeleniny. Stále častěji se však řeší využívání dešťové vody i uvnitř domu, tj. na praní či splachování toalet. Výhledově se uvažuje o jejím využití pro osobní hygienu, nebo dokonce – například u ostrovních domů – na pití a vaření.

Evropská legislativa a příslušné české vyhlášky stanovují majitelům domů povinnost vybavit vnitřní rozvody tepla pro vytápění příslušnými měřidly nebo indikátory spotřeby. Cílem je přesně sledovat spotřebu tepla v jednotlivých bytových jednotkách a spravedlivě rozúčtovávat náklady na vytápění. Navzdory nedávnému „zjemnění“ zákona, které určilo, že „měřidla se nemusejí instalovat tam, kde nejsou potřeba“, pro většinu z nás taková povinnost platí i nadále.

Areál bývalé továrny na letecké motory Walter Motors v pražských Jinonicích se postupně proměňuje v moderní městskou čtvrť, jejímž srdcem je rozsáhlý park spojující přírodní rezervace Vidoule a Dívčí hrady a pokračující zeleným koridorem až k řece Vltavě. Území o celkové rozloze téměř 17 hektarů zahrnuje tři administrativní celky (Aviatica, Dynamica a Mechanica), obchody, občanskou vybavenost a rezidenční zástavbu čítající více než 650 bytů v pěti- až sedmipodlažních budovách a třípodlažních viladomech a 34 řadových rodinných domů (v 1. etapě). Nedávno byl dokončen uzavřený komplex tří budov – A1, A2, A3 – s vlastním vnitroblokem, nabízející 118 bytových a 4 obchodní jednotky.