Na slavnostním galavečeru, který se konal 8. listopadu v pražském Foru Karlín, byly vyhlášeny výsledky 7. ročníku soutěžní přehlídky Česká cena za architekturu (ČCA), pořádané Českou komorou architektů (ČKA). Hlavní cenu převzali Barbora a Jiří Weinzettlovi z Atelieru 111 architekti za návrh rodinného domu na Kozině v Trhových Svinech. Současně porota oznámila jména dalších čtyř finalistů, uděleny byly také ceny partnerů a cena za výjimečný počin.

Městská galerie současného umění PLATO Ostrava, která v předchozích letech provizorně působila v prostorách bývalého hobbymarketu Bauhaus, konečně našla reprezentativní sídlo v rekonstruované budově bývalých městských jatek z konce 19. století. Rekonstrukce pracuje se dvěma základními tématy; zachovává původní, avšak značně zchátralé cihelné zdivo, které doplňuje soudobým materiálem – betonem – v mnoha podobách. Druhým tématem je koncept pohyblivé architektury, kdy lze výstavní sály díky rozměrným otočným panelům otevřít a umění se může přelévat zevnitř ven a oživit tak veřejný prostor kolem galerie. Ten je koncipován jako park/zahrada a zdůrazňuje ekologické smýšlení instituce. PLATO Ostrava nově nabízí pět výstavních sálů, kavárnu, studio pro vzdělávací programy a demokratické vstupné, které má spolu s otevřeností budovy potenciál zpřístupnit galerii novému publiku.

V období antropocénu se přímořské státy včetně Dánska ocitají kvůli klimatické změně na prahu rozsáhlých fyzických změn, ať už přírodního, či urbánního charakteru. Masivní urbanizace zejména od počátku tzv. velkého zrychlení po druhé světové válce znamenala postupné odtržení společnosti od základních přírodních aspektů, které k osidlování pobřežních oblastí neoddělitelně patří. O to důležitější je postup budoucí urbanizace pobřeží pečlivě zvážit.

Čím je dánská architektura specifická, jaké jsou její dějiny a k jaké budoucnosti směřuje? Je jen málo povolanějších současných odborníků, kteří by na tyto otázky uměli srozumitelně odpovědět, než filozof Kristoffer Lindhardt Weiss. Dánskou architektonickou scénu dlouhodobě zkoumá a popisuje pro domácí a zahraniční publikum, přitom je této scény sám neoddělitelnou součástí.

Nová lokalita seniorského komunitního bydlení vzniká u obce Ry nedaleko Århusu, v loňském roce zde byla dokončena první ze dvou plánovaných etap. Obytné jednotky jsou uspořádány v malých klastrech nízkopodlažních domů, přičemž jeden domek obsahuje dvě až šest jednotek s vlastním vstupem. Bydlení doplňují centrálně umístěné objekty se společnou či společenskou funkcí, jako jsou prádelny, dílna, jídelna, skleník apod. Záměrem projektu je nabídnout nejen atraktivní bydlení pro věkovou skupinu 50+, ale také vytvořit podmínky pro vznik sousedské komunity. Iniciátory byly penzijní společnost PensionDanmark a filantropická asociace Realdania.

Projekt zahrnuje přestavbu a renovaci pečovatelského zařízení v areálu bývalého venkovského zámečku Stubberupgård a novou výstavbu celkem 44 chráněných bytů pro občany trpící duševním onemocněním. Hlavním záměrem se stala reinterpretace historického souboru stájí, kravínů a hostinských domů a vytvoření nového územního generelu, který posiluje prostorové vazby mezi dochovanými budovami, dvory, zahradami a novým bydlením. Architektura nových dostaveb je založena na pečlivé evidenci a citlivém přístupu k transformaci jedinečné typologie stávajících objektů s cílem doplnit areál hospodářské usedlosti o nové vrstvy. Koncepce návrhu bydlení zevnitř ven posiluje potenciál „domáckosti“ jako ústřední hodnoty vycházející vstříc všem potřebám obyvatel se sníženou soběstačností.

Z krajiny žlutohnědých mokřadů, nekonečných horizontálních linií, osamělých usedlostí a neúprosného západního větru se na pobřeží nedaleko obce Vester Vedsted vynořuje návštěvnické centrum Waddenského moře. Projekt je částečnou přestavbou a rozšířením stávající budovy. Nový objekt objímá původní hmotu a začleňuje celý areál do okolí. Svou formou a materiálovým řešením navazuje na starou budovu a zároveň se stává interpretací místa i lidových doškových domů. Skulpturální adaptace tradičního a pomíjivého materiálu – rákosu – budovu ukotvuje ve zdejší osobité krajině. Podlouhlá hmota čelní fasády klesající k horizontu přitahuje návštěvníka ke vstupu do expozice, která vypráví příběh milionů stěhovavých ptáků, již se zde každoročně zastavují, aby se nakrmili a připravili na namáhavou cestu na jih.

Krajina, moře a obzor jsou dominantními aspekty útesu Stevns Klint, chráněného území zařazeného v roce 2014 na seznam světového přírodního dědictví UNESCO, s viditelnými stopami po asteroidu, který před 66 miliony let vyhubil více než 50 % veškerého života na Zemi. Návštěvnické centrum zde nemůže nikdy hrát více než druhé housle, vždy je podřízené okolnímu prostředí a v ideálním případě by od něj mělo být nerozeznatelné. Vynořuje se tak až při druhém pohledu, návštěvník se zničehonic ocitá uvnitř. Nový objekt je součástí meandrujícího toku vrstevnic, plynoucího směrem k mořskému pobřeží. Je nenápadně zahloubený v terénním zářezu svahu, koncipovaný jako sloupová hala – portikus či velká lodžie rámující výhled do krajiny. Exteriér plynule přechází do interiéru a naopak. Architektonické řešení se jasně odkazuje na bývalý vápencový lom použitím vápence jako hlavního fasádního materiálu.

Dánský architektonický kánon zahrnuje dlouhý seznam výjimečných projektů a jeho ducha a ambice lze vycítit i z běžných obytných či veřejných budov. V médiích se na adresu dánského designu nešetří chválou, ovšem nabízí se otázka, jestli přináší i něco víc než jen charakteristické barvy, zajímavé formy a interiéry ve stylu hygge.

Kodaňské Stenovo diabetologické centrum je největším zdravotnickým zařízením pro prevenci a léčbu diabetu v severní Evropě. Bylo navrženo v úzké spolupráci s uživateli tak, aby zajistilo příjemný zážitek pro pacienta ve všech fázích od příjezdu přes čekání až po samotné vyšetření. Interiér nemocnice je založen na využití přírodních materiálů, logických provozních vazeb a dostatku denního světla. Provoz je uspořádán kolem čtyř atrií tvořících tematické zahrady. Zastřešení přízemí vytváří veřejně přístupný park, střecha patra je pak z poloviny zelená, z poloviny pokrytá fotovoltaickými panely.

V roce 2018 vznikla v rámci každoročního festivalu Floating Art umělecká instalace zachycující slavnou vilu Savoye, jak se potápí pod hladinu přístavu dánského města Vejle. Nejslavnější Le Corbusierova vila zde figurovala jako symbol moderny, racionality, kritického myšlení. Její zaplavení mělo znázorňovat současné problémy naší demokratické společnosti zaplavené nástupem digitálních technologií – upozorňovalo na skandály kolem manipulace amerických prezidentských voleb či brexitu. Viděno zpětně, dílu je možné rozumět také v souvislosti s klimatickou změnou jako zachycení zániku modernistické ideologie založené na fosilních palivech, která ztroskotala a proud ji odnáší pryč.