Když přemýšlíme o velkých budovách minulosti, které neměly předchůdce, vždy se vracíme k Parthenonu. Říkáme, že je to stavba, která se vyvinula ze zdi s otvorem. Můžeme říci, že prostorem mezi sloupy na Parthenonu je světlo – rytmus světlo, nesvětlo, světlo, nesvětlo..., který vypráví neuvěřitelný příběh světla v architektuře, jenž začal otvorem ve zdi.

Nová budova radnice v čele podlouhlého náměstí K. V. Raise v Lázních Bělohradě je deklarací otevřenosti v přístupu samosprávy k občanům, městu a hospodaření. Vizuálně otevřené přízemí obsahuje víceúčelový sál, menší zasedací místnost a podatelnu s infocentrem, v dalších dvou patrech se nacházejí kancelářské prostory, které jsou propojeny atriem prosvětleným lucernou. Toto přehledné schéma neodděluje jednotlivá pracoviště od sebe a podporuje dojem společné práce. Estetiku radnice tvoří tenká hranice mezi občansky srozumitelnou vstřícností a důstojnou reprezentací síly města.

V roce 2021 byl v Karlsruhe otevřen nový tunel pro kolejovou dopravu, přesouvající sedm stanic tramvají a příměstských vlaků v centrální části města pod zem. Architektonický a světelný koncept jednotlivých stanic se vzájemně doplňují a vytvářejí celistvou estetiku. Spletitý systém zavěšených ocelových lanek, napínacích svorek a izolátorů odkazuje na troleje a nese LED trubice zajišťující v podzemí dostatek světla. Nad hlavami cestujících jsou na několika místech zavěšeny speciální reflektory spojující červené, modré a zelené záření do bílých světelných kuželů, které na podlaze nástupiště vytvářejí jasové akcenty. Když tímto světelným bodem prochází člověk, v jeho stínu se jako mávnutím kouzelného proutku rozdělí dopadající spektrum do jednotlivých RGB odstínů. Sami cestující se tak stávají součástí světelného designu podzemní stanice.

Lednový rozhovor se Stevenem Hollem se ukázal být nečekaně povznášejícím zážitkem. Jeden z nejvlivnějších amerických architektů, autor řady knih a publikací, profesor Kolumbijské univerzity a umělec byl při online setkání odzbrojující svou bezprostředností stejně jako šíří teoretického záběru a darem propojovat abstraktní témata. Hned na úvod odlehčil atmosféru historkou z nedávného večírku, kde s přáteli (newyorskými osobnostmi z oblasti kultury) diskutovali o zásadních otázkách života jako „Co je skutečně objektivní a ne subjektivní?“ nebo „Existují andělé a bohové?“. Našeho rozhovoru se zúčastnila i spoluautorka projektu Muzea ghetta Terezín, členka redakční rady ERA21 Marcela Steinbachová a společně nám filozoficky-poetické naladění vydrželo skoro po celou dobu. Chvíli dokonce přestalo být jasné, jestli je tématem architektura a světlo (architecture and light), nebo architektura a život (architecture and life).

Životní prostředí na Zemi bylo od samého počátku existence naší planety formováno pravidelným střídáním dne a noci, obdobím světla a obdobím tmy. V tomto prostředí se vyvíjely živé organismy včetně člověka, které se přirozenému dennímu cyklu během mnoha milionů let přizpůsobily. Až do konce 19. století byly jedinými zdroji světla v nočním prostředí oheň, měsíc a hvězdy. Vynálezem umělého osvětlení a jeho masivním rozšířením však lidé začali bezprecedentním způsobem noční prostředí měnit v exteriéru i interiéru. Dokážeme dohlédnout všech důsledků, které s sebou tato změna přináší? O tom jsme hovořili se světelným expertem Hynkem Medřickým.

Multimediální studio VISUALOVE založili Jan Machát a Michal Okleštěk ještě při studiu architektury na Fakultě stavební VUT v Brně. Studio propojuje různé obory a jeho záběr sahá od světelného designu, scénografie přes architekturu, videomapping až po multimediální instalace. S Janem Machátem jsme hovořili o fascinaci světlem, o podstatě práce jeho studia a o tom, jaký přínos má pro oba tvůrce architektonické vzdělání.

Dramaticky modelovaný interiér ordinace a spa se zázemím se nachází v části vstupního podlaží budovy Main Point Pankrác (DAM architekti, 2018) v Praze na Pankráci. Dispozice pracuje s motivem kruhu ve většině základních místností: v poradnách i třech místnostech pro léčebné procedury. Organickou formu doplňuje barevně umírněné, ale materiálově nápadité řešení povrchů a světelný design.

Malé divadlo F. X. Šaldy je důležitou institucí kulturního dění v Liberci, která jako experimentální a méně formální protipól hlavní scény doplňuje nabídku divadelních představení ve městě. Samotná budova Malého divadla vznikla ve dvou etapách v letech 1989 a 1991 přestavbou zchátralého Lidového domu podle unikátního návrhu SIALu pod vedením Karla Hubáčka. Prostory vstupu a diváckého zázemí však postupem času přestaly vyhovovat, proto se přistoupilo k rekonstrukci, jejíž cílem bylo naplnit pragmatické požadavky na fungování ze strany divadla a vytvořit reprezentativní prostředí, kde se může větší množství diváků zdržovat před i po představení. Nová podoba interiérů tvůrčím způsobem navazuje na bohatou historii místa a stává se poctou Karlu Hubáčkovi, který by v době vydání tohoto časopisu oslavil 100 let.

Výrazné světelné instalace umělce Marka Šilpocha lákají návštěvníky do rekonstruovaného prostoru bistra a baru Koule v Praze na Letné. Programovatelný systém řízení svítidel umožňuje kontrolu intenzity jejich světla i barevnosti. Jako umírněné pozadí těmto umělecky pojatým nástěnným prvkům slouží vizuálně čistý a neutrálně barevný interiér.

Minimalisticky pojatá prodejna luxusních kol „se životopisem“, tj. použitých na grand tours Giro d’Italia, Tour de France a La Vuelta, se nachází v nově zrekonstruovaném bytovém domě v Praze-Nuslích. Interiér je rozdělen na dvě části – prezentační prostor s vystavenými koly směrem do ulice a administrativní zázemí s pultem a kuchyňskou linkou směrem do dvora. Společně jsou pak obě části laděny do bílé a zlatě okrové barvy.

V bratislavském obchodním centru Nivy vznikl loni neotřele řešený obchod s autorskou módou a doplňky. Dispozice prodejny s oddělenými nikami po stranách vychází z konceptu, kdy mají každá zastoupená značka či módní návrhář pro prezentaci svůj vlastní vyhrazený prostor. Středem místnosti pak probíhá dřevěná lavice pro zkoušení obuvi, do lavice je integrována vitrína s vystavenými doplňky. Cílem návrhu bylo hledat paralely mezi tvorbou architekta a módního návrháře, proto se základním skladebným prvkem interiéru stal tvar písmene X, opakovaný na principu rastru podobného křížové struktuře plošného textilu.

Návštěvnický okruh česko-rakouské firmy Sonnentor, zabývající se výrobou čajů a koření v biokvalitě, popisuje pomocí výtvarných principů komplexní průběh zpracování vybraných produktů od samotného růstu rostliny až po finální balení a distribuci. Zážitkovou trasu tvoří hliněné omítky, atypická řešení v podobě vrstvení papírových pytlů, skulptura z čajových krabiček, betonové stěrky s otisky bylin ze zahrady sv. Hildegardy v čejkovickém areálu nebo podhled tvořený vlnícími se čajovými sáčky. V rámci celé trasy je návštěvníkům umožněno nahlížet do výroby skrz kulatá okna. Mohou si tak jasně spojit nabyté informace s reálnou produkcí.

Pro někoho, kdo nikdy nepracoval v korporátních společnostech, může tento svět sám pro sebe působit nepřehledně i nepochopitelně. Podobně to platí pro velké administrativní interiéry, které často právě korporátním společnostem slouží. O komplexnosti jejich navrhování, o potřebě poctivého prostorového konceptu a také o možnostech environmentálně šetrného chování v tomto „ryze kapitalistickém“ segmentu jsme hovořili s Lukášem Janáčem z YUAR architects.

Legendární brněnský drak (ve skutečnosti vycpaný krokodýl zavěšený v průchodu pod věží Staré radnice) se v loňském roce stal součástí vánočních oslav. Oblékl si huňatý svetr v brněnských barvách a z tlamy chrlil ohnivou světelnou podívanou. Červenobílý svetr byl vyroben z odpadních polyetylenových hadiček na rozebíratelném exoskeletu, takže se žádnou částí těla zvířete ve skutečnosti nedotýkal. Pro jeho upletení byl zhotoven speciální tkalcovský stav, následně znovuvyužitý jako informační stojan.

 Nedostatečně nebo špatně řešená akustika v nevýrobních objektech, jako jsou zejména prostory kanceláří typu open space, vede k únavě, ztrátě koncentrace a v konečném důsledku k nižší výkonnosti v takovém prostředí a nepříjemnému pocitu z něj. První díl článku (viz ERA21 #01/2023) popisoval základní problémy a s nimi související normová doporučení při návrhu akustiky v těchto prostorách. Druhý díl předkládá konkrétní rady a zásady správného dispozičního návrhu a vhodného užití akustických materiálů. Upozorňuje také na některé opomíjené detaily a časté chyby akustických řešení.

Při navrhování konstrukčního systému se pozornost často soustřeďuje na návrh jednotlivých nosných prvků nebo dílčích konstrukčních částí stavby, podrobněji se však nesleduje jejich vzájemné prostorové spolupůsobení, které může být významné zejména při nehodovém kolapsu některého z klíčových prvků konstrukce. S možnými účinky extrémních klimatických vlivů se často při navrhování stavby nepočítá, stejně tak jako s výskytem mimořádných zatížení, jako jsou výbuch plynu či náraz např. vozidlem. V současnosti se dokončuje druhá generace Eurokódů, ve které byla provedena revize požadavků na zásady navrhování a také na robustnost (celistvost) konstrukcí.

Na opuštěném brownfieldu nedaleko pražského Masarykova nádraží byla po deseti letech projednávání a dvou letech stavebních prací dokončena administrativní budova Masaryčka. Inspirací pro její formu se staly architektura a urbanismus Starého Města pražského – označovaného jako zlaté a stověžaté město. Také proto západní konec budovy graduje k výškové dominantě – tento efekt ještě umocňuje přechod zlatých říms z boků budovy ve vertikální lamely na čelní fasádě. Novostavba je prvním realizovaným projektem širšího záměru modernizace celé oblasti Masarykova nádraží – dále se plánuje komplexní rekonstrukce a rozšíření kolejiště a zbudování parkové platformy nad jeho východní částí.