Rozdíly mezi českou a slovenskou architekturou byly a jsou předmětem seriózních diskuzí i spekulativních fabulací. Třicet let od rozdělení společného státu nejspíš není dostatečně dlouhou dobou na to, abychom mohli odlišný vývoj zaznamenat – navíc za předpokladu, že něco jako česká a slovenská architektura vůbec existuje. Jsou zkrátka příklady, které můžeme my Češi slovenské architektonické komunitě závidět, jako například národní galerii nebo přímý přenos z předávání cen za architekturu CE ZA AR v hlavním vysílacím čase televize. Na druhé straně však stojí řada jiných věcí, které se naopak slovenští architekti a architektky mohou učit od svých českých kolegů a kolegyň.

Na galavečeru, který se konal 7. listopadu v pražském Foru Karlín, byly vyhlášeny výsledky 9. ročníku soutěžní přehlídky Česká cena za architekturu (ČCA), pořádané Českou komorou architektů (ČKA). Hlavní cenu převzali Petr Hájek, Nikoleta Slováková a Martin Stoss z ateliéru Petr Hájek Architekti za návrh koncertního sálu v Karlových Varech (viz ERA21 #06/2023). Společně s hlavním vítězem bylo oceněno i dalších pět realizací, které získaly titul finalista. Jedno dílo obdrželo čestné uznání.

Po několika dekádách opomíjení následovaných v posledních letech medializovanou debatou akcelerovanou kontroverzními politickými výroky mají oběti romského holokaustu v Letech u Písku pietní místo pro uctění jejich památky. V místech bývalého romského tábora, kde se donedávna nacházel velkokapacitní vepřín z dob normalizace, byl zrealizován rozlehlý památník v krajině, který vzešel z veřejné mezinárodní krajinářsko- -architektonické soutěže. Základním kompozičním prvkem je les jako metafora společenství, přičemž důležitým aktérem v celé koncepci je čas. Návrh nemá konečnou podobu, ale představuje proměňující se přírodní proces. Vedle komemorativní funkce nabízí místo i edukativní rovinu formou audiovizuální stezky a návštěvnického centra s tematickými expozicemi.

Občanské sdružení Čierne diery se již deset let věnuje objevování architektonického dědictví v různých koutech Slovenska. Mapuje, popularizuje a prezentuje historické a industriální lokality, ale také moderní architekturu, umělecká díla, či dokonce historické dlažby nebo socialistické oddací síně. Postupem času se z nadšenců brázdících Slovensko a dokumentujících zapomenuté památky stal výrazný hlas na obranu ohrožených staveb se širokou komunitou podporovatelů, nezávislým vydavatelstvím, ale také sociálně zodpovědnými investory a iniciátory úspěšných veřejných sbírek na pomoc památkám. Sdružení funguje nezávisle a bez sponzorů díky příspěvkům fanoušků, vlastním publikacím i ikonickým risografikám s architektonickými motivy.

Chátrající kaštel (zámeček) na středním Slovensku mohou nyní návštěvníci využít za dobrovolný příspěvek také k netradičnímu ubytování. Sdružení Čierne diery zde iniciovalo realizaci tří ubytovacích prosklených buněk se zázemím, přístupných po pororoštových lávkách. Jelšavský kaštel, sloužící kdysi šlechtickému rodu Koburků, je národní kulturní památkou; na svou komplexní obnovu však z finančních důvodů zatím čeká. Krátkodobé ubytování zde představuje vhodné alternativní využití; nové konstrukce jsou snadno demontovatelné, téměř nezasahují do stávajícího objektu a umožňují průběžnou obnovu památky.

Kolektiv Spolka je tvořen odbornicemi v oblasti architektury a sociologie zaměřujícími se zejména na participativní a inovativní městské plánování vycházející z feministických přístupů, které kladou důraz na vzájemný respekt, péči a soužití s cílem vytvoření inkluzivnějšího životního prostředí. Se dvěma jeho členkami jsme hovořily o jejich aktivitách pro město Košice, interdisciplinární metodice práce nebo letní škole Never Never School zkoumající hranice alternativního vzdělávání v architektuře. 

Útvar hlavního architekta v Košicích funguje v různých organizačních obměnách už více než půl století. Novou etapu započal v roce 2021, kdy se hlavním architektem stal Petr Kropp, odborník s mezinárodním renomé. Hovořili jsme s ním o plánech a ambicích druhého nejlidnatějšího města na Slovensku, o současných urbanistických projektech i o tom, jak využít potenciálu místa, které je vstupní branou do Evropské unie a dnes poměrně třaskavým rozhraním mezi Východem a Západem. 

Trenčín bude v roce 2026 Evropským hlavním městem kultury a jako součást systémových kroků v souvislosti s tímto titulem radnice zřídila unikátní funkci městského kurátora, který působí v rámci útvaru územního plánování jako specialista na péči o veřejný prostor. Na Slovensku dosud tato pozice fungovala pouze v Trnavě. O tom, co jeho profese obnáší, jak se daří do plánovacích procesů zapojovat veřejnost a co se za rok jeho působení v Trenčíně podařilo, jsme hovořili s Omarem Mirzou.

Jedním z projektů, které vznikly ve městě Revúca u příležitosti jeho zvolení slovenským Městem kultury 2022, byl tzv. obývák ve veřejném prostoru před budovou městského úřadu, nedaleko Městského kulturního střediska v centrální části města. Subtilní architektonicko-urbanistická intervence zde vytvořila místo pro pořádání kulturních a uměleckých akcí a sloužila zároveň jako signální maják celé akce. Jednoduchá stavba je složena z fixního rámu a modulárního mobiliáře. Rám slouží k pocitovému ohraničení prostoru přibližně o velikosti obývacího pokoje, k vnesení lidského měřítka na rozlehlé náměstí, ale také jako podpůrná konstrukce např. pro osvětlení a ozvučení. Přemístitelný mobiliář lze pak využít nejen k sezení, ale také k vytváření prostorových konstelací podle aktuální potřeby.

Je jen málo staveb na Slovensku, u nichž lze v plné míře obdivovat principy a filozofii funkcionalistické architektury. Léčebný dům Machnáč, postavený v letech 1930–1932 podle návrhu Jaromíra Krejcara, se stal symbolem největší slávy lázeňství v období první republiky a úpadku v letech privatizace státního majetku. V roce 2001 byl v objektu ukončen provoz a od té doby dům postupně chátrá. Od roku 2008 pětkrát změnil majitele a právě zde začíná časová osa snah o jeho záchranu.

Projekt Do vody, do naha! se věnuje fenoménu chátrajících slovenských lázeňských komplexů a na příkladu studie rekonstrukce opuštěného turzovského areálu u města Gelnica nabízí alternativní pohled na lázně v kontrastu k jejich pojetí jako exkluzivního wellness. Řeší otázky dočasnosti, kultury, přírody a klimatu v dialogu s poetickou, emocionální i fyzickou zkušeností člověka. Podrývá představu o stabilnosti vystavěného prostředí, dualitě kultury a přírody a v součinnosti s vnějšími vlivy počasí navrhuje kontrolovaný rozklad architektury. Závěrečná diplomová práce vznikla v roce 2022 pod vedením Jana Kristka a Jaroslava Sedláka na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně.

Různé developerské společnosti stavějí na relativně malém pozemku v centru Bratislavy řadu ambiciózních projektů, což vyvolává opodstatněné obavy týkající se hustoty obyvatelstva, dopravního zatížení a v neposlední řadě zejména gentrifikace nových a sousedních čtvrtí. Virtuální develoutopie představuje sérii veřejných happeningů formou interaktivní site-specific instalace využívající prostředky vizuální komunikace a virtuální reality, které reagují na kuriózní vize developerů, v nichž se běžně netransparentně mísí informační funkce s reklamními strategiemi. Iniciativa vznikla ve snaze poukázat na tento fakt způsobem, kdy sledující mají prostor pro konfrontaci utopických obrazů v přímém kontaktu s realitou.

Projekt X-Utopia obrací pozornost k periferii, její nápravě a obrodě. Spojuje mezinárodní kapacity nejen z řad architektů a urbanistů, ale i umělců, technologů či společenských vědců. První díl se věnuje regionu východního Slovenska.

Vyznávám názor, že znát trendy a umět je předpovídat je v podstatě ekologické. Teď tedy mluvím hlavně o tématu produktového designu, respektive nábytku. Když tušíte, co bude trh požadovat, můžete se na to připravit a nebudete naskladňovat výrobky, po kterých nebude poptávka. Nebudete nabízet a vyrábět něco, co už je nežádoucí. Když reagujete rychle, dokážete se na budoucí situaci trhu připravit. Totéž lze říct i o interiérovém designu, jen tu bude více ale.

Od 19. září 2023 mohou zájemci získat dotace z programu Nová zelená úsporám také na úsporné rekonstrukce domů realizované svépomocí, venkovní stínicí techniku, stavbu domu v nízkoenergetickém standardu nebo výměnu starých kamen bez nutnosti zateplení, a to za nových podmínek. O změnu podmínek v souvislosti se stínicí technikou se rozhodující měrou zasloužil Svaz podnikatelů ve stínicí technice (SPST), který dlouhodobě komunikuje se Státním fondem životního prostředí (SFŽP) o přínosech stínicí techniky pro energetickou bilanci budovy.

Svaz podnikatelů ve stínicí technice i dlouhodobě sleduje vývoj oboru a průběžně shromažďuje data o oboru stínicí techniky. Díky nim je pak možné sledovat trendy v tomto oboru v čase, případně je porovnávat s vývojem trhu v zahraničí.