Žijeme ve zvláštní době... nebo spíš v době z historického hlediska běžné? Destrukce blízkého prostředí jako by se našemu mentálnímu prostoru dlouho vyhýbala. Vzdálené válečné konflikty a řádění přírodních živlů stály delší čas pocitově opodál. Dnes už tomu tak ovšem není. Pulz doby obnovil existenční témata i jejich blízkost.

Rekonstrukce jednoho z nejvýznamnějších veřejných prostorů moravské metropole probíhala v roce 2022 sice za bariérou stavebního oplocení, ovšem na přání architektů průhlednou, takže zvědaví Brňané mohli sledovat průběh prací v přímém přenosu. Park se otevíral po částech (kvůli uchycení výsadeb) od jara 2023 a dnes má za sebou první letní sezónu. Přirozeným těžištěm se stal nový objekt kavárny, jehož elipsovitá podpora střechy vizuálně ukončuje pohledovou osu z náměstí Svobody. Na kavárnu a dětské hřiště pak navazuje multifunkční centrální plocha s výrazným vodním prvkem, ohraničená dřevěnou lavicí. Důležitou složkou návrhu je krajinářské řešení Kláry Zahradníčkové, která byla do týmu přizvána v roce 2019, a také řešení hospodaření s dešťovými vodami.

Od samého začátku ruské invaze na Ukrajinu pomáhá skupina dobrovolníků Livyj Bereh lidem, kteří přišli v důsledku války doslova o střechu nad hlavou. Organizace sídlí v Kyjevě a svou činnost provádí na levém břehu Dněpru – odtud její název. V květnu 2022 začali dobrovolní pokrývači působit v Černihivské a Kyjevské oblasti, kde kromě střech opravili i školní budovy, aby se měli žáci kde učit. V listopadu 2022 zahájil Livyj Bereh práce na obnově střech v Charkovské oblasti, která byla zejména na severu těžce zasažena válečnou destrukcí. Práce stále pokračují, v různých obcích ve třech zmíněných regionech již byly opraveny střechy na více než 290 domech.

Obnova je reakcí na destrukci. Nikoli kreativní destrukci, která je často účelná a řízená, ale destrukci přírodními jevy nebo činy často vedenými společenským nebo skupinovým záměrem. Obnova není drobným přizpůsobením se nebo doslovnou replikou původní, již neexistující situace. Jak ale zarámovat ideu obnovy mimo klasické klišé jejího vnímání jako přestavby? Co tyto destrukce v rámci urbanismu spojuje a jsou vůbec něčím? Jde primárně o akt vůle a odporu vůči osudu našeho prostředí, nebo o obyčejnou společenskou nutnost? 

Zničená a poškozená ukrajinská města. I ta, která jsou daleko od frontové linie. Sochy a pomníky zahalené v plachtách, obložené pytli s pískem anebo zakryté lešením. Stovky a stovky ruských válečných zločinů proti ukrajinskému kulturnímu dědictví, proti národní historii a identitě. Co bude dál? Plány na budoucí obnovu země jsou neoddělitelnou součástí diskurzu, který věří ve vítězství Ukrajiny v současné válce.

Myšlenka uspořádat na Ukrajině mezinárodní stavební výstavu (IBA) po vzoru osvědčeného německého konceptu získala podporu víc než 300 světových architektů a architektek včetně několika držitelů Pritzkerovy ceny. Jak může tato platforma přispět k rekonstrukci Ukrajiny a jak se může Česko zapojit do realizace myšlenky, která vznikla v Praze?

Invaze ruské armády na Ukrajinu v únoru loňského roku nás všechny zaskočila a u mnohých vyvolala otázky: Jak pomoci? Jak můžeme jako architekti, urbanisté a městští plánovači přispět ke zmírnění následků tohoto válečného konfliktu? Architekt a urbanista Kees Christiaanse, známý díky projektům jako HafenCity v Hamburku či Europaallee v Curychu a bývalý vedoucí katedry urbanismu na ETH Curych, zahájil před rokem pozoruhodnou iniciativu. Společně s kolegyní Gyler Mydyti, architektkou narozenou v Kosovu, spustili na Fakultě architektury ETH dobrovolnickou platformu Swiss Network with Ukraine.

„Lvov je nejvíce evropské město z celé Ukrajiny,“ odpovídá Anton Kolomejcev na dotaz, jak by popsal město, ve kterém již čtyři roky vede odbor územního plánování. Lvov se výrazně rozvíjel již ve středověku. Posléze se stal hlavním městem Haliče, tedy jedné z korunních zemí habsburské monarchie. Tehdy zde vedle sebe žili Poláci, Židé, Němci a Ukrajinci. S Prahou jej pojí nejen společná historie v monarchii, ale i status památky světového dědictví UNESCO. Je pozoruhodné, že co do počtu obyvatel jde až o sedmé největší město Ukrajiny. Tato statistická data už ale nemusejí platit. Od začátku ruské invaze prošly městem čtyři miliony vysídlenců z východu a uvádí se, že jich zde asi 150 tisíc zůstalo.

Ukrajinské město Mariupol je názorným příkladem sovětského urbanismu, který vytvořil omezení pro jeho další rozvoj. Destruktivní dopady války vedly k revizi přístupu k plánování a podobě sídla. Vědomi si ceny, kterou jsme zaplatili za jeho obranu, a úsilí, jež nás bude stát budoucí deokupace, klademe hodnotu lidského života jako základ budoucnosti nového města.

Dne 10. června 1942 byly z příkazu K. H. Franka vyhlazeny Lidice. Nejednalo se o prostý trest za atentát na Reinharda Heydricha. Likvidace Lidic byla vzkazem celému světu s cílem ukázat, jak nacistické Německo trestá ty, kteří se mu vzepřou. Zabít desítky, stovky, tisíce lidí se nemohlo stát pro nacistickou propagandu tak účinným nástrojem jako zničení jedné obce, konkrétní, uchopitelné, pojmenovatelné. Tehdy se snad každý v nějaké takové vesnici narodil nebo v ní měl rodiče, prarodiče, tety, strýce či jiné příbuzné. Zničení obce mělo větší osobní dopad než popravy zástupů. Bylo to symbolické zničení domova. Proto byly po válce Lidice obnoveny, na rozdíl od řady jiných obcí zničených nacisty. Symbol domova znovu povstal. A získával další významy. Nová obec nevznikla na půdorysu obce vyhlazené. Staré Lidice zůstaly zachovány ve své prázdnotě a tato dystopie se stala protikladem utopie ztělesněné novou obcí. 

V létě 2021 se cípem jižní Moravy v území mezi Břeclaví a Hodonínem prohnalo tornádo. Živelní katastrofa si vyžádala šest životů, stovky zraněných a miliardové škody na soukromém i veřejném majetku. Na okamžitou pomoc v oblasti byly vynaloženy nemalé finanční i lidské zdroje – kromě humanitární pomoci šlo zejména o nutné opravy infrastruktury a staveb. Jak ale vypadá území po dvou letech od události? S městským architektem Ondřejem Stolaříkem jsme se vydali navštívit nejvíce zasažené části Hodonína.

Příběh města Most je jednou z unikátních ukázek destrukce a obnovy v československém urbanismu. Je kombinací tragického osudu, ideologie a technického umu s destrukcí přírodního i kulturního prostředí. Jde o výdobytek postindustriální krajiny – hydrickou rekultivaci prostředí, nebo jen o účelovou nutnost získat zdroje, kterou následovaly zárodky vztahových katastrof? Jak reflektovat minulost a posunout se dál k obnově tohoto specifického místa v udržitelné budoucnosti?

Vzorník barev pro použití v architektuře sestavený na základě analýzy vyobrazení historických i nedávných katastrof způsobených lidmi – to je projekt Barvy katastrof, původně zpracovaný jako kniha v roce 2014 a posléze rozvinutý do podoby výstavy v berlínském prostoru BNKR v roce 2018. S barvami se dostáváme do kontaktu na každém kroku, ať už jsou to přirozené barvy základních materiálů, nebo aplikované dodatečně, významově vyprázdněné a poeticky pojmenovávané výrobci. Snahy o přehledné kategorizace barev byly vždy poplatné době svého vzniku, a proto současný model obsahuje protikladnost a neuchopitelnost dneška. Zpochybňuje náš vztah k současnému světu podobně jako naši schopnost jej ignorovat či pochopit.

Přestože lehký obvodový plášť nemusí striktně znamenat pouze prefabrikované prosklené fasádní pláště z hliníkových profilů, obvykle se tímto termínem právě takové konstrukce výhradně rozumí. Následující text se zaměří na technické možnosti, jak lehké obvodové pláště modifikovat a propojit je se systémy řízení budov za účelem snížení celkové spotřeby energií pro jejich provoz.

V letošním roce proběhlo hned několik zajímavých výstav a veletrhů, které se výraznou měrou zaměřovaly na koupelnové vybavení. Podívejme se, co zajímavého jeho výrobci a dodavatelé přinášejí na trh. Pokud však čekáte zásadní revoluci, musím vás dopředu zklamat. Ještě nikdo nevynalezl koupelnu, ve které by vám sprcha sama umyla vlasy, zrcadlo vás samo nalíčilo nebo vám holicí strojek sám zlikvidoval strniště. Jaké jsou tedy trendy v koupelnovém vybavení?