S velkým zaujetím si procházím časopisy Architektura ČSR z roku 1946 a Architekt z roku 1949, které se mi jakousi shodou náhod před pár lety dostaly do domácí knihovny. A představuji si, jak moje vnoučata budou za osmdesát let se stejným zaujetím listovat časopisem ERA21 a zkoumat, jak byla architektura v naší době vnímána a jaká témata byla pro obor důležitá. Architektonický časopis je pozoruhodným záznamem s dlouhodobou hodnotou. Připomeňme si slova Rostislava Koryčánka, který stál před 25 lety u vzniku časopisu zaměřeného primárně na ekologické stavění (ERA21 = Ekologie Realizace Architektura 21. století) i u jeho následné transformace na magazín s širokým záběrem témat: „Architektura je neskutečně křehká. I to, co se o ní zaznamená, je neuvěřitelně pomíjivé. A v tom tahají elektronická média za velmi krátký konec. ERA21 ohmatává terén architektury a témat s ní spojených a uchovává o tom záznam do budoucna.“

Důsledky znovuzvolení Donalda J. Trumpa prezidentem Spojených států amerických jsou každým dnem zřetelnější nejen pro jejich obyvatelstvo, ale i pro lidi v celém současném propojeném světě. Ačkoli se destruktivním dopadům hospodářské a zahraniční politiky jeho administrativy dostává neustálé pozornosti, neméně destruktivnímu dopadu na architekturu v USA už příliš mediálního prostoru nezbývá.

Křižíkovy pavilony, postavené v roce 1991 podle návrhu architekta Michala Brixe, vznikly původně pro účely Všeobecné československé výstavy. I po více než třiceti letech však zůstaly důležitou součástí Výstaviště Praha. Po letech intenzivního využívání prošly pavilony rozsáhlou revitalizací, která přinesla technické modernizace a nové multifunkční možnosti. Kromě vylepšení interiérů, kde převládá industriální estetika, získaly pavilony také zelené střechy, které přispívají k udržitelnosti a zlepšení městského mikroklimatu. Tím se staly nejen výstavním, ale i relaxačním a společenským prostorem.

Když časopis ERA21 vstupoval v roce 2001 na scénu, přinesl s sebou mj. jedinečný grafický koncept. Od proměny loga a vizuální identity po druhém ročníku se stalo nepsaným pravidlem, že obálky architektonického časopisu záměrně nebudou zobrazovat domy – jako důkaz, že ERA21 si nepotrpí na klišé a že architektura není jen o stavění domů. Pojďme se na vybraných příkladech podívat na průřez grafickými přístupy, které byly nositeli identity našeho časopisu. Od začátků pod grafickou taktovkou Tomáše Šťovíčka přes období rozšiřování záběru publikovaných témat s grafickým layoutem od studia pixl-e až po revoluci v polovině ročníku 2010 z dílny sester Dostálkových, kdy obálky zobrazovaly osobnosti z oboru. Grafický layout Lindy Dostálkové používáme s drobnými obměnami dodnes, obálky ale ještě dvakrát změnily svého tvůrce. V období 2014–2017 je vytvářel Martin Groch, od roku 2018 své nápadité kreace dodává Josef Čevora ze studia Mixage.

Odborné časopisy vždy tvořily – a dodnes tvoří – důležitý kontext architektonické tvorby i její reflexe. Rok 1989 znamenal pro česká (nejen) architektonická periodika začátek poměrně bouřlivých časů. Časopis ERA21 tak při svém vzniku rozhodně nevstupoval do mediálního vzduchoprázdna. Ani v dalších letech nebyly podmínky pro psaní a polemiky o architektuře úplně růžové, mediální svět čelí novým a novým výzvám – finančním, technologickým i intelektuálním. Následující text nabízí průlet děním na poli tuzemských architektonických časopisů od rozpadu státního socialismu až po současnost a připomenutí nedávné historie, na kterou překvapivě rychle padá prach.

Jaké to je, vést redakci a dohlížet na obsahovou koncepci architektonického časopisu? Šéfredaktoři a šéfredaktorky ERA21 vyzpovídali své předchůdce na této pozici.

Zeptali jsme se bývalých členů a členky redakce, jak vzpomínají na své působení v časopisu, jaké aspekty práce si s sebou odnesli do dalšího profesního života a jaký potenciál ještě má tištěné médium na poli současné architektury.

Výročí představuje příležitost ohlédnout se a zhodnotit, jakými tématy se časopis zabýval, čím během let čtenářstvo oslovil a jaká archivní čísla mohou být svým obsahem aktuální dodnes. Požádali jsme členy a členky redakční rady, aby reflektovali, která témata za uplynulých 25 let považují za důležitá a jaké nové obzory jim otevřela – ať už z pohledu profese, společnosti, nebo osobního vnímání světa.

Čtvrtstoletí je pro architekturu poměrně významné období. Byť existují stavby, jejichž realizace trvá téměř stejnou dobu (vzpomeňme třeba tzv. Černou kostku v Ostravě, navrženou studiem Kuba & Pilař architekti v roce 2004), obor architektury se výrazně posunul. Vždyť jde o delší časový úsek, než bylo například trvání první republiky, kdy dosáhl vrcholu český funkcionalismus. Od vydání prvního čísla ERA21 uplynulo právě 25 let a za tu dobu došlo k rozsáhlé generační výměně. Přinášíme redakční výběr českých realizací, které byly v našem časopise publikovány – za každý ročník jedna stavba. Svůj výběr záměrně nezdůvodňujeme – posuďte sami, jakým vývojem česká architektura prošla a na jaký typ realizací se v tom kterém období kladl při publikování architektury důraz.

Jakými proměnami projde architektonická profese v budoucnu? Zeptali jsme se nejmladší generace architektů a architektek, co bude podstatou a náplní jejich činnosti v dalších 25 letech a jakým způsobem by se měla architektura prezentovat. V neposlední řadě jsme jim položili otázku, jak by měl vypadat architektonický časopis pro příští čtvrtstoletí. Odpovědi vytvářejí bohatou koláž pohledů a názorů. A stejně tak bude rozmanitá naše profese sama. Vše, co respondenti a respondentky říkají, má velkou váhu – to oni budou udávat směr architektury v éře následujících 25 let.

Jsou trendy v koupelnách jiné než v kuchyních a obývacích pokojích, nebo jde vybavení ruku v ruce napříč celým interiérem? Kdo se přiklání k druhé variantě, má z mého pohledu více přehled. Mohu to potvrdit s čistým svědomím, protože sledování trendů v tomto segmentu se věnuji více než deset let. Co se týče novinek, jezdím každé září do Boloně na veletrh Cersaie, který se zabývá převážně obklady, sanitou a koupelnovým nábytkem.