ERA21 #04/2019 Postdigitální architektura

kniha editorial

Postdigitální architektura

Jakub Kopec

» celý článek
aktuálně

realizace

Návrat ikony. Obnova Památníku Tomáše Bati ve Zlíně »

Petr Všetečka / TRANSAT architekti

Budova od architekta Františka Lýdie Gahury, otevřená rok po smrti Tomáše Bati, je nejhodnotnější památkou zlínského konstruktivismu a vrcholem fenoménu tzv. baťovské architektury. V padesátých letech 20. století byla přestavěna na koncertní sál a uměleckou galerii, čímž zcela zanikly její architektonické kvality a jméno Tomáše Bati mělo být vymazáno z paměti. Důsledná obnova původní podoby památníku, připravovaná dlouhých osmnáct let, znovu směřovala k jednoduchosti a redukci všeho postradatelného vybavení. Veškeré provozní, technické a servisní prvky a prostory jsou proto umístěny mimo budovu. Hlavním smyslem objektu je prožitek prostoru, světla, zastavení času a zklidnění. Vzhledem k památkové ochraně stavby byl při rekonstrukci kladen velký důraz na vlastní provedení prací a restaurátorské postupy.

intro

Jller »

Prokop Bartoníček, Benjamin Maus

Jller je součástí probíhajícího výzkumného projektu na poli průmyslové automatizace a historické geologie. Jde o přístroj, který třídí oblázky z konkrétní řeky podle jejich geologického stáří. Kameny byly vyzvednuty z říčního dna německé řeky Iller těsně před soutokem s Dunajem u města Ulm. Skupina oblázků se umístí na plošinu přístroje o rozměru 2 × 4 metry, který je automaticky analyzuje, aby je posléze roztřídil. Proces třídění probíhá ve dvou fázích: nejprve robot vytvoří dílčí, předtříděné vzorce, aby si udělal prostor pro finální uspořádání kamenů rozdělených podle typu a stáří. Tento proces začínající libovolnou sadou kamenů vytváří působivý obraz vlastní historie řeky. Jller pracuje se systémem počítačového vidění, který analyzuje obrázky kamenů podle barevné kompozice, struktury, zrnitosti nebo textury povrchu. Tato data využívá k přiřazení kamenů do předdefinovaných kategorií.

kniha východiska

Oběma směry zároveň »

Jakub Kopec

Architektonické tvorbě je vlastní určitý kritický náhled, který směřuje kupředu i nazpátek. Přívlastek „postdigitální“ odkazuje k právě takové reflexi v situaci, kdy se nedílnou součástí navrhování, realizace i užívání staly výpočetní nástroje.

» celý článek
experiment

Kódy odívání »

Danica Pišteková

Projekt zpochybňuje architektonický prostor, nevnímá jej jako pouhé prázdno, ale spíše jako prostředí plné obálek pro lidské tělo, které tvoří přechod od měkkého k tvrdému, od individuálního ke společenskému, od soukromého ke sdílenému. Popisuje meziprostory a pátrá po procesech a proměnách textilní interiérové vrstvy nebo střihů na míru určitému tělu do architektonického prostoru, který měří a přepisuje jiné druhy dimenzí. Přestože šatí tělo, nová obálka už není šatem, přestože shromažďuje, ještě není v klasickém smyslu architekturou. Je vnímána jako autonomní prostor, prostor sám pro sebe. Poukazuje na problémy vnitřku a vnějšku, povrchu a obalu, záclon, stěn a příček. Plní prostor a obléká jej, přitom zároveň umožňuje užívání a obývání lidmi. Projekt představuje svět, kde obléct si šaty je totéž jako vstoupit do místnosti. Jaké by bylo žít v měkkém prostoru?

esej, projekty

Bylo nebylo… šťastně až do smrti »

François Roche

„Management lidí“, od sebeorganizace po kontrolu disciplíny, se jako Ariadnina nit táhne každou společností, jejíž základní funkcí je plánovat a regulovat svou morální „doxu“, modus operandi „společného žití“ od zářného rozmachu až po úpadek. Hegemonické hranice, které společnost vnucuje svým poddaným-občanům, kteří ji tvoří, a území, na něž je vázána, jsou formou politické a teritoriální superpozice státu a národa, který má legitimitu vtisknout organizaci lidí autoritu svých podpůrných a/nebo represivních institucionálních struktur.

esej

Obama versus nezodpovědnost. Může sebeovládání zvítězit nad chamtivostí? »

Bernard Cache

Rozkol mezi moderními a historickými fakty – ať už reálnými, předpokládanými, očekávanými, nebo vysněnými – dlouho formoval moderní architektonickou kulturu. Samotná konstrukce tohoto rozdělení se ukázala být odolným, téměř statickým prostředkem k prosazování myšlenky náležitě „moderní“ architektury definované v opozici proti minulosti. Autorova kniha Projektily (AA Publications, 2011) směšuje přesně tento pokus oddělit a vzdálit současný svět od jeho historie. Navzdory obsáhlému úvodu do rozmanitých témat má Cache dost síly i na politiku a ve svém eseji Obama versus nezodpovědnost se hlásí ke společenské kritice geopolitické situace ve 21. století, kde si superprivilegovaná politická elita, tzv. jednoprocentní, podmanila tak velkou část společnosti, že mohla vytvořit supertřídu, která ostatním neumožňuje posunout se na žebříčku výš a paradoxně, navzdory sociálním médiím, vytváří dezinformovanou a pomýlenou populaci.

experiment

Robotické dřevo »

Ramon Elias Weber, Samuel Leder

Projekt zkoumá možný dopad nového robotického systému určeného k tvorbě komplexních dřevěných montovaných sestav na architekturu. Vyvíjený systém se skládá z několika spolupracujících jednoosých robotů navržených tak, aby využívaly standardizované dřevěné trámy nejen jako stavební materiál, ale také jako nástroj pro vlastní pohyb. Materiál se tak využije pro výslednou stavbu a zároveň tvoří nedílnou součást robotické soustavy, čímž minimalizuje její složitost. Minimalismus, nízké náklady, lehkost a odolnost celé soustavy kontrastují se současnými standardy prefabrikovaných a předem navržených konstrukcí pro dřevěnou architekturu.

esej

Věci, které by neměly vždy fungovat »

Keller Easterling

Lidé obklopují nástup nových technologií vyčpělými totemy, sny o novosti, nadpřirozenosti, vykoupení, nadřazenosti, svobodě (ve všech jejích politicky polarizujících liberálních, neoliberálních a libertariánských podobách), sny o decentralizaci a nových obzorech. Bylo tomu tak u železnice, rádia i u digitálních technologií.

praxe

Forenzní architektura »

Forensic Architecture

Forenzní architektura je výzkumnou agenturou pro vývoj a šíření nových vyšetřovacích a důkazních technik při fakultě Goldsmiths na Londýnské univerzitě. V roce 2010 ji založil profesor Eyal Weizman a tvoří ji tým architektů, umělců, filmařů, novinářů, programátorů, vědců, právníků a síť dalších spolupracovníků z různých oborů a disciplín. Forenzní architektura provádí jménem mezinárodních žalobců, lidskoprávních a občanskospolečenských skupin a organizací pro politickou a environmentální spravedlnost, včetně Amnesty International, Human Rights Watch, B’tselem, Bureau of Investigative Journalism a OSN, komplexní architektonická a mediální vyšetřování.

film

Limbo »

ScanLAB Projects

Jaké to je, opustit domov a začít znovu v cizí zemi? Žadatelé o azyl ve Velké Británii žijí z pěti liber na den a čekají na zprávu, zda budou moci v zemi zůstat. Film Limbo, natočený společností ScanLAB ve virtuální realitě pro deník Guardian, vám umožní zažít, jak vypadá období nejistoty, kdy čekáte na rozhodnutí, které ovlivní zbytek vašeho života. Film byl natočen na základě rozhovorů se žadateli o azyl z dvanácti států i s imigračními právníky a advokáty. Zvukovou stopu tvoří hlasy skutečných uprchlíků, kteří diváka provázejí svými zážitky. Skicovitá estetika filmu připomíná sen nebo noční můru, kde je vše průhledné a roztříštěné. Záběry se odehrávají v kolážích reálných prostorů kombinujících mobilní mapování města Manchesteru, terestrické snímky různých nemovitostí po celé Británii a 3D skeny lidí v živé akci.

rozhovor

Musíme působit současně na různých úrovních. Rozhovor Lukáše Likavčana s Jussim Parikkou »

Postdigitální situace popírá nejenom zažité představy o městě a architektuře, ale i disciplinární hranice – myšlenky z teorie médií, geologie či environmentálních studií se stávají klíčovými pro pochopení budoucnosti architektury ve vztahu k planetě i jednotlivcům. S finským teoretikem médií Jussim Parikkou jsme proto mluvili nejen o tom, co může postdigitální v architektuře znamenat, ale i o hluboké historii mediálních technologií, mimolidském aktérství v městském prostoru, politice korporací a digitálních platforem nebo roli architektury v antropocénu.

experiment

Úlopolis »

Asya Ilgün

Města jsou většinou chudé ekologické niky, často zaměřené výhradně na jeden druh: na nás. S rostoucí potřebou zajistit přístřeší a pohodlí lidskému druhu je naše Země čím dál víc zatížena tím, co nemohou využít žádná jiná živá společenství. Projekt Úlopolis se snaží vytvořit městskou oázu pro mnoho živočišných druhů kolem nás. Kombinací principů řízeného návrhu (3D tisk) a samoorganizace (živé prvky) vzniká vláknité prostředí tvořené myceliem, společenstvím včely medonosné, lidstvem a zastavěným prostředím. Tento superorganismus pomůže otevřít městské niky pro další vegetaci, opylovače a nakonec i celý ekosystém, který se kolem nich vytvoří.

praxe

Postdigitální kukla »

Marjan Colletti

Na úsvitu čtvrté průmyslové revoluce můžeme v rozvinutých zemích (ale nejen tam) digitální technologie již bezpečně považovat za zcela asimilované do všech aspektů našeho života – od létání po bankovnictví, od lékařských zákroků po nakupování. Nacházíme se v době, která je charakteristická přítomností velkého množství technologií schopných hybridizovat domény fyzické, digitální i biologické a přizpůsobit lidské zvyky a habitaty účelům propojeného, daty řízeného, biotechnologického světa. Světa vzájemné výměny, kde díky křížovým kontaminacím a setrvalému vyjednávání vznikají méně konfrontační, lidsky přirozené scénáře směřující k více společné, spolupracující budoucnosti.

rozhovor

Technologie byly vždy hnací silou změn. Rozhovor Ireny Hradecké s Liamem Youngem »

Liam Young sám sebe označuje za technooptimistu a spekulativního architekta. Co tato pozice znamená a jaký vliv mají na architekturu a obecně na naše prostředí digitální technologie, umělá inteligence nebo sociální média, odhaluje v rozhovoru s Irenou Hradeckou.

projekt

Ornamenty postantropocénu. Studentské práce ateliéru Architektura III Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze »

Domy bez lidí jsou nedílnou součástí našeho městského a suburbánního prostoru, často však nejsou architektonicky integrovány. Jsou to budovy bez lidí, obývané stroji; postavené na výrobu, sdílení, přerozdělování nebo uskladnění – bez přístupu denního světla, s fasádami bez oken, s poschodími bez schodišť. Hladké povrchy a skleněné fasády jsou dnes charakteristickými znaky modernistické architektury. Architektura bez ornamentu, nebo jak ji definuje Beatriz Colomina „X-ray Architecture“, nyní čelí výzvám postantropocénu, kdy už nikoli lidstvo svou činností, ale stroje globálně ovlivňují zemský ekosystém. Jak by měli architekti reagovat na nové výzvy nové éry a prostředí, ve kterém se nacházejí? Projekty vznikly v ateliéru Architektura III na VŠUP v Praze pod vedením Imra Vaška a Shoty Tsikoliyi.

projekt

Postcrafted. Architektura materiální transformace »

Barbora Indráková

Východiskem projektu je pojem sociální a mezidruhové participace, která překračuje také hranice profese architekta. Projekt polemizuje nad využitím digitálních technologií jakožto nástroje nejen individuální architektonické tvorby, ale také rozvíjení kolektivní imaginace. Digitální technologie zde slouží jako nástroj vizualizace myšlenky, která je jednotlivě chápána a společně uskutečněna. Spolupráce hraje důležitou roli v oblasti profesních, mezilidských i mezidruhových vztahů. Diplomový projekt byl zpracován pod vedením Imra Vaška a Shoty Tsikoliyi v ateliéru Architektura III na VŠUP v Praze.

rozhovor

Snažím se tvořit budoucnost, ve které chci žít. Rozhovor Imricha Vaška a Jakuba Kopce s Gregem Lynnem »

S Gregem Lynnem jsme hovořili o akademickém výzkumu v jeho ateliérech na vídeňské Angewandte a losangeleské UCLA, o rozšířené realitě, inteligentních strojích a robotické architektuře, o bostonské firmě Piaggio Fast Forward, o benátském Bienále architektury, globálním oteplování a jaderné energii, o designu a dalších souvislostech architektury, která se hýbe. Greg Lynn měl a stále ještě má zásadní vliv na rozvoj digitální architektury v Praze i v Bratislavě. Opakovaně navštívil VŠVU a UMPRUM a v roce 2013 přednášel na prvním Bienále experimentální architektury v Praze.

projekt

Projektory »

John May, Zeina Koreitem / MILLIØNS

Architektura se dnes ocitá na pomezí dvou subkultur zobrazování, které mají s ohledem na používání nových nástrojů a médií různé priority. Na jedné straně je to kultura rendrování, kde je obraz v podstatě „výstupem“, koncovým produktem, často používaným k propagačním účelům. Na druhé straně se nachází kultura výroby, v níž se počítačové zobrazení používá jen k přesné a efektivní simulaci nebo imitaci numericko-materiálních procesů.

projekt

Za jinou architekturu. Umělá inteligence jako nástroj pro navrhování architektury »

Benjamin James

Proces architektonického navrhování lze významným způsobem inovovat použitím umělé inteligence (AI) a její schopnosti učit se, myslet a konat. Projekt se zaměřil na trénování stroje pomocí konkrétních příkladů: byla mu předkládána data v podobě 2D výkresů a fotografií a stroj se v nich učil hledat skryté vzorce. Dochází zde k přenastavení tradičního vztahu mezi člověkem a strojem, jenž přestává být pouhým pasivním nástrojem, který jen dělá, co se mu řekne, a návrhový postup přestává být zcela deterministickým. Sama definice navrhování prochází rozhodující proměnou: lidé a stroje spolupracují; návrh se navrhuje sám.

aplikace

Finch »

Jesper Wallgren / Wallgren Architekter

Finch je zásuvný modul pro prostředí 3D modelovacího programu Rhinoceros, resp. jeho plug-inu Grasshopper. Cílem je nabídnout architektům podklad pro rychlou rozvahu v prvotních fázích návrhu. Modely vytvořené v parametrickém prostředí Finche se dynamicky přizpůsobují změnám vstupních podmínek, jako třeba tvaru pozemku, tvaru objektu, hloubce dispozice či požadované užitné ploše. Jedná se o zcela nový přístup k architektuře, kde místo statických, individuálních návrhů vznikají spíše systémy a rodiny příbuzných řešení. Spuštění se očekává v roce 2020.

rozhovor

Akademické prostredia s informáciami neobchodujú, ale tvorivo pracujú. Rozhovor Jakuba Kopce s Monikou Mitášovou a Marianem Zervanem »

Všudypřítomný vliv výpočetních technologií se neprojevuje jen v technických, ale také v humanitních vědách. Proces jejich digitalizace a komputerizace probíhá již od poloviny 20. století, na přelomu tisíciletí potom začínají vznikat první studijní obory Digital Humanities. Aktuálně se připravuje akreditace souvisejícího oboru Digital Arts také na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. O novém oboru a okolnostech jeho vzniku jsme vedli korespondenční rozhovor s jeho iniciátory Monikou Mitášovou a Marianem Zervanem.

idea

Archiv afinit »

Andrew Kovacs

Archiv afinit je neustále aktualizovaná sbírka architektonických obrázků, která využívá dvojího významu slova afinita označujícího jak osobní náklonnost či zálibu, tak vzájemný vztah mezi věcmi. Archiv afinit není archivem kánonu nebo tradiční architektury, ale spíše všeho přehlíženého – architektonické strany B. Pokud je kánon sluneční soustava, pak Archiv afinit je galaxie. Zatímco kánon je strnule omezený a exkluzivní, Archiv afinit je svižně rozpínavý a inkluzivní. Je nekonečný a zkoumá a hledá každý obrázek architektury – dobrý, špatný i ošklivý. Tato sbírka zbytečné architektury ohromujících kvalit je uspořádána mnoha rozličnými způsoby.

trendy

příloha

Interiérové dveře: funkce a estetika

Iva Bastlová

příloha

Návrh oken a dveří – současná legislativa

Ladislav Platil

příloha

Rekonstrukce bytových jader panelových bytů

Jan Ranný

realizace

Dům s bleskem. Bytový dům s lofty »

Ondřej Chybík, Michal Krištof / Chybík+Krištof

Na místě nezastavěné proluky v postindustriální části Brna, vzdálené patnáct minut od centra města, vyrostla pětipodlažní bytovka se čtrnácti byty a komerčními prostory, která díky své výšce, pojednání fasády a neonové instalaci od umělce Petra Duba vytváří v městské zástavbě nový orientační bod. Nárožní objekt svou výškou navazuje na okolní zástavbu a zároveň reaguje na aktuální regulační plán města, podle něhož rušnou křižovatku v budoucnosti čeká zklidnění v podobě parku.

ERA21 vydává ERA Média, s. r. o.
Chleborádova 69/22, 619 00 Brno

Telefon: +420 530 500 801
E-mail: redakce@era21.cz
Projekt se v roce 2019 uskutečňuje za finanční podpory: Ministerstva kultury ČR, Nadace české architektury, Statutárního města Brna a Státního fondu kultury ČR
Copyright ©2004-2019 ERA Média, s.r.o
Použití článků a fotografií nebo jejich částí je bez souhlasu vydavatele zakázáno.