Pozdně secesní dům postavený kolem roku 1910 podle návrhu architekta Felixe Neumanna je součástí blokové zástavby vymezující hlavní ostravské náměstí. Původně čtyřpodlažní, památkově chráněná stavba s mansardovou střechou a zdobným štítem byla celkově rekonstruována a modernizována, provedené úpravy spočívají především ve zkvalitnění vnitřního prostředí při zachování principu původní dispozice a rozšíření využitelných ploch. Dům je doplněn o výtah a nezbytné hygienické zázemí. Nejvýraznější změnu představuje loftový byt přes dvě podlaží, který je prosvětlen nově vloženou skleněnou stěnou doplněnou šikmými lamelami v původní rovině střechy, jenž svým moderním pojetím přispívá k oživení celého domu i náměstí.

Ve své umělecké praxi pracuji s otázkami vysídlování, exilu, představou mobility a pomíjivosti. Elastické materiály, které nesou neodmyslitelnou vlastnost „natahování“, jsou stálou složkou mých instalací, nástěnných kreseb, sochařské a performativní práce. Tímto způsobem moje práce řeší představu hranic a omezení, je základem potřeby natahovat, přetvářet a redefinovat role a hranice, které jsou na nás jako společnost uvaleny. Budováním architektonických a virtuálních prostředí z „ženských“ materiálů chci vytvářet struktury, které jsou nejen flexibilní, zranitelné a otevřené, ale i pomíjivé, nestálé a duchovní ve své podstatě. Touto cestou chci zpochybňovat vnímání architektury a vystavěného prostředí jako ztělesnění bytelnosti, síly a trvalosti.

Esej publikovaná v knize Feministická praxe: Interdisciplinární přístupy k ženám v architektuře¹ je zamyšlením nad interdisciplinární povahou feministické architektonické praxe a jejím propojením s kritickou teorií a poukazuje na společenské a politické souvislosti tohoto přístupu, který je ze své podstaty transformační a tvořivý.

1 Text je součástí kapitoly Kritická prostorová praxe: Zásady feministického přístupu k některým modelům a co to znamená v architektuře (Critical Spatial Practices: Setting Out a Feminist Approach to some Modes and what Matters in Architecture). In: Lori A. Brown (ed.): Feministická praxe: Interdisciplinární přístupy k ženám v architektuře (Feminist Practices: Interdisciplinary Approaches to Women in Architecture). Londýn, 2011.

Eva Kail byla na počátku devadesátých let jednou z iniciátorek genderově citlivého plánování ve Vídni. Za víc než dvacet let se tento přístup, který se zaměřuje na specifické potřeby uživatelů a uživatelek veřejného prostoru, promítl do desítek konkrétních realizací parků, obytných domů a veřejných prostranství. Za tu dobu se také postupy genderového mainstreamingu staly jedním z uznávaných nástrojů umožňujících zapojení obyvatel do plánování města¹.

1 Příručka pro gender mainstreaming v městském plánování a územním rozvoji, město Vídeň 2013, dostupné z: www.wien.gv.at/stadtentwicklung/studien/pdf/b008358.pdf.

V roce 2002 byl vybrán šestý vídeňský obvod Mariahilf pro pilotní projekt systematického testování genderového mainstreamingu. Na základě důsledné analýzy a průzkumu lokálních specifik byla na magistrátě města Vídně vypracována metodika1 směřující k lepšímu využívání veřejného prostoru a hromadné dopravy s přihlédnutím k potřebám osob se ztíženými možnostmi pěšího pohybu. Tento metodický přístup se velmi rychle promítl do systému dopravního plánování celého městského obvodu i jeho přilehlých částí.

Rudolf Bednar Park ve vídeňském Leopoldstadtu vznikl na základě architektonické soutěže vypsané roku 2006 Městským odborem č. 19 (MA 19) – Architektura a městský design, aby sloužil jako pilotní projekt genderového mainstreamingu. Součástí přípravy soutěže bylo i několik workshopů se zaměstnanci magistrátu městské části, členy Vídeňské asociace mládeže nebo ostrahou parku, jejichž výsledky byly zahrnuty do soutěžních podkladů. Jedním z kritérií bylo vytvoření diferencovaných menších zón s různou náplní, aby park mohl být využíván různě dominantními skupinami zároveň. Šlo také o navržení částečně odstíněných míst k odpočinku, navazující sítě stezek pro procházky nebo o jejich napojení na komunikace městské části.

Když ji vidím oblečenou neformálně, s červenými slunečními brýlemi na hlavě, a položím svůj první dotaz, proč potřebujeme ženy architektky, podívá se na mě a řekne: Proč je tohle pořád tak šílená otázka? Uvědomím si, že se budeme soustředit na mnohem praktičtější aspekty toho, jak „být architektkou.“ S Julií Nuler, architektkou, bývalou synchronizovanou plavkyní, dnes mezinárodní rozhodčí v této disciplíně, budeme mluvit o plusech a minusech ryze ženského ateliéru miss_vdr architektur, o flexibilitě, dětech, volném čase a stereotypu (úspěšné) ženy/architektky.

Měnící se demografie a rozmanité životní styly vyžadují flexibilní obytné prostory a městská prostředí, která se přizpůsobí životní realitě různých skupin uživatelů. Variabilní využití prostoru, zdravé cenové rozpětí nájmů a možností financování, příležitosti pro výdělečnou činnost i zařízení pro komerční využití, péče o děti a seniory, to všechno slouží k podpoře sociální různorodosti a snižování fluktuace obyvatel. Příkladem genderově a věkově otevřeného projektu pro lidi z celého světa je družstevní bytový dům na Niederbarnimstraße s dvanácti bytovými jednotkami a jedním společným prostorem.

Představitelé mnohých evropských měst si již uvědomují, že myslet na rozdílné potřeby žen a mužů při plánování je důležité. Reflektování požadavků celé populace je nejen spravedlivé, ale především tak vzniká kvalitnější veřejný prostor a trvale udržitelná města. V České republice byly až donedávna hlavním propagátorem tohoto přístupu především neziskové organizace, situace se ale pomalu začíná měnit. O tom, jak zjistit reálné potřeby obyvatel a obyvatelek českých měst, jsme mluvili s Monikou McGarrell Klimentovou.

Zatímco genderová rovnost v oborech architektura, urbanismus a městské plánování je v zahraničí často diskutovaným tématem, v Praze podobná diskuze zatím neexistuje, natož profesní síť spojující ženy z různých oborů s ohledem na interdisciplinární přístup městského plánování a rozvoje Prahy. Women Public Space. Prague vznikla na jaře 2015 jako reakce sedmi žen především na nepoměr mezi ženami a muži podílejícími se na projektech spojených s architekturou, urbanismem a městským plánováním v Praze. Pilotní výzkum provedený v březnu až červnu 2015 poskytuje hlubší vhled do specifických pracovních podmínek ženských expertek v Praze a naznačuje klíčové oblasti budoucího výzkumu.

Poté, co byly ženám na konci 19. století umožněny univerzitní studium a výkon architektonické praxe, začaly vznikat první ženské profesní organizace, jejichž cílem bylo sdílení zkušeností, vzdělávání v oboru a vytváření prostoru pro spolupráci v převážně mužském pracovním prostředí. Dodnes se tyto organizace zabývají překážkami a nerovnostmi povolání architektky a díky síťování odbornic vytvářejí alternativu k patriarchálním strukturám, do nichž se ženy často těžce dostávají. Uvádíme přehled některých důležitých zahraničních organizací, jejichž minulé nebo současné aktivity se zabývají také výzkumem plánování měst z genderové a sociálněkritické perspektivy.

„Skutečná dáma kráčí po ulici zahalena v háv uměřenosti. Její oděv a její chůze jsou nenápadné, nedělá nic, čím by mohla přitáhnout pozornost kolemjdoucích. Mluví tiše, nemává rukama při chůzi, nesměje se. Na chodníku se nezastavuje, aby nevyvolala dojem bezúčelného lelkování – místo toho kráčí soustředěně a rychle za svým cílem.“ Tento popis všeho, co musela skutečná dáma zvládnout při procházce po ulici, pochází z amerických společenských průvodců z počátku 20. století. Svými nároky se nijak neliší od toho, co ve stejné době radily společenské manuály dámám československým.

V období mezi lety 1948 a 1989 byl kulturní prostor socialistického Československa ovlivněn důrazem kladeným na průmyslovou výrobu a s ní související těžbu a přeměnu krajiny. Součástí tohoto důrazu byla i orientace na rozvoj průmyslových měst. Města jako Kladno, Ostrava či později Most se stala symbolem moderního pokroku, modely k následování, a to ve všech oblastech života, od výchovy mládeže přes práci a pracovní prostředí, bydlení, spotřebu, trávení volného času až po účast na politických akcích a oslavách. Jedním ze způsobů, jak byla představa socialistického pokroku komunikována, byl oficiální vizuální diskurz.

Po dvou desetiletích snah Nového urbanismu o reformu amerických předměstí se kromě stovek nových míst objevily i celé řady otázek, zda toto hnutí „chytrého“ růstu zrealizovalo své cíle v podobě pokrokových, diverzifikovaných a trvale udržitelných komunit. Studie¹ zaměřená na dvě předměstské čtvrti Minneapolis a St. Paul propojila rozvíjející se stěžejní výzkum s průzkumem reálného prožitku Nového urbanismu.

1 Charlotte Fagan a Dana Trudeau: Posílení designem? Jak ženy využívají čtvrtě Nového urbanismu na předměstích, Journal of Planning Education and Research, 2014.

Od prvního vydání proslulé příručky navrhování pro architektky a architekty¹ uplyne letos osmdesát let. S každým dalším vydáním dochází k aktualizaci výběru i řazení témat, ilustrací nebo rozměrů některých prostor. V mnoha ohledech však ke změnám nedochází, a čtenářky a čtenáři si tak mohou užít atmosféru starých dobrých časů.

1 Ernst Neufert: Bauentwurfslehre. Handbuch für den Baufachmann, Bauherren, Lehrenden und Lernenden. Berlín, 1936. Ilustrace pocházejí z českého vydání (Ernst Neufert: Navrhování staveb. Praha 1995) a jsou shodné s ilustracemi z německého vydání z roku 1941 a anglického vydání z roku 2015.

Čurání by mělo být snadné – a přesto může někdy být neuvěřitelně složité, zvlášť pokud jste dívka na festivalu, na koncertě nebo na nějaké akci pod širým nebem ve městě. Projekt PeeBetter (ČuratLépe) sestává z několika prototypů, designových řešení a nápadů. Pollee je venkovní bezdotykový pisoár pro dámy, StreetPee je nový typ pisoáru pro muže, napojený přímo na kanalizaci. Unikátní koncepty toalet získaly v roce 2012 ocenění European City Challenge Award. Vybrané prototypy jsou nyní ve fázi vývoje, testování a akreditace v Kodani.

Od roku 2009 je Vlastní místo (A Place of Her Own) pokračující sérií intuitivních léčivých a transformativních uměleckých workshopů, které vrcholí profesionální výstavou umění. Místo, podporující ženy, aby převzaly kontrolu nad svým psychickým a duchovním zdravím, prosazuje vizuální a verbální vyprávění příběhů doplněné meditací. Skrze umělecké prostředky ženy do hloubky zkoumají a odpovídají na otázku „Kdybyste měly své vlastní místo, jaké by bylo?“ tak, že formulují názory, které je drží zpátky, odkrývají rodinná schémata, objevují touhy a intuitivně tvoří umění pomocí nalezených předmětů. Vytváření umění, které napomáhá při hledání, vyvolává vrstvy osobního zkoumání, překvapivá sebeodhalení, intenzivní skupinové diskuze a individuální i uměleckou transformaci.

Ve dnech 1.–4. března se na pražském výstavišti PVA EXPO PRAHA uskuteční 21. ročník mezinárodního veletrhu vytápěcí, ventilační, klimatizační, měřicí, regulační, sanitární a ekologické techniky. Veletrh Aqua-Therm Praha se koná v pravidelném dvouletém cyklu a je největším veletrhem v oboru technického zařízení budov v České republice. V současnosti je přihlášeno více než 200 vystavovatelů z více než patnácti zemí a zájem stále trvá. Po úspěšném restartu veletrhu v roce 2014 dává letošní vývoj tušit, že veletrh získává zpět svou prestiž a postavení.

Ve dnech 15.–18. března 2016 přivítá Výstaviště Brno již 24. ročník mezinárodního veletrhu elektrotechniky, elektroniky, automatizace, komunikace, osvětlení a zabezpečení AMPER 2016. Veletrh AMPER je nejvýznamnější oborovou událostí v regionu střední Evropy a ideálním místem pro koncentraci nabídky, poptávky a ryzího nadšení nad technologickými novinkami. Součástí veletrhu je například program Smart City nabízející prezentaci a propagaci výrobků a technologií určených pro chytrá města nebo nový projekt Start up, jenž otevírá prostor novým podnikatelským záměrům.

Byt je pro většinu lidí největší životní investicí, v níž tráví mnoho času. Kvalitu bydlení výrazně snižuje kromě jiného akustická nepohoda způsobená skrytými vadami konstrukcí. Proto je v řadě evropských zemí zavedena tzv. akustická klasifikace jako nástroj pro specifikaci akustického prostředí.

Bazénové rekonstrukce nabízejí různé přístupy a možnosti řešení. Článek věnuje pozornost variantám, s nimiž se při realizacích běžně setkáváme a které svými vlastnostmi reagují na mnohdy specifické podmínky vyplývající ze zadání projektu, stávajícího stavu, finančních prostředků a přání investora. Stručné seznámení s nerezovou, keramickou a fóliovou rekonstrukcí, vhodností jejich použití a stavebními postupy má za cíl poskytnout projektantovi vstupní přehled a usnadnit rozhodování, kterou z cest se vydat. Také má nabídnout konkrétnější představu o délce realizace a její technické a finanční náročnosti.

Enterprise Office Center je poslední dokončenou stavbou ve vyhledávané obchodní a administrativní čtvrti na pražské Pankráci. S výškou 40 metrů a délkou 120 metrů se stává její dominantou a s nabídkou více než 30 000 m² pronajímatelných ploch se řadí k největším kancelářským projektům v Praze. Funkční monoblok je rozdělen do dvou různě vysokých částí; měkce tvarované východní křídlo kopíruje křivku magistrály, ortogonální západní křídlo výškově navazuje na sousední objekt Gemini. V sevření obou je umístěno zklidněné náměstí s parkovou úpravou a vstupem do budovy.