Novostavba dílen nacházející se v zemědělském areálu s bioplynovou stanicí na okraji obce Opatov ve svitavském okrese je určena především pro servis a údržbu velkých zemědělských vozů a strojů. Jednoduchá, částečně průsvitná hmota je inspirována prvky původních klasických zemědělských staveb v okolí, reprezentovaných především sedlovou střechou a výrazným lineárním světlíkem v místě hřebene. Přestože objekt navazuje na tradiční místní tvarosloví, svým architektonickým pojetím se vymyká všemu, co se dnes pro podobné účely běžně staví. Součástí dílen je zázemí pro zaměstnance místní farmy.

V aktuálních nabídkách práce v soukromém sektoru pro začínající architekty (zdroj: Burza práce na Archiweb.cz a earch.cz, duben 2020) se opakují stále stejná nicneříkající klišé, za kterými se skrývají nejasné pracovní podmínky, neodpovídající plat a minimum sociálního zabezpečení. Co jiného mají ale zaměstnavatelé do inzerátů psát, když se o skutečných podmínkách práce dá mluvit až za zavřenými  dveřmi?

Každý architekt a každá architektka znají specifika své praxe. Přesto dosud neexistovala žádná data, která by potvrdila sdílené oborové zkušenosti týkající se aktuálních pracovních podmínek v České republice. V článku přinášíme nejpodstatnější výsledky rozsáhlého průzkumu mezi architekty a architektkami ve věku 22–35 let, kteří dokončili své vzdělání a pracují v Česku. Skutečnost, že jsme získali 1 221 platných odpovědí, dokazuje, o jak aktuální téma se jedná.

Statistika má, jak známo, cenné údaje. Jemné odstíny skutečného života se ale obtížně škatulkují do grafů a tabulek. Abychom porozuměli problematice v celé šíři, potřebujeme obojí: tvrdá data i osobní příběhy. K rozhovorům jsme oslovili devět respondentů průzkumu pracovních podmínek. Záměrem bylo vytvořit pestrou paletu životních cest a zkušeností, proto vám představujeme architektky a architekty na rodičovské dovolené, s vlastní kanceláří, ve švarcsystému, zaměstnané i takové, kteří šli vlastní cestou a již téměř opustili obor nebo se za výdělkem přesunuli do zahraničí.

Mohlo by se zdát, že budoucí architekt bude dělat všechno možné kromě stavění domů, ale opak je pravdou. Krásný dům na konkrétním místě jako finální produkt architektova snažení přetrvá. Co se ale mění – a zřejmě bude měnit ještě dynamičtěji –, jsou procesy vzniku domu a jejich mnohovrstevnatost poskytující obrovský potenciál pro kreativitu. Architekt tak nemusí být pouze designérem konkrétního produktu s ultimátní mocí nad finálním detailem, ale v některých případech více zprostředkovatelem řešení skrze umožnění jeho vzniku, přičemž obě možnosti se vzájemně nevylučují.

Všichni máme zážitky, které byly pro náš další vývoj a tvorbu určující. Mají je i architekti a architektky. Je to docela dobré cvičení – občas se zastavit, ohlédnout se a začít zpátky stopovat, proč se naše cesta ubírala právě tímto směrem a ne jiným. Někdy pak zpětně vypozorujeme drobnost – setkání, událost, náhodu –, které jsme si dříve ani nevšimli nebo jí nepřikládali takovou váhu. Přenesení pozornosti k těmto momentům a jejich analýza nám mohou pomoci objevovat nové a hlavně vlastní způsoby vyjádření.

Následující text představuje mou osobní výpověď, založenou na zkušenostech z osmi let ve světě „volnonožců“. Na dráhu OSVČ jsem vyrazila ještě během studia, tenkrát v oboru šperk. Nyní, již třetím rokem „po škole“, se připojila architektura. Vzestupy byly samozřejmě příjemné, ale nejvíc poučení mi přinesly pády. Nebyla jsem zázračnou studentkou ani holkou z rodiny podnikavců, ale umím najít cestu tam, kde ji jiní nevidí. „Ne“ pro mě není fatalita, ale návod, jak se dostat k „ano“. Třeba vám můj příběh připomene vlastní začátky, vykouzlí úsměv na rtech nebo pomůže vlít novou energii do žil.

Zabýváme-li se stavbou lidského těla, najdeme mnoho analogií k principům, které fungují v architektuře. Tělo můžeme například nahlížet jako soustavu vzájemně propojených kleneb. Silnou spojnici představuje vertikalita a s ní související nutnost vypořádat se s působením gravitačních sil. Vzpřímený postoj je bytostně lidskou záležitostí, kde páteř zaujímá funkci vertikální osy našeho těla.

V poslední době se ukazuje, že už není možné vnímat profesi architekta pouze jako disciplínu navrhování a stavění domů. Dochází k redefinici oboru – proměňují se pracovní výstupy, ale podstata architektonického myšlení zůstává. Oslovili jsme široké spektrum iniciativ, které objevují nové formy práce, a položili jsme jim otázku, do jaké míry architekturu reflektují, jak o ní ve vztahu ke své činnosti přemýšlí a zda se do jejich aktivit propisuje architektonické vzdělání. Výsledná koláž složená těch, kteří nám zaslali své odpovědi, slouží jako rozcestník s mnoha směry cesty, po kterých může člověk s absolvovanou školou architektury kráčet.

Píseň Bude to bílý, černý nebo maximálně šedý navázala na čtený manifest složený z útržků konverzací mezi architekty a klienty. Text tvoří úryvky z pracovních e-mailů, historek kamarádů a dialogů při projektování. Píseň vznikla jako příspěvek pro prezentaci Ta Architektura pořádanou sdružením Kruh v březnu 2015 ve Veletržním paláci. Beatboxem recitaci doprovázel Kapitán Jedůvka, který je i autorem hudby. V roce 2017 k písni vznikl videoklip, prezentovaný v rámci výstavy Drazí architekti… v Galerii Architektury Brno.

Čirá protipožární skla jsou díky své požární odolnosti, tepelnětechnickým vlastnostem a světelné propustnosti materiálem používaným architekty v budovách, kde předpisy nařizují určitý stupeň požární odolnosti a kde jsou požadovány přirozené světlo, dobrá viditelnost a tepelně-vlhkostní mikroklima, jako jsou např. hotely, školy, nemocnice, nákupní střediska, administrativní budovy atd. Protože jde o materiál s rozdílnými mechanickými a tepelnými vlastnostmi, je možno na jedné straně využít jeho spojovacích mezivrstev k vytvoření vícevrstvé struktury pro zvýšení jeho únosnosti a požární odolnosti, na druhé straně však při jeho nevhodném použití mohou vzniknout nadměrné finanční náklady v důsledku jeho výměny. To dokazuje i příklad nesprávně osazeného vícevrstvého skla ve veřejné budově.

Standard negrafických informací 3D modelu (SNIM) je datový standard (DS), jenž vznikl z důvodu potřeby dosažení co největší kompatibility výstupů jednotlivých dodavatelů, kteří BIM modely vytvářejí, a to především z pohledu informačního obsahu. Pouze standardizovaný BIM model může být následně zpracován dalšími aplikacemi určenými pro rozpočtování, simulace, správu, údržbu a podobně. Standardizovaná forma a obsah výstupu jsou pro další strojové zpracování zásadní.

V terénním zlomu nad hlavním nádražím v Praze, v návaznosti na areál Vysoké školy ekonomické u náměstí Winstona Churchilla, byla letos dokončena výstavba administrativních budov Churchill I a II a bytového domu Rezidence Churchill. Další opomíjený pražský brownfield se tak podařilo zapojit do městské struktury a sítě pěších tras. Projekt na severním konci ulice Italské navázal na dříve dokončenou skupinu bytových domů mezi ulicemi Kunětickou a Dudovou. Administrativní objekty Churchill I a II dotvářejí prostor náměstí Winstona Churchilla, které je nyní uzavřeno i ze západní strany a doplněno nárožní dominantou osmipatrové administrativy.

Rezidence Churchill stojí na rozhraní rušnější administrativní části a klidnější obytné části zástavby podél ulice Italské. Zůstává zde patrný původní urbanistický koncept celé lokality, který pracoval s postupným přechodem od drobnějšího měřítka v okolí Riegrových sadů k masivnějším hmotám na náměstí Winstona Churchilla. Mezi jednotlivými objekty (Churchill I, II a Rezidencí) jsou ponechány příčné průhledy k levému břehu Vltavy. Přízemí domu protíná diagonální pěší korzo směrem od náměstí, jež naváže na aktuálně vznikající podchod pod kolejištěm hlavního nádraží.