Dostavba Jihočeské vědecké knihovny je reakcí na skulpturální formu stávající budovy ze sedmdesátých let minulého století, která odráží dobu svého vzniku i původní náplň Muzea dělnického revolučního hnutí. Kvalitní brutalistní architektura této stavby je hmotově velmi členitá, půdorysně ale nepříliš vhodná pro účel knihovny s volným výběrem knih. Dostavba je řešena jako jednopodlažní pavilon levitující nad terénem, prosklený po celém obvodu s výhledy do zeleně. Kompaktní horizontální hmota odpovídá požadavku zadavatele na rozšíření prostoru pro návštěvníky s flexibilní dispozicí, volným výběrem knih a vytvoření reprezentativního bezbariérového vstupu do knihovny, který je řešen formou širokého sklonitého chodníku z Lidické třídy. Propojení obou budov zajišťuje rampa v proskleném tubusu. Po straně budovy se otevírá průchod parkem směrem k řece, kam jsou umístěny výtvarné prvky – Novohradský valoun a stávající památník padlým u Zborova.

Umělecká intervence Projekt 2 pro Erste Campus dočasně proměnila fasády domů č. 2–10 na vídeňské ulici Wiedner Gürtel, přímo naproti sídlu Erste Bank, na malířské plátno obřích rozměrů. Uliční frontu pokryly pastelové plochy v barvách evropských bankovek, přitom zcela opominuly stávající parcelaci či architektonické členění. Cílem projektu bylo tematizovat pohledy zevnitř budov ven do městského prostředí, ve kterém zaměstnanci banky každodenně pracují, a zároveň vtipnou formou připomenout všudypřítomnost a moc peněz.

Ačkoli se říká, že starosta je největší developer, městský či veřejný development nepatří mezi všeobecně známé pojmy. Pro ilustraci lze použít obligátní internetový vyhledávač: zatímco pro „udržitelný rozvoj“ nalezne statisíce výsledků, četnost relevantních záznamů pro oba výše zmíněné termíny se pohybuje nejvýše v desítkách. Debatu lehce rozvířilo nedávné založení Pražské developerské společnosti, ale ani její intenzita stále neodpovídá reálnému významu fenoménu, který navíc vzrůstá se zvyšující se aktivitou veřejného sektoru a snižující se dostupností bydlení. Následující text se proto v přirozené souslednosti co–proč–jak věnuje veřejnému developmentu (bydlení) v České republice.

Jak v současné době funguje a jak by mohly fungovat městský development a obecní bytová výstavba? Především na tyto otázky jsme se zaměřili v následujícím rozhovoru, v čase i prostoru rozkročeném mezi Prahou a Brnem. O jejich současné zkušenosti a vizích do budoucna jsme hovořili s vedoucími představiteli Bytového odboru Magistrátu města Brna Ivou Marešovou a Janem Sponarem a ředitelem Pražské developerské společnosti Petrem Urbánkem.

Město Brno letos zkolaudovalo dvojici domů s malometrážními nájemními byty v jižní části svého širšího centra. V místě bývalé autoopravny a parkoviště vznikl mezi novými objekty také park a sportovní plochy. Budovy stojí na polozapuštěné podnoži provětrávaných krytých garáží; v úrovni prvního patra – tedy na střeše garáže – vznikl podlouhlý poloveřejný prostor připomínající dvůr či atrium, kam jsou orientovány vstupy, zasklené vstupní pavlače a balkony bytů. Zvolené uspořádání okolo atria vychází z historické typologie pavlačových domů z 19. století. Atrium zde nahrazuje dřívější uzavřený dvůr a slouží jako dějiště společného a společenského života obyvatel. Převažující obytnou funkci objektů doplňuje občanská vybavenost ve formě kulturního centra, knihovny, centra denních služeb a kavárny.

Novostavba s jednoduchou bílou fasádou a žlutými zámečnickými detaily nahradila v uliční frontě brněnské Dukelské třídy původní dvoupodlažní pavlačový dům s dvorním křídlem a sedlovou střechou, který byl po požáru v havarijním stavu. Záměrem investora – města Brna – bylo vytvořit zde startovací byty pro mladé rodiny. Po dohodě s Českou poštou bylo také rozhodnuto o umístění nové pobočky pro městskou čtvrť Husovice. Provozně je budova rozdělena jasně: naprostá většina přízemí náleží provozu pošty, zbývající podlaží jsou téměř identická: tři bytové jednotky na jedno patro a zázemí. Vstup do poštovní pobočky je přímo z ulice, vstup k bytům z průjezdu. Ve dvorní části je umístěno parkování a plochy pro rekreaci obyvatel. 

Kontribuce podmiňující novou výstavbu se u nás stávají diskutovaným tématem. Stále více obcí se snaží tento nástroj systematizovat a zavést jako standardní součást povolovacího procesu. Celá problematika je rovněž politickým tématem, protože individuální stavebníci se jí z obavy ze zvyšování celkových stavebních nákladů brání. Kontribuce ale v prostředí českých financí územního rozvoje mohou pomoci řešit více problémů, kterým nyní čelíme – ať jde o nedostatečnou veřejnou vybavenost rozvojových území, odmítání nové výstavby ze strany stávajících obyvatel, nebo problémy související se suburbanizací.

V Praze, ale ani v jiných českých městech dosud neexistovala žádná jednotná pravidla, která by určovala, jakým podílem by se měli investoři obci revanšovat za zhodnocení jejich pozemků díky změnám územního plánu. Pražský magistrát proto začal připravovat dokument s názvem Metodika spolupodílu investorů do území – doporučená kontribuce při změně ÚP. Základní principy tohoto nástroje objasňuje architekt a vedoucí autorského týmu metodiky Filip Foglar z kanceláře náměstka pro územní rozvoj Petra Hlaváčka. 

Vídeňský program sociálního bydlení oslavil v loňském roce stoleté výročí. Jeho fond zahrnuje 220 000 obecních bytů a k tomu dalších 200 000 bytů, které vznikly s finanční podporou města. V nějaké formě městem subvencovaného bydlení tak žije více než 60 % obyvatel Vídně. Kontrolou takto velkého segmentu vídeňská radnice zásadním způsobem ovlivňuje veškeré myslitelné parametry bydlení: architektonický i prostorový standard, dopad staveb na životní prostředí, různorodost forem bydlení a pochopitelně a především také cenovou dostupnost. Program je kontinuální zejména díky stabilní politické reprezentaci. 

Na místě bývalé truhlárny vyrostl menší bytový dům připomínající svou strukturou řadové domky se společnou pavlačí a zahradou. Byty se tak svým charakterem přibližují spíše bydlení na vesnici a jednotliví nájemníci mají více možností k tomu, aby vytvořili soudržnou komunitu. Z betonové podnože ukrývající garáže a technické zázemí vyrůstá šest bytových jednotek ustoupených o pavlač, která vytváří poloveřejný prostor pro sousedské setkávání. Na začátku jsou dva třípokojové byty, uprostřed dva menší dvoupokojové a pavlač je zakončena atypickým vysunutým domkem, kde jsou nad sebou dvě garsonky. Vnitřní dispozice jsou minimalizované s ohledem na standard sociálního bydlení, ovšem ne na úkor provozu či komfortu.

Jak reagovat na dnešní praxi architektonicko-urbanistických soutěží? Pochvalou? Posměškem? Ironie ovšem nebývá nejkonstruktivnější cestou a otevřením debaty. Vybrali jsme si cestu srovnání idealistických představ a žitých realit ve světle tří témat – chimér českého soutěžení. Ty je nutné zkrotit předtím, než se rozplynou. Letmý pohled z perspektivy bydlení pak působí dojmem nebývalé aktivity veřejného sektoru, kdy se soutěží jak obecní bytová výstavba, tak i celé nové čtvrti. Jedná se o realitu, anebo je přání otcem myšlenky?

Vedle technického a uměleckého kořene architektury, které se obvykle uvádějí jako pilíře oboru, je možné jmenovat i další pilíř, který profesi provází od nepaměti. Je jím základ ekonomicko-manažerský. Podívejme se, jak probíhá výuka ekonomicko-manažerských oborů spojených s architekturou a urbanismem na evropských školách včetně České republiky. 

České obce v okolí větších měst po roce 2000 výrazně zasáhla prudká suburbanizace, která s sebou kromě rapidního nárůstu obyvatel přinesla i řadu výzev. Decentralizace územní správy posunula rozhodování na lokální úroveň a společně s relativní absencí koherentních politik na vyšších úrovních vytvořila prostředí, kdy se o charakteru suburbanizace rozhoduje často v samotné obci.1 Jak se v čase vyvíjel pohled starostů a starostek na proces, který často proměnil jejich obce k nepoznání?

Na zahradě Střediska ošetřovatelství a péče Hainfeld v Dolním Rakousku vyrostl barevný les ptačích budek a krmítek. Budky vznikly ve spolupráci s klienty střediska jako miniatury jejich skutečných původních domů. Starší lidé se často cítí osamoceni nejen v rodinných vazbách, ale i v celé společnosti. Navíc ke konci života přicházejí o svůj domov a ztrácejí kontakt s lidmi, které denně potkávali. Smyslem umělecké instalace je proto symbolicky je do původního domova vrátit. Modely vznikaly pomocí slovních popisů, skic a fotografií. Do zahrady střediska byly osazeny v různých výškách, aby se k nim mohl dostat i člověk na vozíku, ale také proto, aby spolu tvořily kompaktní celek a působily jako nová obec.

Jako volné pokračování článku, který vyšel v tomto periodiku v čísle 02/2021, si v následujícím textu představíme určité specifické druhy dveří s extrémními požadavky na některé funkční vlastnosti a zaměříme se také na další, méně běžné součásti dveřního kování a některé doplňky.

Vyskytující se sucha a stále rostoucí cena vodného a stočného nás vedou k hledání cest, jak vodou šetřit. Díky technickým výdobytkům, které jsou v současné době k dispozici, se šetrné zacházení s vodou stalo relativně snadným. Následující text nastiňuje cestu, jak s šetřením začít – ať už kvůli životnímu prostředí, nebo měsíčním účtům za vodu a za elektřinu na její ohřev. Je prvním ze série dvou článků, které vznikly ve spolupráci s projektem Počítáme s vodou.

Se vznikem pasivních budov a dnes aktuálních budov s téměř nulovou spotřebou energie se systémy nuceného větrání dostaly do popředí tím, že umožňují recyklaci tepla z odpadního vzduchu, čímž šetří energii na vytápění budov. Kromě toho také nabízejí filtraci vzduchu, případně jeho ohřev a chlazení. Zdá se, že přirozené větrání okny patří minulosti. Je možné přirozeným větráním dosáhnout kvalitního vnitřního prostředí? Podíváme se, jak správně okna používat, čím se při jejich provozu řídit a co vlastně přirozené větrání nabízí a co neumožňuje.