V kolážích Genius loci mi jde o hledání rozdílů a podobností mezi různými lidskými obydlími. Cestuji po městech a zemích, fotím místní domy, tajně nakukuji do oken, nakupuji v krámcích a na bleších trzích, posedávám v barech a pozoruji život lidí. To vše mi pomáhá vytvořit si pocit z Místa, který pak slouží jako základ při tvorbě velkoformátových koláží. Obraz se postupně vynořuje z množství vizuálních informací a asociací. A protože architektura a krajina jsou neoddělitelnou součástí Místa, jsou tyto obrazy odrazem mentality obyvatel a jejich způsobu života. Jako by tam však bylo ještě něco navíc. Staří Římané tomu říkali „genius loci“ – ochranný duch místa. V dnešní době se tento výraz používá spíše pro vyjádření typické místní atmosféry. Základní stavba na každém obraze je tvořena mnoha menšími, které jsou specifické pro konkrétní zemi nebo město, odrážejí vztah místních obyvatel ke krajině i k architektuře, a vyzařují tak neopakovatelného ducha Místa.

O fenoménu kompaktního města, suburbanizaci, o bydlení ve městě a měřítkách kvality života, o výstavbě ve městě, stavební legislativě a nekonečné kauze Pražských stavebních předpisů, o politice a také o tom, jak oni sami bydlí a jaké stavby považují ve městě za kvalitní, jsme diskutovali se třemi architekty, urbanisty, odborníky v oblasti plánování měst.

V pokročilém stadiu legislativního procesu je již patnáctá novela stavebního zákona (zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu), která s více než třemi sty novelizačními body a řadou přechodných ustanovení patří k těm obsáhlejším a která se ve větší či menší míře dotýká prakticky všech částí stavebního zákona. Přestože je stále patrnější, že nový stavební zákon nebyl dostatečně promyšlen a byl přijat kvapně, nepřistupuje zákonodárce k přípravě nového zákona a nadále se pokouší dalšími záplatami poopravit kabát už mnohokrát záplatovaný. Platí ovšem stará pravda, že záplata přes záplatu už příliš nedrží. Navíc se již tak dost rozsáhlý předpis rozrůstá o další téměř čtyřicítku nových paragrafů. Připravovaná novela stavebního zákona nejenže významně zvětšuje rozsah předpisu, ale především opět usiluje o „zjednodušení“, aniž toho fakticky dosahuje, a zejména: nikterak nezlepšuje podmínky stavění ve městech a smysluplnou tvorbu města.

Vážení posluchači, v následujících několika lekcích položíme základy ničení měst. Uvedeme hlavní nástroje, které k ničení měst používáme, a zmíníme několik osvědčených technik, jak města průběžně dusit a oslabovat. Rovněž probereme několik nouzových tahů, pokud se nám destrukce nedaří dostatečně rychle a efektivně. Připomeneme si pozitivní příklady nastavení zničujícího prostředí, včetně mého favorita a jak věřím i budoucího lídra v této oblasti, České republiky.

Areál divadla se nachází v místě bývalého hradebního příkopu na severovýchodním okraji historického jádra města. Dostavba jednoho z nejstarších kamenných divadel v Čechách je koncipována jako jednoduchý hranol členěný okny, který umožnil rozšíření stávajícího foyeru o nový dvoupodlažní prostor s kavárnou, komfortním zázemím pro diváky i účinkující a především nový divadelní sál, jenž slouží nejrůznějším účelům od divadelních experimentů po společenské události města. Nově vznikl také vstupní předprostor s terasou orientovanou do zeleného dvora pod hradbami.

V roce 2013 byla dokončena stavba osmipodlažního multifunkčního domu v Ostravě-Porubě. Stavba se nachází na rozmezí panelového sídliště a polootevřených bloků obytné zástavby z padesátých let, na kterou navazuje. Cílem bylo vytvořit zcela variabilní prostory jednotlivých pater, což nejlépe umožnil systém železobetonového skeletu. Dům okolní zástavbu převyšuje o dvě patra a vyniká také díky netypické tmavě šedé omítce.

Starý pavlačový dům z 19. století v sociálně vyloučené lokalitě v blízkosti brněnského centra byl na podnět brněnského magistrátu přeměněn a rozšířen v malobytový dům sociálního bydlení. Původní uliční objem byl navýšen o dvě patra a důslednou rekonstrukcí prošlo také dvorní křídlo. Dům je vybaven vrátnicí, hernou pro děti, bytem správce a prádelnou; nájemníci mají k dispozici také rozlehlý vnitřní dvůr se zelení a lavičkami. Původní stavbu dnes připomíná pouze kamenné ostění vjezdu v uliční fasádě.

Nárožní budova ze sedmdesátých let již několikrát změnila svůj účel. Nyní slouží ke studentskému bydlení, čemuž vyhovují i její trojtraktová dispozice, nízká výška pater a blízkost parku. Černobílá fasáda ukrývá různobarevné chodby jednotlivých podlaží a světlé pokoje s příslušenstvím. Nároží je doplněno o prosklený arkýř společné studovny, dalšími prostorami pro studenty jsou suterénní klub a fitness. Přízemí budovy je věnováno komerčním účelům.

Pokročilé technologie, automatizace dopravy, informace o událostech v dopravě v reálném čase, provázání informací z různých senzorů, robotický taxík a mnoho dalších konceptů je skloňováno při každém hovoru o blízké budoucnosti dopravy. Jak prostřednictvím chytrého plánování dopravy přispět k udržitelnému rozvoji měst?

V minulosti přinesl průmysl dramatický populační a ekonomický rozvoj měst, přičemž pojem „rozvoj města“ znamenal jeho zvětšování, nárůst a rozšiřování. V polovině 20. století se však zejména v západní Evropě a v USA začala objevovat první města, která populačně stagnovala, či se dokonce zmenšovala (smršťovala). Příčiny úbytku obyvatel jsou různorodé, velmi často se jedná o komplexní a mnohostranný jev. Geografové Petr Rumpel a Ondřej Slach navíc poznamenávají, že zmenšování měst neznamená pouze pokles počtu obyvatel, ale také úpadek ekonomický, politický a jiný. Ve střední Evropě je fenomén zmenšování měst spjat s transformačními procesy po roce 1989.

Na parcele široké pouhých 4,8 m v brněnských Žabovřeskách vznikl polyfunkční dům převyšující okolní spíše nízkou zástavbu. V kompaktní uliční frontě vyniká také díky prosklenému průčelí a prefabrikované betonové konstrukci. Průhledy do vnitrobloku prozrazují zadní objekt zimní zahrady a venkovní ocelové schodiště do jednotlivých pater, jejichž dispozice s centrálním jádrem je zcela variabilní.

Typizovaný dvojdomek z první republiky zaujímá nevelký pozemek na severovýchodním svahu vilové čtvrti s výhledem na město. Úpravou původní stavby vznikl vícegenerační dům se třemi byty. Základní koncept přestavby spočívá v přiznání původních a nových částí jak po formální, provozní, tak i materiálové stránce. Nové objemy prorůstají dovnitř i ven v každém podlaží domu, rozšíření umožnilo vložení nového schodiště se samostatnými vstupy do bytů v jednotlivých podlažích. V přízemí byl ponechán byt otce, patro slouží mladé rodině, v podkroví byla vybudována nájemní jednotka.

Pozemek v klidné rezidenční čtvrti na rozhraní koberce řadových domů ze sedmdesátých let 20. století a prvorepublikové individuální vilové zástavby je určen strhujícím výhledem na dominantu obory na Bílé hoře s letohrádkem Hvězda a dálkovými průhledy do Divoké Šárky. Obtížně využitelný a rekonstruovatelný dům byl nahrazen novostavbou, jež nepřekračuje limity dané původní urbanistickou koncepcí místa, dodržuje uliční čáru, podlažnost, odstupy i povolenou míru zastavění. Kompaktní hmota domu se dvěma nadzemními podlažími, suterénem a podkrovím je odpovědí na tři základní požadavky: pohodlná moderní vila pro jednu rodinu, propojení obytného prostoru se zahradou při zachování vysoké míry soukromí, parkovací stání pro čtyři automobily.

Parcela v historickém jádru městské památkové rezervace Litomyšl leží na křížení dvou důležitých cest, ulice Josefa Váchala vedoucí z náměstí k zámku a k ní kolmé Mariánské ulice. To předurčilo základní formu domu; samostatně stojící dvoupodlažní nárožní objekt se strmou pultovou střechou vyplňuje lichoběžníkový pozemek, původně využívaný jako zahrádka. Vstupní průčelí orientované do Mariánské vytváří čelo malého bloku, jižní průčelí prolomené velkými okenními otvory se obrací do ulice J. Váchala. Přízemí zaujímá pronajímatelný prostor s malým zázemím, využitelný například jako galerie nebo ateliér, v patře se nachází obytná jednotka s vloženou spací galerií přístupnou žebříkovým schodištěm.

Na podkladu urbanistické studie připravené ateliérem A69 – architekti, která se v roce 2014 stala základem pro změnu územního plánu a pro rozvoj lokality bývalého Smíchovského nádraží v Praze, byly každému ze sedmi zúčastněných školních ateliérů přiděleny příslušné počty městských bloků v závislosti na počtu přihlášených studentů. Cílem bylo navrhnout bytové nebo polyfunkční domy, které by respektovaly příslušný charakter prostředí a rozvíjely jeho rozmanitost a které by v kontextu Smíchova představovaly důstojné a srozumitelné vzory dostupného bydlení 21. století. Výsledné návrhy byly prezentovány v březnu 2016 na mezinárodní konferenci OSN Evropský Habitat v Praze.

Úzké uličky, terasy, dvorky, ptačí domky a podlouhlé náměstí. To všechno je Úštěk. Bydlet v Úštěku znamená být součástí historie. Se svou malebnou krajinou a nádherným historickým prostředím se zdá být ideálním místem pro život. Kam ale ve staré zástavbě nové bydlení umístit? Jeden z projektů nominovaných v roce 2015 do finále studentské soutěže Ještěd F kleci se pokouší najít řešení.

Záhrada POD PYRAMÍDOU na strešnej terase pod obrátenou pyramídou Slovenského rozhlasu v Bratislave bola prvou strešnou mestskou komunitnou záhradou na Slovensku. Ambíciou jej zakladateľov bolo umožniť verejnosti znovuobjavovať predtým uzavretú a nefunkčnú strešnú krajinu a spoločne ju pretvárať na inkluzívny a životaschopný verejný priestor. Vychádzali sme z predpokladu, že ak majú ľudia možnosť sa stretávať a zdieľať spolu priestor na neformálnej báze, budú komunikovať a hľadať spôsoby vzájomného porozumenia, rešpektu a spolupráce na dosiahnutí zdieľaných cieľov. Možnosť stretnúť sa na „novom“ unikátnom verejnom mieste, posedieť na tráve, občerstviť sa v kaviarni, dozvedieť sa viac o mestskom pestovaní, ako aj množstvo koncertov, živé rozhlasové vysielania, letné kino a prvé vianočné trhy pritiahli počas prvého roku viac než 20 000 návštevníkov. Po necelom roku od otvorenia priestoru verejnosti sa hlavný partner projektu Rozhlas a televízia Slovensko rozhodol ukončiť túto spoluprácu. Od decembra 2015 už zakladatelia projektu POD PYRAMÍDOU nemajú dosah na jeho priestorovú ani programovú koncepciu.

Chronobiologická fototerapie [z řec. chronos = čas, bios = život, fos = světlo, therapia = léčba] jako metoda chronobiologické léčby, zkráceně ChBFT, představuje správně načasované působení světlem vhodné intenzity a spektrálního složení na člověka za účelem léčení deprese nebo úpravy rytmu spánek – bdění.

Stínicí technika a prvky pro stínění jsou dnes běžnou součástí staveb. Ne vždy jsou však používány vhodně, jejich výběr bývá podceňován a nebývá na ně pamatováno včas. Sdružení výrobců stínicí techniky a jejích částí je profesní organizací, která si klade za cíl být garantem profesionality na trhu stínicí techniky, informovat širokou i odbornou veřejnost o výhodách použití kvalitní stínicí techniky, a to především v úsporách energie, a zasazovat se o správné a efektivní využití stínicí techniky.

O netěsnosti a průvzdušnosti stavebních otvorů z pohledu zkušební laboratoře: klasifikační kritéria průvzdušnosti oken a dveří, vrat i lehkých obvodových plášťů, srovnání požadavků na výrobky přes hodnotu součinitele průvzdušnosti vztaženého na délku spár a plochu, měrný součinitel průvzdušnosti (proudění) a rovnice netěsnosti, příklady hodnot výsledků průvzdušnosti stavebních výrobků a materiálů, jejich porovnání.