„Jsme přesvědčeni, že se nebude jednat o aktivitu krátkodobou,“ napsal šéfredaktor ERA21 Rostislav Koryčánek v roce 2002 ve svém prvním editorialu. Časopis začal vycházet v Brně a ze začátku to vypadalo, že půjde o periodikum spíše místního významu, zaměřené na ekologii a stavění. V letošním roce vstupuje ERA21 do svého 20. ročníku, přináší informace ze světa architektury v širokých souvislostech a ovlivňuje architektonické myšlení v celém Česku. Po letech se v Brně sešlo všech pět dosavadních šéfredaktorů – Helena Šnajdarová, Rostislav Koryčánek, Osamu Okamura, Zuzana Morávková a Filip Landa –, aby vývoj časopisu zhodnotili. A definitivně se potvrdilo: nejednalo se o aktivitu krátkodobou.

Estetizace logistiky, přítomná také například ve slavné fotografii Amazon od Andrease Gurského, je užitečným nástrojem, který diváka upoutá a motivuje k jejímu hlubšímu prozkoumání. V jistém ohledu ale tomuto bližšímu zkoumání brání, odklání totiž pozornost od skutečné podstaty fenoménu k jeho nejpůsobivějšímu aspektu: měřítku. Ohromuje velkolepými rozměry či hypnotickým řádem nekonečných polic. Tento efekt, vyvolávající pocit něčeho na hranici lidskosti, něčeho, co nás převyšuje, má v teorii umění své pojmenování: sublime neboli vznešenost.

Logistická centra zabírají zemi jaksi více než jiná výstavba, především proto, že mimo toto „zabírání“ nedělá jejich architektura mnoho jiného. Přestože jsou problematická sama o sobě, nabízejí především vhled do toho, jak obecně přetváříme „přírodní“ zemědělskou půdu jinými „umělými“ povrchy. V kontextu změny klimatu, ke které jak logistika, tak zemědělství výrazně přispívají, se ale zdánlivá jasnost hranice mezi přírodním a umělým světem ztrácí.

Přemýšleli jsme o tom, jak interpretovat obrazy budov, které zásadním způsobem vizuálně formují nejen naši krajinu, ale svou funkcí i naše každodenní životy. Pozorovali jsme budovy podřízené ergonomii, ale současně vymykající se jakékoli běžné představě o kráse. Projížděli jsme bloky maximálně efektivní architektury, které je okolní urbanismus podřízen takřka bezvýhradně. Uvědomovali jsme si potlačené obrazy vypálené na sítnici opakovaným míháním krajiny z oken aut, autobusů a vlaků. Obrazy šedé kovové hmoty přebírající vládu nad okolní krajinou. Pravoúhlé řezy ve zvlněném přírodním terénu, který je ovládán umělým světlem prodlužujícím pracovní den na nehumánních 24 hodin 365 dní v roce. Svět, který se neumí zastavit. Světelná frekvence propisující se do svého okolí jako zrcadlo, v němž my lidé můžeme pozorovat sami sebe – nekonečně se nalézat a ztrácet současně.

Haly u dálnice mají své příběhy. Případové studie ze tří koutů České republiky představují ztělesnění globálního logistického systému v lokálním kontextu naší krajiny a v její každodennosti. Ambicí není zprostředkovat úplný a jasný, ani zcela objektivní obraz, ale skrze krátké příběhy zaznamenat a předat konkrétní zkušenosti lidí, kteří v těchto oblastech žijí a jsou s výstavbou skladů konfrontováni. První příběh Nová Hospoda je exkurzem do historie k optimistickým počátkům plánování logistických center v Česku. Druhý příběh Krásný Les je ukázkou toho, že se záměry výstavby obrovských hal nevyhýbají ani přírodně a kulturně hodnotným lokalitám. Kapitola Koridor D8 popisuje, jak se občanský vzdor proti halám podél dálnice postupně mění v konstruktivní koordinaci a koncepční plánování v širším měřítku. Příběhy pak volně doplňuje rozhovor s místostarostou obce Odolena Voda, architektem Tomášem Lohniským, na téma skladování a územní plánování.

Město Odolena Voda leží 15 kilometrů severně od Prahy a jeho okolí je strategicky významným prostorem, kde se nachází řada důležitých infrastrukturních staveb a další se plánují. Kromě průmyslových hal jsou to například vysokorychlostní železniční trať nebo mezinárodní letiště. Odolena Voda je zakládajícím členem sdružení obcí a spolků Koridor D8, jehož cílem je vzájemně koordinovat dílčí aktivity související s realizací problematických záměrů v okolí. O bující výstavbě skladů v polích u dálnice a o tom, jak tento fenomén souvisí se samosprávou, územním plánováním i architektonickou profesí, jsme si povídali s místostarostou obce, architektem Tomášem Lohniským.

V kontextu současného pohledu na zásady urbanismu a plánování měst nepatří Borská pole na okraji Plzně k obdivovaným urbanistickým souborům. 125 hektarů průmyslové zóny s obchodním centrem bez hodnotných veřejných prostranství, účelový prostor, který je jen cílem cest za prací, obchodními jednáními a nákupy. Prostor, který byl do roku 2019 na centrum Plzně napojen jen po silnicích. Zkusme se ale na chvíli vrátit do prvních let po změně společenských poměrů v Československu, do doby plné hledání, nejasností, entuziasmu a také naivity.

K popisu logistiky se často používá metafora toku, evokující jakýsi hladký a nevyhnutelný proces, opomíjející pro obor tak charakteristická tření a nahodilosti. Záměrem článku je prostřednictvím popisu některých konkrétních aspektů logistického procesu a hledáním souvislostí se současným vystavěným prostředím prozkoumat možnosti a následky těchto modelů. Pomocí příkladů z architektonického repertoáru firmy Walmart text prověřuje hypotetické scénáře budoucnosti logistických krajin. Propojením vizuálních experimentů s otázkami reprezentace, automatizace a systémového myšlení hledá cesty ke zpochybnění a rozšíření současných možností logistiky.

Byť je oborová média i širší kulturní scéna většinou považují jen za bláznivé hrátky, architektonické a logistické patenty Amazonu působí jako celek mnohem zlověstněji. Předznamenávají nové ambice automatizovaného urbanismu.

Logistika navzdory rozšiřující se automatizaci stále závisí primárně na lidské práci skryté za monotónními stěnami skladů. Otázka, jak tato práce vypadá, v jakých místech je vykonávána a jaké nástroje jsou při ní používány, mě vedla k zaznamenávání prostředí logistických center. Pracovní nástroje jsou všude víceméně stejné. Skenery, rukavice, řezací nože. Můžeme na nich sledovat míru organizace, často spojenou s mírou zapojení algoritmů do řízení skladů a standardizace pracovního prostředí. Někdy je nutné, aby si sami pracovníci vytvářeli improvizovaná řešení pro zjednodušení své činnosti. Tento fenomén je na jedné straně jejich vlastní iniciativou, na druhé straně je podporován managementem jako další z nástrojů optimalizace práce.

Mytologie, které si vytváříme o předměstí, jsou podle urbanisty Pierra Chastela bojem mezi dvěma giganty: vesnicí a satelitem. Tato gigantomachie poukazuje na obecné vnímání jevu předměstí polarizačně: vesnické stavení versus rodinný dům, obojí ve svém idylickém obrazu. Třetí fenomén – logistická centra – přichází nabourávat klasickou gigantomachii a příměstskou krajinu. Pierre Chastel pomocí pojmu mithridatismus poukazuje na absenci plánování předměstí, kde vznikají teritoria „bez ladu a skladu“. Mithridatismus je pravidelné požívání jedu v malém množství, dokud si na něj tělo nezvykne a nestane se imunním. Urbánní mithridatismus vypovídá o způsobu, jak se vytváří zástavba v územích mezi předměstím a venkovem. Věříme, že tělo se stává imunním, protože dále funguje a adaptuje se. Ale opak je pravdou. Předměstský způsob života (American Way of Life) se může stát společenským a ekologickým jedem.

Experimentální projekty mladých architektonických kolektivů, které vzešly na konci šedesátých let z plodného prostředí florentské fakulty architektury, jako Nekončící město (Non-Stop-City, Archizoom Associati, 1969) či Kontinuální monument (Monumento Continuo, Superstudio, 1969), reagovaly na tehdejší obavu z nevratného zkažení italské společnosti. Ta se v důsledku střetu s konzumem začala stále více podrobovat dynamice kapitalistického trhu prostřednictvím komodifikace všech aspektů života, proměňující veškeré lidské počínání v akt výroby nebo spotřeby. Co bylo tehdy obavou, se dnes stalo skutečností.

Podlaha.dwg prověřuje dopad nových vozidel na architektonické tvarosloví. Následkem splynutí automobilu a výtahu ve skladovacích, překladištních a dalších logistických prostředích by se obyčejná podlaha, která je nyní navíc nositelkou navigačního značení pro automatická vozidla, mohla stát novým impulzem architektonického navrhování. Podlaha jako vodorovná výtahová šachta a graficky hlasitý povrch plynule navazuje na to, co dříve bývalo venkovním parkovištěm a vozovkou.

Trh logistických nemovitostí není transparentní. V Německu neexistují oficiální údaje o tom, zda a nakolik jsou sklady zaplněné. Jedna studie ovšem tvrdí, že pro investory je zajímavých přibližně 50 milionů m² skladovací plochy, přičemž jednotlivé logistické haly splňují jisté minimální standardy: jsou v průměru větší než 8 000 m² a byly postaveny po roce 1985. Právě taková místa se nám zřejmě vybaví, když se řekne logistika. „Odvětví na vzestupu!“ provolává časopis Immobilien Zeitung. Pouze v Německu existuje 24 tisíc spedičních firem a konjunktura, z níž země profitovala po roce 2011, obor ještě posílila. Boom logistiky má své důvody. Jeho důsledky ale ještě zcela neznáme.

Googlebursko zachycuje možný a svým způsobem pravděpodobný scénář budoucnosti, inspirovaný pokračujícím přiškrcováním státních pravomocí Lucemburska ve prospěch nadnárodních korporátních zájmů. Spekulativní ilustrace zobrazují digitální ekosystémy, logistickou infrastrukturu a automatizované mechanismy a jejich vliv na budoucnost našeho společenství. Googlebursko je kapitolou fantaskní grafické novely bez děje, komiksu, který dekonstruuje fotorealismus vizualizací pomocí barevné manipulace normálových map.

Při navrhování nosných konstrukcí je samozřejmě důležitý celkový koncept nosné konstrukce, ale i někdy poměrně opomíjené detaily, jako jsou např. překlady, soustředěné napětí v místě uložení průvlaků nebo návaznosti jednotlivých dalších konstrukcí. Přičemž tyto zdánlivě malé věci rozhodují někdy o konečném výsledku daleko více než principiálně správně navržené dimenze hlavních nosných prvků.

Kvůli pokročilým technologiím a automatizaci práce dnes mizejí pracovní místa, zároveň však vznikají nová. Klíčovými požadavky pro tato nová pracovní místa jsou schopnost rychle se učit složité věci a odvádět kvalitní práci na vysoké úrovni. K podávání dobrých výkonů je ale zásadní dokázat se na práci soustředit. Ne každý si přitom uvědomuje, jak vážný dopad na stres a výkonnost zaměstnanců mají právě fyzické vlastnosti kanceláře.

Na brownfieldu po zaniklé brněnské textilce Vlněna právě probíhá druhá etapa výstavby stejnojmenného kancelářského komplexu, který zatím láká především nájemce z řad IT společností. Nová Vlněna je tak v určitém smyslu symbolickým představitelem pokračující proměny moravské metropole, jejíž tvář a identitu v minulém století výrazně formoval textilní a strojírenský průmysl, zatímco dnes jsou to stále více high-tech a informační technologie.