Architekt Leopold Bauer ve dvacátých letech 20. století popsal obchodní dům jako středobod veřejného života, kde se prolínají kultura, vkus a vzdělávání. Na této myšlence bylo postaveno mnoho významných domů, které však byly v posledních desetiletích víceméně přehlíženy. Ekonomické zájmy a tlak spotřebitelské poptávky postupně převážily nad jejich kvalitami. Přestože jsou považovány za veřejné prostory, jejich privátní vlastnictví z nich činí typologii mimo veřejnou regulaci. Výsledkem je často jejich fyzický a funkční úpadek – prázdno, balast, nebo dokonce demolice.

Krkonošské muzeum ve Vrchlabí bylo založeno roku 1883 rakouským Krkonošským spolkem, od roku 1966 sídlí v budově bývalého augustiniánského kláštera. Kánon církevní stavby nevychází příliš vstříc potřebám současných expozic. Při rekonstrukci bylo proto potřeba postupovat velmi citlivě a hledat styčné body, aby při zachování maxima hodnot klášterní budovy získala expozice co nejvíce prostoru pro současné vyprávění příběhu hor. Pro přednáškový sál, muzejní obchod, výtah a hygienické zázemí vznikl nový betonový vstupní objekt připomínající svým tvaroslovím skalní masiv. S novým vstupem je nově organizována i celá trasa prohlídky. V ní má specifické postavení rajský dvůr, který jak v klášteře, tak v expozici symbolizuje propojení země s vesmírem a jeho duchovní podstatou

Dlouhodobě zažité návyky celé společnosti se v posledních letech turbulentně mění. Sílu a rychlost této změny podpořila před pěti lety pandemie covidu-19. Výsledkem je daleko vyšší míra nakupování zboží přes internet a z toho plynoucí potřeba transformovat logistiku, skladování a způsob, jakým se zakoupené produkty dostávají ke koncovému spotřebiteli. Ve městech rostou jako houby po dešti výdejní boxy, které se za poslední dekádu staly výrazným fenoménem ovlivňujícím vystavěné prostředí. Legislativní a regulační nástroje nestíhají na rychlost změn reagovat, přesto bychom neměli vzdávat boj za systémová řešení. Jednoduchá pravidla formuluje Kuchařka kultivace českých měst, kterou v roce 2023 sepsal autorský kolektiv v čele s grafickou designérkou Veronikou Rút Fullerovou. Další opatření se připravují. Jednat musíme rychle, jinak nás všudypřítomné boxy zaplaví, jak dokládá přiložená obrazová koláž.

Zlatá éra obchodních domů v centrech měst je nenávratně pryč. Přesto existují cesty, jak tyto struktury nejen udržet při životě, ale dát jim i nový význam. O budoucnosti obchodních domů a možnostech jejich rekonstrukcí s námi hovořil architekt Ippolito Pestellini Laparelli, který se dříve podobným tématům věnoval v kanceláři OMA a nyní se na podobné projekty zaměřuje v rámci svého ateliéru 2050+.

Žijeme v době, kdy rozvoj technologií nabírá na obrátkách a zásadně mění způsob, jakým se vztahujeme k světu kolem nás. Astin le Clercq, spoluzakladatel kanceláře pro design a inovace Modem, se ve své práci dlouhodobě pohybuje na pomezí fyzického a digitálního prostředí a v rozhovoru pro časopis ERA21 poodkrývá, jak mohou nové technologie překlenout propast mezi online nakupováním a kamennými prodejnami.

Bývalá budova banky ve stylu art deco z roku 1932 na ikonickém pařížském bulváru Champs-Élysées se proměnila v maloobchodní laboratoř pro přední světové značky módy, gastronomie a životního stylu. Hybridní model obchodního domu řetězce Galeries Lafayette umožnil znovuotevřít historický objekt veřejnosti. Identita honosné banky s původními kamennými obklady podlah, stěn i sloupů nezmizela, jen byla reinterpretována současným způsobem. Doplnily ji nové „šperky“ ze skla a oceli, které fungují jako prvky mobiliáře určené k vystavování a zkoušení prodávaných produktů. Účelem blyštivého designu není jen podpořit exkluzivitu nabízeného zboží, ale především přiblížit se duchu meziválečné bankovní budovy.

Consumer Cathedrals at a Crossroads. Modern Department Stores and Their Fate in the Era of Information TechnologyKdyž se rozhlédneme kolem sebe, vidíme kromě vystavěného prostředí, krajiny či živých bytostí především věci. Oblečení, automobil, počítač, telefon, tablet, talíř nebo hrnek, stůl, podhled, lampu, lustr, židli, křeslo, koberec nebo podlahovou krytinu. To vše jsou předměty, které vyprodukoval průmysl – někdo je prodal, jiný je koupil a začlenil do zmíněného celku. Jde o každodenní procesy uskutečňované v určitém prostředí, v konkrétní rychlosti a rytmu. Cesta věci od výroby ke spotřebiteli představuje specifickou součást životního rytmu, a téma obchodních domů se tak týká i mnoha historických, hospodářských nebo sociálních oblastí.

Obchodní dům švédského řetězce s nábytkem na vídeňské Mariahilfer Straße se stal významným příspěvkem k budoucnosti maloobchodu i životaschopného a ekologického města. Kromě samotné prodejny nábytku nabízí ve vyšších podlažích ubytování hostelového typu a veřejně přístupnou střešní terasu. Co naopak postrádá, jsou parkovací místa. Dostupnost MHD a možnost objednávky dovozu rozměrnějšího zboží vylučuje nutnost používat k dopravě na místo automobil. Již v zadání třífázové architektonické soutěže investor definoval jasný cíl – chceme být dobrým sousedem. Vnější plášť připomíná policový regál, který umožňuje rozšířit vnitřní prostory a nabídnout místo pro terasy či zeleň. Centrální atrium umožňuje vizuální kontakt mezi jednotlivými podlažími, což vybízí návštěvníky k cestě do vyšších pater propojených eskalátory.

Přestože se minulý politický režim ideologicky s představou západní konzumní společnosti rozcházel, zanedlouho připustil, že vedle orientace na těžký průmysl a bytovou výstavbu je potřeba se zaměřit také na posílení maloobchodního prodeje. Navzdory typizačním směrnicím a omezeným možnostem dostupných konstrukčních systémů se povedlo architektům a architektkám najít takové autorské řešení, které dotváří identitu míst jejich vzniku, často v bezprostřední blízkosti historických center měst. Obchodní domy Prior – a paralelně vznikající síť Jednot –, s jejich neoddiskutovatelnými umělecko- -architektonickými kvalitami, představují nedílnou součást naší historie a paměti, která je ale zatím v řadě případů opomíjena. Na vybraných příkladech je demonstrována škála přístupů od jejich zpamátnění přes rekonstrukci a adaptaci až po demolici.

Nákupní centra nejsou jen místem spotřeby, ale také odrazem společenských proměn, ekonomických strategií a politických zájmů. Od poválečné obnovy evropských měst až po rozmach amerických předměstí fungovala jako klíčová centra komunitního života, kde se obchod prolínal s kulturou a veřejným prostorem. Postupně se však pod vlivem neoliberalismu proměnila v komerční a zábavní komplexy zaměřené na individualizovaného spotřebitele. Jaký dopad měla tato transformace na veřejný prostor a sociální dynamiku měst? A jakou roli mohou nákupní centra hrát v době digitalizace, kdy se maloobchod stále více přesouvá do online prostředí?

V Opavě se díky občanské iniciativě „zdola“ podařilo uskutečnit v tuzemsku poměrně unikátní precedens – motivovat městské zastupitelstvo k odkupu místní významné kulturní památky, obchodního domu Breda. Jednotlivých aktérů a aktérek v tomto procesu jsme se zeptali, jaké byly mechanismy vedoucí k odkoupení, na význam stavby v kontextu města, na formulaci soutěžního zadání z pohledu památkové péče v kontrastu s tolik potřebnou adaptací domu na nový program a v neposlední řadě i autorského týmu vítězného návrhu na jeho postup při zpracovávání studie rekonstrukce.

Na neustále rostoucí nároky na maloobchodní prodej odpovídají exkluzivní módní domy kamennými prodejnami, jejichž popis by se mohl přiblížit k definici „totálního uměleckého díla“. S cílem přilákat nové publikum a deklarovat svou prestiž v podobě mecenáše kultury usilují o užší propojení světa haute couture, umění a architektury. Tento dvojsečný trend má sice na jednu stranu potenciál vytvořit jedinečné imerzivní prostředí a nabídnout umělcům a umělkyním prostor pro prezentaci jejich práce s přístupem k exkluzivním platformám, na stranu druhou ale výstavní instalace často pouze zakrývají komerční motivace a problematické výrobní procesy. Fenomén takzvaného artwashingu tak otevírá otázky o autenticitě, komodifikaci umění a hranicích mezi etikou, estetikou a marketingem.

Jestliže se přirozeně řeší otázka světla v interiéru, na problematiku zvuku se často buď zapomíná, věnujeme se jí jen okrajově, anebo bez odborného přístupu. Jsou prostory s ohledem na jejich využití, kde není řešení akustiky zásadní, ale v mnoha případech jde o jejich důležitou vlastnost ve vztahu k lidem, kteří je využívají. Tento článek není zaměřen na to, jak docílit správných akustických poměrů v interiéru, ale jak se vyhnout hlavním omylům a neopomenout zásadní kroky při tvorbě interiéru s ohledem na zvuk. Obvykle se na koncích článků o akustice dodává, že pokud má projekt dobře dopadnout i z hlediska zvukové pohody, měla by začít spolupráce architekta a akustika již v jeho v raném stadiu, což je bezpochyby pravda. Zejména pokud se architekt touto problematikou dosud nezabýval. V případě, že k tomuto ideálnímu postupu nedojde, měl by alespoň něco z níže uvedeného tušit. Článek upozorňuje na několik postřehů z praxe ve značně zjednodušené formě a je určen zejména pro ty, kteří zatím s navrhováním akustiky zkušenost nemají. Cílem není nabídnout vyčerpávající výčet, nýbrž upozornit na nejčastější omyly a chyby, kterých se při navrhování dopouštíme.

Stavebnictví, které dlouhodobě patří mezi energeticky nejnáročnější odvětví, čelí v posledních letech tlakům na přechod k udržitelným a ekologicky šetrným řešením. Změna klimatu, rostoucí teploty a potřeba snižovat emise skleníkových plynů přetvářejí přístup k návrhu a provozu budov, a to nejen na úrovni technologií, ale i legislativy. Jedním z klíčových prvků, které v tomto kontextu nabývají na významu, je stínicí technika. Ta už dávno není pouze estetickým doplňkem nebo komfortním prvkem, ale stále častěji hraje roli při zajištění energetické efektivity budov, snižování provozních nákladů a zlepšování kvality života.

V rámci české legislativy dochází k zásadním změnám, které stínicí techniku začleňují do povinného plánování v rámci návrhů budov. Tento vývoj odráží evropský trend směrem k energeticky úsporným budovám a zároveň reaguje na aktuální potřeby obyvatel i klimatické změny. Následující článek poskytuje přehled o aktuálních legislativních změnách v České republice, technologických inovacích v oblasti stínicí techniky a jejich dopadech na praxi architektů i na trh nemovitostí.

Standardní údržba oken a dveří spočívá v odstranění běžných provozních nečistot a ošetření pohybujících se dílů kování. Tato údržba se provádí minimálně jednou ročně (je však doporučeno provádět ji dvakrát ročně).

Environmentální prohlášení o produktu (Environmental Product Declaration, EPD) je stále častěji využívaným informačním nástrojem pro deklaraci environmentálních vlastností stavebního výrobku, např. pro účely návrhu nebo posuzování komplexní kvality staveb zahrnující hodnocení staveb z hlediska dopadu na životní prostředí a jejich udržitelnosti. Environmentální vlastnosti stavebních výrobků se stávají obchodní výhodou při nabídce a dodávání výrobků.