Dřevozpracující průmysl prochází dramatickým vývojem vlivem změny přírodních podmínek. Sídlo dřevařské firmy Kloboucká lesní je tak navrženo jako flexibilní schránka s prostorovými rezervami umožňujícími reagovat na nečekaný rozvoj. V areálu fabriky bylo pro novou budovu zvoleno exponované místo. Severní fasáda objektu se otáčí k obci a přijíždějícím návštěvníkům a svou hmotou zakrývá průmyslové stavby areálu. V druhém plánu tvoří její pozadí scenerie Pláňavského hřebene. Základní konstrukce domu je kombinací těžkého dřevěného skeletu, betonového jádra a ocelových ztužení. Jednotlivé moduly vyplňuje několik typů fasádních panelů, které jsou umístěny dle logiky vnitřní dispozice. Hlavní část dřevěné konstrukce tvoří lepené BSH profily, vyrobené pouze několik desítek metrů od stavby. Většina dřeva použitého na stavbu je z nedalekých lesů, převážně se jedná o beskydský smrk.

Znovuvyužívání a recyklace stavebních materiálů, například i při stavbě rodinných domů, se budou muset stát běžnou praxí, má-li architektura jako obor dostát svému závazku snižovat dopad na životní prostředí a směřovat k cirkularitě. Nahlédnutí do tvorby umělce Jana Fabiána ukazuje možnosti kreativní práce nejen s odpadním a nalezeným materiálem.

Rodinné domy představují v mnoha ohledech výjimečný typ staveb. Nejenže v nich žije téměř polovina tuzemské populace, ale desetitisíce lidí také každoročně vstupují do pozice investorů, kteří spoluurčí podobu sídel a krajiny na stovky let do budoucnosti. Osobní zkušenosti s individuálním bydlením a představy o jeho možném řešení silně ovlivňuje také všeobecný pohled na architekturu coby službu. A nemalou roli v obrazu profese hraje i publikování a hodnocení rodinných domů v odborných časopisech.

Návštěvou ve Vonoklasech odstartovala druhá série našich výletů po známých domech a vilách, které budou již v době našich reportáží prověřeny léty užívání. V případě vily od architektů Ladislava Lábuse a Lenky Dvořákové uběhlo od dokončení výstavby (neuvěřitelné) čtvrtstoletí.

Některým připomíná sfingu, jiným funkcionalistické vily bohatých továrníků. Trůní na vrchu Barbořina nad Kroměříží a je všechno, jen ne obyčejná. Kroměřížská vila byla pro svého tehdy třicetiletého architekta Svatopluka Sládečka jednou z prvních realizací.

 V průběhu šestnácti let od své realizace se dům ve Zdiměřicích navržený architektem Stanislavem Fialou, tehdy působícím ještě jako součást kanceláře D3A, objevil už v nemálo filmech. U oblého jídelního stolu, za nímž uprostřed léta seděla naše redakce spolu s majitelem domu, popíjel alkohol Jan Budař coby Czech Made Man, u krbu a na zahradě se natáčela reklama na ztracená písmenka jednoho známého hobbymarketu a ve vířivce se stěnou otevřenou do centrálního prostoru se vystřídalo už několik známých herců. Zároveň v tom stejném domě od začátku bydlí stále tentýž uživatel.

Rodinný dům od Ivana Kroupy v obci Včelná nedaleko Českých Budějovic nemá jednoduchý osud. Nepochopení sousedů, nekompetence řemeslníků, dlouho trvající nedokončenost. A přesto stojí. Sebevědomě a přitom kontextuálně. Na první pohled poněkud odtažitý, uvnitř srdečný a přívětivý. Věrně zrcadlí duši svého majitele.

Málokdy se vám podaří navštívit „panelák“ a strávit v něm skoro dvě hodiny nasáváním příjemné a poklidné atmosféry. Když se ale jedná o vůbec první stavbu ověnčenou Českou cenou za architekturu, můžete odcházet s takřka zenovým zážitkem. Liberecké ZEN Houses – dům a ateliér Petra Stolína a Aleny Mičekové – slaví už deset let své existence.

Málokterý český architekt dokáže tak originálně reagovat na zadání a místní kontext jako Svatopluk Sládeček. Jeho „figurky“, domy atypických tvarů a charakterů, jsou pro zasvěcené publikum dobře známé včetně svérázných přezdívek, kterými disponují. Kromě konceptu figurkativní architektury jsme s ním též hovořili o inspiraci modernismem, o architektuře jako jedné z podstatných oblastí kultury a o hledání původu radosti, kterou některé stavby bezděky působí. Ihned po pořízení rozhovoru jsme se vydali na vlastní oči přesvědčit, jak tyto aspekty zohledňuje jedna z jeho prvních realizací, vila na Barbořině v Kroměříži.

Citlivou přestavbou objektu poničeného požárem vzniklo pohodlné bydlení pro čtyřčlennou rodinu v blízkosti Prahy. Rekonstrukce se zaměřila především na očištění vnější figury domu (odstraněním přístavků), zjednodušení vnitřní dispozice a zcela nové řešení zahrady s garáží. Výsledná stavba ctí původní půdorysnou stopu, s výjimkou širšího proskleného vstupního zádveří, uvnitř došlo k zobytnění podkroví a tím podstatnému zvětšení podlažní plochy.

Sto dvacet let starý domek, původně sloužící jako sklad, stojí nedaleko náměstí na protáhlém dvorku mezi prvním a druhým plánem budov, tvořícími figuru historického centra Vamberku. Těsně za ním se nachází skalní hrana s ruinou bývalé likérky a pohled do údolí řeky Zdobnice. Majitel se rozhodl objekt zrekonstruovat pro víkendové pobyty. Nově je dům propojen s intimním dvorem díky velkorysým oknům a terase. Zbouráním několika kleneb a zvednutím střechy o 75 cm vznikl jeden obytný prostor s vestavěným patrem ložnice, s velkou knihovnou a malou kuchyňkou a koupelnou ve vstupní části.

Nenápadné rodinné stavení reaguje na úzkou a svažitou parcelu, z níž se nabízí charakteristický pohled na krajinu vesnických domů se svými přístavky, kůlnami a stodolami, jež tvoří pomyslné obrazové plány a vrství se za sebou. Objekt svou hmotou kopíruje svažující se terén a sestává ze dvou částí, které jsou oproti sobě o půl podlaží posunuté. Zlom domu se vzájemným vyosením střešních hřebenů umožnil orientovat výhledy ze všech obytných částí směrem do zahrady a zároveň rozčlenit hmotu a měřítko objektu tak, aby lépe korespondoval s okolními stavbami. Hra se střídáním štítů a jednotlivými rovinami šikmých střech se pak propisuje i do charakteru interiéru a uplatňuje se v převýšených prostorách horních pokojů.

Stávající rodinný dům z roku 2008 prošel na doporučení architektky celkovou rekonstrukcí (původně byla v plánu jen úprava a modernizace interiéru). Bez složitých přístavků a nevzhledných detailů vynikne základní kvádrovitá hmota se sedlovou střechou bez přesahů, nová a mnohdy zvětšená okna vpouštějí do interiéru více světla, střízlivému interiéru vládnou černá ocel, světlé dřevo a šedý pohledový štuk, doplněné o barevné detaily v nábytku a textiliích.

Slovenská agentura životního prostředí vyhlásila ve spolupráci se Slovenskou komorou architektů v březnu tohoto roku trojici ideových soutěží o návrh na řešení obnovy typických rodinných domů z druhé poloviny 20. století na Slovensku. Konkrétně se zaměřila na typové varianty: „dům s gánkem“, „dům s průjezdem“ a „městská řadovka“. Soutěž hledala možnosti pro adaptaci, dostavbu či transformaci těchto samostatně stojících rodinných domů tak, aby vyhověly moderním provozním nárokům a požadavkům na energetickou úspornost – klíčovým tématem byl proto například budoucí charakter domů po zateplení. Soutěže volně navazují na předchozí trojici soutěží z roku 2022 (viz ERA21 #04/2022).

Svítidla v podobě lustrů, lamp a lampiček jsou nedílnou součástí interiéru a v některých případech dokonce tvoří hlavní a zásadní prvek, který dodává styl a charakter. To platí jak u soukromých interiérů, kde může být výrazné svítidlo dominantou vstupní části, schodiště nebo jídelny, tak u veřejných interiérů, kde originální lustr hraje hlavní roli například u recepcí, vstupních prostor nebo jako hlavní vizuální prvek nad jídelními stoly v restauraci.

 Okna jsou bezesporu jedním z nejvýznamnějších architektonických prvků, kromě energetické náročnosti budovy zároveň zásadně ovlivňují také kvalitu vnitřního prostředí a uživatelský komfort. Jaká okna musejí být použita u současných novostaveb ve standardu budov s téměř nulovou spotřebou energie (Nearly Zero Energy Building, NZEB) a co je důležité při jejich návrhu? Tento seriál o oknech se bude věnovat otvorovým výplním v pasivních domech a NZEB a v jeho prvním dílu si rozebereme vztah oken a kvality vnitřního prostředí, energetické náročnosti budov a současných legislativních požadavků.

 Dveře jsou ve svém prapůvodním účelu uzávěrem mezi vnějším širým, ale i nebezpečným světem a skrytým a chráněným světem obydlí člověka. Je pravděpodobné, že první obydlí si člověk nestavěl ani tak jako ochranu před nevlídným počasím, ale především jako vytvoření intimního prostoru. Dveře jsou ale samozřejmě také zábranou proti úniku cenného tepla, proti nežádoucímu vnikání zvěře nebo jiných lidí a ochranou majetku schraňovaného uvnitř. 

Koupelna je místem, kde začíná a končí náš den. Je to místo, které má sloužit nejen jako praktický prostor pro osobní hygienu, ale také jako oáza klidu a relaxace. Pro mnoho lidí však může být koupelna obtížně přístupným a nepohodlným prostorem, zejména pro osoby s hendikepem a seniory. Proto je důležité se zaměřit na koncept bezbariérových koupelen, které jsou navrženy tak, aby byly přístupné a pohodlné pro všechny bez ohledu na jejich schopnosti. Dobrým vodítkem je vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, v některých oblastech je ale potřeba ji doplnit dalšími poznatky z praxe.