Ve středočeských Všetatech stojí nenápadný vesnický dům, z něhož jednoho lednového rána roku 1969 odešel Jan Palach, aby se sem už nikdy nevrátil. Loni byl tento dům otevřen veřejnosti jako součást památníku, který slouží k připomenutí poselství Palachovy oběti. Památník je tvořen adaptovaným objektem domu, z boku proraženým ostrým hranolem vstupu, meditativní zahradou s lavicí a skupinou stromů a oddělenou přízemní budovou muzejní expozice. Architektonické řešení vzešlo z otevřené architektonicko-umělecké soutěže pořádané Národním muzeem v letech 2015–2016.

Časová osa ukazuje všechny dokončené realizace v daném roce, které vznikly díky architektonické soutěži. Ačkoli ve výčtu chybí velká část záměrů, které z různých důvodů nedospěly k realizaci, jde o poměrně reprezentativní vzorek ukazující rozmanitost typologie a široké spektrum staveb, jejichž projektování a realizaci lze zadávat na základě výsledků soutěže o návrh. Fotografie obecně známých a slavných příkladů mimo jiné dokazují, že soutěž většinou vede ke kýžené kvalitě. Na drobných ikonkách jednotlivých objektů lze také ilustrovat technologický a estetický vývoj, jakým prošla architektura v posledních třiceti letech.

V letech 1993–2019 bylo vypsáno celkem 632 architektonických soutěží s doložkou regulérnosti. Před sedmi lety provedl časopis ERA21 analýzu soutěží za období 1993–2012 na základě tehdy dostupných dat. Nyní předkládáme aktualizovanou a podrobnější analýzu vycházející z databáze, kterou od roku 2014 spravuje platforma CBArchitektura. Data jsou získávána z veřejně dostupných zdrojů, jako jsou Věstník veřejných zakázek a Registr smluv, a komunikací s jednotlivými aktéry. Historická data vycházejí z dobových odborných periodik a archivu pracovní skupiny pro soutěže ČKA. Z porovnání obou analýz vyplývá, že počet každoročně vypisovaných soutěží v posledních letech roste. Přesto je soutěží stále málo – jejich prostřednictvím se zadávají v průměru jen asi 2 % stavebních zakázek v ČR.

Architektura veřejných staveb a způsob zadávání veřejných zakázek na projektové práce je velké a veřejnými zadavateli často bohužel opomíjené téma. Ti většinou příliš nerozlišují mezi výběrovým řízením na dodávku spotřebního materiálu a komplexní dodávku služeb. Přitom způsob výběru architekta a jeho honorář mají naprosto zásadní význam pro kvalitu projektu, podle kterého se stavba později realizuje. U velkých zakázek, jejichž investice se pohybuje ve stovkách milionů korun, by soutěž o návrh měla být standardem a toto doporučení obsahuje i vládou schválená Politika architektury a stavební kultury ČR. Naopak u zakázek malého rozsahu mimo režim zákona o zadávání veřejných zakázek pak lze využít i další postupy, které se principům soutěže alespoň blíží.

Zbrusu nová radnice Prahy 7 je odměnou v cíli dlouhého procesu, který před osmi lety odstartoval rozsudek Nejvyššího správního soudu, když v městské části vyhlásil místní referendum o kritériích pro výběr nového sídla úřadu. Radnice vznikla rekonstrukcí stávající administrativní budovy, jež byla očištěna na nosnou konstrukci a naplněna novým programem. Výsledná podoba vzešla z mezinárodní architektonické soutěže z roku 2016, více viz ERA21 #03/2019.

Klíč k návrhu sportovní haly pro jihomoravské Modřice představuje stávající dvoupodlažní budova Sokola ze začátku 20. století, která je s novou částí provozně provázána. Její objem včetně typické siluety sedlové střechy byl nejprve zopakován v uliční frontě a poté třikrát znásoben v zadním traktu, kde vizuálně člení hmotu hlavní haly. Novostavba tak pracuje s drobným měřítkem okolí, přestože uvnitř skrývá sportovní plochu o velikosti 45 × 25 m, posilovnu, taneční sál, bazén a další přidružené provozy. Projekt zvítězil v otevřené architektonické soutěži z roku 2015.

Dostavba ZŠ a ZUŠ v Líbeznicích je téměř rekordmanem v rychlosti realizace. Od vyhlášení výsledků architektonické soutěže ke kolaudaci stavby uběhlo necelých 22 měsíců. Nový pavilon stojí na okraji zástavby na dotek budoucího zeleného prstence kolem obce. Budova uzavírá stávající školní areál do pomyslných hranic a svým charakterem navazuje na započatý koncept, ve kterém se v hojné míře vyskytuje kruhová a oblouková geometrie: pavilon pro první stupeň ZŠ z roku 2015 – tzv. Rondel, dopravní hřiště, dřevěné pódium, bludiště v parku. Poloha nového pavilonu umožňuje provozní exteriérové propojení mezi všemi třemi objekty školy. Horizontální kruh zakomponovaný do terénní vlny vytváří piedestal historické budově ZŠ, která zůstává dominantou areálu. Krajina bude plynule přecházet přes neorondel díky bohaté vegetaci na střeše.

Pro historické centrum Líbeznic jsou typické uzavřené formy hospodářských dvorů, odstíněné od hlavní komunikace. Nároží ulic Družstevní a Mělnické ovládají bílé budovy obecního úřadu a domu služeb, které jsou úhelným kamenem celého obecního prostoru. V druhém plánu za domem služeb vznikl intimnější prostor ohraničený barevnými objekty hasičské zbrojnice a technických služeb, jejichž jednotný vzhled a tvarování odkazují k tradiční konstrukci vesnické hospodářské stavby a barevnost v odstínech červené zdůrazňuje obecní význam a společenské poslání staveb. Nové náměstíčko je oživeno dvěma řadami stromů a sochami „ochránců stromů“ Ivany Šrámkové.

Komunitní centrum H55 se nachází v historickém jádru městské části Hloubětín v místě, kde dříve stála budova školy. Pozemek ohraničují areál kostela sv. Jiří, který je místní dominantou, zámecká zahrada a stávající zástavba, se kterou H55 bezprostředně sousedí. Dům je situován ve svahu a respektuje historickou stavební čáru. Hlavní vstup je orientován z ulice Hloubětínské. Před ním vznikl shromažďovací prostor s alejí podél silnice. Mezi budovou centra a kostelní zdí je terasa kavárny, ze západní strany k ní přiléhá zahrada propojená s domem ve dvou výškových úrovních. Hmotové řešení třípodlažního objektu se sedlovou střechou s vikýři odpovídá vesnickému charakteru okolní zástavby. Transparentnost fasád přízemí podtrhuje veřejnou funkci volnočasového centra. Architektonická soutěž byla organizována sdružením CCEA MOBA a realizován byl návrh, který se umístil na třetím místě.

Po deseti letech od vyhlášení architektonické soutěže a dvou letech od zahájení výstavby bylo loni v září slavnostně otevřeno Společenské a kulturní centrum v Kuřimi, které vzniklo rekonstrukcí bývalého kulturního domu z počátku šedesátých let 20. století. Přestavba do značné míry zachovává původní konstrukční řešení a kompozici hmot, pouze hlavní hmota orientovaná do náměstí byla navýšena o jedno podlaží, čímž pomohla definovat prostor náměstí a zároveň na něm vytvořila důstojnou dominantu. Rovněž provozní a dispoziční řešení vychází z původního uspořádání; v přední části se nacházejí vstupní hala a třípodlažní foyer, ze kterého jsou přístupné všechny veřejné provozy, střední část zaujímají sály, v zadní části je umístěno mateřské centrum a zázemí pro účinkující.

Cílem ankety, která volně navazuje na rešerši Michala Fišera „Soutěžení v Evropě“ z ERA21 #02/2013, bylo zprostředkování aktuálních zkušeností s pořádáním architektonických soutěží v několika evropských státech. Oslovili jsme nejen zástupce zemí, kde je soutěž jako demokratická forma výběru architekta dlouhodobě zakořeněna, ale i těch, které byly před třiceti lety na stejné startovní čáře jako Česká republika. Klíčové pro nás byly odpovědi na otázky, kdo soutěže vypisuje a organizuje a jakou roli zde hrají profesní organizace a stát. Stěžejním tématem pak byly soutěže s omezeným okruhem účastníků; způsob jejich výběru a s tím související zajištění rovného přístupu nejen k mladým architektům. Sebrané odpovědi nemají nahrazovat pečlivou vědeckou analýzu, jako průzkumná sonda by však mohly podpořit hlubší diskuzi nad kvalitou a efektivitou soutěžního procesu.

Typickým zástupcem veřejného sektoru, ve kterém probíhá společensky významná stavební činnost, jsou vysoké školy. Když jsme před sedmi lety uspořádali anketu, kde jsme se ptali zástupců vybraných univerzit na názor na architektonické soutěže, setkali jsme se převážně s negativním postojem zdůvodněným finanční a časově-organizační náročností soutěží a (domnělým) rozporem soutěžního řádu ČKA s tehdy platným zákonem o veřejných zakázkách. V té době akademické instituce soutěže až na výjimky nevypisovaly. V posledních letech se situace částečně změnila, některé školy soutěže o návrh zorganizovaly, ale rozpaky nad jejich účelností leckde  zůstaly.

Evropská komise zamýšlí ve svém očekávaném akčním plánu pro oběhové hospodářství zcela oddělit ekonomický růst od využívání přírodních zdrojů. Podle dokumentu je hospodaření s materiály zodpovědné za zhruba 66 % emisí CO₂. Množství komunálního odpadu by se mělo v nadcházejících deseti letech omezit o polovinu a do roku 2030 by na evropském trhu měly zůstat jen bezpečnější, cirkulární a udržitelné produkty. Podle člena Evropské environmentální kanceláře (EEB) Jeana-Pierra Schweitzera by měla EU do roku 2050 cílit na padesátiprocentní snížení uhlíkové stopy materiálů.

Standardní údržba oken a dveří spočívá v odstranění běžných provozních nečistot a ošetření pohybujících se dílů kování. Tato údržba se provádí minimálně jednou ročně (je však doporučeno provádět ji dvakrát ročně).