1: Mapa realizovaných staveb v České republice na základě architektonické soutěže s členěním na kraje; bod v mapě reprezentuje jednu stavbu, případně jejich konkrétní vyšší počet; zdroj dat: Tomáš Zdvihal, CBA).
1: Mapa realizovaných staveb v České republice na základě architektonické soutěže s členěním na kraje; bod v mapě reprezentuje jednu stavbu, případně jejich konkrétní vyšší počet; zdroj dat: Tomáš Zdvihal, CBA).
2 Počet regulérních soutěží ročně v letech 1993–2019 (nejsou započítány soutěžní přehlídky a studentské soutěže).
2 Počet regulérních soutěží ročně v letech 1993–2019 (nejsou započítány soutěžní přehlídky a studentské soutěže).
3 Členění podle typu soutěže v jednotlivých letech a celkem za období 1993–2019 (užší soutěže, dialogy a workshopy probíhají až od roku 2015).
3 Členění podle typu soutěže v jednotlivých letech a celkem za období 1993–2019 (užší soutěže, dialogy a workshopy probíhají až od roku 2015).
4 Poměr mezi ideovými a projektovými soutěžemi. | 5 Podíl soukromého a veřejného sektoru na vyhlašování soutěží.
4 Poměr mezi ideovými a projektovými soutěžemi. | 5 Podíl soukromého a veřejného sektoru na vyhlašování soutěží.
6 Podíl jednotlivých vyhlašovatelů architektonických soutěží.
6 Podíl jednotlivých vyhlašovatelů architektonických soutěží.
7 Členění obcí dle významu a velikosti. | 8 Podíl novostaveb a rekonstrukcí.
7 Členění obcí dle významu a velikosti. | 8 Podíl novostaveb a rekonstrukcí.
9 Členění realizovaných staveb podle výše stavebních nákladů.
9 Členění realizovaných staveb podle výše stavebních nákladů.
10 Architektonické soutěže podle stavu navazujícího procesu.
10 Architektonické soutěže podle stavu navazujícího procesu.
11 Architektonické soutěže podle typologie zadání.
11 Architektonické soutěže podle typologie zadání.

30 let soutěží v ČR

Tomáš Zdvihal

V letech 1993–2019 bylo vypsáno celkem 632 architektonických soutěží s doložkou regulérnosti. Před sedmi lety provedl časopis ERA21 analýzu soutěží za období 1993–2012 na základě tehdy dostupných dat. Nyní předkládáme aktualizovanou a podrobnější analýzu vycházející z databáze, kterou od roku 2014 spravuje platforma CBArchitektura. Data jsou získávána z veřejně dostupných zdrojů, jako jsou Věstník veřejných zakázek a Registr smluv, a komunikací s jednotlivými aktéry. Historická data vycházejí z dobových odborných periodik a archivu pracovní skupiny pro soutěže ČKA. Z porovnání obou analýz vyplývá, že počet každoročně vypisovaných soutěží v posledních letech roste. Přesto je soutěží stále málo – jejich prostřednictvím se zadávají v průměru jen asi 2 % stavebních zakázek v ČR.

 

1990–1992

O prvních porevolučních soutěžích mnoho nevíme a z řady důvodů se jim věnujeme jen okrajově. V těchto letech se totiž pravidla pro soutěže a veřejné zakázky obecně teprve tvořila. Česká komora architektů (ČKA) vznikla v roce 1992, Soutěžní řád ČKA byl poprvé vydán v dubnu 1993 a zákon o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ)1 vstoupil v platnost až v roce 1994. Dohled nad kvalitou soutěží pak v této době vykonávala Obec architektů, která však většinou neměla zrovna silnou vyjednávací pozici. I díky tomu soutěže nezřídka trpěly nejasnou představou vyhlašovatelů a účastníků o jejich správné podobě. Situaci navíc komplikovala výrazně horší informovanost – architektonická obec se o kvalitě soutěžních podmínek dozvídala s velkým zpožděním. Podmínky byly většinou dostupné pouze na dobírku nebo osobním vyzvednutím, a to často za nemalý poplatek. V podstatě jediným zdrojem tak byla tištěná odborná periodika.2 Na základě informací z nich dnes můžeme určit, že za první tři roky od revoluce proběhlo asi padesát soutěží různé kvality, z nichž bylo minimálně deset realizováno.
Zřejmě úplně prvním porevolučním architektonickým kláním byla soutěž o návrh pavilonu pro Expo 1992 v Seville3, která byla po kritice předešlého návrhu z roku 1989 vyhlášena už v březnu 1990. Vyústěním zastavených prací na předchozím necitlivém projektu z předrevolučního období byla rovněž soutěž na Horácké divadlo v Jihlavě,4 jež byla vyhlášena roku 1991.
Z dalších významných akcí lze jmenovat soutěž na urbanistické řešení Velehradu5 jako místa setkání západních a východních evropských duchovních tradic, na kterou o několik let později navázala soutěž na Ústav pro mentálně postižené. Jednou z prvních aktivit legendárního litomyšlského starosty Miroslava Brýdla bylo vypsání vyzvané soutěže na Obchodní dům na náměstí v Litomyšli, kde vítězný a nakonec nerealizovaný návrh Josefa Pleskota, Radka Lampy a Vladimíra Krajíce rozpoutal debaty nad fundamentalistickým přístupem památkové péče.
Velmi aktivní byly v prvních letech biskupství a farnosti, které rychle využily nově nabyté svobody k přípravě svých svatostánků v Praze-Strašnicích, Brně-Žabovřeskách či Luhačovicích.
Hořkou pachutí naopak skončila velká soutěž na proluku Myslbek v Praze z roku 1992, kterou vypsal francouzský investor ve spolupráci s hlavním městem.6 Řada nejasností ve vztahu veřejného a soukromého subjektu a neregulérnost soutěžních podmínek vyústily v odstoupení části odborné poroty. Sluší se dodat, že soutěží, kde prvotní velká očekávání vystřídalo rychlé vystřízlivění, bylo mnohem více.7
Při zpětném hodnocení je potřeba ocenit práci prvního porevolučního primátora města Ústí nad Labem Lukáše Mašína, který roku 1992 vypsal vyzvanou soutěž na ústecké centrum, jejímž výsledkem byl jeden z prvních regulačních plánů.8 Tato soutěž již byla organizována podle připravovaného Soutěžního řádu ČKA, a lze ji tak považovat za první „regulérní“ soutěž. Mašín následně z pozice tajemníka městského úřadu inicioval i několik soutěží v Českých Budějovicích.
Postupná kultivace soutěžního prostředí přišla spolu se zákonem č. 360/1992 Sb.,9 který upravuje vznik, pravomoc a působnost České komory architektů. Ta je garantem kvality soutěží a pro tyto účely uděluje tzv. regulérnost neboli potvrzení souladu se soutěžním řádem.


Jak se soutěží

Mezi lety 1993 a 2019 proběhly celkem 632 regulérní soutěže (graf 2), a to včetně mezinárodní soutěže na Národní knihovnu, která probíhala podle pravidel UIA. Naopak mezi ně nepočítáme studentské soutěže a soutěžní přehlídky.
Specifikem českého soutěžení je výrazná převaha otevřených soutěží nad ostatními typy (graf 3). Jedná se o maximálně demokratickou formu výběru, kde jsou zajištěny rovné podmínky pro všechny potenciální účastníky. Jejich obsazenost a kvalita výsledků jsou však značně nejisté a závisejí na mnoha faktorech. U řady vyhlašovatelů se pak bohužel stále setkávají s občasnou nedůvěrou.
Možná právě proto byly v prvních porevolučních letech hojně využívány soutěže vyzvané. Postupným zpřesňováním právního rámce a implementací evropských pravidel tento typ téměř vymizel, což mělo za následek i celkový úbytek soutěží. Nejhorším obdobím pak byl začátek 21. století. Nejenže každá soutěž byla doslova malým zázrakem, značná část z nich navíc skončila neúspěchem, což nejlépe dokumentuje už zmiňovaná nepovedená soutěž na Národní knihovnu z roku 2006.
Zlom nastal po roce 2010, kdy počet soutěží začal stoupat především díky řadě politických uskupení, která zvítězila v komunálních volbách, jako tomu bylo například ve Vodňanech, Semilech nebo Českých Budějovicích. Do počtu soutěží se pozitivně promítl i rostoucí počet lokálních spolků a zvýšený zájem o kvalitu veřejného prostoru a věcí veřejných obecně.
Dobrým příslibem pro další růst soutěží by mohla být novela ZZVZ z roku 2016,10 která otevřela cestu pro tzv. užší soutěže, soutěžní workshopy a dialogy, kde jsou účastníci vybíráni na základě různých kvalifikačních kritérií.
Přestože to z porovnání na první pohled nevyplývá (graf 4), cílem většiny vypsaných soutěží je rovnou výběr zpracovatele projektu. Soutěžní řád v devadesátých letech totiž podrobněji nerozlišoval ideové a projektové soutěže, jako je tomu dnes. Ideových soutěží, které by sloužily k prověření lokality, ujasnění si požadavků, případně definování konkrétního zadání pro následnou soutěž projektovou, je u nás minimum. Pouze ve dvou případech pak proběhla nejprve ideová a následně projektová soutěž. Prvním byla lokalita U Zvonu v Plzni, kde se nejprve hledalo řešení prostoru po demolici domu, a následně proběhla soutěž na Západočeskou galerii. Druhým bylo Letiště Václava Havla, kde na základě zastavovacího plánu od trojice nejvýše umístěných ateliérů ideové soutěže vzniklo zadání pro konkrétní návrh parkovacích domů a dalších budov.
Zajímavostí je, že určitá témata byla za posledních třicet let řešena vícekrát. Některé ze soutěží trpěly nízkou kvalitou návrhů, takže je bylo nutné vzápětí opakovat (hotel Four Seasons v Praze nebo náměstí Svobody ve Vsetíně). V jiných případech se v průběhu let změnily vstupní podmínky (lávka přes Štvanici a Karlovo náměstí v Praze či nádraží v Brně). A například v Hradci Králové vypsali soutěže na stávající i připravovaný územní plán. Kuriózní situace nastala v Písku, kde na jedno místo proběhly během let dvě soutěže s různým zadáním.11 Přestože na sportovní halu i plavecký bazén byly vypracovány projektové dokumentace, pozemek je dosud nezastavěný.

 

Kdo soutěží

Vyhlašovatelem soutěží je v drtivé většině veřejný sektor (graf 5). Soukromé společnosti a především developeři využívají regulérních soutěží zcela výjimečně, protože je k jejich pořádání v podstatě nic nenutí.
Přesto lze nalézt několik kvalitních příkladů soukromých investic z druhé poloviny devadesátých let, kdy v Praze společnost Metrostav na základě tří vyzvaných soutěží vystavěla administrativní budovu v Thámově ulici12 a obytné soubory na Strahově13 a v Tiché Šárce.14 Podobným způsobem vznikla řada soukromých budov i na území brněnské městské památkové rezervace, kde bylo pořádání architektonických soutěží závazným požadavkem územního plánu.15
U státu dlouhodobě mnoho podpory pro soutěže nenacházíme. Mají sice svou kapitolu ve vládním dokumentu Politika architektury a stavební kultury ČR, a ministerstvo pro místní rozvoj v minulém roce dokonce připravilo dotační titul pro jejich podporu,16 ten však prozatím vyšuměl doztracena. Tlak na soutěže tak přichází zdola a jejich pořádání je v řadě případů spíše zásluhou jednotlivců než pečlivě organizovaného systému. Proto nepřekvapí, že nejčastějším veřejným vyhlašovatelem jsou jednotlivé obce, které mají na celkovém počtu 71% podíl (graf 6).
Nejvíce soutěží logicky vypsalo Hlavní město Praha, kde jsou ale výrazně aktivnější jednotlivé městské části. V posledních čtyřech letech lze pozorovat vysokou míru aktivity v Brně a Ostravě, na čemž mají a budou mít značný podíl městské organizace KAM, respektive MAPPA. Dlouhodobě, avšak nepravidelně se soutěží v Plzni, Hradci Králové, Českých Budějovicích nebo trochu překvapivě v Písku. Ten se s dvanácti vypsanými soutěžemi řadí na 5. místo mezi všemi obcemi.
Soutěže však nejsou doménou pouze větších měst, která mají pro jejich pořádání dobré personální podmínky, případně vlastní koncepční odbory. Mezi 154 obcemi, které kdy vypsaly soutěž, jsou nezřídka i ty s méně než 500 obyvateli, jako například Máslovice, Srbsko, Úholičky, Žádovice, Tetín nebo Moravské Bránice. Nejmenší obcí, která kdy vyhlásila soutěž, je město Boží Dar (253 obyvatelé).
Častá absence dlouhodobého koncepčního přístupu může vysvětlovat i to, že 62 % z oněch 154 obcí má zkušenost s vypsáním pouze jedné jediné soutěže. Lze však předpokládat, že se toto procento bude snižovat spolu s rostoucím počtem městských architektů. Obce mohou rovněž těžit z podpory neziskového sektoru, který dlouhodobě reprezentuje Společnost Petra Parléře a především Nadace proměny Karla Komárka. Ta nabízí finanční a organizační podporu od participace přes přípravu soutěže až po samotnou realizaci.
Ve vypisování soutěží naopak selhávají kraje, které jsou zřizovateli středních škol, domovů pro seniory17 nebo regionálních kulturních institucí. Obdobně jsou na tom univerzity, nemocnice a další veřejné instituce, které jinak do stavební činnosti investují významné finanční prostředky. 

 

Co se (ne)soutěží

Na základě předchozího textu nepřekvapí, že nejčastěji soutěženou typologií jsou občanské stavby v hodnotě do 100 mil. Kč (graf 9), konkrétně pak ty s kulturní či společenskou funkcí. Ze strany obcí je větší péče v posledních letech věnována stavbám pro děti a seniory. Jen v Praze a okolí proběhlo od roku 2015 sedm soutěží na nové základní školy. Naopak oproti sousednímu Rakousku a Německu chybějí soutěže na bytové domy, ačkoli je dle ČSÚ ročně postaveno okolo 15 tisíc nových bytů, nebo drobné stavby obecní infrastruktury, jako jsou sběrné dvory či požární zbrojnice. Přitom právě sbory dobrovolných hasičů hrají důležitou společenskou a kulturní roli téměř v každé obci.
Absence soutěží na stavby drobného měřítka je často zdůvodňována jejich zbytečně komplikovanou a nákladnou organizací. Jenže stejně tak chybějí soutěže na ty nejvýznamnější budovy, jako jsou koncertní sály, divadla, muzea a galerie, kde by soutěž měla být samozřejmostí. Pravdou však je, že takové objekty se u nás téměř nestavějí.
Dobrým zvykem naopak bylo soutěžit stavby reprezentující stát v zahraničí, tedy zastupitelské úřady, konzuláty a rezidence velvyslance, jejichž výstavbu má na starosti ministerstvo zahraničních věcí.18
Soutěže s tematikou dopravní infrastruktury se omezují na mosty a lávky, případně parkovací domy. Opomíjeny jsou terminály veřejné dopravy a nádraží.
Naopak tradičním tématem jsou veřejná prostranství, a to především jejich revitalizace, protože nová se u nás až na výjimky – jako například park 4Dvory v Českých Budějovicích19 – nezakládají. Jedná se pak především o historická náměstí, která bývají nejdůležitějším veřejným prostorem většiny českých měst. Jejich budoucí podoba vyžaduje na rozdíl od budov společenskou shodu, která se však obtížně slučuje s formátem otevřené anonymní soutěže. Proto jejich úspěšnost není veliká.
Relativně časté jsou soutěže urbanistické, které se však zaměřují převážně na město, nikoli na práci s krajinou. Příslibem do budoucna by mohla být připravovaná soutěž na území severočeského jezera Milada, které vzniklo rekultivací bývalého povrchového dolu.

 

Jaké jsou výsledky?

Architektonická soutěž, respektive výběr zpracovatele projektu, je pouze malou epizodou v jinak zdlouhavém a složitém procesu, který je završen dokončenou a zkolaudovanou stavbou. To se prozatím podařilo ve 174 případech, což je zhruba třetina všech soutěží (graf 10). Dalších třicet bylo zakončeno vydaným územním či regulačním plánem nebo územní studií. Celá čtvrtina soutěžních návrhů se nachází ve fázi projektování nebo stavby a k realizaci směřuje. Zhruba třetina končí bez dalšího pokračování.
Od vyhlášení soutěže ke kolaudaci uplyne průměrně 4,5 roku. Soutěž samotná zabere bez přípravy přibližně 3–4 měsíce. Téměř třikrát déle následně trvá proces vedoucí k podpisu smlouvy o dílo. To je také jedním z důvodů, proč evidujeme tolik soutěží, kde zatím nebyly zjištěny žádné navazující aktivity.
Nejrychleji realizovanou novostavbou je Komenského most v Jaroměři,20 který byl dokončen rok a devět měsíců od vyhlášení soutěže. Podobně dlouho trval proces rekonstrukce budovy sportovního areálu Blanice ve Vodňanech.21 Z větších investic je zcela výjimečným počinem novostavba pavilonu základní školy v Líbeznicích,22 který byl otevřen dva roky od vyhlášení soutěže. Symbolem období nesvázaného legislativou a snad i „sklepácké“ atmosféry je rekonstrukce Dolního náměstí ve Slavonicích, která proběhla včetně vyzvané soutěže od února do října roku 1994.23
Na opačném konci jsou projekty, které na dokončení čekají i více než patnáct let. U Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě24 (16 let), náměstí Jana Palacha v Praze25 (18 let) či zastupitelského úřadu v australské Canbeře26 (25 let!) je však velká pravděpodobnost, že se tak v brzké době stane.
Nejmenší stavbou podle výše stavebních nákladů je rekonstrukce skautské mohyly Ivančena v Beskydech,27 která byla provedena s velkým přispěním dobrovolníků. Naopak historicky největší realizací je univerzitní kampus Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích s celkovými náklady přes 5 mld. Kč.28
Jedinou realizací, kterou již nespatříte (vyjma dočasných instalací a výstavních pavilonů), je brněnský Památník tří odbojů od Zdeňka Makovského z roku 1999, jehož vrstvené sklo popraskalo a v roce 2010 byl odstraněn.

 

Zajímavosti

Architektonická soutěž není zrovna snadnou cestou, jak získat zakázku. Přesto je řada ateliérů, kterým se to dlouhodobě daří. Tím nejúspěšnějším co do počtu vítězství jsou Kuba & Pilař architekti, kteří vyhráli šestnáct soutěží, z nichž pět bylo realizováno a další dvě se dokončují. S devíti vítězstvími následuje ateliér Šrámková architekti, respektive pokračovatelé Ehl & Koumar architekti, a rovněž architekt Petr Pelčák, dříve jako partner společného studia s Petrem Hrůšou. Na dalších pozicích jsou taková jména jako Projektil architekti (8 vítězství), Roman Koucký (7), dále brněnští RAW a ARCHTEAM (oba 6). Mladší generace architektů je reprezentována ateliéry Bod architekti, Hlavatí architekti, gogolák + grasse a re:architekti (všichni 5).
Od roku 2004 mají soutěže v průměru 22 účastníků. Nejvíce jich bylo pochopitelně v mezinárodní soutěži na Národní knihovnu (410). Na dalších místech jsou soutěže o návrh druhé věže katedrály sv. Bartoloměje v Plzni (137), smuteční síň v Roudnici nad Labem (127), základní školu LOŠBATES (118) a Penzion IV v Opavě29 (110). Ten je zároveň poslední realizovanou stavbou.30

 

Poslední vývoj

V poslední době lze u soutěží pozorovat pozitivní vývoj. V letech 2016–2018 jich proběhlo 139, což je v průměru 46 za rok. 80 % soutěží pak pokračovalo uzavřením smlouvy o dílo. V 95 % případů byla smlouva uzavřena s vítězem. Tato čísla jsou docela dobrou zárukou, že účast v architektonických soutěžích dává smysl.
Přesto je jich stále málo. Představu o celkovém podílu soutěží o návrh na stavebních zakázkách si lze udělat na základě posledních statistik Českého svazu podnikatelů ve stavebnictví. V letech 2018 a 2019 bylo dohromady zadáno přes 4 000 veřejných stavebních zakázek na pozemní stavby (tzn. bez dopravní a technické infrastruktury) v průměrné hodnotě 50 miliard Kč ročně. Prostřednictvím soutěží se ročně postaví stavby v hodnotě přibližně 0,5 až 1,5 miliardy Kč, což jsou přibližně 2 % všech veřejných stavebních zakázek.
Během posledních třiceti let si architektonické soutěže neustále hledají své místo. Z výše uvedených čísel proto nelze vyvozovat obecné závěry. Dokud z úst vrcholných politiků nebudeme slýchat slova „architektura“ nebo „stavební kultura“ a soutěže budou nadále iniciativou angažovaných jedinců, mnoho se nezmění. Za každou soutěžní snahou jsou totiž konkrétní lidé a specifický, často velmi silný příběh. Přesto věřím, že soutěže hrají důležitou roli v kultivaci vystavěného prostředí, profese i celé společnosti. To ostatně dokládají z nich vzešlé stavby, které lze v kontextu veřejných investic považovat za vysoký standard.

 

1 Zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek.
2 Především čtrnáctideník Architekt.
3 Vítězný tým: Martin Němec, Ján Stempel, Petr Rezek.
4 Vítězný tým: Tomáš Brix, Václav Králíček, Vladimír Krátký, Miroslav Melena,
Jan Vančura.
5 Vítězný tým: Miloš Klement, Petr Todorov.
6 Vítězný tým: Zdeněk Hölzel, Jan Kerel.
7 Například soutěže s mezinárodní účastí na pražské Bubny-Zátory, území Hlavního a Masarykova nádraží nebo na brněnské Jižní centrum.
8 Autoři Roman Koucký a Michal Šrámek.
9 Zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.
10 Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek.
11 Soutěž na sportovní halu proběhla v roce 2007 a zvítězil ateliér 4DS. Soutěž na plavecký bazén pak proběhla v roce 2015 a vítězem se stal ateliér Projektil architekti.
12 Autoři Václav Králíček, Emil Přikryl, Břetislav Lukeš, Zdeněk Korch.
13 A69 architekti (Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig).
14 Kuba & Pilař architekti.
15 Vyhláška č. 16/1994, o závazných částech Územního plánu města Brna, článek 12.
16 Program Podpora architektonických a urbanistických soutěží.
17 Dle statistik ČSÚ z roku 2014 jsou kraje zřizovatelem 45,9 % míst v zařízeních poskytujících sociální péči.
18 Soutěže postupně proběhly v Canbeře, Mnichově, Budapešti, Ottawě, Vilniusu, Londýně, Tbilisi a Washingtonu.
19 Autoři David Prudík, Markéta Veličková, Petr Velička (viz ERA21 #03/2015).
20 Autoři Mirko Baum, David Baroš (viz ERA21 #04/2014).
21 Autoři Edit! architects (Ivan Boroš, Juraj Calaj, Vítězslav Danda, Lenka Míková).
22 Autoři Grulich architekti, viz str. 34–37.
23 Autoři Roman Koucký, Šárka Malá.
24 Vítězný tým: Kuba & Pilař architekti.
25 Vítězný tým: Václav Králíček, Stanislav Makarov.
26 Vítězný tým: Markéta Cajthamlová, Lev Lauermann.
27 Autoři Pavel Buryška, Petr Buryška, Simona Ledvinková.
28 Autoři A PLUS (Jaromír Černý, Karel Tuza, Petr Uhlíř).
29 Vítězný tým: Václav Alda, Peter Jurášek, Juraj Sonlajtner, Jakub Obůrka.
30 V době vydání tohoto čísla ERA21 se blíží kolaudace Centra přírodovědných a technických oborů UJEP v Ústí nad Labem (Pelčák a partner architekti) nebo přestavby objektu bývalé menzy Kolejí 17. listopadu na sídlo Fakulty humanitních studií UK v Praze (Kuba & Pilař architekti) – pozn. red., viz také str. 54–55.

 

Tomáš Zdvihal (*1986, České Budějovice) vystudoval Fakultu umění a architektury TU v Liberci. Spolupracoval na řadě projektů s Martinem Rajnišem nebo Evou Jiřičnou, v současné době působí v ateliéru třiarchitekti. Podílí se na organizaci architektonických soutěží, kterými se rovněž zabývá v rámci doktorského studia na FA ČVUT v Praze. V roce 2017 vydal Průvodce architekturou po Jihočeském kraji a Horním Rakousku, který mapuje současné veřejné stavby. Za projekt CBArchitektura byl spolu s Mirkem Vodákem nominován na cenu Architekt roku 2018. Od roku 2019 je členem redakční rady časopisu ERA21. www.tzdvihal.cz, www.cbarchitektura.cz

 

Odešlete e-mailem zpět »


ERA21 vydává ERA Média, s. r. o.
Chleborádova 69/22, 619 00 Brno

Telefon: +420 530 500 801
E-mail: redakce@era21.cz
Projekt se v roce 2024 uskutečňuje za finanční podpory: Ministerstva kultury ČR, Nadace české architektury, Statutárního města Brna a Státního fondu kultury ČR.
Copyright ©2004-2024 ERA Média, s.r.o
Použití článků a fotografií nebo jejich částí je bez souhlasu vydavatele zakázáno.

Informace o cookies na této stránce

Abychom získali představu o tom, co rádi čtete, využíváme na webu soubory cookies, které zpracováváme podle zásad ochrany osobních údajů. Chcete-li nám dát vědět, co vás zajímá, udělte prosím souhlas se zpracováním všech typů cookies.

 

Nastavení cookies

Cookie soubory, které jsou použité na těchto stránkách jsou rozděleny do kategorií a níže si můžete zjistit o každé kategorii více a povolit nebo zamítnout některé nebo všechny z nich. Jakmile zakážete kategorie, které byly předtím povoleny, budou z vašeho prohlížeče odstraněny všechny soubory cookie přiřazené do této kategorie.