Zelný trh je historické náměstí v centru Brna, jehož počátky se datují do 13. století, s dominantou barokní kašny Parnas, obklopené významnými městskými stavbami. Cílem rekonstrukce bylo vytvoření jasně urbanizované plochy s přehledně organizovanou dopravou a pohybem pěších, která bude splňovat veškeré požadavky na funkčnost centrální městské plochy – a to jak funkce shromažďovací, tak obchodní a kulturní. Důraz byl kladen na kompaktnost řešení – centrální plocha náměstí má jasný, nekomplikovaný tvar vycházející z původního tvaru a klasických městotvorných kompozic a měřítek, od chodníků je oddělena pojízdným pruhem majícím charakter kruhového objezdu. V jižní a západní části na ni navazují menší odpočinkové piazzetty osázené stromy. Jednotlivé plochy jsou vizuálně odděleny použitím různých typů povrchů v jedné úrovni. Nově byly doplněny lavičky, svítidla, fontány a další mobiliář.

Pro středoevropskou modernu představuje městský palác signifikantní typ domu, který se stal symbolem zrodu velkoměsta. Svou hustotou, měřítkem, konstrukcí, prostorovou různorodostí a živelným obsahem stále nabízí udržitelnou formu architektury a zároveň alternativu ke generické stavební produkci. Významnou charakteristikou palácové architektury je její vnitřní život. Moderní městské paláce navíc posilují daný princip tím, že interiér volně zpřístupňují veřejnosti a skrze pasáže zapojují stavby do uliční sítě města.

Krajina zasažená činností člověka. Krajina exploatovaná, tj. využívaná i zneužívaná, obdělávaná i vykořisťovaná, krajina přetvořená, post-krajina. Upínáme svou pozornost do míst, kde člověk zanechal výraznou stopu a kde přichází cílená obnova. Co nás k této obnově vede? Výčitky svědomí, vzpomínky na minulost, hospodářský profit, touha po obytnosti a kráse?

Člověk v důsledku využívání krajiny mění její charakter. Obnova krajiny je proces zdlouhavý a nákladný, vyžaduje zapojení řady odborných profesí, jejichž názory se nezřídka různí. Na jedné straně stojí zastánci biotechnických forem rekultivací, na druhé straně obhájci přirozených, přírodě blízkých postupů. A jak může do celého procesu přispět architekt?

Možná více u našich sousedů za hranicemi nežli u nás je vidět, že někteří lidé již netouží pouze po rodinném domě se zahradou za plotem. Nechtějí se uzavírat jen do svého světa, odděleni ve svém majetku se svými starostmi, ale touží se o věci dělit, sdílet a společně prožívat určité momenty života, přesto s možností zachovat si své soukromí. Chtějí žít ve městě, v centru dění, ale po svém. Minimálně tak šetří ve městě místo a snaží se s architekty co nejvíce vytěžit potenciál dané parcely, aby i v čase bylo možné reagovat na změnu situace. Sami sobě jsme položili řadu otázek, na které bychom rádi znali odpovědi.