Architektura (a) slunce. Editorial ERA21 #02/2024

Ladislav Jackson

V roce 1991, kdy Vincent J. Scully – historik architektury, o němž Philip Johnson prohlásil, že je největším učitelem architektury všech dob – odcházel po čtyřiapadesáti letech výuky kurzu o kontextualizaci architektury na Yaleově univerzitě do penze, referovaly noviny o jeho skepsi vůči nejmodernějším trendům v hromadné výstavbě. Scully promítal fotografie domů na pařížském předměstí se solárními panely a rozohňoval se nad tím, že jde o největší aroganci, protože takový stavebník rezignoval na vše, co dělá architekturu architekturou. Scully pochopitelně nebrojil proti využití solární energie, ale proti bezmyšlenkovitému „oblepování“ střech a stěn nevzhlednými kolektory, které „ničí přítomnost domu ve svém prostředí“.

Scullyho skoro pětatřicet let starý případ nás učí, že k využití solární energie, stejně jako k zabránění ničivým důsledkům klimatické krize v podobě vysoušení a ohřívání planety Sluncem, se musíme stavět zodpovědně, promyšleně a nemůžeme se spoléhat na individualismus: musíme hledat koherentní a kolektivní řešení. Otázku, kterou si dovolujeme v čísle věnovaném slunci, jeho efektům a architektonické reakci na ně položit, samozřejmě neformulujeme tak, jestli máme solární energii využívat, ale jak to činit chytře a efektivně. Jednotlivé texty jsme s autorkami a autory za nebývalé pomoci redakce vybírali tak, abychom se mohli dozvědět více o tom, zda v nedávné historii nebo na jiných místech planety neexistují nějaké vzory řešení, nápady či výzkumy, kterými bychom se mohli pro využití a do určité míry i zkrocení slunečních paprsků inspirovat.

Ladislav Jackson (dříve Zikmund-Lender, *1985) vystudoval dějiny umění na Univerzitě Karlově a Masarykově univerzitě v Brně. Obhájil dizertační práci na téma života a díla architekta a konstruktéra Jaroslava Josefa Polívky v Evropě a Spojených státech na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Zabývá se uměním, designem a architekturou 20. století. Přednáší na VUT v Brně a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. V letech 2016–2017 působil v rámci Fulbrightova stipendia na Kalifornské univerzitě v Berkeley, v roce 2023 absolvoval výzkumnou stáž v San Franciscu. Publikoval řadu knih, např. Filozof struktur: Architekt a inženýr Jaroslav Josef Polívka (2024), Jan Kotěra: Czech Modern Architecture in Context (2023), Kostel Božského Srdce Páně v Hradci Králové (2022), Mýtus architekta: Jan Kotěra 150 (2021), Vily a rodinné domy v Hradci Králové 1900–1950 (2020), Tvary, barvy, pohodlí: Nábytek Jitona (2019) ad. V roce 2024 prezentoval svůj výzkum na světové konferenci SAH v Montréalu, v roce 2025 bude předsedat panelu De-Colonizing the Other: Queer Spaces Beyond the Western Canon na světové konferenci SAH v Atlantě. Je autorem/ kurátorem výstav Queer Ecologies (2024), Jan Šrámek: Ohrožené druhy (2024), Tvary, barvy, pohodlí: Nábytek Jitona (2018–2023), Filozof struktur: Architekt a inženýr Jaroslav J. Polívka (2021 a 2022) ad.