Plovoucí mola byla prvním projektem, který Christo realizoval samostatně po smrti své partnerky Jeanne-Claude. Jejich specifický druh environmentálního umění propojoval dlouholetou přípravu, zahrnující veřejné debaty, s hledáním konkrétní podoby v prostředí. Vybrané skici mají demonstrovat tuto přípravnou fázi, která je uměním sama o sobě – uměním dohody, dialogu s prostředím a hlavně radostí a možností poznat známé novým pohledem. Svou vlastní dočasnou krajinou.

Je dnes skutečně nutná reflexe přístupu k rekreačnímu smyslu krajiny? Neskrývá se za touto úvahou něco víc? Možná jsou naše dnešní nároky na krajinu a její obytnost jen zrcadlem nového druhu komplexní udržitelnosti – od ekonomické až k environmentální. Pojďme se pokusit o interpretaci charakterů i různých způsobů využití našich krajin a hledejme možnosti, jak zajistit synergii jednotlivých řešení při vytváření mikroregionálních identit a ekonomických struktur.

V blízkosti vodní nádrže Lipno, na území bývalého vojenského újezdu Boletice, se v roce 2020 otevřela veřejnosti stezka vedoucí kolem šumavského rybníka Olšina. Ten byl založen pravděpodobně již v 15. století, jeho výměra je 138 hektarů a s nadmořskou výškou 731 metrů patří k nejvýše položeným rybníkům v Čechách. Právě zde, v prostředí mokřadů, lesů a rašelinišť, vzniklo turistické lákadlo v podobě cesty se zábavními i naučnými prvky, citlivě reagujícími na unikátní přírodní rámec. Přítomnost vody je všude kolem cítit na každém kroku.

Podhůří Jizerských hor a Ještědského hřbetu, kde zakládající členové libereckého studia Mjölk architekti Jan Mach a Jan Vondrák studovali a dodnes zde působí, předurčilo jejich zájem o architekturu zasahující do přírodního rámce. Výsledkem je několik nových rozhleden a vyhlídek na vrcholcích nedalekých kopců. Povídali jsme si o tom, jak architekturou vstupovat do volné krajiny, jak se vypořádat s kontroverzemi, které s sebou takové stavění nese, i o potřebě velkorysosti a radosti z tvorby.

Kopec Stráž neboli Strážník, jak mu říkají místní, je součástí hřebene vlnícího se nad Rokytnicí nad Jizerou. Vrchol hory byl jedním z míst, odkud se při vpádu nepřátelských vojsk posílaly za pomoci ohně kouřové signály, které pak přejímaly další hlídky na Kozákově a hlouběji v Čechách. Rokytnice má dnes nové hlídače. Koncept projektu se zrodil z původního záměru obce postavit na vrcholu klasickou rozhlednu. Morfologie kopce se ukázala nevhodná pro stavbu vyhlídkové věže, a tak se architekti rozhodli pro sérii několika drobných zastavení na skalách, jež vrcholek lemují. Vyhlídky jsou umístěny v různých prostředích a přibližují návštěvníkům nejen perspektivu vzdálených horských hřebenů, ale také intimitu lesního prostředí. Inspirací pro lehké stavby ze dřeva a oceli se staly postavy z erbu města Rokytnice. Na město tak ze skal Strážníku dohlížejí čtyři patroni symbolizující čtyři vesnice, které se v dávných časech spojily v jedno sídlo – Liška, Medvěd, Ovce a Horník.

Území Mostecké pánve prošlo především v 19. a 20. století překotnými změnami. Původně zemědělská, hustě osídlená krajina se začala měnit v těžební a průmyslovou oblast. V sedmdesátých letech vznikl mezi Ústím nad Labem a Teplicemi povrchový lom Chabařovice, který postupně zabral téměř 9 km² krajiny a šest vesnic. Po 24 letech byla těžba hnědého uhlí ukončena a započala rozsáhlá rekultivace, v jejímž rámci vznikla nová vodní plocha jezera Milada. Cílem velké mezinárodní krajinářsko-urbanisticko-architektonické soutěže bylo nalézt optimální proveditelnou a udržitelnou koncepci postupné přeměny okolí jezera v místo, které si i přes navržené změny zachová a dále rozvine svůj osobitý přírodní charakter a které bude vhodné pro příměstskou rekreaci, odpočinek v přírodě, sport s kvalitním zázemím pro obyvatele okolních sídel i přespolní návštěvníky.

Koncept ekosystémových služeb představuje rychle se rozvíjející nástroj k popisu a hodnocení benefitů, které člověk získává od přírody. Mezioborový přístup zahrnuje přírodní vědy, ekonomii, sociologii i environmentální psychologii. Jeho ambicí je i monetární ocenění benefitů, které zatím tradiční ekonomie nedokáže uchopit. Při plánování, vytváření a ochraně městské i příměstské krajiny mohou ekosystémové služby sehrát klíčovou roli.

Tvorba norské kanceláře Snøhetta balancuje na průsečíku architektury a celého vějíře sousedních oborů a opakovaně potvrzuje, že z mezioborové spolupráce vznikají díla vysoké kvality. Severské studio je v tomto ohledu průkopníkem – s trochou nadsázky ledoborcem. Prošlapává nové cesty a jde příkladem. U příležitosti vernisáže výstavy Arctic Nordic Alpine v Galerii Jaroslava Fragnera jsme vyzpovídali krajinářskou architektku a partnerku kanceláře Jenny Osuldsen a manažera komunikace pobočky v Innsbrucku Petera Zöcha.

Necelé tři kilometry dlouhou vyhlídkovou trasu, která se vine horským srázem nad tyrolským městem Innsbruck, provází deset nenápadných turistických zastavení. Ponoukají k odpočinku a kochání se divokou přírodní scenerií. Lavice či vyhlídkové plošiny splývají s krajinou díky nenápadnému vzhledu a přírodním stárnoucím materiálům – sjednocuje je kombinace modřínového dřeva a cortenu. Na okolních svazích lze spatřit lavinové zábrany, také z rezavějící oceli, takže technické konstrukce a nové intervence dobře spolupůsobí.

Kopcovitým podhůřím francouzských Vogéz se jako stuha elegantně vine nová turistická a cykloturistická stezka, která však vlastním způsobem připomíná hornickou historii místa. Vznikla ve stopě nevyužívané jednokolejné trati mezi vesničkami Rosheim a Saint-Nabor, jež kdysi sloužila k přepravě cestujících i vytěženého materiálu. Stezka měří 11 kilometrů a je členěna na pět úseků. Místa bývalých zastávek zdůrazňují odpočinkové nebo vyhlídkové pavilony z cortenového plechu, sporadicky také zůstaly v povrchu stezky zachovány původní kolejnice.

Svou vizi pro severozápadní část plánovaného metropolitního lesa po obvodu Madridu představil tým složený z krajinářských architektů LOLA, poradenské agrolesnické společnosti Volterra a architektů Burgos & Garrido. Jejich návrh parametrické mozaiky lesů s kombinací rekreační a produkční funkce zvítězil v soutěži vypsané madridským magistrátem. Projekt má přispět ke snížení atmosférického znečištění, zlepšit biodiverzitu, oslabit efekt městského tepelného ostrova, poskytnout nové a dostupnější plochy rekreace a celkově snížit uhlíkovou stopu města.

Rozesety kolem travnatého pahorku se v roztodivných tvarech kroutí lavice z cortenového plechu a světélkující objekty z ocelových trubic. Je to architektura, landart, nebo muzeum pod širým nebem? Od každého trochu. Citlivá intervence láká turisty na keltské hradiště Toiriz ve španělské Galicii. Pozůstatky osídlení z doby železné zde sice nebyly archeologicky odkryty, o jejich existenci však víme díky hloubkovému georadarovému průzkumu. Konstrukce skryté několik metrů pod terénem se projevují na povrchu pomocí nově instalovaných objektů. Realizace je součástí muzeografického, krajinářského a revitalizačního projektu financovaného španělskou vládou, který plánuje postupně zpřístupnit a vybavit celkem osmnáct hradišť v provincii Pontevedra.