Rekonstrukce a dostavba školy v asi dvoutisícihlavé obci na hranici hlavního města Prahy je založena na kontrastu původní budovy pocházející zhruba z druhé poloviny 19. století a nové přístavby. Oba objekty se od sebe na první pohled liší jak tvarovým řešením (sedlová vs. plochá střecha), tak materiálem fasády (obyčejná omítka vs. obklad cihelnými pásky) i tvaroslovím okenních otvorů. Stará budova byla uvedena do původní archetypální podoby, která zdůrazňuje její historický význam a dominantní roli v urbanismu obce. Novostavba, napojená krčkem v místě stávajícího schodiště, optimálně využívá školní pozemek a ponechává volnou plochu pro hřiště a zahradu.

Profesor Ivan Koleček, architekt, můj někdejší učitel, říká, že když přijede do města a vidí jeřáby, znamená to, že se tam staví a že jsou tam potřeba architekti. Řada českých architektů si přesto stýská, že postavit „normální“ dům ve městě je neuvěřitelný výkon, něco jako boj s úředníky či hon za papíry. Současné nastavení stavební legislativy je skutečně alarmující a shodují se na tom jak architekti (Pavel Hnilička, Jakub Filip Novák, Filip Tittl v diskuzi Stavět ve městě, kterou vedl Filip Landa), tak právníci (Jiří Plos v poznámkách k novele stavebního zákona a k podmínkám stavění ve městě). A přestože statistiky stále poukazují na odliv obyvatelstva z měst, mentální nastavení společnosti se pomalu proměňuje. Lidé chtějí zpět svá města, chtějí v nich bydlet, pracovat, bavit se. Nechtějí bydlet v satelitech za městem, nechtějí jezdit do práce autem, taxikařit dětem a nakupovat jednou týdně v supermarketu. Ostatně Brno, kde sídlí naše redakce, je toho důkazem; začátkem roku americký server Numbeo.com moravskou metropoli zařadil na 46. místo ze 143 v žebříčku kvality života a New York Times dokonce na 27. místo z 52. Velkou nadějí jsou pro Brno také nově zřizovaná Kancelář architekta města nebo připravovaný plán mobility.

O fenoménu kompaktního města, suburbanizaci, o bydlení ve městě a měřítkách kvality života, o výstavbě ve městě, stavební legislativě a nekonečné kauze Pražských stavebních předpisů, o politice a také o tom, jak oni sami bydlí a jaké stavby považují ve městě za kvalitní, jsme diskutovali se třemi architekty, urbanisty, odborníky v oblasti plánování měst.

Vážení posluchači, v následujících několika lekcích položíme základy ničení měst. Uvedeme hlavní nástroje, které k ničení měst používáme, a zmíníme několik osvědčených technik, jak města průběžně dusit a oslabovat. Rovněž probereme několik nouzových tahů, pokud se nám destrukce nedaří dostatečně rychle a efektivně. Připomeneme si pozitivní příklady nastavení zničujícího prostředí, včetně mého favorita a jak věřím i budoucího lídra v této oblasti, České republiky.

Tématy prvního čísla roku 2016 jsou architektura a plánování města ve vztahu ke specifickým potřebám žen a mužů. Jejich reflexe může pomoci vytvářet osvobozený veřejný prostor. Nebudeme se však věnovat velkým urbanistickým zásahům do krajiny či města bez vztahu ke každodennosti. Ukážeme malé proměny s velkým dosahem a představíme přístupy, které vedou k vytvoření prostředí příjemného pro různé uživatele s různými požadavky. Jak ulehčit pohyb po městě osobě pečující a zároveň pracující? Jak navrhnout park, který by mohly využívat všechny věkové, genderové i sociální skupiny? Co může ženám žijícím na předměstí přinést Nový urbanismus?