Proč je dobré mít Dům umění?

Rekonstrukce českobudějovického Domu umění je ve vážném ohrožení! Pojďme si připomenout osm let starý sloupek Rostislava Koryčánka, který vyzdvihl význam této instituce v souvislosti s vydáním publikace Dům umění České Budějovice 2013–1998 (AVU Praha, 2014).

K někdejšímu Koryčánkově textu netřeba ani dnes nic dodávat – snad jen to, že za uplynulých osm let od jeho vydání se v DU odehrála další řada výstav světového formátu (na většinu z těch architektonických jste mohli v ERA21 pravidelně čítat recenze). A že se během této doby na zchátralý dům ve vlastnictví města prakticky nesáhlo, takže mohl směle chátrat dál. Přitom nejde jen o galerii, ta tvoří pouze jedno patro. Na rekonstrukci městského domu proběhla na přelomu let 2020/21 architektonická soutěž, jejímž vítězem se stal skvělý návrh mezinárodního týmu AFF Architekten + Malý Chmel, otevírající hodnotný objekt na hlavním budějovickém náměstí novému životu. Dnes je hotová prováděcí dokumentace, projekt má platné stavební povolení a stačí jen najít zhotovitele stavby. Ten se ale údajně hledat nebude a projekt by měl jít do šuplíku. Politické vedení Českých Budějovic si zřejmě neuvědomuje, jak ostudnou vizitkou pro město je současný stav tohoto domu, a je ochotno tomuto nepochopení obětovat mj. svou prestiž, mezinárodní reputaci s ohledem na titul evropského města kultury 2028, již proinvestované peníze i potenciální dvacetimilionovou dotaci.

Rostislav Koryčánek (2015): PROČ JE DOBRÉ MÍT DŮM UMĚNÍ?

Osmnáct let fungování Domu umění v Českých Budějovicích pod vedením Michala Škody si vysloužilo uznání odborné veřejnosti jak v Česku, tak v zahraničí a bez pochyb si tato galerie zaslouží sumarizaci výstavních událostí, které se zde za tu dobu odehrály. O tu se postarala editorka Terezie Nekvindová v publikaci Dům umění České Budějovice 2013–1998. Z vícestranného pohledu na existenci této galerie, který v knize zprostředkovává několik autorů, bych rád zdůraznil, že českobudějovický dům umění je exemplární ukázkou toho, co všechno může dobře nastavený profil výstavní instituce přinést městu či regionu. A v tuto chvíli ještě nemyslím na uspokojování estetické libosti, třebaže bychom mohli i tuto náplň považovat za důležitý ukazatel kvality života v daném místě. Jde mně o dotvoření sdíleného veřejného prostoru o narušitele, který komplikuje bezproblémovost komunikace všech zúčastněných aktérů tím, že navozuje situace, k nimž není úplně jednoduché zaujmout stanovisko. Je to jako oční gymnastika nebo sestava na posilování zad: pro někoho záliba, pro jiného nicneříkající a nezáživné pohyby, ale ve svém důsledku jejich pravidelné cvičení bystří oko a zpevňuje postoj.

Prospěšnost domu umění bychom mohli popsat i tak, že vytváří životní prostor obyvatelům, pro které je kulturní dění způsobem, jak se dobrat rozpoznání vlastní identity. Valnou část takto charakterizovaných obyvatel bychom mohli označit také jako místní elity a zásluha domu umění je mimo jiné v tom, že část těchto elit nemá důvod z Českých Budějovic odcházet někam, kde by mohla svou životní potřebu saturovat lépe. Nebo naopak; pro někoho je dům umění potvrzením toho, že rozhodnutí nastěhovat se do Českých Budějovic bylo správné.

A nejde jen o fatální okamžiky lidského života, protože své opodstatnění by si dům umění našel i díky tomu, že jeho výstavní činnost je důvodem návštěvy Českých Budějovic i pro ty, jimž stačí zažít romantickou atmosféru města a okolní krajiny jen jednou.

Je však dobré mít na paměti, že tak jak dům umění obohacuje město, tak i město působí na dům umění. Co jiného než utváření města a okolní krajiny by totiž mohlo zapříčinit, že jedním z nejpřínosnějších rysů kurátorské koncepce je romantická představa o tom, že architektura a umění mají k sobě blíž, než si obvykle představitelé jednotlivých oborů myslí. Dům umění v Českých Budějovicích je jednou z mála institucí, kde se výtvarné umění a architektura nacházejí v objetí.

Text vyšel v ERA21 #05/2015, str. 11.

Další informace: https://dumumenicb.cz/o-nas/