Rozvaha o vážnosti cen

Rostislav Koryčánek

Česká komora architektů bude v listopadu letošního roku¹ potřetí udílet Českou cenu za architekturu a už její první dva ročníky našly velmi slušnou odezvu v českých médiích, kde se zajímavá architektura zabydlela jako součást široce vnímaného tématu bydlení a životního stylu. ČKA vytvořila vlastní představu o fungující architektonické ceně poté, co námluvy s mnohem déle fungující Grand Prix Obce architektů nedopadly podle představ obou stran. Pozůstatkem společné snahy o ocenění a propagaci příkladů kvalitní architektury je pozměněný název, který nyní zní Grand Prix architektů s podtitulem Národní cena za architekturu. Grand Prix bude letos oceňovat pozoruhodné architektonické realizace už po dvacáté páté a i ona verdikt mezinárodní poroty představí letos na podzim.²
Názvy obou soutěžních podniků evokují vážnost a je na místě se ptát, která z udělovaných cen je opravdu váženější. Zvláště pak, když se ze souběhu posledních dvou ročníků ukázalo, že řada nejlépe hodnocených realizací se objevuje v galeriích obou soutěžních akcí. Na mysl se může drát otázka, zda to není vypočítavost přihlašujících se architektů, že obesílají obě soutěže s tím, že se jim tak zvyšuje šance na získání ceny, kterou se potom můžou chlubit před veřejností a klienty. Na druhou stranu je z pohledu do historie obou soutěží také zřejmé, že kvalitních realizací se staví každý rok víc a víc, ale jejich počet není neomezený, a je tudíž pochopitelné, že se vlastně dělá inventura dvakrát ve stejném obchodě jen s jinou inventarizační komisí. A je zároveň potěšující, že při nahlédnutí této produkce zvnějšku, což zastupují v obou případech mezinárodně koncipované poroty, se výsledek shoduje s tím, jak se na současnou českou architekturu díváme my sami. Povzbudivým (nikoli chlácholivým) zjištěním by mohlo být to, že minimálně finalisté snesou srovnání s tím, co je za kvalitní pokládáno i v rámci evropského měřítka.
V tomto úhlu pohledu by se mohlo zdát, že dvě architektonické soutěže se zbytečně dublují. Podle mého mínění to tak není, a to z toho důvodu, že když se podíváme na obě akce prizmatem preambulí jejich soutěžních podmínek, hlavním cílem by nemělo být uspokojit ambice a ješitnost oceněných architektů, ale popularizovat disciplínu architektury jako nástroj, s jehož pomocí je možné řešit nejen funkční a inspirativní bydlení, ale zaobírat se také veřejným prostorem nebo celým městem. Přimět k něčemu takovému ty, kteří za chod věcí veřejných odpovídají, je mnohem jednodušší v případě, kdy se téma architektury stává přirozenou součástí mediálního prostoru stejně jako běžné debaty příjemné společnosti v hospodě. V tomto ohledu tahá Česká cena za architekturu za delší konec. Práce na ceně v daném ročníku nekončí předáním cen, tímto okamžikem naopak začíná mnohem úmornější fáze práce s médii či veřejným prostorem v nejširším slova smyslu.
Buďme proto rádi, že v Česku fungují dvě architektonické soutěže a že každá z nich má očividně snahu stát se tou nejváženější. Neboť konkurence zvyšuje úsilí a toho je potřeba, aby slovo architektura mohlo být používáno i v pozitivním smyslu slova mezi řediteli nemocnic, kvestory univerzit, vedoucími investičních odborů magistrátů a krajských úřadů nebo mezi náměstky ministerstev. Už Tomáš Garrigue Masaryk, když jako profesor Karlovy univerzity prosazoval na konci 19. století vznik druhé české univerzity v Brně, argumentoval tím, že pokud má být v českých zemích jedna skvělá univerzita, musejí být dvě.

1 Slavnostní galavečer 3. ročníku České ceny za architekturu 2018 se uskuteční v pondělí 19. listopadu od 19.30 hodin v pražském Foru Karlín. www.ceskacenazaarchitekturu.cz

2 Slavnostní udílení cen jubilejního XXV. ročníku Grand Prix architektů – Národní cena za architekturu proběhne 1. října ve Španělském sále Pražského hradu. www.obecarchitektu.cz