V alpské stylu. Výstupní stanice lanové dráhy na Pustevnách

Kamil Mrva, Václav Kocián / Kamil Mrva Architects /

Pustevny jsou jedním z nejnavštěvovanějších turistických cílů v Beskydech. K jejich atraktivitě přispívá především soubor dřevěných staveb ve stylu tzv. lidové secese, postavený koncem 19. století podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče. V současnosti však areál trpí nevhodným využíváním a nedostatečnou infrastrukturou. Loni v srpnu zde byla otevřena nová výstupní stanice lanovky, která nahradila původní nevyhovující zázemí a nabídla koncept otevřené restaurace s panoramatickým výhledem. Moderní stavba z kamene, dřeva a skla, jež kromě naplnění funkčních požadavků investora respektuje také zájmy památkové péče a ochrany přírody, je prvním krokem obnovy celého areálu. Do budoucna se plánuje mimo jiné úprava veřejných prostranství podle jednotného manuálu.

Pustevny v mezičase

Martin Horáček

Ve středu 25. července po poledni působily beskydské Pustevny zvláštně. Ne že by zde nebylo živo a že by zlobilo počasí – naopak. Sluníčko svítilo, jak se v půlce léta sluší a patří, a turisty se to v proslulém valašském horském sedle jen hemžilo. Kdo měl žízeň, pivko dal si, kdo chtěl frgál, pochutnal si. Posilněný poutník mohl nasednout na jednu z mnoha koloběžek nabízených k zapůjčení a sjet na nich šusem do údolí. Ničemný kůrovec ještě nestačil schroupat stromy ve svazích na vyhlídce, takže pořízená selfíčka nepřišla o správné zelené a modré pozadí.
A přece nebylo všechno v pořádku. Vždyť na Pustevny se chodívalo – myslí si naivně milovník architektury – také za dobrou architekturou! Budovy Maměnka a Libušín od Dušana Jurkoviče se brzy po svém vzniku zařadily ke kanonickým výkonům česko-slovenské architektury, a ačkoli poučení znalci dokázali jejich kvality vnímat vrstevnatěji než túrou či pivem zmožení laikové, na jednom se, myslím, shodli téměř všichni: že totiž obě stavby místu sluší, zdobí ho a jsou s ním spojeny přirozeným a silným poutem, jehož přetržení by bylo vnímáno jako bolestná ztráta.
Což se, jak víme, před čtyřmi lety vinou požáru restaurace Libušín přihodilo. Momentálně je z Pusteven staveniště: hrubá stavba repliky Libušína se dokončuje, pod lešením je také sousední Maměnka, kolem dokola hromady hlíny, trámů, trubek od lešení a provizorní ploty oddělující tento nepořádek od komunikací – na kterých si všelijací prodejci rozložili své stánky, anebo sem alespoň postavili pestré poutače na atrakce čekající „za rohem“ nebo „uvnitř“. V orientálním mumraji představuje jakési přirozené ohnisko, ostrůvek zklidnění nebo – chcete-li – normálnosti novostavba výstupní stanice lanovky z Trojanovic, navržená ateliérem architekta Kamila Mrvy.
Než se pustíme do hodnocení architektury, je zapotřebí zdůraznit dvě věci: jednak to, že budova nahradila starší stavbu se stejným účelem a má zhruba stejný půdorys (takže nezabírá „zelenou louku“ a je funkčně opodstatněná), a potom to, že architekt Mrva si je neutěšeného stavu prostředí vědom a spolupracuje se samosprávami na plánu jeho vizuální kultivace. Zaměřme se tedy na jiné aspekty: slouží stavba dobře těm, kdo v ní pracují a kdo ji navštíví? Má dvě podlaží – prvním prochází chodba od lanovky ven, vpravo z ní zabočíte do restaurace, vlevo do obchodu se suvenýry. Jasné, přehledné – trochu bloudíte jen tehdy, když hledáte toalety, za nimiž se musí do přízemí. Tam se nachází též zázemí pro restauraci a samostatný prostor pro obchod či služby přístupný z „ulice“. Restaurace se povedla: nabízí velkorysý vnitřní prostor s otevřeným dřevěným krovem, vše sjednoceno uměřenou barevností (bílá – šedá – černá – hnědá), danou materiálovým řešením a hlídanou architektem, jemuž se podařilo velkou měrou kontrolovat také design nábytku a dalšího vybavení. Restaurace má kvůli výhledům stěny prosklené od podlahy po překlad nesoucí krov, zatímco zeď obchodu prořízlo nízké pásové okno (prodavačka si však na nedostatek denního světla nestěžuje). Potěší několik jiných detailů: lanové výplety zábradlí vnějších schodišť nebo výsuvné skleněné zástěny balkonu, chránící hosty ve větrných dnech.
Na druhou stranu, dobrou polévku neuvaříte tak, že do kotlíku naházíte jednu ingredienci za druhou, podle toho, která komu zrovna chutná. Architekt chtěl být „moderní“, tož obnažil tu a tam pohledový beton, na jednu stranu osadil okna à la vila Tugendhat a na druhou stranu à la vila Savoye; jenže autority ze správy CHKO nerady rovné střechy, tudíž – aby se vlk nažral a kozy neubylo – je celek přiklopen valbovou střechou s nízkým sklonem à la satelitní bungalov. Krabicovitý koncept se nepodařilo organicky naroubovat na svažitý terén, takže první patro trčí do prostoru jako z nějakého šumperáku, kdežto parter zůstal hluchý s tím, že ho guerillově oživují popelnice a lavice s vyřezávanými bobry a draky. Předcházející stavba měla možná provozně komplikovanější interiéry, ale v jednom svou nástupkyni rozhodně předčila – dokázala se díky členitějšímu objemu a vysoké střeše bezvadně zapojit do panoramatu krajiny, což pro objekty vystavené dálkovým pohledům shora a současně objekty nesolitérního charakteru znamená klíčovou kvalitu. Nejde tu o mechanickou volbu mezi šikmou a rovnou střechou nebo mezi oknem nastojato, či naležato; kdyby se budovy navrhovaly, jako se počítá násobilka, nepotřebovali bychom k tomu architekty.
Věřím, že slibovaná úprava veřejného prostoru prospěje celkovému dojmu z popisované novostavby; drobné sjednocující intervence do krajiny ateliér Kamila Mrvy dobře zvládá, což dokládá třeba krásný areál Na Horečkách nedaleko odtud. Na Pustevnách si ovšem architekt výchozí situaci sám poněkud zkomplikoval.

Martin Horáček (*1977, Olomouc) je historik a teoretik architektury. Přednáší na vysokých školách v Brně a Olomouci. Je autorem knihy Za krásnější svět: Tradicionalismus v architektuře 20. a 21. století (Barrister & Principal ­– VUTIUM, 2013) a editorem českého vydání knihy Nikose A. Salingarose Sjednocená teorie architektury: Forma, jazyk, komplexita (VUTIUM ­– Barrister & Principal Publishing, 2017).

__________________________

místo stavby: Pustevny, Prostřední Bečva; účel stavby: novostavba výstupní stanice lanové dráhy; autoři: Kamil Mrva, Václav Kocián / Kamil Mrva Architects (Kopřivnice); spolupráce: Jan Stuchlík, Martin Vymetálek; Tomáš Šenovský (statika); investoři: Pustevny, s. r. o.; dodavatel stavby: Stavby Šimek, s. r. o.; projekt: 2016; realizace: 2016–2017; zastavěná plocha: 458 m²; podlažní plocha: 638 m²; náklady: 20 mil. Kč; foto: Studio Toast (1–4, 7), archiv autora (5), Martin Horáček (6)

Kamil Mrva (*1974, Nový Jičín) vystudoval Fakultu architektury VUT v Brně (1998). Po krátké praxi v pražském ateliéru Gama pod vedením Karla Pragera a studijní cestě do USA založil v rodné Kopřivnici vlastní ateliér Kamil Mrva Architects. Jeho tvorba je spjata s beskydským regionem, jeho ateliérem prošla celá řada studentů a začínajících architektů. Mezi nejznámější realizace patří: vlastní rodinný dům s ateliérem v Kopřivnici (2002), sídlo společnosti UAX v Bernarticích nad Odrou (2007), Hotel Olympia v Kopřivnici (2008), Bečva Villa Resort v Horní Bečvě (2008), rekonstrukce výrobního areálu mmcité v Bílovicích (2009), obchodní centrum v Rožnově pod Radhoštěm (2011), Rezidence Mendlova v Opavě (2015), Aero centrum v Mošnově (2016) nebo rekonstrukce a dostavba hasičské zbrojnice v Palkovicích (2016). Dlouhodobě spolupracuje s obcí Trojanovice. www.mrva.net