Novostavba tvoří nároží a její hmota spojuje palác Dunaj na Národní třídě se Schönkirchovským palácem v Mikulandské ulici; obrys budovy sleduje uliční čáru a na výškové rozdíly svých sousedů reaguje ustupujícími patry lemova
Novostavba tvoří nároží a její hmota spojuje palác Dunaj na Národní třídě se Schönkirchovským palácem v Mikulandské ulici; obrys budovy sleduje uliční čáru a na výškové rozdíly svých sousedů reaguje ustupujícími patry lemova
Základním principem celku je srůstání starého a nového; významným městotvorným prvkem je pasáž a veřejně přístupný dvůr, který by měl být v budoucnu propojen se sousední školou UMPRUM.
Základním principem celku je srůstání starého a nového; významným městotvorným prvkem je pasáž a veřejně přístupný dvůr, který by měl být v budoucnu propojen se sousední školou UMPRUM.
Do novostavby jsou přeneseny různé prvky z původního barokního paláce; sám autor tento přístup nazývá „restaurátorským brutalismem“.
Do novostavby jsou přeneseny různé prvky z původního barokního paláce; sám autor tento přístup nazývá „restaurátorským brutalismem“.
Barokní palác byl očištěn od dostaveb a nánosů; odkryty byly hodnotné gotické sklepy, klenby, zdivo kamenné a cihelné, polychromované trámové stropy i malby na stěnách.
Barokní palác byl očištěn od dostaveb a nánosů; odkryty byly hodnotné gotické sklepy, klenby, zdivo kamenné a cihelné, polychromované trámové stropy i malby na stěnách.
Podzemní garáže v uměleckém pojetí Patrika Hábla.
Podzemní garáže v uměleckém pojetí Patrika Hábla.
Situace
Situace
Půdorys 1. NP
Půdorys 1. NP
Půdorys 3. NP
Půdorys 3. NP
Řez
Řez

Symbióza mnoha světů. Polyfunkční dům DRN v Praze

Stanislav Fiala / Fiala + Nemec /

Polyfunkční palác DRN vyrostl v exponované poloze na nároží ulic Národní a Mikulandské v centru Prahy. Na pozemku bylo od roku 1966 parkoviště, se kterým sousedil barokní Schönkirchovský palác. Spojením paláce a novostavby vznikl městský polyfunkční dům s dvorem, obchody, restauracemi a kancelářemi. Prolínání barokního světa s moderním, propojení starého a nového jsou motivy, které prostupují celým objektem, a najdeme je na hlavních stavebních konstrukcích i na drobných prvcích interiéru.

 

Betonový Barrandien

Kateřina Bečková

Budova s odvážně tuzemsky znějícím názvem DRN vstoupila do života Prahy počátkem září tohoto roku. Vznikla úzkým propojením dvou objektů, památkově chráněného barokního paláce zvaného Schönkirchovský s průčelím do Mikulandské ulice a novostavby na sousední úzké nárožní parcele s průčelím do Národní třídy.
Jde o druhý projekt a o druhého investora na tomto místě po prodeji parcely soukromému majiteli v roce 2005. Nejprve zde měl vyrůst luxusní hotel, jehož projekt od ateliéru Znamení čtyř byl dotažen až k vydání stavebního povolení. Zatímco magistrátní památkáři jej schválili, Národní památkový ústav a veřejnost mu vyčítali jak necitlivě navrženou přestavbu Schönkirchovského paláce včetně demolice jeho dvorních křídel, tak převýšenou hmotu novostavby s nepřátelsky tvrdě koncipovaným nárožím.
Nový majitel parcely, společnost podnikatele Petra Němce, sice zahájila stavbu v roce 2012 podle původního stavebního povolení, záhy však stavební práce přerušila a změnila prakticky vše, co bylo dosud plánováno. Investor ustoupil od záměru hotelového využití i od původního kritizovaného projektu. Nové řešení stavby zadal svému „dvornímu” architektu Fialovi.
Stanislav Fiala je znám svými sympatiemi k historickým konstrukcím, materiálům a prvkům. Tato náklonnost zachránila mnohé z původní hmoty Schönkirchovského paláce. Oproti předchozímu projektu byla zachována obě boční dvorní křídla a klenutá část křídla zadního byla integrována do novostavby. Vznikl tak venkovní prostor určený pro restaurační zahrádku, který si zachoval vzhled palácového nádvoří. Značně ohleduplněji než původní projekt naložil architekt také s hlavní palácovou budovou. Není tajemstvím, že stavebněhistorický průzkum, zpracovaný na zakázku prvního investora, neodhalil některé výzdobné prvky související se starší historií domu, například malované trámové stropy či výzdobu stěn. Byly nalezeny právě v těch částech budovy, které předchozí projekt boural či přestavoval. V té souvislosti se nabízí nepříjemná otázka, zda šlo o nedbalost tehdejšího zpracovatele průzkumu, či o jeho záměrné opomenutí, aby navržený zásah snáze prošel přes památkové orgány. Ať tak či onak, nastala nová situace, protože Stanislav Fiala se nad každým podobným nálezem dokázal zaradovat a po ošetření restaurátorem Martinem Pavalou a jeho týmem jej ponechal in situ jako pečeť historické autenticity, která má být bonusem pro budoucího nájemce daných prostor.
V tomto okamžiku je třeba krátce připomenout, a to nikoli bezdůvodně, dvě protikladné památkářské metody obnovy památky: syntetickou a analytickou. Nejjednodušeji řečeno, ta první směruje obnovu ke stavu, v němž objekt vypadá jako nový, a ta druhá naopak ctí i dílčí stopy minulých časů, které prezentuje vedle sebe, byť v torzálním stavu. Stanislav Fiala se přirozeně a pravděpodobně intuitivně přiklání k analytickému přístupu. Estetika restaurátorsky ošetřených historických omítek ve většině místností a chodeb Schönkirchovského paláce, které vytvářejí na zdech mapy různých odstínů bez zjevného smyslu, protože jen málokdo v nich dokáže „číst“, je estetikou vyššího řádu. Obávám se, aby pro mnoho potenciálních nájemců těchto prostor, nacházejících zalíbení v nekomplikované čistotě bílých zdí, nepředstavovaly problém.
Analytickou a syntetickou metodu přístupu k obnově historického objektu jsem ale zmínila i z jiného důvodu. Kupodivu se mi vkrádala na mysl i při prohlídce novostavby. Architekt svou náklonnost k historické stavební materii projevil totiž velmi výrazně i zde. Cihly, trámy, střešní tašky, kamenná ostění a další prvky, které byly při stavbě nalezeny nebo z historických částí sejmuty, nechal zasadit do betonu v různých kompozicích zejména ve vstupním vestibulu a na hlavním schodišti budovy. Jde v podstatě o jakousi vizuální či ornamentální parafrázi analytické metody obnovy památky, avšak uplatněnou v novostavbě. Betonové povrchy stěn a stropů byly navíc vyzdobeny otisky předmětů, podle sdělení architekta Fialy předmětů zcela banálních, nacházejících se běžně na stavbě. Procházka kolem nich není méně zajímavá než procházka skalami Barrandienu, jen místo trilobitů a hlavonožců nacházíte otisky hadic, dřevotřískových povrchů, betonářských pomůcek a lecčeho jiného. Estetickou lahůdku představuje hlavní schodiště samo o sobě. Nabízí nejen rafinovaný průhled skrz všechna podlaží krytý drátěnou síťovinou a již zmíněné „trilobity”, ale navíc různé prvky, které v každém patře scenérii mírně proměňují. Nonkonformita a osobitost jsou pak dvě nejvýraznější obecné vlastnosti, které mne při charakteristice interiérů napadají.
Oba objekty, historický palác a novostavba, do sebe harmonicky vrůstají, aniž by si vzájemně ubližovaly. Souvislá rostlinná výzdoba lemující jednotlivá patra novostavby, která se v ladném oblouku vrší nad nádvořím, těsné sousedství obou stavebních organismů nejen zjemňuje, ale velmi výrazně krášlí. Táž oblost linií a pozvolné ustupování pater uliční nárožní fasády je kýženým protikladem k tvrdým až agresivním hranám předchozího kritizovaného návrhu budovy a zároveň svým mírumilovným rostlinným rašením diváka přece jen smiřuje s nově vzniklou hmotou nároží.
Přes chlapácký název DRN na mne působí novostavba budovy spíš žensky, nejde jen o ladnou oblost obou průčelí, ale též o snahu interiérů působit jemně a vlídně.

 

Kateřina Bečková (*1957, Praha) vystudovala teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od studií pracuje v Muzeu hl. m. Prahy jako kurátorka sbírky historických fotografií a Langweilova modelu Prahy. V publikační a odborné činnosti se zabývá proměnami pražské zástavby v 19. a 20. století zejména v souvislosti s tématem „zmizelé Prahy“. Od roku 2000 je předsedkyní Klubu Za starou Prahu.

 

 

Ušlechtilý dům

Yvette Vašourková

Příprava projektu DRN začala v roce 2013, kdy pozemek i s původním projektem hotelu koupila společnost Sebre se záměrem postavit zde nájemní obchodní a kancelářský dům.1 Za Sebre, a. s., stojí Petr Němec, který se k roli investora do nemovitostí dostal přes pracovní vztah se Stanislavem Fialou, architektem jeho soukromých staveb. Od roku 2010 v rámci studia Fiala + Nemec navrhují a realizují společně, zatímco Sebre se soustředí na developerskou sekci projektů. Současně s obchodním palácem na Národní třídě rekonstruovali Šporkovský palác v Hybernské ulici (viz ERA21 #01/2018). Takové úzké spojení mezi architektem a investorem, navíc s primární myšlenkou dům dlouhodobě vlastnit, je pro současný development velmi nestandardní a blíží se tradičnímu principu navrhování, který se uplatňoval před sto lety u moderních městských paláců. Komplexitu skupiny společností dotváří stavební firma Hinton, která stavby realizuje. V daném případě tedy můžeme mluvit o návratu modelu investor–stavitel–stavebník, byť skrze několik provázaných společností. V našem prostředí se jedná o ojedinělý případ i přesto, že se jeví jako velmi logický. DRN potvrzuje, že takový model nejen zjednodušuje stavební procesy, ale navíc přináší prostor pro experiment a jedinečnost.
Novostavba vznikla na volné parcele na Národní třídě vedle paláce Dunaj. Součástí celého projektu je sousední barokní Schönkirchovský palác v Mikulandské ulici, který je s novostavbou propojen, a to nejen provozně, ale i koncepčně. Jednotlivé stavby se navzájem ovlivňují. Díky baroknímu paláci má novostavba na naše současné poměry velkorysou výšku parteru, který je podpořen výrazným mezaninem. Vzhledem k tomu, že původní projekt hotelu počítal s devíti podlažími a realizovaná stavba má podlaží osm, bylo z pozice developerů vlastně odvážné vzdát se metrů čtverečních jednoho patra na úkor vzdušného parteru a prostorově komfortních dispozic. V Schönkirchovském paláci se odráží experimentální přístup architektonického a realizačního týmu nejen díky industriálním detailům zakomponovaným do stavby, ale hlavně v provedení střešní konstrukce, kde je za použití tradičních tesařských spojů vytvořen originální podkrovní prostor; přitom se nejedná o repliku, ale o soudobou interpretaci barokního krovu.
Jak k rekonstruované budově, tak i k novostavbě bylo přistupováno s citem a pečlivostí. Barokní palác se nesnaží působit jako zrovna dokončená stavba, naopak díky technice důsledného odkrývání vrstev minulosti z omítek získal původní objekt na vážnosti. Nová budova se prostě začlenila do Národní třídy – snad kromě teras porostlých polními travinami, odrážejících přístup ke stavění ve 21. století, splývá s okolními domy. Navazuje na palác Dunaj z roku 1930 a po jeho vzoru nároží do středověké Mikulandské uličky také zjemňuje křivkou fasády, což vytváří důstojný prostor před domem. Za konvenční celoskleněnou fasádou se skrývá do detailu propracovaná soudobá stavba. Hlavní stavební materiál – beton – se stal podkladem pro specifický dekor. Jsou do něho vtisknuté různé materiály, které se na stavbě běžně používají, či výrazné prvky, které se našly při výkopech nebo v sousedním barokním paláci. Vyskytují se zde fragmenty původních cihel vložených do betonu, halu zdobí reliéfy ze stromů, v horních patrech má beton strukturu OSB desek a na stropě jsou obtisknuty skruže z oceli, které přidávají pohledovému betonovému stropu na nevšednosti. Samotná vstupní hala je, co se detailů týče, logicky nejbohatší, nese v sobě opět prvky barokního paláce, dlažební kameny, žulové schodiště či zdivo zakomponované do stěn a stropu. Rostliny rostou doslova z podlahy a dotvářejí přirozené klima haly. Probarvená betonová stěna u schodiště nebyla předem plánovaná, ale vznikla ze statických důvodů, kdy nebylo možné stěnu sousedící s palácem Dunaj vylít z betonu najednou. Stanislav Fiala s týmem se rozhodl této zdánlivé nevýhody využít a skrze probarvení jednotlivých vrstev do zdiva propsal další dekor. Architektův přístup zaměřený na stavební detail vytváří v interiéru specifickou estetiku, jakousi novodobou secesi.
Schodiště je výrazným komunikačním prostorem s přirozeným horním osvětlením – neminimalizuje se do požárního technického schodiště, jak je dnes z ekonomických důvodů v kancelářských budovách zvykem. Jednotlivá patra splňují nejvyšší standard kancelářských prostor se snahou minimalizovat syndrom nezdravých budov (SBS), chlazení je vedeno v betonových stropech, na fasádě lze otevírat okna, klima se dá v jednotlivých sekcích individuálně nastavit atp. I když je dnes novostavba kromě parteru kancelářskou budovou, je možné si zde v budoucnu představit i jiný program od služeb, kulturních aktivit až po bydlení. Odpovídá tomu jak dispozice, tak výška pater. Z budoucí perspektivy se jeví až příliš luxusní zacházení se vstupem do kanceláří, kde nejdražší část fasády do Národní třídy je z jedné čtvrtiny věnována recepci kancelářských pater. Parterem prochází otevřená pasáž do vnitřního dvora, který je přes Schönkirchovský palác propojen s Mikulandskou ulicí, skrze dvůr bude DRN také propojen se sousední stavbou uměleckých dílen UMPRUM (viz ERA21 #04/2017). Parter domu s dvorem tedy bude po vzoru pražských pasáží začleněn do uliční sítě města.
Na střeše je umístěna zahrada s platany, zasazenými důsledně v konstrukčním rastru domu. Stromy tak pomyslně prodlužují stavbu o přírodní patro. I když dnes terasa není přístupná veřejnosti, je zde navržen letní bar. Spolu s kavárnou v přízemí by se tak mohla v budoucnu veřejněji využívat.
V přístupu k suterénním patrům DRN pokračuje v tradici kanceláře D3A, kde garáž není vnímána jen čistě technicky. Výtvarník Patrik Hábl pro dané prostory vytvořil originální výmalbu, čímž posunul suterénní prostor do další roviny. Přestože budova nedisponuje multifunkčním sálem, jak bylo zvykem u obchodních domů – městských paláců za první republiky –, není těžké si v takto pojatém podzemí představit koncert či jinou společenskou akci.
Pro Stanislava Fialu je návrh domu spojen s nepředvídatelným výsledkem: dotváření stavby v procesu je zde zásadní a potvrzuje jeho experimentální přístup k architektuře. Dům by nemohl vzniknout bez důvěry a porozumění investora, jelikož se zatím vymyká standardnímu vnímání obchodních staveb, na které jsou banky ochotné půjčovat finance. DRN bezesporu představuje nejen v Česku, ale i v Evropě výraznou stavbu a potvrzuje, že u nás umíme kvalitně stavět i velké domy.

 

1 „Idea našeho developmentu od začátku vychází z toho, že chceme domy dlouhodobě vlastnit, což je zásadně jiný přístup oproti běžnému, řekněme většinovému developmentu.” In: O developmentu s dlouhodobou vizí. Rozhovor s Janem Fidlerem. ERA21 #04/2015, s. 25–29.

 

Yvette Vašourková (*1976, Brno) vystudovala Fakultu architektury ČVUT v Praze, kde získala i titul Ph.D., současně absolvovala postgraduální studium na Berlageově institutu v Rotterdamu. Je zakladatelkou Centra pro středoevropskou architekturu (CCEA) a MOBA studia spolu s Igorem Kovačevićem. www.cceamoba.cz

 

__________________________

místo stavby: Národní 137/12, Praha 1 – Nové Město; účel stavby: polyfunkční dům; autor: Stanislav Fiala / Fiala + Nemec (Praha); spolupráce: Jiří Václavů, Milan Vrána, Jana Štefuráková, Jiří Neumann, Jan Stáhala; Martin Pavala (restaurátor); Němec Polák, s. r. o. (statika); Vít Mlázovský (dřevěné krovy); investor: Palác Národní, a. s. (SEBRE, a. s.); koupě objektu: 2012; archeologický průzkum: 6/2013–1/2014; změna DUR: 11/2014; změna DSP: 3/2015; realizace: 2015–2018; zastavěná plocha: 2 201 m2; obestavěný prostor: 70 585 m3; hrubá podlažní plocha: 19 598 m2; plocha kanceláří: 9 818 m2; maloobchodní plocha: 1 780 m2; počet parkovacích stání: 96; foto: Petr Jehlík (1–4), Stanislav Fiala (5)

 

Stanislav Fiala (*1962, Most) vystudoval FA ČVUT v Praze (1985) a absolvoval postgraduální studium na Škole architektury AVU v Praze. V letech 1986–1999 spolupracoval s Martinem Rajnišem, Tomášem Prouzou a Jaroslavem Zimou v architektonické kanceláři D. A. Studio. V roce 1999 se dvěma posledně jmenovanými založil ateliér D3A, roku 2009 založil společnost Fiala + Nemec. Mezi jeho nejznámější realizace patří vzorkovna firmy Sipral v Praze-Strašnicích (1996), Golfový klub Čertovo břemeno v Alenině Lhotě (2011) nebo rekonstrukce Šporkovského paláce v Praze (viz ERA21 #01/2018). www.fialanemec.com

Odešlete e-mailem zpět »


ERA21 vydává ERA Média, s. r. o.
Chleborádova 69/22, 619 00 Brno

Telefon: +420 530 500 801
E-mail: redakce@era21.cz
Projekt se v roce 2024 uskutečňuje za finanční podpory: Ministerstva kultury ČR, Nadace české architektury, Statutárního města Brna a Státního fondu kultury ČR.
Copyright ©2004-2024 ERA Média, s.r.o
Použití článků a fotografií nebo jejich částí je bez souhlasu vydavatele zakázáno.

Informace o cookies na této stránce

Abychom získali představu o tom, co rádi čtete, využíváme na webu soubory cookies, které zpracováváme podle zásad ochrany osobních údajů. Chcete-li nám dát vědět, co vás zajímá, udělte prosím souhlas se zpracováním všech typů cookies.

 

Nastavení cookies

Cookie soubory, které jsou použité na těchto stránkách jsou rozděleny do kategorií a níže si můžete zjistit o každé kategorii více a povolit nebo zamítnout některé nebo všechny z nich. Jakmile zakážete kategorie, které byly předtím povoleny, budou z vašeho prohlížeče odstraněny všechny soubory cookie přiřazené do této kategorie.