Introvert. Prodejna v Seči

Jan Žalský, Vít Podráský, Lenka Milerová, Lukáš Koubek, Monika Jasioková / žalský architekt

Základní koncepce prodejny postavené na okraji sídliště ve východočeské Seči vznikla v rámci celodenního intenzivního workshopu členů ateliéru, kdy byly prověřeny desítky variant. Prototyp této typologie byl již dříve realizován v nedalekém Heřmanově Městci, zde byl doplněn o bydlení určené přímo pro prodejce. Předobrazem stavby byla stodola – stavba na rozhraní –, proto tak výrazně převýšená střecha a symetrie čelních fasád. A také představa domu uzavřeného, spíše do sebe orientovaného, protože kontext neumožňuje jinak. Stejně jako u jiných supermarketů zde nejsou výlohy, jen prosklený vstup. Plné stěny jsou nutné pro vyložení zboží. To, co je zde navíc a tvoří atmosféru, je světlo prostupující shlukem vazníků. Tektonika stavby je čitelná vně i uvnitř, použité materiály civilní.

Nahý dům

Jan Hora

Když jsem si několik let v řadě ještě jako student přivydělával prodejem kaprů před lounským supermarketem – člověk tam trávil dlouhé mrazivé dny i noci –, měl jsem šanci pozorovat místní subkulturu obývající parkoviště – partu malých dětí, které s námi postupně dospívaly; návštěvníky, kteří se přišli jen promenovat před obchodní dům, čekali, na koho narazí, ale neodnášeli si nákup. Supermarket s parkovištěm zde sloužily jako hřiště, promenáda i obchodní třída.
Prodejna není v Česku pro architekta zrovna častým zadáním. Najdou se výjimky, kterých přibývá, ale stále jde spíše o vlaštovky. A je to škoda. Nakupování je nevyhnutelná činnost. Prodejna nezprostředkovává pouhé doručení zboží ke konzumentovi, ale pro mnohé zajišťuje i část sociálního života. Parkoviště u obchodů jsou součástí veřejného prostoru, resp. ovlivňují to, jak o veřejném prostoru smýšlíme. Taková prodejna je nezřídka frekventovanější než městské náměstí, obchody jsou tím pádem důležitými orientačními body ve struktuře města. Jejich podobě a stavu se ale nevěnuje pozornost, většinou jde o druhořadé stavby, v podstatě typové skladovací haly. Což naštěstí není případ prodejny v Seči.   
I já jsem se už s podobným zadáním setkal, a dokážu si tak představit, jak velká omezení byla na architekta kladena. A jak složité je na jejich základě cokoli navrhovat. Jedním ze základních pravidel při návrhu prodejny je nevzpírat se živelnosti provozu. Pokud se autor vzepře, ve výsledku to může přinést jen komplikace. Třeba výlohy mohou být z pohledu architekta skvělá věc, ale obchodník to vidí jinak a hned je přelepí reklamou a zastaví regály. Budova prodejny musí být nahá struktura, která ochotně přijímá změny a je schopna se adaptovat. Prodejna se brání být definitivní neměnnou architekturou. I proto jsem se do Seče vydal s velkým očekáváním.
Novostavba se nachází za humny na kraji sídliště, na dohled od nové, nepříliš kvalitní zástavby typizovaných rodinných domů. Jde o území, kde může stát prakticky cokoli. Objekt je díky své vysoké střeše nepřehlédnutelný a může si to dovolit. Je to výrazný solitér, který i přes absenci oken dává najevo, že jde o veřejnou budovu. Před ním je vítající dlážděné předpolí se čtyřmi stromy. Plácek materiálem postupně přechází v krytý ochoz okolo domu, a zezadu tak vytváří masivní sokl.
Dům je ohlodaný na kost. Všechny konstrukce jsou viditelné a upřímné, materiály jsou zde přítomny ve své přirozené formě. Od pohledových betonových tvárnic s izolační vložkou přes fólii na střeše po fascinující konstrukci krovu z nehoblovaných fošen. Je to pevný rámec, který se vyplňuje regály, vývěsy, stojany a zbožím a velmi dobře dokáže všechny tyto jednotlivosti absorbovat. Autor mluví o inspiraci stodolou: symetrická kompozice – dvě perny1 spojené mlatem uprostřed. Stodolu lze chápat i jako přímou odpověď na potřeby, které naplňuje (skladování a mlácení) za užití omezeného, snadno dostupného materiálu. Ve stodole nic nepřebývá, protože by to jen zavazelo.
Jako podobně racionální strukturu můžeme číst i prodejnu v Seči. Dvě „perny“ s bytem obchodníka a zázemím a mezi nimi hlavní prostor prodejny. Střecha překonává celý půdorys prodejny bez jediné podpory uprostřed. Přesto jsou všechny konstrukční prvky velmi subtilní. Jde o standardní levný materiál. Tento mrak dřeva je prosvětlován paprsky slunce z rozměrného světlíku. To je pro návštěvníka nejsilnějším zážitkem z celé stavby. Zároveň jde o největší kontroverzi. Světlík není kvůli úsporám otvíravý a klimatizace nestíhá prostor uchladit. „Ale salámy,“ cituji paní prodavačku, „potřebují stín.“ Prodejci si zatím vypomáhají vším možným od barevných dek po kartony, aby sluneční svit odclonili. A návštěvník váhá, jestli i tohle je ten správný způsob „zabordelení“, kterému je jinak stavba otevřená. Zde uživatel očividně svádí boj s domem. Je to ale jen technický problém, který je řešitelný elegantněji… a prý i bude.
Autor má s investorem a stavitelem v jedné osobě již dlouhou společně prostavěnou historii, což je na budově vidět. Prodejna v Seči demonstruje, že při vzájemné důvěře stavebníka a architekta může i na základě banálního zadání a při použití levných, obyčejných materiálů vzniknout odvážná architektura ukrývající překvapivý prostor.

1 Perna, též přístodolek, je prostor ve stodole určený k ukládání vymlácené slámy.

Venkovská poetika

Miroslav Pazdera

Seč je malé české město ležící asi třicet kilometrů jižně od Pardubic, na úpatí Železných hor a na břehu stejnojmenné vodní nádrže. Krajina kolem je romantická, s atmosférou české plážové idyly. Ta je zde, především v létě, přítomná se všemi svými klišé. Městečko je semknuté kolem náměstí a hlavní cesty. Jižně od náměstí, v druhém plánu za původní zástavbou, obec řídne. Za záhumenní cestou v osmdesátých letech vyrostlo sídliště a dnes se zde stavějí do sebe uzavřené novostavby rodinných domů uprostřed pečlivě udržovaných oplocených zahrad. V těchto rozpitých konturách obce vznikla i prodejna architekta Jana Žalského.
Atmosféru českého maloměsta a venkova mám rád. Rád se procházím krajinou a nechávám se překvapovat. Mám čím – detailem, poetikou patiny, pragmatičností, omšelostí. Rád sleduji, jak jsou naše obce usazené v krajině podél cest. Je to veskrze romantický pohled na věc, pohled turisty, který je odtržený od každodenních rituálů venkovského života. Mám rád cyklus fotografií Vesnice od Jasanského a Poláka. Jejich zdánlivě nezaujatý obraz českého venkova a života v menších obcích zobrazuje jeho esenci skrze řadu na první pohled náhodných portrétů architektury. Budují tak významově bohatou mentální mapu našeho venkova s jeho pochroumanou kontinuitou. Český venkov je vzdálen automatizované nizozemské krajině i přísně střežené krajině turismu a zemědělství Švýcarska. Náš venkov je pomalý, rostlý a patinovaný. V tom je jeho kvalita, o kterou by bylo škoda se připravit. V malé obci mne většinou potěší péče o společný prostor a veřejné stavby, ať už je to opravená náves se solidním mobiliářem, nebo třeba rekonstrukce obecního úřadu. Řada obcí umí rozumně hospodařit, plánovat dlouhodobější investiční záměry a tyto pak – s pomocí dotačních titulů – postupně naplňovat. Množí se však i příklady kvalitních realizací na venkově a v menších městech, jež jsou financovány ze soukromých peněz. Dílem je to i tím, že se architekti vracejí do svých domovských regionů. Takovým příkladem je i stavba samoobsluhy v Seči, která navíc vzešla z dlouhodobé spolupráce stavebníka, jehož firma objekt sama postavila, s architektem Janem Žalským.
Precedent
Z jejich spolupráce se zrodilo již několik realizací, přičemž prodejna v Seči má přímý precedent v nedalekém Heřmanově Městci, kde byl postaven dům podobných rozměrů a s identickým stavebním programem, navíc ve velmi podobném kontextu malého města. Obě samoobsluhy jsou pragmatickou halou se zděnými obvodovými zdmi a konstrukcí krovu ze sbíjených dřevěných vazníků. O pár let starší stavba v Heřmanově Městci je ve svém výrazu spíše ostýchavá a ukrývá se za nepořádek spojený s každodenním provozem obchodu, prodejna v Seči je svou stavbou, výrazem i formou sebevědomá, ale zároveň introvertní. To, že se za zdmi ukrývá obchod, je zjevné spíše až na druhý pohled.
Základní koncepce domu vznikla během jednodenního intenzivního soustředění tehdejších členů ateliéru. Kromě Jana Žalského jimi byli Vít Podráský, Lenka Milerová a Lukáš Koubek. Ti během jednoho dne pracovali každý na své ideální variantě. Výsledkem byl soubor konceptů reprezentovaný fyzickými modely a kresbami. Společnou debatou a vzájemnou kritikou se hledala varianta ideální, usazená ve svém měkkém kontextu a provozně funkční. Remixováním variant a sedimentováním jednotlivých podnětů a postprodukcí byl vyvinut koncept introvertní lapidární hmoty s velkorysou střechou, kde prodejní plocha je soustředěna do středu domu. Světlo na regály se zbožím dopadá shora skrze sbíjené vazníky konstrukce krovu a tvoří základní substanci atmosféry domu. Nízká obvodová zeď, na které je krov usazen, v sobě ukrývá potřebné zázemí pro prodej i byt provozovatele prodejny. Koncept se proměnil v dům. Jeho základním modulem je tvárnice, ze které je vyzděn. V jeho zdech rezonuje ruch pláže ze břehu přehrady. Estetika levné a lehké architektury zaznívá i v makrolonové stříšce, jež lemuje obvod domu. Pro autory je dům stodolou, pro mne spíše letním kioskem.
Samoobsluha
Samoobsluha na malém městě plní podobný význam jako náves nebo obecní hospoda. Je místem neformálního každodenního života. Na realizaci Jana Žalského a jeho kolegů si vážím neokázalosti, ekonomické pragmatičnosti a zároveň adekvátně velkorysého prostoru uvnitř domu. Jak už jsem zmínil výše, pro mne asi nejpřekvapivější je uzavřenost domu. Chybí reprezentace obchodu formou výkladce nebo nápisu, a tak nám nezbývá než se nechat uvítat párem plastových židlí na betonové dlažbě před vstupem. Dům je solidní a věřím, že je v něm něco subtilního z fotografií Jasanského a Poláka, něco rafinovaně obyčejného.

Jan Žalský (*1976, Trutnov) vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze a Školu architektury pražské AVU. V letech 2004–2012 byl společníkem ve studiu PZA (Pinkas Žalský architekti), v roce 2012 založil vlastní architektonickou kancelář žalský architekt, kde aktuálně tvoří spolu s Vítem Podráským, Anetou Žvakovou, Tomášem Nováčkem, Vojtěchem Teclem a Maxem Lipovským. V letech 2013–2015 působil jako asistent u prof. Emila Přikryla na AVU. Mezi nejznámější realizace patří: sídlo a sklady firmy Elklima v Pardubicích (2016), tržnice v Heřmanově Městci (2013), Obchodní dům Port v Chrudimi (2009), expozice v Ležákách (2009, viz ERA21 #03/2010), nájemní dům v Teplého ulici v Pardubicích (2007), spolupráce na Expozici v Lidicích (2006, viz ERA21 #03/2006). www.zalskyarchitekt.cz

Jan Hora (*1987, Louny) studoval architekturu na Fakultě umění a architektury TU v Liberci, kterou zakončil v roce 2013 v ateliéru Antonína Nováka. V průběhu studia absolvoval studijní stáže na univerzitě MSGSÜ v Istanbulu a na pražské UMPRUM. Krátce pracoval v ateliérech DAM architekti, Fránek Architects a Architectenbureau Marlies Rohmer (NL), spolupracoval též s CCEA – Centrem pro Středoevropskou architekturu. V roce 2013 založil spolu s Barborou Hora (roz. Zmeková) a Janem Veisserem studio ORA, které sídlí ve Znojmě a jehož hlavním tématem je maloměsto a jeho kontext. Od roku 2016 působí jako pedagog na Fakultě architektury VUT v Brně. www.o-r-a.cz

Miroslav Pazdera (*1989, Praha) vystudoval Školu architektury pražské AVU a Fakultu architektury ČVUT v Praze, absolvoval roční studijní pobyt na RWTH v Cáchách. Během své praxe spolupracoval mj. se studiem pool Architekten v Curychu. V současné době působí jako odborný asistent v ateliéru Ondřeje Císlera na FA ČVUT v Praze. Je členem kurátorského týmu projektu Krajiny logistiky.

____________________________________

místo stavby: Sídliště 9. května, Seč; účel stavby: novostavba prodejny s bytem; autor: Jan Žalský / žalský architekt (Praha); spoluautoři: Vít Podráský, Lenka Milerová, Lukáš Koubek, Monika Jasioková; investor: B Z B, s. r. o. (Heřmanův Městec); hlavní dodavatel: B&J Staf, s. r. o., Heřmanův Městec; projekt: 2016; realizace: 2017; zastavěná plocha: 395 m²; užitná plocha: 363 m²; obestavěný prostor: 2 145 m³; foto: Tomáš Rasl

v