Krásný nový vládní komplex

Sen o efektivní státní správě

Terezie Lokšová

Již od roku 2017 se v médiích objevuje záměr postavit na okraji Prahy nový komplex a přestěhovat do něj část státních institucí, které nyní sídlí v centru. Z výroků premiéra a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se zdá, že by mělo jít o neproblematické manažerské rozhodnutí, které navíc prospěje cílové lokalitě. Momentálně panují nejasnosti nad umístěním i většinou konkrétních parametrů. Už teď je však jasně patrná depolitizace celého problému skrze důraz na ekonomickou efektivitu a podobnost koncepce s univerzitními a korporátními kampusy na okrajích měst.

Záměr vybudování nové vládní čtvrti je součástí Programového prohlášení Vlády ČR.¹ Bylo již podniknuto i několik praktických kroků. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále ÚZSVM) stanovil základní kritéria (energeticky úsporný komplex pro 10 000 úředníků) a identifikoval instituce, které by se měly podle plánu přesunout. Původní budovy by byly buď nabídnuty k využití jiným státním institucím, otevření veřejnosti nebo k prodeji, popřípadě ukončení nájmu. ÚZSVM staví ve svých prezentacích² situaci tak, že jedinou možností je výstavba na státních a městských pozemcích v Letňanech.
Celý záměr je postaven na důrazu na efektivitu a hospodárnost, což souvisí s rétorikou vládnoucí strany (ANO 2011) i s tím, jaký orgán tuto agendu momentálně primárně řeší (ÚZSVM). Politická síla převádění komplexních problémů na otázku finanční výhodnosti tkví v samozřejmosti ekonomického uvažování. Hlavním východiskem je, že stát utrácí příliš mnoho financí na nájemném a na údržbě nevyhovujících nemovitostí. Pracuje se navíc s hrozbou, že tyto náklady budou v budoucnu neúměrně narůstat. Stanovisko proponentů je jasné – neexistuje jiná varianta než pořízení nového administrativního celku. Argument ekonomické efektivity staví na hrubé redukci výpočtu návratnosti ze tří zvolených položek: nákladů, příjmů z prodeje budov, úspor z investic a ročních úspor. Jak se ale již ukázalo, tyto čisté rovnice nefungují. Zde například nepočítají s náklady na získání pozemků od města Prahy ani s požadavky, které si magistrát jakožto majitel části pozemků v Letňanech (rozumně) klade. Kalkulace také pomíjejí, že potenciální zpřístupnění některých budov jako galerií představuje nemalé (nejen) provozní náklady.
Nejde však jen o neúplnost výpočtů. Orientace na ekonomická měřítka jako by z tématu dělala technickou a procesní záležitost. Přitom jde o odbornou a politickou otázku: jaké město či stát chceme a jakými prostředky o ně budeme usilovat?
Záměr je politicky vyprázdněný i na reprezentativní rovině. Je pozoruhodné, jaké instituce by si podle seznamu ÚZSVM zasloužily nový prostor a jaké ne. Česká republika je totiž v evropském kontextu téměř unikátem v tom, že parlament sídlí v budově, která pro něj nebyla přímo určena. Jde o areál, který je hojně kritizován pro svou neúčelnost, stísněnost a spletitost, která komplikuje navazování kontaktů a lobbování.³ Vzhledem k absenci vhodného veřejného prostranství zde není možné ani pořádat veřejná shromáždění a demonstrace, které jsou nedílnou součástí fungujícího demokratického zřízení. Tyto reprezentativní, symbolické a funkční otázky však nejsou snadno převoditelné do jazyka zisků a nákladů, takže s manažerskou optikou budova českého parlamentu zůstává mimo pozornost i možná řešení.

Pár budov, nebo nová čtvrť?

Stávající informace jsou často nejasné a vnitřně protichůdné. Jednoznačný je pouze požadavek na 10 000 úřednických míst. ÚZSVM ve své prezentaci záměr srovnává se zahraničními vládními komplexy a celými čtvrtěmi, nicméně při mediální komunikaci se vůči představě monotematické čtvrti vymezuje. Požadavek umístění tolika úředníků na jedno místo opět představuje mocnou depolitizační strategii, neboť diskriminuje řadu menších lokalit, které by jinak přicházely v potaz například z hlediska logiky kompaktního města nebo redevelopmentu starší zástavby.
Je zde však rozpor. ÚZSVM mluví o výstavbě nejen vládních budov, ale i bydlení, dětských skupin, občerstvení, archivů atp. Toto je však stále jen podpůrná infrastruktura státních institucí a jejich zaměstnanců, čímž nápadně připomíná monotematické univerzitní kampusy a korporátní komplexy. Pokud by mělo jít o skutečný mix nejen funkcí, ale i uživatelů, jak upozornil urbanista Jan Jehlík v rozhovoru pro Respekt,⁴ v poměru vůči tak velkému počtu úředníků by muselo jít o stotisícové město. V médiích ale zaznívá, že půjde pouze o jednu nebo několik budov. V takovém případě by tedy měl klesnout nárok na požadovaný prostor. Smíšených funkcí by navíc bylo možné dosáhnout drobnější rozptýlenou zástavbou mnohem snáze.
Zadání na umístění 10 000 míst v jedné lokalitě je také poměrně arbitrární. Zřejmě odpovídá počtu zaměstnanců v budovách navržených k přesunu, zůstává však nejasné, proč by mělo jít o jeden komplex. Argument, že areál sníží roztříštěnost státních institucí, je sporný. Podle seznamů ÚZSVM by se totiž kromě ministerstva pro místní rozvoj měly stěhovat jen části ostatních ministerstev, takže jejich přesun na periferii má z hlediska roztříštěnosti spíše negativní efekt.
Ačkoli v mnoha případech má sdružování institucí pozitivní dopad z hlediska výměny informací, neformálních kontaktů atp.,⁵ instituce navržené ke stěhování jsou natolik rozmanité (od Státní veterinární správy po Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism), že integrace do jednoho komplexu náročnost megalomanského projektu nemůže vyvážit.
Za rozsáhlým projektem je i vágní vědomí jeho rozvojového potenciálu. Toto myšlení se – i vzhledem k volbě lokality, pro kterou si bývalý primátor Bém představoval olympijský areál – nápadně podobá imperativu rozvoje skrze velké investice, které však nebývají k městu příliš citlivé a demokratické a ne vždy se uspokojivě vracejí.⁶
Plánované masy lidí by navíc měly zmizet z centrálních částí města, což povede k jejich dalšímu vylidňování. Ani záměr prodat nemovitosti, které by se mohly přestavět na byty, nepředstavuje žádnou záruku. Pokud se veřejná sféra zbaví dalších potenciálních bytových domů v exponovaných lokalitách, jak zajistí, že nevzniknou další prázdné investiční byty nebo Airbnb ubytování, které bytové krizi nijak neuleví?

Pohled do zahraničí

ÚZSVM se snaží legitimizovat svůj záměr příklady ze zahraničí. Z těch je však naopak patrné, že český záměr není ničím příliš obvyklým a rozhodně nepatří mezi tzv. dobré praxe.
Norsko sice v současnosti staví nové budovy v centrálně umístěném vládním komplexu v Oslu, ten se však systematicky rozrůstá od začátku 19. století. Stávající dostavba byla navíc vynucena teroristickými útoky v roce 2011, které poničily celou řadu státních budov. Významný rozdíl je i ve škále – celý komplex je navržen pro 4 430 úředníků.⁷
ÚZSVM dále uvádí, že Litva plánuje výstavbu nového energeticky úsporného komplexu, kam se má sestěhovat dvanáct ministerstev. Tuto informaci se nepodařilo ověřit (online zdroje hovoří pouze o renovacích velké části vládních budov za účelem snížení energetické náročnosti). Stávající vláda však uvažuje spíše o rozvojovém potenciálu decentralizace institucí na úrovni státu. Plánuje přesun ministerstva zemědělství do Kaunasu, druhého největšího města, aby jej ekonomicky rozvinula.⁸ To je součástí současné diskuze⁹ o decentralizaci úřadů napříč státem ze dvou hlavních důvodů: kvůli podpoře ekonomického rozvoje mimo hlavní město a bezpečnosti.
V dalších zmíněných státech, Estonsku a Dánsku, skutečně vznikly nové státní administrativní komplexy. Kromě mnohem menšího měřítka však oba vyrostly v deindustrializovaných oblastech a koncepčně zahustily zástavbu relativně nedaleko centra.
I zprofanovaná vládní čtvrť v Berlíně má odlišný kontext. Na konci devadesátých let zde sice vznikl rozsáhlý nový vládní komplex, opět je však umístěn v centru a navazuje na další státní budovy. Projekt byl zároveň vyústěním znovusjednocení Německa, protiváhou dočasné a formálně neostentativní infrastruktury v Bonnu. Nakonec šlo také o výraz diskontinuity a distanci od reprezentativních komplexů nacistického Německa.¹⁰
Rozsáhlá výstavba státních budov je i v jiných případech spojena s důležitými politickými změnami. Například vládní čtvrť v rakouském St. Pöltenu vznikla v důsledku politické reorganizace, když se město stalo hlavním sídlem spolkové země Dolní Rakousko. Stejná je situace postkoloniálních¹¹ nebo postsovětských¹² zemí, které se pomocí nových vládních komplexů, nebo dokonce i celých hlavních měst snažily reorganizovat způsob správy a vytvořit nové symboly státní moci.
Jeden z mála současných projektů, který se naopak nápadně podobá letňanskému záměru, je výstavba multifunkční čtvrti se státními institucemi, která měla rozvinout severní periferii lotyšské Rigy. Z veřejných budov však byl nakonec realizován pouze finanční úřad. Zbytek záměru byl kvůli korupčnímu skandálu zcela opuštěn. Nebyla dokončena ani adekvátní infrastruktura. K úřadu se i po několika letech chodí z tramvajové zastávky několik set metrů vychozenou blátěnou cestou. Rozsáhlé veřejné projekty jsou v prostředí střední a východní Evropy ke korupci obzvláště náchylné. Masivní projekty jsou navíc rizikové i z hlediska efektivity, jejich realizace se zpravidla výrazně prodražuje.¹³

Zastaralý sen o stavbě na zelené louce

Současné tendence směřují spíše k revitalizaci vnitřních ploch města a zástavbě navazující na stávající instituce. To je v souladu se snahami snižovat závislost na automobilové dopravě, rozpínání výstavby do krajiny a další ztráty cenné zemědělské půdy.¹⁴ Výstavba na zelené louce a dekontextualizované realizace jsou spíše nástrojem reprezentace diskontinuity, která má pomoci ustavit nový politický režim. Značí český záměr vymístění institucí do administrativních komplexů na periferii ještě hlubší posun k depolitizovanému manažerskému přístupu „řídit stát jako firmu“?

1 Dostupné z: https://www.vlada.cz/cz/jednani-vlady/programove-prohlaseni-vlady-162319/#Finance_a_hospodareni_statu, vyhledáno 22. 5. 2019.
2 Prezentace ÚZSVM jsou dostupné z: https://www.uzsvm.cz/tiskove-zpravy-309-0-85/uzsvm-zverejnil-pruzkum-trhu-ohledne-moznosti-reseni-administrativniho-komplexu-135542, vyhledáno 22. 5. 2019.
3 Srov. Elena Fialková: Architektúra politickej moci. In: Architektura demokracie 2017/2018, ročníková publikace ateliéru Architektura IV na UMPRUM, s. 124–127.
4 Dostupné z: https://www.respekt.cz/spolecnost/mesto-ma-byt-pestre-pro-vladni-ctvrt-neni-zadny-duvod, vyhledáno 22. 5. 2019.
5 Tato myšlenka stojí za projekty univerzitních a korporátních kampusů umístěných na periferii – kombinace odloučení od okolí a fyzické blízkosti má podporovat vnitřní komunikaci a interakci, viz např. Louise A. Mozingo: Pastoral Capitalism: A History of Suburban Corporate Landscapes. MIT Press, 2011.
6 Mike Rako: Delivering Flagship Projects in an Era of Regulatory Capitalism: State-led Privatization and the London Olympics 2012. International Journal of Urban and Regional Research, 2014, roč. 38, č. 1, s. 176–197.
7 Více viz: Rebuilding the government building complex. Dostupné z: https://www.regjeringen.no/en/topics/planning-housing-and-property/the-government-building-complex/rebuilding-the-government-building-compl/id712726/, vyhledáno 22. 5. 2019.
8 Více viz: Linas Jegelevičius: Agriculture Ministry moves from Vilnius to Kaunas, some staff leave. BNN, 2019. Dostupné z: https://bnn-news.com/agriculture-ministry-moves-from-vilnius-to-kaunas-some-staff-leave-196023, vyhledáno 22. 5. 2019.
9 Např. Leo van den Berg – Erik Braun – Jan van der Meer (eds.): National Policy Responses to Urban Challenges in Europe. Euricur, Rotterdam, 2007.
10 Wolfgang Sonne: Specific intentions–general realities: on the relation between urban forms and political aspirations in Berlin during the twentieth century. Planning Perspectives, 2004, roč. 19, č. 3, s. 283–310.
11 Například Bangladéš (Dháka) nebo Pákistán (Islámábád).
12 Například Gruzie nebo Kazachstán (Astana).
13 Bent Flyvbjerg: What You Should Know about Megaprojects and Why: An Overview. Project Management Journal, 2014, roč. 45, č. 2, s. 6–19.
14 Podle informací ČTK se v případě území Letňan jedná o černozem, tedy nejcennější zemědělskou půdu. Dostupné z: https://www.archiweb.cz/n/domaci/pozemky-pro-vladni-ctvrt-v-letnanech-jsou-zemedelsky-cenne, vyhledáno 22. 5. 2019.

Terezie Lokšová (*1987, Čeladná) je socioložka. V současné době píše disertační práci o občanské participaci ve městech na Fakultě sociálních studií MU v Brně. Věnuje se především otázkám městské správy, expertízy, materiality a bezpečnosti. Má za sebou studijní stáže na katedrách architektury, geografie a antropologie na UCL v Londýně, Hongkongské baptistické univerzitě, Polytechnické univerzitě v Hongkongu a Lotyšské univerzitě v Rize.