Varšava na cestě

Rozhovor Ivana Gogoláka s Marlenou Happach

Varšava a Praha sdílejí osud hlavních měst i historii protkanou dopady plánovaného rozvoje. Liší se však jejich startovací pozice. Varšava byla téměř zničena během druhé světové války a dodnes se potácí s částečným hledáním vlastní identity. Silné rozvojové tlaky na hlavní město vedly k realizaci projektů, které městu přinesly administrativní distrikty, celé nové čtvrtě, nové problémy a výzvy. S těmi se částečně vypořádává Kancelář architektury a prostorového plánování hlavního města Varšavy (Biuro Architektury i Planowania Przestrzennego, BAiPP). O městě hovoříme s jeho hlavní architektkou Marlenou Happach.

Jaká byla vaše cesta k pozici hlavní architektky Varšavy?
Práce architektky mi vždy přinášela velké uspokojení, nemohla jsem se ale zbavit pocitu, že něco chybí. Chtěla jsem projektovat věci, které jsem pro město považovala za potřebné, nikoli nutně to, co objednávali investoři. Proto jsme se s přáteli, kteří to cítili podobně, rozhodli založit spolek Odblokuj. Chtěli jsme měnit veřejný prostor našeho města, ne jen kreslit krásné nové budovy. Chtěli jsme měnit sídliště, ve kterých jsme vyrůstali; zachovat v nich to, co jsme považovali za cenné, a zbavit je toho, co se v průběhu času ukázalo být problematické. Snili jsme o znovuoživení vnitrobloků staré historické zástavby, o proměně města prostřednictvím architektonických a uměleckých aktivit. Doufali jsme v širší společenský dopad své práce, chtěli jsme změnit systém jako takový – zavést do plánování města veřejné konzultace – a také změnit vnímání role architekta. Prostřednictvím Odblokuj se podařilo realizovat několik pro mě velmi důležitých projektů, které silně ovlivnily i můj vlastní způsob přemýšlení o městě.
Vedle působení v Odblokuj jsem se začala angažovat i ve varšavské pobočce Asociace polských architektů (SARP), především v oblasti architektonického vzdělávání, participativního navrhování a obnovení důvěry veřejnosti v povolání architekta. Následující projekty realizované ve spolupráci s městem mi ukázaly, že změna musí nastat nejprve v rámci samotného úřadu. Potom jsem se dozvěděla o konkurzu na mou nynější pozici a rozhodla jsem se to risknout. Teď už tři roky působím na druhé straně barikády, ovšem stále v zájmu stejných ideálů.

Jaké jsou podle vás paralely v rozvoji, tématech a problémech středoevropských hlavních měst v posledních desetiletích?
Většina měst střední a východní Evropy, která se nacházela za železnou oponou, řešila podobné problémy. Úpadek zastaralého průmyslu, znečištění životního prostředí a řek, nedostatečně rozvinutou infrastrukturu. Panelová sídliště vyžadovala modernizaci a celý proces změn, díky nimž se měla postupně transformovat v místa přátelštější pro život, tramvajová a autobusová doprava doplácela na zastaralý vozový park – tak bych mohla pokračovat donekonečna. Devadesátá léta znamenala masivní příliv kapitálu a developerů ze Západu, kteří chtěli co nejrychleji stavět a vydělávat. Situace nepřála ani vzniku kvalitní architektury, ani budování dobrého města pro všechny. Navíc stále docházelo k politickým turbulencím, byla to nestabilní doba plná překotných zvratů. Po roce 1989 se Varšava neuvěřitelně změnila. A po vstupu Polska do Evropské unie v roce 2004 se proces změn ještě uspíšil. Dnes je hlavní město moderní a pulzující metropolí, kam přicházejí noví obyvatelé z celého Polska i ze zahraničí hledat práci a lepší život. Míra nezaměstnanosti se dlouhodobě drží pod 1,5 %. Varšava je se svými 5,46 milionu metrů čtverečních nových kancelářských prostor, jež vznikly během posledních dekád, důležitým obchodním centrem. Město se stalo zajímavým také pro turisty, jejichž počet v roce 2018 překročil 10 milionů. Kdybychom k nim připočítali i ty, kteří přijíždějí na jediný den, bylo by jich více než 24 milionů.

V roce 2013 vznikl IPR Praha, příspěvkový think thank zaměřený na rozvoj a plánování hlavního města. Vytváří standardy a metodiky pro město, řídí soutěže a jedno z jeho oddělení tvoří nový plán rozvoje města. Jeho hlas je ale mnohdy doporučující. Je pozice BAiPP porovnatelná, nebo se v něčem liší?
Kancelář architektury a prostorového plánování je součástí varšavského magistrátu jako veřejnosprávní orgán v oblasti architektury a urbanismu. Do našich kompetencí spadá mimo jiné zpracování místních plánů územního rozvoje, vydávání územních rozhodnutí a stavebních povolení pro nové investice, organizování architektonických a urbanistických soutěží a moderování veřejných debat. Rovněž provádíme věcný (meritorní) dohled nad činností Městského odboru pro prostorové plánování a strategický rozvoj (Miejska Pracownia Planowania Przestrzennego i Strategii Rozwoju). Máme celou řadu povinností, větší kompetence, ale také větší zodpovědnost. Musíme být schopni vysvětlit svou práci veřejným sdělovacím prostředkům a obhájit v nich vše, co se ve městě staví a setkává s kritikou. Když někdo postaví ošklivou stavbu, když někde vznikne nepříliš přátelský veřejný prostor nebo se objeví nepohodlné lavičky, ocitám se jako městský architekt okamžitě na pranýři a musím odpovídat na otázky: „Proč? Jak je to vůbec možné?“ Společně s varšavskými úřady a naším spolkem děláme vše pro to, aby bylo město čím dál krásnější, zelenější a atraktivnější pro obyvatele i návštěvníky. 87 % obyvatel vnímá Varšavu jako pozitivní místo pro život. Velká část obyvatel také oceňuje fungování veřejné dopravy, pořádek a čistotu a 82 % obyvatel je spokojeno se stavem varšavské zeleně. Neusínáme však na vavřínech a pracujeme dál.

Praha stojí před schválením metropolitního plánu, jednoho plánu na celé své území s definicí rozvojových území s podrobnější dokumentací. Varšava má jiný systém, založený na místních plánech, kdy některá území tyto plány nemají. Mohla byste proces plánovaní ve Varšavě popsat?
Nejvyšším závazným dokumentem je Studie podmínek a směrů územního rozvoje hl. m. Varšavy, někdy označovaná jako „územní ústava“. Všechny místní plány s ní musejí být ve shodě. Momentálně vzniká nová studie, která by měla být dokončena na přelomu let 2022/2023. Zohledňuje především obyvatele města, jejich potřeby a pohodlí. Nová studie zdůrazňuje, že město musí být lépe připraveno na klimatické změny. Zeleň a voda, tedy tzv. zelená a modrá infrastruktura, mají být lépe chráněny, právě ony totiž zvyšují kvalitu života a činí město odolnějším vůči extrémním klimatickým jevům, jako jsou vydatné srážky nebo opakující se vlny veder. Výstavba nemůže donekonečna „odbíhat“ od centra a zaplavovat periferie, ekonomické a ekologické náklady urbanizace se musejí zmenšovat. Město má být kompaktnější a má lépe využívat stávající infrastrukturu. Obyvatelé pak nebudou ztrácet tolik času dojížděním, protože v tzv. multifunkčních městských čtvrtích bude možné bydlet, pracovat i relaxovat.
Místní plány územního rozvoje jsou územní scénáře pro další rozvoj města. Vypracovávají je architekti a urbanisté ve spolupráci s odborníky a stále častěji i se samotnými obyvateli. Veřejné debaty se staly důležitou součástí procedury. Názory obyvatel pomáhají expertům lépe porozumět různým (často protichůdným) očekáváním a najít optimální řešení pro rozvoj dané městské oblasti. Místní plány mají platnost místních vyhlášek. Nejsou to prováděcí, ale regulační plány a řídí se podle nich další rozvoj městských čtvrtí nebo oblastí.
Varšava má 294 místních územních plánů, které pokrývají 39,3 % její rozlohy. Ve fázi přípravy se nachází dalších 254 plánů, které odpovídají 30,6 % rozlohy města. Nesmíme také zapomínat, že dalších téměř 20 % tvoří chráněná území jako lesy, uzavřené oblasti, nábřeží Visly nebo letiště a hřbitovy, na které se procedura místních plánů nevztahuje.

Jak se chová město při povolování v částech, které plán nemají?
Jestliže pro dané místo neexistuje místní plán, investor musí od stavebního úřadu získat stavební povolení (v Polsku neformálně nazývané wuzetka, zkr. WZ = warunki zabudowy neboli podmínky stavby). Povolení stanovuje podmínky pro provedení stavby v souladu se stavebním zákonem.¹ Místní plány musejí respektovat dříve vydaná rozhodnutí, v opačném případě by z toho pro město mohly plynout finanční důsledky. Po schválení nového plánu proto zůstávají starší vydaná stavební povolení v platnosti.
Celou situaci teď ještě zkomplikoval polský Sejm, když v červenci 2018 schválil zvláštní zákon (označovaný jako „lex developer“), jehož cílem bylo zvýšit počet pozemků určených k bytové výstavbě. V praxi se však ukázalo, že se developeři snaží získat toto speciální povolení i v lokalitách, pro které již existují platné územní plány, a navrhují výstavbu zcela v rozporu s podmínkami v nich obsaženými. Chtějí stavět větší a vyšší domy nebo zastavovat pozemky určené pro zeleň. Investice realizované v tomto speciálním módu, který umožňuje nerespektování platné Studie Varšavy, by mohly postrádat základní aspekty kvalitní zástavby, jako je například dostupnost škol a školek.
Rozhodně si nepřejeme vznik nových sídlištních ghett, navíc bez dobrého přístupu k veřejné dopravě. Právě to byl důvod, proč úřady a radní hlavního města přijali lokální standardy pro investice do bydlení na území hlavního města Varšavy. Například obytné domy lze stavět maximálně ve vzdálenosti 800 metrů od základní školy, která musí být schopna přijímat nové žáky v počtu nejméně 10 % plánovaného počtu budoucích obyvatel domu nebo sídliště, a stejné předpisy platí i v případě mateřských škol. Zastáváme názor, že nová sídliště mají vznikat v rámci tzv. kompaktní zástavby na nevyužívaných územích (např. v bývalých průmyslových zónách), kde je zajištěna dostupnost stávající veřejné dopravy. V případě lokalit vzdálenějších od centra se stává klíčovým přístup k městské hromadné dopravě, nejlépe kolejové. Varšavské urbanistické standardy stanovují, že zastávka MHD nesmí být dále než 300–500 metrů od místa plánované investice v závislosti na tom, jestli vzniká v centru, v širší městské zóně, nebo mimo ni.

Jaké má dnes město priority?
Jednou z priorit je kolejová doprava. Neexistuje rychlejší a bezpečnější druh hromadné dopravy, který by navíc výrazně pomáhal v boji se smogem. Linka M2 varšavského metra byla v září 2019 prodloužena o tři kilometry a tři nové stanice v městské čtvrti Praga-sever. V roce 2020 k nim přibudou další tři stanice v západní části města. Varšavské metro denně převeze kolem 800 tisíc pasažérů. Pokračujeme v projektování a výstavbě nových tramvajových tras. Investujeme do rychlokolejky SKM (Szybka Kolej Miejska), která do města dopravuje obyvatele z periferních čtvrtí. Tyto investice jsou realizovány díky významné podpoře z fondů Evropské unie. Pomalu také končí výstavba expresní silnice S2 – Jižního varšavského obchvatu s nejdelším varšavským tunelem (2,3 km), vedoucím oblastí velkých sídlišť (Ursynów), a s novým mostem přes řeku Vislu. Dokončení této investice, plánované na rok 2020, zlepší tranzitní dopravu po celé Varšavě i mezi periferními částmi města.
Další varšavskou prioritou jsou revitalizace. Řeka Visla rozděluje město na dvě části, levobřežní a pravobřežní. Do zástavby na pravém břehu se dlouhá léta, vlastně dekády, pořádně neinvestovalo. Objekty, které přežily ničení za druhé světové války, zůstaly neudržované a neopravované. V roce 2015 byl proto spuštěn Integrovaný revitalizační program varšavské čtvrti Praga, který zahrnuje přes stovku různých projektů za více než 1,4 miliardy zlotých. Měl by trvat až do roku 2021. Probíhají rekonstrukce památkově chráněných domů, často od sklepů až po střechu včetně výměny stropů. Domy jsou připojovány k městským rozvodům tepla a odstraňují se stará domovní kamna (tzv. kopciuchy). Proměňují se také veřejná prostranství, ulice, náměstí a pásy zeleně. Památkově chráněné i jiné poškozené objekty jsou po rekonstrukcích využívány pro kulturní, společenské nebo vzdělávací účely.
Fantastickou změnou prošlo okolí řeky Visly: na pravém břehu vznikla stezka pro pěší a pro cyklisty (2011), která se meandrovitě vine lužním lesem. Městské pláže jsou přeplněné lidmi a spousta jich využívá i nové bulváry (2016–2019) na levém nábřeží. Tisíce lidí přitahují nové pavilony a plovoucí objekty s kavárnami a restauracemi, fontány, umělecké objekty, dětská hřiště, lehátka, houpací sítě a zeleň. Podél Visly je možné projet na kole nebo koloběžce celou Varšavu, stezka je dlouhá přibližně 30 kilometrů. Břehy spojují bezplatné trajekty vybavené stojany na kola. K Visle se také svažuje kampus Varšavské univerzity s univerzitní knihovnou (BUW), otevřenou v roce 1999. Na stejném břehu bylo v roce 2012 otevřeno Vědecké centrum Kopernik s planetáriem, do něhož ročně zavítá více než milion návštěvníků.
Velké změny se konečně začínají dít i v centru na náměstí Defilad před budovou Paláce vědy a kultury neboli „sovětského daru Varšavě“ z roku 1955. Po mnoha letech se podařilo vyjasnit majetkoprávní stav pozemků znárodněných po druhé světové válce, které dědici bývalých majitelů restituovali po roce 1989. Může tedy pokračovat realizace Muzea moderního umění,² které má být otevřeno v roce 2022. Jeho minimalistická architektura z betonu a skla naváže na modernistickou zástavbu podél hlavní varšavské ulice Marszałkowské, ale bude zároveň tvořit protipól k přezdobené a přeplácané sorele Paláce kultury a vědy.
Na části náměstí Defilad vznikne Centrální náměstí (plac Centralny) podle návrhu vybraného v mezinárodní architektonické soutěži kombinované s veřejnými konzultacemi. Obyvatelé města tak mohli spolurozhodovat o výběru nejlepší koncepce náměstí. Vyhrál návrh mezinárodní skupiny architektů z Varšavy a Basileje, ateliéru A-A Collective (viz str. 42). Hlavní ideou projektu je připomenutí a vyznačení již neexistující části města pomocí ploch zeleně a různých pochozích povrchů, které vytvoří obrysy zbořených domů, zaniklých ulic, a vyznačí bývalou hranici ghetta. Jsou navrženy vzrostlé stromy, vodní plocha a mobiliář, naopak zcela zmizí automobilová doprava i parkování a nahradí je veřejný prostor přátelský pro pěší i cyklisty.
Kromě velkých investic věnuje město stále větší pozornost i drobnějším zásahům do veřejného prostoru pro zlepšení kvality života na sídlištích. Rozvíjíme myšlenku místních center, aby si obyvatelé mohli cestou z práce zařídit všechno, co potřebují – nakoupit si, půjčit knížku, setkat se se známými.

Takový rozsah práce musí mít i svá úskalí a vazby na resty z minulosti. Jaké konkrétní problémy se při naplňování priorit projevují?
Všechny výše zmíněné projekty jsou ve fázi realizace. Příprava většiny z nich trvala řadu let a zahrnovala mezinárodní soutěže, vítězství i prohry. Tak tomu bylo i v případě samotného centra Varšavy. První mezinárodní soutěž na jeho novou podobu byla vyhlášena v roce 1992. Ve stejné době se u našich západních sousedů ve sjednoceném Německu vyhlašovala obdobná soutěž na koncepci Postupimského náměstí (Potsdamer Platz), propojující západní a východní Berlín. Tato investice je již léta dokončená a my centrální prostor na náměstí Defilad a Muzeum moderního umění před Palácem vědy a kultury teprve stavíme. Lépe později než nikdy, ale čtvrt století je opravdu dlouhá doba.
Procedura schvalování územních plánů je dlouhá, čehož developeři využívají tak, že se snaží stavět pouze na základě stavebního povolení. Situaci také komplikuje majetkoprávní stav pozemků. Soukromí majitelé chtějí svoje nemovitosti maximálně využít a zastavět pokud možno všechno, co jde. Na nových sídlištích pak chybějí školy, školky, parky a veřejná prostranství. Zisky odešly do soukromého sektoru a náklady nesou místní samosprávy. Jako jeden příklad za všechny může posloužit městská čtvrť Wilanów. Firma zde odkoupila přes 180 hektarů pozemků od zemědělské univerzity a teprve potom vznikl místní územní plán. Městský úřad tak neměl na výběr a pozemky na stavbu škol a silnic musel vykoupit za vysoké ceny. Z hlediska urbanismu tedy sice nakonec vznikla dobře uspořádaná městská část s kvalitní a kompaktní architekturou, ale Wilanów se se svými několika desítkami tisíc obyvatel nadále potýká s nedostatkem veřejného prostoru a špatnou dostupností služeb.
Nedostatek plánování, honba za ziskem a možnost stavět bez omezujících předpisů také způsobily, že ve Varšavě vzniklo několik vysokých budov na náhodných místech nejen v centru, ale i mimo něj. Takové byly hříchy páchané v devadesátých a částečně i nultých letech, v době překotného a dynamického rozvoje města, kdy rychlý příliv kapitálu a investorů předběhl plánování města. Z nových administrativních budov, které ve Varšavě vznikly po roce 1989, se v centru v blízkosti Paláce kultury a vědy nenachází žádná.

V čem vidíte největší výzvy pro Varšavu v budoucnosti?
Pro město se stane výzvou snaha o udržení dynamiky a rozvoje tváří v tvář postupnému stárnutí jeho obyvatel. Varšava musí na jedné straně splňovat podmínky pro pohodlný život všech obyvatel, tedy i starších lidí nebo osob s handicapem, na druhé straně však musí přitahovat nové a mladé lidi. Věříme názorům Gila Penalosy a jeho ideji města pro všechny, které by vyhovovalo každému od osmi do osmdesáti let.³
Změny klimatu tvoří další velkou výzvu, protože letní vedra jsou čím dál nesnesitelnější a přívalové deště vedou k lokálním záplavám nebo povodním. Musíme lépe navrhovat a starat se o zelenou a modrou infrastrukturu, která se stává klíčovou pro to, aby se ve městech vůbec dalo žít. Dalším závažným problémem je smog. Špatný stav ovzduší způsobený spalováním uhlí k produkci elektrické a tepelné energie v kombinaci s obrovským množstvím automobilů si vyžaduje dlouhodobá řešení a investice na úrovni krajů a jednotlivých měst. Samotná Varšava problém se smogem nevyřeší, je nutná spolupráce jednotlivých samospráv celé metropole a sdílení nejlepších návrhů. Nedávno zesnulý profesor Benjamin Barber se ve své knize Kdyby starostové řídili svět⁴ snažil čtenáře přesvědčit, že jsou to právě města, a nikoli státy či vlády, která dokážou rychleji a lépe řešit největší problémy 21. století. Ty nejlepší nápady se rodí ve městech, a když je měníme na lepší a zdravější, měníme celý svět. V současnosti žije ve městech více než polovina všech lidí na planetě, v roce 2050 to budou až dvě třetiny. Problémy Země tak budou problémy měst, která je budou schopna unikátně a lokálně řešit.
Rozhovor proběhl korespondenčně.

1 V Polsku je to zákon č. 80 z 27. 3. 2003 „o planowaniu i zagospodarowaniu przestrzennym“.
2 Autor Thomas Phifer and Partners, New York, US.
3 Tuto vizi propaguje a realizuje organizace 8 80 Cities.
4 Benjamin R. Barber: If Mayors Ruled the World: Dysfunctional Nations, Rising Cities. Yale University Press, 2013.

Marlena Happach (*1977, Varšava, PL) je architektka, urbanistka a aktivistka. Od roku 2016 působí jako městská architektka Varšavy. Studovala na Fakultě architektury Varšavské polytechniky a absolvovala stáže ve Francii, Švýcarsku a Německu. Je spoluzakladatelkou Asociace pro zlepšení obytného prostředí Odblokuj, která se zaměřuje na projekty revitalizace a navrhování veřejného prostoru na sídlištích, a bývalou předsedkyní varšavské pobočky Asociace polských architektů (SARP). Společně s Markem Happachem vedla studio H2 Architekci specializující se na veřejné budovy, mezi jejich realizace patří například knihovna v městečku Lubliniec.
www.odblokuj.org, www.h2architekci.com, www.architektura.um.warszawa.pl
Ivan Gogolák (*1987, Čadca, SK) vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze (2011). V roce 2010 spoluzaložil sdružení gogolák + grasse, s nímž získal mnohá ocenění v urbanistických soutěžích a je autorem řady územních a regulačních plánů. Sdružení se zaměřuje i na publikační činnost, kurátorování přednášek a workshopů, podílelo se například na 14. benátském bienále architektury a snaží se aktivně zapojovat do života architektonické obce skrze architektonické soutěže a veřejnou debatu. Zaměřuje se na rovinu historie, aplikace a budoucnosti urbanistických idejí a procesů. Od roku 2017 je členem redakční rady časopisu ERA21.