Každou z heren v nové mateřské škole prosvětlují velkorysá prosklená stěna v čele místnosti a série nahodile rozmístěných kruhových oken na bocích, kterými je vidět do prostoru mezi pavilony, ale nikoli do tříd navzájem.
Každou z heren v nové mateřské škole prosvětlují velkorysá prosklená stěna v čele místnosti a série nahodile rozmístěných kruhových oken na bocích, kterými je vidět do prostoru mezi pavilony, ale nikoli do tříd navzájem.
Prosklené stěny slouží také jako nouzový požární únikový východ, hlavní vstup na zahradu se z provozních důvodů nachází mezi červeným a oranžovým pavilonem.
Prosklené stěny slouží také jako nouzový požární únikový východ, hlavní vstup na zahradu se z provozních důvodů nachází mezi červeným a oranžovým pavilonem.
Školka se nachází v dosud nezastavěné lokalitě, ze západu sousedí s parkově pojatým pozemkem hřbitova (viz ERA21 #05/2017) a z východu by měla navázat nová rezidenční výstavba, tudy také prochází obslužná komunikace.
Školka se nachází v dosud nezastavěné lokalitě, ze západu sousedí s parkově pojatým pozemkem hřbitova (viz ERA21 #05/2017) a z východu by měla navázat nová rezidenční výstavba, tudy také prochází obslužná komunikace.
Prostor herny působí díky stoupajícímu stropu, výhledům ven a množství denního světla (přiváděného i světlovody) vzdušně a velkoryse.
Prostor herny působí díky stoupajícímu stropu, výhledům ven a množství denního světla (přiváděného i světlovody) vzdušně a velkoryse.
Stínění zajišťují na všech oknech vnější žaluzie, takže místnost lze v době poledního klidu zatemnit.
Stínění zajišťují na všech oknech vnější žaluzie, takže místnost lze v době poledního klidu zatemnit.
Barevné a materiálové řešení šaten a umýváren následuje individuální barvy jednotlivých tříd.
Barevné a materiálové řešení šaten a umýváren následuje individuální barvy jednotlivých tříd.
Barevné a materiálové řešení šaten a umýváren následuje individuální barvy jednotlivých tříd.
Barevné a materiálové řešení šaten a umýváren následuje individuální barvy jednotlivých tříd.
Devízou projektu je množství skladovacích prostorů; sendvičová stěna je využita jako úložný prostor s různě velkými skříňkami.
Devízou projektu je množství skladovacích prostorů; sendvičová stěna je využita jako úložný prostor s různě velkými skříňkami.
Devízou projektu je množství skladovacích prostorů; sendvičová stěna je využita jako úložný prostor s různě velkými skříňkami.
Devízou projektu je množství skladovacích prostorů; sendvičová stěna je využita jako úložný prostor s různě velkými skříňkami.
Výkresová dokumentace.
Výkresová dokumentace.

Barevný dětský svět. Mateřská škola v Dolních Břežanech

Vladimíra Holubová, Lukáš Holub, Lubor Sladký / S.H.S architekti

 

Dolní Břežany platí za výspu současné architektury zhruba od roku 2009, kdy spolupráce starosty Věslava Michalika a obecní architektky Anny Šlapetové začala nést první plody. K řadě architektonicky pozoruhodných projektů přibyla v roce 2020 nová mateřská škola. Fakt, že pro své mladé obyvatelstvo potřebuje obec hned dvě třítřídní školky, o lecčems vypovídá. Do nové budovy na západním okraji obce se přestěhoval provoz druhé z nich, která předtím jedenáct let provizorně využívala nevyhovující stavbu na dvoře základní školy. Dispozičně tvoří nový objekt k obslužné komunikaci obrácená páteřní chodba a na ni směrem k jihozápadu navěšené tři prsty pobytových místností dětí. Směrem do zahrady tyto prsty hmotově mírně gradují a uzavírá je prosklená stěna s terasou. Zvenku i v interiérech je pak odlišuje individuální barevné ladění do žluté, oranžové a červené.

 

Škola hrou

Helena Hexnerová

Architektura budov pro předškolní vzdělávání si často klade za cíl působit hravě a neotřele. Nejinak je tomu v případě mateřské školy v Dolních Břežanech. Autoři Vladimíra Holubová, Lukáš Holub a Lubor Sladký si vytkli za cíl navrhnout „wow efekt“ stavbu, což se jim nejen díky velkorysému rozpočtu rozhodně podařilo. Musíme si však klást otázku, zda je výsledný efekt dostatečně kvalitní architekturou. Nepřehlédnutelný objekt na západním okraji obce pomyslně ukončuje stávající i budoucí zástavbu rodinných domů. Tři přízemní třídy s chodbou paprskovitě vybíhají do zahrady a zároveň i výškově stoupají. Za zahradou mateřské školy leží už jen břežanský hřbitov kruhového tvaru od architektů Sendlera a Táborové. 
Samo umístění mateřské školy na kraji zástavby není z urbanistického hlediska nejšťastnější, umožňuje však rodičům, kteří přijíždějí auty, pohodlné parkování. V území stabilizované obce se jistě volné parcely pro novostavbu mateřské školy nehledají snadno, přesto by si právě tento druh občanské vybavenosti zasloužil být umístěn více ve středu zástavby. Celá budova i zahrada mateřské školy jsou orientovány na západ, což je současně orientace směrem ven z obce a směrem na hřbitov a jeho parkoviště. To vyvolává dojem, že je potřeba děti a jejich hru odclonit od obce a zástavby rodinných domů. Stavba proto i přes jistou monumentálnost působí vyloučeně. Opačným extrémem může sousedství školy působit na návštěvníky hřbitova. Ti mají při návštěvě pietního místa ve svém zorném poli budovu školy s barevnými prvky a portály a pohled na ni je vytržením z poklidného charakteru parkového řešení hřbitova. 
Dispoziční řešení stavby je účelné a funkční, veškeré provozní místnosti, ředitelna, sborovna, výdejny jídel a část skladů jsou umístěny nebo navázány na spojovací chodbu, která zároveň tvoří centrum dispozice. Denní světlo do chodby přivádějí hlavně světlovody, což má za následek, že je prostor pocitově oddělen od okolního světa. Šatny, a tím i přezouvání dětí, navazují přímo na třídu, což zvyšuje nároky na úklid. Výdejny jídel jsou dvě, jedna z nich společná pro dvě třídy. Vybaveny jsou velkoryse, vysoko nad obvyklým standardem běžné mateřské školy.
Autoři mnoho o filozofii návrhu neříkají. Monumentální portály v čele každé třídy z exteriéru působí odosobněle a v kombinaci s kruhovými okny rozhozenými po bočních stěnách všech tří tříd naprosto postrádají lidské měřítko. Tento nedostatek se při pohledu z dětské perspektivy jen umocňuje. Kruhová okna a portály jsou navrženy především s důrazem na dojem. Nejenže jsou navzájem vůči sobě nesourodé a neharmonické, ale navíc nejsou podpořeny funkčností. Monumentální prosklené portály obsahují pouze požární únikové dveře, na zahradu se děti dostanou jen přes úzkou chodbu, společnou pro všechny tři „paprsky“. Důvodem je, že děti musejí v jakémkoli ročním období projít cestou na zahradu přes šatnu, kde se přezouvají. Na obranu autorů je třeba uvést, že se jedná o důsledek platné legislativy.
Na portálech tříd a na oknech se opakuje využití tří jasných barev a šedé, které se propisují i do interiéru. Jako vytržený prvek pak působí zelené žebrování, které vytváří efekt žaluzie u oken směrem do ulice. Tato fasáda působí stejně jako prosklené portály velmi industriálně. Takový přístup k budově pro předškolní vzdělávání by mohl být osobitý, pokud by nebyl násilně rozbíjen motivem kruhových oken.
Řešením, které nepostrádá vtip, je dvojitá fasáda. Umožňuje ukrýt zvenku v plášti budovy několik skladů hraček, nářadí či venkovní WC a zevnitř heren umístit mnoho úložných prostor. Je však obtížně rozlišitelné, které desky ukrývají skříňky a které slouží pouze jako obklad. Personál mateřské školy je proto opatřil samolepkami s popisky, což výslednému dojmu ubírá body. Kruhová okna jsou výborně využitelná z interiéru pro ukládání věcí a případné posezení dětí, část z nich je však umístěna příliš vysoko a problém bude zřejmě představovat i jejich běžná údržba. Na kvalitě zpracování kruhových oken je patrná jejich náročnost pro výrobu. Komplikované je i jejich stínění. Okna spolu s portály nezajišťují rovnoměrné osvětlení, proto hlubší části tříd doplňují světlovody, což není ekonomické řešení.
Interiér tříd je navržen velmi funkčně a jednoduše, opakuje barevnost použitou na fasádách. Třídy jsou prostorné, mají dostatek úložných prostor i zázemí. 
Zahrada, jejímž autorem je Zdenek Sendler, je navržena výtvarně. Ve své parkové úpravě je doplněna několika herními prvky a dráhou pro kola a dotažena do nejmenšího detailu. Není zde však příliš místa pro improvizaci a chybí motivy podněcující dětskou fantazii.
Budovy pro předškolní vzdělávání jsou v našich podmínkách v převážné většině ovlivněny množstvím norem a hygienických nároků na provoz, které vycházejí z výzkumů a typologií vzniklých v minulém režimu. Hledat v rámci těchto limitů kapacitu pro kvalitní architekturu je vždy výzvou. A snahy vytvářet hravou architekturu mohou být ve výsledku kontraproduktivní. Je otázkou, nakolik určující prostředí děti pro svou hru potřebují, zda kreativitu a hru nepodpoří spíše neutrální prostor. Inspirací nám může být přístup severských zemí a Japonska, kde je voleno natolik neutrální prostředí, aby děti mohly prostor spoluvytvářet a dále výtvarně rozvíjet dle své fantazie. To je veliký požadavek nejen na architekty, ale zároveň i na pedagogy.

 

Helena Hexnerová (*1972, Praha) vystudovala Fakultu architektury ČVUT v Praze, doktorské studium se zaměřením na vztah mezi kvalitou veřejných prostranství a výskytem graffiti absolvovala na Fakultě stavební tamtéž. Na FSv nadále působí jako pedagožka se zaměřením na interiér a ateliérovou tvorbu převážně občanských staveb. Kromě vlastní praxe se pravidelně účastní architektonických soutěží, v několika z nich získala se svým týmem ocenění. Je autorkou i spoluautorkou vědeckých a odborných článků a publikací a členkou týmu několika grantových výzkumů. www.hexnerova.cz

 

Co je školka?

Ondřej Teplý

Napsat recenzi na dům je pro mne příjemným vytržením z pracovního nasazení, spojeným s návštěvou do světa myšlenek ostatních architektů. Je nahlédnutím pod pokličku práce našich kolegů, do boje plného malých vítězství, ale i proher v procesu realizace domu. 
Pojďme se zamyslet, co to znamená, navrhnout mateřskou školu. Není školka jednou z prvních institucí, kterou malý vnímající člověk navštěvuje a ze které asi každému z nás uvízlo v hlavě pár prvních vzpomínek provázejících nás životem? Školka je místem získávání prvních dovedností, učení se sociálním vazbám, zažívání prvních dětských lásek. A samozřejmě je místem her, poznávání a podle mého názoru počátkem našeho vnímání prostoru, estetického cítění a architektury.
Architektura školky, tak jako každého vzdělávacího zařízení, je určitou informací o našem vztahu k světu, o tom, jak jej vnímáme nebo jaký bychom ho chtěli mít. Přijde vám příliš troufalé tvrdit, že tak malým uživatelům ukazujeme náš svět či naši představu o jeho ideální verzi? Ta myšlenka mne však celou návštěvou stavby provázela a zněla mi v uších při psaní tohoto textu.
Jaký je tedy vzkaz, který školka dětem předává?
„Ahoj děcka, jsem tu pro vás! Celá nová, vydesigněná. Šoupli mě na kraj obce a postavili kvůli mně cestu. Brzo ji využijí i domy nových obyvatel naproti. Cestu jsem chytře odclonila svými zády, jen žebrování a přístřešek vstupu nenápadně zvou k návštěvě. Své tři oči, velké jako garážová vrata, jsem otevřela do zahrady. Ale nečekejte žádnou zarostlou romantiku! Bývalo tu pole, takže nová výsadba teprve roste. Rozhodně nepůjde o džungli plnou zákoutí k objevování, roste tady bezpečná, ,normová‘ zahrada, která zatím hraje všemi barvami. Nakonec, co s romantikou, doba je rychlá. Ať je tedy čistá a racionální. Je škoda, že mé oči s velkými barevnými stíny hledí do místa bez trošky imaginace a divočiny. Takové řešení je ale přece rozumné a hlavně bezpečné. To mají rodiče a učitelé rádi.“
„No nestůjte venku, pojďte dál! Vezměte si návleky a projděte chodbou. Nebojte, nejste v chodbě ke kancelářím. Stačí vstoupit do šaten, kde vládnou opět tři barvy mých očních stínů. Račte si všimnout, že je všechno na svém místě, přesně jak má být. Vše čisté, hladké a vzduchotechnicky větratelné. A pokračujte dál. Třídě dominuje mé prosklené oko, boční stěny jsou nahodile pokryty kruhovými průřezy. Některé jsou k obývání či spíše k příjemnému ,zašívání‘. I tady všude dbám na účel, údržbu a čistotu. Vše snadno omyvatelné. Hlavně žádné dřevo či přírodní materiály, stačí přece venku tráva a stromy. Přejete si nahlédnout do mého nerezového království? Tady připravuji jídlo pro své malé obyvatele. Vybavení by mi mohlo závidět kdejaké ,gastro‘! Učitelky mají také svůj soukromý kout, který tvoří chodba ukončená toaletou. A za posuvnými dveřmi je skříň na matrace na spaní. Mou největší chloubou je však skříň po celé délce boční stěny s kruhovými otvory. Tam se toho vejde!“
Cítili jste v popisu ironii a nadsázku? Pomáhají mi nahlédnout věci jiným úhlem pohledu, vybízejí k zamyšlení. Školka v Břežanech je pro mne možná více domem než školkou. Perfektně dispozičně zvládnutou hrou. Materiálově možná až moc vyčištěnou skládačkou. Jako by se tou výraznou barevnou hrou chtěl dům zalíbit dětem. Není ale náhodou svět dětí i přesto barevnější než ten náš? Věřím, že své spokojené uživatele a provozova­tele si dům našel. Hlavními nositeli atmosféry budou zejména učitelky a architekti jim vytvořili prostor pro jejich hry. Zůstává tedy jen otázka, co taková budova školky říká o naší společnosti, o nás samých.

 

Ondřej Teplý (*1975, Pardubice) vystudoval Fakultu umění a architektury TU v Liberci. Po krátké praxi založil společnost C2XO, která se později změnila na MIXAGE, kde se díky spolupráci s grafikem Josefem Čevorou prolíná architektura s grafikou. S cílem kultivovat veřejný prostor v Pardubicích stál u zrodu spolku OFFCITY. Angažoval se také v iniciativě Mlýny městu, která otevřela diskuzi nad budoucím využitím památkově chráněné budovy Automatických mlýnů v Pardubicích – významného díla Josefa Gočára. Spolupracuje s platformou Architekti ve škole. Od roku 2015 působí v redakční radě časopisu ERA21. www.mixage.cz

 

___________________________________

 

místo stavby: K Hradišťátku, Dolní Břežany; účel stavby: mateřská škola; autorský tým: Vladimíra Holubová, Lukáš Holub, Lubor Sladký / S.H.S architekti (Praha); spolupráce: Zdenek Sendler (řešení zahrady); investor: obec Dolní Břežany; soutěž: 2015; projekt: 2016–2017; realizace: 2019–2020; plocha pozemku: 3 441 m2; zastavěná plocha: 969 m2; užitná plocha: 816 m2; obestavěný prostor: 4 966 m3; náklady: 78 mil. Kč; foto: Pavel Kučera 

 

Studio S.H.S architekti založili v roce 1998 Lukáš Holub (*1968, Kutná Hora) a Lubor Sladký (*1968, Praha), spolužáci z Fakulty architektury ČVUT v Praze. Prvním úspěchem ateliéru bylo vítězství v soutěži a posléze realizace nájemního domu se startovními byty pro město Třeboň (2001). V posledních deseti letech kancelář zpracovávala také několik návrhů mateřských škol, z nichž realizace se dočkaly MŠ v bytovém a administrativním areálu Waltrovka v Praze (2020), v Babicích u Říčan (2014) a v Jenštejně (2012). K hlavním činnostem kanceláře patří v poslední době také návrhy administrativních budov a jejich interiérů pro významné mezinárodní korporace. Vladimíra Holubová (*1974, Přerov) spolupracuje s ateliérem od roku 2001. www.shsarch.cz

 

Odešlete e-mailem zpět »


ERA21 vydává ERA Média, s. r. o.
Chleborádova 69/22, 619 00 Brno

Telefon: +420 530 500 801
E-mail: redakce@era21.cz
Projekt se v roce 2021 uskutečňuje za finanční podpory: Ministerstva kultury ČR, Nadace české architektury a Státního fondu kultury ČR.
Copyright ©2004-2021 ERA Média, s.r.o
Použití článků a fotografií nebo jejich částí je bez souhlasu vydavatele zakázáno.