Filip Foglar
Filip Foglar
Modře jsou na mapě Prahy vyznačeny všechny evidované podněty, změny a úpravy stávajícího územního plánu (1999–2019, stav k 6. 6. 2019, celkem jde o 6 980 změn, tzn. 367,4 změny ročně = asi 1 změna denně); zdroj: Filip Foglar.
Modře jsou na mapě Prahy vyznačeny všechny evidované podněty, změny a úpravy stávajícího územního plánu (1999–2019, stav k 6. 6. 2019, celkem jde o 6 980 změn, tzn. 367,4 změny ročně = asi 1 změna denně); zdroj: Filip Foglar.
Doba probíhajícího pořizování změn územního plánu od data požádání o změnu (stav k 1/2020); zdroj: Filip Foglar: Inventura pořizovaných změn územního plánu Prahy.
Doba probíhajícího pořizování změn územního plánu od data požádání o změnu (stav k 1/2020); zdroj: Filip Foglar: Inventura pořizovaných změn územního plánu Prahy.
Ohodnocení stabilizovaných ploch; zdroj: Bohdan Baron, Filip Foglar: GIS analýza 2020; in: Metodika spolupodílu investorů do území – doporučená kontribuce při změně ÚP, verze 4.0.
Ohodnocení stabilizovaných ploch; zdroj: Bohdan Baron, Filip Foglar: GIS analýza 2020; in: Metodika spolupodílu investorů do území – doporučená kontribuce při změně ÚP, verze 4.0.
Změnami územního plánu vyvolané deficity infrastruktury v oblasti školství – příklad osmi vybraných území ve změnách ÚP v procesu pořizování (stav k 6/2021); zdroj: Filip Foglar, Zdeněk Völfl.
Změnami územního plánu vyvolané deficity infrastruktury v oblasti školství – příklad osmi vybraných území ve změnách ÚP v procesu pořizování (stav k 6/2021); zdroj: Filip Foglar, Zdeněk Völfl.

Férová spolupráce developerů a investorů s městem

Rozhovor Miroslava Šajtara s Filipem Foglarem

V Praze, ale ani v jiných českých městech dosud neexistovala žádná jednotná pravidla, která by určovala, jakým podílem by se měli investoři obci revanšovat za zhodnocení jejich pozemků díky změnám územního plánu. Pražský magistrát proto začal připravovat dokument s názvem Metodika spolupodílu investorů do území – doporučená kontribuce při změně ÚP. Základní principy tohoto nástroje objasňuje architekt a vedoucí autorského týmu metodiky Filip Foglar z kanceláře náměstka pro územní rozvoj Petra Hlaváčka. 

 

Pražský magistrát připravuje metodiku spolupodílu investorů do území.1 Jak dlouho se tento materiál chystá?
Práce probíhají od začátku roku 2020. Máme za sebou řadu pracovních verzí, aktuální má označení 4.2. Metodika není vytržena z kontextu, ale navazuje na našich sedmnáct konkrétních vylepšení a opatření ve změnách územního plánu a obecně v podpoře územního rozvoje v Praze. Od začátku jsme věděli, že je to úkol nutný pro podporu změn plánu, příslib těchto transparentních pravidel byl ostatně obsažen už v koaliční smlouvě současného vedení města.

 

Jaká jsou očekávání ohledně schvalování dokumentu?
Nyní finalizujeme závěrečná kola připomínek a očekáváme, že ke schválení radou hlavního města by měla být metodika připravena začátkem podzimu letošního roku. Máme také plán, že poté bude projednána i zastupitelstvem, což by více stvrdilo přesah do dalších volebních období. 

 

Co je podstatou metodiky? 
Principem navrženého postupu je vypočtení „referenční hodnoty požadovaného plnění“, kterou počítáme z rozdílu kapacity území před změnou a po změně územního plánu. Poté je v dohodě mezi developerem a městem upřesněno plnění. To může být finanční, nefinanční nebo je lze kombinovat podle potřeby konkrétního území. 
V zásadě se ukazuje, že jakákoli větší změna územního plánu se již nyní vydává na základě ověření naší metodikou a pouze za podmínky dohod s městskými částmi, spolky a dalšími subjekty. U velkých změn nelze než se dohodnout na podmínkách a odpovídajících zárukách. Přitom je nutné porovnávat přiměřenost takového závazku. To potřebují nejen developeři a městské části, ale hlavně my sami při předkládání změn ke schvalování. Abychom měli jasná čísla. Jinak se může stát, že investor slíbí postavit dvě školky a přispět na základní školu, což vypadá lákavě, jenže po přepočtu se zjistí, že v poměru k celkovému rozsahu záměru je to směšně málo. Takové vzájemné srovnání požadavků a změn plánu dosud v historii v Praze nikdo neudělal. Připravujeme tedy oporu argumentace pro městské části ve vztahu k veřejnosti. Zároveň budou zastupitelé schvalující změnu schopni obhájit, zda rozhodují jako „řádní hospodáři“.
Umíme porovnat plnění nabízená v největších připravovaných záměrech. Lze tak říct, kde je plnění adekvátní, kde nedostatečné a kde je naopak nadstandardní. V případě klíčových území může jít Praha dokonce tak daleko, že na sebe ve střednědobém horizontu vezme břímě dofinancování zbylé infrastruktury. Každopádně bez metodiky ani my, ani nikdo jiný nebude schopen vydat změny územního plánu týkající se velkých rozvojových území, kde mají vznikat nové čtvrti, které Praha potřebuje. 


Proč byla zvolena forma příspěvku? Nemělo by se jednat spíše o místní poplatek nebo daň?
Od začátku vnímáme, že se jedná o dočasné opatření do doby, než na nevyrovnanost rozpočtového určení daní zareaguje stát. A do té doby je to asi jediné možné opatření. V rámci finalizace metodiky bychom samozřejmě chtěli podpořit diskuzi o uzákonění dalších možností, například snížení DPH na byty, jiný přepočet rozpočtového určení daní státem apod. Metodika ukotvuje určité plnění za zhodnocení území změnou územního plánu. Forma příspěvku je dobrovolná a vytváří transparentní a férový přístup chování města. Důležité je, že metodika směřuje příspěvky „do území“, protože hlavním principem celého materiálu je návratnost prostředků do nejbližšího okolí připravovaného záměru.


Jaký je vztah metodiky a nového stavebního zákona, který by měl do dvou let nabýt účinnosti?
S vědomím všech problematických a sporných změn, které nový stavební zákon přináší, lze říct, že alespoň postupy navrhované metodikou jsou v něm potvrzeny. Protože plánovací smlouvu, kterou podle současné úpravy lze uzavřít jen na stavby dopravní a technické infrastruktury, umožní vztáhnout na širší dohodu mezi městem a investorem. Než se to stane, právní formou zůstane tzv. smlouva nepojmenovaná, vztah investora a městské samosprávy, přičemž v tomto vztahu město vystupuje jako subjekt soukromoprávní, nikoli jako orgán veřejné moci. 
Obec jako řádný hospodář jednající v zájmu občanů svým politickým rozhodnutím může při změně plánu zvýšit hodnotu určitého území. Než to udělá, tedy než vychýlí dohodu o využití území platnou 21 let, logicky se ptá, za jakých podmínek. Každý zastupitel se může rozhodnout na základě svého uvážení, přičemž takovéto politické rozhodnutí je nepřezkoumatelné a podjatost je vyloučena. Někdo programově odmítá změny územního plánu, jiný se může rozhodovat podle přesvědčení, že navýšení kapacity ve městě je dobré z ekologického hlediska, protože je třeba město zahušťovat uvnitř. A každý ze zastupitelů může brát v potaz dohodu o závazku investora přinést městu určitou hodnotu. Mělo by se jednat o vyváženou dohodu, že za možnost vyšší míry využití území přináší investor ve veřejném zájmu protihodnotu.


Jak se projeví chystané oddělení státní stavební správy od samosprávy?
Vůči naší metodice a změnám plánu nijak. Naše právní posudky se navíc shodují v tom, že nastavení metodiky jednotně pro celé město zvyšuje právní stabilitu smluv z hlediska rizik napadnutelnosti. Srovnává totiž podmínky: Praha poprvé deklaruje, za jakých podmínek bude ke změnám územního plánu přistupovat a co, kdy a jak bude požadovat.


Jak se odvozuje výše příspěvku? Zohledňuje se poloha ve městě?
Výše příspěvku musí být pečlivě vyvážená, aby byla akceptovatelná pro obě strany. Dosavadní praxi ze všech 57 městských částí máme dobře analyzovanou. V zásadě lze říci, že se pohybuje kolem částky 1 500 Kč za metr čtvereční tzv. hrubé podlažní plochy. My odvozujeme výši kontribuce též od stávající praxe z požadavků jednotlivých stran. Developeři se pochopitelně snaží, aby částka byla co nejnižší, na druhé straně městské části často očekávají násobně více. Kompromis jsme cizelovali několik měsíců a nynější verze je napříč politickým spektrem i developery akceptována jako vyvážená. 
Základní myšlenkou pro odvození výše příspěvku je, že se ze zhodnoceného pozemku změnou územního plánu vrací čtvrtina „nadhodnoty“ zpět do území. Posuzovali jsme obchodní modely středně velkých developmentů, z nichž vyšlo, že hodnota obchodovaného metru čtverečního v okrajových částech Prahy se pohybuje okolo 10 000 Kč. Tím jsme došli k sazbě 2 300 Kč, tj. zmíněných asi 25 % hodnoty. To při zpětném přepočtu představuje přibližně 4 % stavebních nákladů.


Bude mít kontribuce vliv na cenu bytů?
Ne. V krátkodobém horizontu může byty zdražit, pokud developer počítal, že změnu prosadí „nějakým zázrakem“, ale v dlouhodobém horizontu je zlevňuje. Otázka spíš zní, které byty by mohla kontribuce zdražit. Ty, které by beze změny plánu a metodiky vůbec nevznikly, protože v dané lokalitě vůbec stát nesmějí? Máme rozběhnutých 700 změn územního plánu. Je nemyslitelné, aby zastupitelstvo schválilo potřebné změny bez jasných dohod s investory. Bez nich se ony dosavadní produkční plochy brownfieldů v obytné čtvrti nepromění. Naopak na základě metodiky by mohlo být na trh dodáno tolik bytů, že by jejich cena mohla klesat vlivem samotného trhu.


Kdo bude partnerem developera při uzavírání smlouvy?
U změn, které svým významem ovlivňují celou čtvrť nebo celou Prahu, je primárním partnerem město. Do jednání jsou zapojeni náměstek primátora pro územní rozvoj, předseda výboru územního rozvoje, Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR) a samozřejmě zástupci městských částí, tedy starosta nebo místostarosta. U menších změn územního plánu máme nastavena pravidla tak, že partnerem jsou zástupci městských částí. Město do těchto jednání v zásadě nevstupuje, pouze je informováno a v závěru je mu předložena uzavřená dohoda, u níž lze jednoduše ověřit, zda je vyvážená. Tedy zda požadavky městské části nejsou příliš náročné nebo zda se investor nesnaží někoho „opít rohlíkem“. 


Jak budou nastaveny rozsahy těchto kompetencí?
Zavádíme „trojkové pravidlo“. Do 300 m2 nárůstu hrubých podlažních ploch se metodika vůbec neuplatní. Další kategorií jsou záměry do 3 000 m2, které jsou plně v kompetenci městské části. U obytných souborů nepřekračujících 30 000 m2 by byla klíčovým partnerem městská část za současného informování hlavního města. Nad tuto velikost, tedy v případě nových čtvrtí, které v součtu mohou představovat bydlení pro statisíce lidí, vede jednání hlavní město, vždy za účasti městské části. 


K jakým změnám územního plánu se bude příspěvek vztahovat? 
Opatření se týká dobíhajících změn územního plánu. Jen pro zajímavost – nejstarší z nich trvá už patnáct let. Schvalování nových podnětů je zastaveno, poslední jsme do procesu pořizování pustili před prázdninami, a to výhradně ve zkráceném režimu – standardní režim už Praha nepoužívá, neboť je jednoznačně mrháním veřejných prostředků. Současný dožívající územní plán vůbec neodpovídá dnešním potřebám a požadavkům města, městských částí ani investorů. Za dobu jeho existence evidujeme přes 7 000 změn, projednaných i neprojednaných, kterými se ale někdo musel zabývat. Máme spočítáno, že i ta nejmenší změna stojí město v celém procesu minimálně jeden milion korun. Potřeba nového územního plánu, který bude vyžadovat desetkrát méně změn, je zřejmá.


Metodika je tedy jen překlenovacím nástrojem do doby přijetí nového územního plánu?
Pokud s ní příští reprezentace Prahy bude spokojená, bude se používat i nadále. Metodika je plně kompatibilní nejen se starým plánem, ale i s novým, Metropolitním plánem. Výpočet a aplikace metodiky jsou totožné, neboť v každé transformační a rozvojové ploše Metropolitního plánu jsou jasně stanoveny maximální kapacity hrubých podlažních ploch. Jen bude nutné aktualizovat tarify podle nových potřeb města.


Nebudou nastavená pravidla motivovat samosprávy k upřednostnění změn územního plánu oproti rozvoji v dnešním zastavitelném území?
Máme spočítáno, že kontribuce v zásadě odpovídá vyvolaným potřebám území na novou školskou infrastrukturu. Další náklady spojené s novými obyvateli, jako jsou autobusové linky, opravy komunikací a správa a údržba území obecně, příspěvek vypočtený podle metodiky nepokryje. Městská část tedy není motivována k příliš extenzivnímu rozvoji. Navíc metodika vyžaduje investovat ve spojitosti s novou zástavbou.


Je vůbec možné dohodou na začátku projektu předjímat jeho konečnou podobu?
V rámci smlouvy nebo memoranda je podpora deklarována pro celý proces od změny územního plánu po kolaudaci. Samozřejmě se ale nejedná o bianco šek. Projekt se vyvíjí a zpřesňuje v čase. Jsou‑li územním plánem a smlouvou dány kapacity, výšková regulace, požadavky na parky a vybavenost a jejich financování, neznamená to, že konkrétní řešení projektu je tím dopředu odsouhlaseno. Dílčí záležitosti budou řádně doladěny během územního řízení. Dohoda o celku by už ale neměla být zpochybněna, všechny strany potřebují mít v základních parametrech jistotu.


Jak se díváte na případné ukotvení podobných pravidel v územním řízení, tedy v místech, kde změna územního plánu není potřeba?
To je předmětem jednání. Součástí příloh bude i návrh postupu v případě, že záměr nevyžaduje změnu územního plánu. Předem říkáme, že je to velmi citlivé téma, protože primárně respektujeme právo stavět. Jednalo by se tedy skutečně o dobrovolnou domluvu mezi městskou částí a investorem, jako je tomu nyní, odpovídající svojí výší tzv. nižšímu tarifu. Pro investory tento postup totiž už v současné době znamená snazší projednatelnost záměru a často jsou obě strany dohodnuty dokonce na vyšším plnění, než bychom v těchto případech vypočítali naší metodikou.


Co se s takto získanými prostředky stane?
Obecně preferujeme nefinanční plnění. Ideální stav je, když se investor zaváže v rámci svého projektu k výstavbě školky, kterou poté předá městské části. Pro obě strany je to nejrychlejší, nejlevnější postup. Městská část si hlídá kapacitu, kvalitu, energetický štítek a záruku. Ve velkých územích bude finanční plnění směrováno na hlavní město Prahu; za tímto účelem se zřizuje fond, pod jasnou kontrolou a s vázaným konkrétním účelem. Investor tak bude mít jistotu, že se tyto prostředky vrátí do daného území, v blízkosti projektu vznikne park nebo škola. Takto v podstatě sám investuje do vlastní lokality, v níž působí. Čím větší změna, tím více spadá pod gesci hlavního města, které musí hlídat zejména deficity školství. Naopak městské části se mohou zaměřit na potřeby bydlení nebo upřednostní finanční příspěvek do svého rozpočtu. 


Nehrozí přesycení některých městských částí neefektivními investicemi, které by se mohly v budoucnu stát pro radnice spíše zátěží?
Počítáme s tím, že každá dohoda reaguje na aktuální poptávku, a je v zájmu městských částí sledovat dlouhodobý horizont investic. Tím se nijak nenarušuje stávající praxe, metodika pouze pomáhá samosprávám ověřovat adekvátnost plnění. 


Jak jste připraveni na případné snahy developerů vázat prostředky na veřejnou infrastrukturu uvnitř svých záměrů?
Máme jasně definovanou hranici mezi započitatelným a nezapočitatelným plněním. Uznat lze pouze to, co je nadstandardem poskytujícím užitek celé lokalitě. Například park ve vnitrobloku započitatelný není, ale park, který má charakter nestavebního bloku lokalitního nebo čtvrťového významu, pak samozřejmě ano. Praha je sice natolik různorodá, že toto rozhraní nelze stanovit konkrétním parametrem, ale ze zkušenosti víme, že se dá u každého projektu najít. Například izolační zeleň podél komunikace není městským parkem, a není tedy započitatelnou investicí. Naopak i malé parkově upravené náměstí, které je těžištěm lokality, nemáme problém uznat. 

 

Plnění tedy může pokrýt celé spektrum investic včetně zelené infrastruktury, o které nově hovoří stavební zákon.
Předpokládáme, že primárním plněním bude občanská vybavenost nebo předání pozemků pro veřejnou infrastrukturu. Zelená infrastruktura bude proto uznatelná pouze jako součást veřejné infrastruktury (veřejných prostranství), nikoli v rámci budov jako takových. 


Kdy dojde k naplnění smlouvy o příspěvku?
V případě, že jde o plnění formou stavby, tedy například školky nebo realizace parku, moment předání nastane až ve chvíli, kdy stavba stojí. Finanční plnění by mělo být uhrazeno k pravomocnému územnímu rozhodnutí. Třetí možnost nastává v případě strategických pozemků například pro tramvajové trati, které lze oddělit a předat již ve fázi změny územního plánu. V zásadě se bude jednat o sérii smluv o smlouvách budoucích. Podmínkou schválení změny zastupitelstvem bude, aby mu předcházelo schválení smlouvy o spolupráci. V případě změny vlastníka pozemku budou závazky samozřejmě přecházet na něj. 


Jak budou nastaveny tyto záruky?
Důvěřujeme třem renomovaným právním týmům, se kterými spolupracujeme. Záruky jsou ošetřeny ve vzorové smlouvě. Zajišťovací instituty, mezi které patří předkupní právo, zákaz zcizení a zatížení, zástavní právo, služebnost, smluvní pokuty atd., tvoří skupinu nástrojů, z nichž budou v rámci jednání nad konkrétní smlouvou aplikovány pouze některé. Záležet bude na zvyklostech městské části i možnostech developera z hlediska financování. Hlavní záruka má být ale vázána k pozemku. 


Inspirovali jste se příklady ze zahraničí?
Ano i ne. Máme k dispozici řadu zahraničních analýz, jmenoval bych například výzkumy zpracované pro Asociaci developerů, analýzy týmu profesora Karla Maiera z FA ČVUT v Praze, podklady IPR; konzultovali jsme teze a zahraniční zkušenosti s Eliškou Vejchodskou, která v těchto otázkách pomáhá Ministerstvu pro místní rozvoj ČR. Výsledek jsme stejně ale museli vytvářet na míru českému právnímu a správnímu prostředí.


Máte už nyní odezvy z jiných tuzemských měst?
V poslední době jsme intenzivně spolupracovali s velkými městy, jako jsou Brno, Ostrava, Plzeň a Liberec, a to v rámci vyčerpávajícího připomínkování nového stavebního zákona. Po finalizaci metodiky se chystáme na sérii workshopů, kam budeme zvát hosty z jiných měst. Jinak jsme v kontaktu také s bratislavskými kolegy, s nimiž sdílíme zkušenosti, a aktivně jsme si vyměňovali zkušenosti s Jihlavou.


Kdo je vaším hlavním partnerem při zpracovávání a projednávání metodiky?
Pokud pominu širší tým, který zahrnuje kolegy z magistrátu, Pražské developerské společnosti a IPR, je to Svaz městských částí hlavního města Prahy za radnice městských částí a Asociace developerů za investory. Dále se k podkladům vyjadřují Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí a další profesionálové v oboru oceňování staveb. Cílem procesu je maximální podpora rozumného rozvoje, který bohužel v tuto chvíli spočívá ve změnách územního plánu. Musíme docílit kompromisu v někdy i extrémních pohledech na věc, ale zdá se, že se dohodě blížíme. 


Dosud jsme se bavili o ekonomických přínosech. Dá se ale očekávat, že by nová pravidla změnila poměry ve městě ve smyslu orientace od extenzivního rozvoje k intenzivnímu?
Vymysleli jsme dvoutarifový výpočet, který je mnohem spravedlivější než dosavadní praxe. Skládá se ze dvou složek. Kapacitu pozemků odpovídající stavu územního plánu před jeho změnou ohodnocujeme částkou 700 korun za metr čtvereční. Druhou složkou je potom tarif za metry čtvereční, které budou změnou územního plánu umožněny navíc, kde se uplatňuje již zmíněná sazba 2 300 korun. Toto pojetí významně podporuje změny územního plánu na dosavadních zastavitelných plochách a brownfieldech, kde vycházejí nižší částky. Naopak v nových rozvojových plochách na okraji města, kde dosud platný plán zástavbu nepředpokládá, spadá vše do vyššího tarifu. Tato cesta tedy demotivuje k zabírání krajiny a naopak významně podporuje právě rozvoj v souvisle zastavěném území, primárně pak v brownfieldech. 


Mohl by být nový materiál katalyzátorem hlubší diskuze o území, v němž projekty vznikají?
Naše každodenní práce spočívá v neustálých jednáních mezi Prahou, městskými částmi, dalšími subjekty a investory. Za dobu, po kterou působí náš tým na magistrátu, vnímáme velký posun ve standardu projektů, které se nám dostávají na stůl, a to včetně kvality studií a řešení jejich vazeb na širší okolí. Zároveň v rámci metodiky výrazně akcentujeme i možnost započtení nefinančních plnění v podobě organizace urbanistické soutěže na zastavovací řešení lokality nebo architektonické soutěže na jednotlivé domy. Očekáváme, že zejména v případě velkých brownfieldů by tak mohla být podpořena práce profesionálních architektů, protože je i v zájmu investorů, aby byly dohody posíleny kvalitním řešením celé lokality. 


Kdy bude možné zhodnotit, zda je metodika úspěšná? 
Už nyní se na naši kancelář obracejí jednotliví investoři i městské části s požadavky na posouzení řady území optikou metodiky. Metodika tak pomáhá srovnávat požadavky a představy obou stran, a to ještě ani není oficiálně schválena. Zároveň je velký tlak na diskuzi o podobě záměrů a předkládání urbanistických studií. Výbor pro územní rozvoj, který pracuje napříč politickým spektrem, tak může posuzovat chystané projekty v nadstandardní podrobnosti. Obrovský kus práce v tomto smyslu odvádí právě předseda výboru územního rozvoje Petr Zeman. 
Tato praxe sice překračuje obvyklý rámec požadavků v úvodní fázi projektu, na druhou stranu je to nezbytné k získání podpory, aby se změna vůbec mohla rozeběhnout. Jedině tak lze záměry obhájit. Pokud bychom neměli mechanismus, jak podmínit konkrétní parametry už na začátku pořizování změny územního plánu, všechny velké nebo složité změny by dál ležely měsíce netknuté nebo by směřovaly k neschválení. Už teď máme více než dvacet změn, které se podařilo odblokovat. To v součtu představuje počet bytů v řádech desetitisíců. 
Do jaké míry tato práce pomohla rozvoji, ale nebude možné zhodnotit dříve než za deset let. Cílem však není úspěšnost metodiky. Cílem je vést investory a developery ke spravedlivé spolupráci s městem. Připomenout lidem, že developer je ten, kdo pro ně a pro jejich děti staví město, a že je s ním možná dohoda i v nesnadných situacích. Je neuvěřitelné, kolik máme dotčených orgánů hájících v procesu změn územního plánu řadu zájmů, ale žádný z nich není ustanoven k ochraně veřejného zájmu na bydlení, na rozvoji města. Úřady územního plánování, které by tento zájem měly sledovat, za něj reálně nenesou žádnou zodpovědnost. Tu musí nést jedině samospráva, tedy město. Jedině samospráva udělá dohodu v území.
Rozhovor proběhl v srpnu 2021 v Praze.

 

1 Metodika spolupodílu investorů do území – doporučená kontribuce při změně ÚP. Hlavní autor: Filip Foglar, spoluautor: Zdeněk Völfl.

 

Filip Foglar (*1990, Praha) je architekt, vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze s diplomovým projektem Pražský metropolitní region. Pracoval na Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy, je spoluautorem návrhu Metropolitního plánu, od roku 2011 působí v ateliéru Foglar architects se zaměřením na urbanismus, interiéry a rekonstrukce. V současnosti je vedoucím kanceláře I. náměstka primátora hl. m. Prahy Petra Hlaváčka pro oblast územního rozvoje a územního plánu.
Miroslav Šajtar (*1983, Havířov) je architekt. Od studií na Fakultě architektury ČVUT v Praze (2010) působí v projekčním ateliéru Architekti Headhand. V současnosti se na své alma mater také podílí na výuce studijního modulu Development.

Odešlete e-mailem zpět »


ERA21 vydává ERA Média, s. r. o.
Chleborádova 69/22, 619 00 Brno

Telefon: +420 530 500 801
E-mail: redakce@era21.cz
Projekt se v roce 2024 uskutečňuje za finanční podpory: Ministerstva kultury ČR, Nadace české architektury, Statutárního města Brna a Státního fondu kultury ČR.
Copyright ©2004-2024 ERA Média, s.r.o
Použití článků a fotografií nebo jejich částí je bez souhlasu vydavatele zakázáno.

Informace o cookies na této stránce

Abychom získali představu o tom, co rádi čtete, využíváme na webu soubory cookies, které zpracováváme podle zásad ochrany osobních údajů. Chcete-li nám dát vědět, co vás zajímá, udělte prosím souhlas se zpracováním všech typů cookies.

 

Nastavení cookies

Cookie soubory, které jsou použité na těchto stránkách jsou rozděleny do kategorií a níže si můžete zjistit o každé kategorii více a povolit nebo zamítnout některé nebo všechny z nich. Jakmile zakážete kategorie, které byly předtím povoleny, budou z vašeho prohlížeče odstraněny všechny soubory cookie přiřazené do této kategorie.