Tyrolská štace

Filip Landa

Začínám psát editorial a opět – pokolikáté už? – se mi k tématu vynořují osobní vzpomínky. Před jedenácti lety jsem s partou budoucích architektů vyrazil pěšky ze Salcburku na bienále architektury do Benátek. Byl jsem tehdy plný síly a zdolávání alpských hřebenů mi nedělalo problémy. Jde-li člověk pěšky, má spoustu času prožít jednotlivá místa do hloubky a všímat si věcí, které by při rychlejším pohybu nepostřehl. Co to jen bylo, co ve mně – kromě mocného měřítka horských scenerií a vysoké úrovně tamní stavební kultury – zanechalo svůj otisk? 
Laskavého čtenáře odkážu ke svému téměř tři roky starému editorialu k tématu Spojeni hranicí (viz ERA21 #01/2019), kde se o hranici zmiňuji jako o místu střetu dvou rozdílných vlivů, jež se můžou navzájem obohacovat. Jako dítěti Sudet je mi ono napětí blízké a možná jsem ho podvědomě vycítil i v oblasti italsko-rakouského hraničního pásma, které jsme se v tomto vydání rozhodli z celého alpského tématu vypíchnout. Dynamická historie regionu je příčinou dnes zcela přirozeného prolínání germánských a románských vlivů. Po staletích habsburské správy můžeme dokonce konstatovat, že má co do činění i s dějinami naší země. V kasárnách pevnosti Franzenfeste, fascinujícím způsobem rekonstruované architekty M. Schererem a W. Dietlem, jsou dodnes patrné nápisy českých vojáků. Brixen se coby jedno z nejodlehlejších měst rakousko-uherské monarchie stal místem konfinace nedávno 200letého Karla Havlíčka Borovského, který zde sepsal slavné Tyrolské elegie.
Administrativní hranici v našem časopise stíráme a nahlížíme na Tyrolsko jako na kulturní celek. Neděláme tak rozdíl mezi dnešním rakouským Tyrolskem a italským autonomním regionem Tridentsko – Horní Adiže, tedy Jižním Tyrolskem (formálně z pohledu dějin bychom ke zkoumané oblasti mohli přiřadit i Vorarlbersko, ale to by vydalo na samostatné číslo). Až na výjimky uvádíme německé varianty názvů obcí, protože němčina je mateřským jazykem pro většinu architektů publikovaných staveb. Na omezeném prostoru sice můžeme prezentovat pouhý zlomek z architektonického bohatství regionu, přesto i z něj je snad patrné, jak setkání mnoha vlivů dokáže přetavit bariéru velehor v rozhraní tvůrčí svobody se svébytnou stavební tradicí.

Filip Landa (*1984, Litoměřice) je architekt, editor, poutník, zakladatel regionálních platforem Liberec-Reichenberg.net a Litoměřice-Leitmeritz.net a od roku 2017 šéfredaktor časopisu ERA21. Vystudoval Fakultu umění a architektury TU v Liberci, absolvoval studijní a pracovní stáže v Belgii, Nizozemsku a USA. V současnosti působí v Českých Budějovicích a v Brně. V roce 2008 šel pěšky do Santiaga de Compostela a v létě roku 2010 podnikl v šestičlenné skupině studentů architektury zhruba 500 km dlouhou pěší pouť ze Salcburku do Benátek na 12. mezinárodní bienále architektury.