Nová základní škola doplňuje zástavbu srostlice obcí Psáry a Dolní Jirčany zatím spíše volně. Pozemek přiléhá k frekventované hlavní silnici na Prahu, a zatímco směrem na západ je z oken výhled do polí, veřejný prostor před hlavním vstupem ukončuje urbanistickou osu od dolnojirčanské návsi. Dvě podlouhlá křídla školy s nenápadným výrazem inspirovaným vesnickými hospodářskými staveními, která obsahují především učebny a administrativu, svírají v úhlu mezi sebou nižší kvádrovitý objekt jídelny a tělocvičen obložený dřevěnými lamelami. Výukové prostory jsou organizovány do klastrů po třech až čtyřech kmenových učebnách, klastry mají vždy vlastní barevnou identitu a přímý přístup do venkovního prostoru. Celý objekt je řešen jako energeticky pasivní s vlastním systémem sběru dešťové vody.

Varšava a Praha sdílejí osud hlavních měst i historii protkanou dopady plánovaného rozvoje. Liší se však jejich startovací pozice. Varšava byla téměř zničena během druhé světové války a dodnes se potácí s částečným hledáním vlastní identity. Silné rozvojové tlaky na hlavní město vedly k realizaci projektů, které městu přinesly administrativní distrikty, celé nové čtvrtě, nové problémy a výzvy. S těmi se částečně vypořádává Kancelář architektury a prostorového plánování hlavního města Varšavy (Biuro Architektury i Planowania Przestrzennego, BAiPP). O městě hovoříme s jeho hlavní architektkou Marlenou Happach.

Průmyslový areál na jihozápadním okraji Slavkova u Brna se v letošním roce rozrostl o další zelenou stavbu. Po experimentálním objektu LIKO-Noe, který slouží jako vývojové centrum společnosti zabývající se výrobou interiérových příček, montovaných hal a zelených prvků do staveb, zde byla zprovozněna nová výrobní hala LIKO-Vo, první „živá“ hala na světě. Koncept živých staveb je založen na přírodní tepelné stabilizaci, kterou zajišťují zelená střecha a fasáda, retenční jezírko a další technologie, díky nimž dokážou – na rozdíl od běžných halových objektů – chladit nejen samy sebe, ale také své okolí. Zelené plochy mají kromě zjevného estetického přínosu a schopnosti tepelné izolace i funkci kořenové čistírny odpadních vod, jež jsou přirozenou cestou vyčištěny a dále využity k závlaze. Výstavbou haly firma LIKO-S reaguje na současnou klimatickou situaci a snaží se inspirovat k ohleduplnosti k životnímu prostředí.

O prázdninách roku 1988 jsem při čekání na půlnoční vlak před varšavským Centrálním nádražím výhodně směnil české koruny za polské zloté. Největším zážitkem pro mne coby šestnáctiletého teenagera bylo to, že českou měnu koupil hned první kolemjdoucí. Centrálnímu nádraží, nejmodernější stavbě tehdejší Varšavy, jsem však velkou pozornost nevěnoval. Architektura mě zajímala pouze okrajově. Možná jsem zvedl oči ke špici Paláce vědy a kultury, nejvyšší zdejší stavbě postavené čistě ve stylu socialistického realismu...

Postdigitální situace popírá nejenom zažité představy o městě a architektuře, ale i disciplinární hranice – myšlenky z teorie médií, geologie či environmentálních studií se stávají klíčovými pro pochopení budoucnosti architektury ve vztahu k planetě i jednotlivcům. S finským teoretikem médií Jussim Parikkou jsme proto mluvili nejen o tom, co může postdigitální v architektuře znamenat, ale i o hluboké historii mediálních technologií, mimolidském aktérství v městském prostoru, politice korporací a digitálních platforem nebo roli architektury v antropocénu.