Jedním z domů, nad kterými architektonická bublina před skoro dvaceti lety notně óchala a áchala, byl takzvaný Slamák Petra Suskeho a jeho ateliéru SEA. Architektonický koncept „stohu slámy s deštníkem“ originálně kombinoval zemitost přírodní architektury s lehkostí high-tech konstrukce. Realizace se pak kolem poloviny nultých let stala vděčnou stálicí studentských rešerší i novinových článků všeho druhu.

Česká variace na Vilu nad vodopádem od Franka Lloyda Wrighta, kterou navrhli Markéta Cajthamlová a Lev Lauermann, možná nemá svůj vlastní vodopád, celkovým vyzněním ovšem slavný inspirační zdroj nezapře. Ve velkorysém plynoucím prostoru se střídají plochy světlého dřeva a cihel, za okny šumí chladný les a světlo pableskuje skrz koruny vysokých dubů.

„Když už jsem dům postavil, bral jsem ho částečně také jako svou prezentaci,“ říká Luděk Rýzner, majitel i autor v jedné osobě. Přitom nás nechává nahlédnout do jedné ze svých raných realizací, domu zvaného Plecháč, který původně nevznikal jako klasický rodinný dům, nýbrž jako prezentace ateliéru OK PLAN ARCHITECTS.

Jedna z nejčerstvějších architektonicky pozoruhodných mateřských škol u nás vznikla v létě 2022 v rozvojové obytné lokalitě Větrník v Říčanech u Prahy. Svým vnějším výrazem se bude mezi stávajícími i budoucími rodinnými domy rozhodně vymykat – do ulice nastavuje ještě svou střídmější bíle omítanou tvář, směrem do zahrady se ale rozevírá skupinou pestrobarevných pyramidovitých hmot, tzv. pagod. Interiéru pak vládne centrální vstupní hala s horním osvětlením a velkorysou hrací sítí přístupnou z ochozu ve druhém patře. Nepravidelné prostory zešikmených střech zevnitř tvoří skrýše, indiánská týpí osvětlená trojúhelníkovými okny. Tak se ve vnějším výrazu i členění interiéru zhmotnil záměr vybudovat prostor neinstitucionální, hravý a podporující kreativitu.

Chceme-li pochopit a dále rozvíjet rozmanitost v tvorbě životního prostředí, bude nutné znovu přehodnotit dialektický pohled na něj. Ne ve smyslu vytváření a zdůrazňování různých polarit, ale skrze naslouchání a rezonanci životodárného napětí mezi nimi. Tak jako je pro vitální ustálenost nezbytná občasná nestálost, je pro životaschopnou domestikaci podstatná určitá míra divočení. Napomáhá totiž otevření se jinakosti, jejíž přijetí nemusí znamenat ztrátu našich stávajících hodnot, ale může být zcela zásadním pro jejich opětovné podněcování a aktualizaci. Vede k překonávání antropocentrického pohledu na životní prostředí a dekolonizaci jeho následků ve prospěch nových ekologií vzájemného mezidruhového soužití.