Liam Young sám sebe označuje za technooptimistu a spekulativního architekta. Co tato pozice znamená a jaký vliv mají na architekturu a obecně na naše prostředí digitální technologie, umělá inteligence nebo sociální média, odhaluje v rozhovoru s Irenou Hradeckou.

Budova od architekta Františka Lýdie Gahury, otevřená rok po smrti Tomáše Bati, je nejhodnotnější památkou zlínského konstruktivismu a vrcholem fenoménu tzv. baťovské architektury. V padesátých letech 20. století byla přestavěna na koncertní sál a uměleckou galerii, čímž zcela zanikly její architektonické kvality a jméno Tomáše Bati mělo být vymazáno z paměti. Důsledná obnova původní podoby památníku, připravovaná dlouhých osmnáct let, znovu směřovala k jednoduchosti a redukci všeho postradatelného vybavení. Veškeré provozní, technické a servisní prvky a prostory jsou proto umístěny mimo budovu. Hlavním smyslem objektu je prožitek prostoru, světla, zastavení času a zklidnění. Vzhledem k památkové ochraně stavby byl při rekonstrukci kladen velký důraz na vlastní provedení prací a restaurátorské postupy.

Architektonické tvorbě je vlastní určitý kritický náhled, který směřuje kupředu i nazpátek. Přívlastek „postdigitální“ odkazuje k právě takové reflexi v situaci, kdy se nedílnou součástí navrhování, realizace i užívání staly výpočetní nástroje.

Termín „postdigitální“ odkazuje k dnešní zdánlivě nepřehledné situaci vzniklé dopadem komputerizace a digitalizace na většinu lidských činností. Postdigitální nepředstavuje antitezi k digitálnímu, jakou bylo postmoderní k modernímu, a není ani jeho zřeknutím se a návratem k analogovému. Je poučeným (kritickým) a tvořivým pokračováním digitálního v hybridním prostoru spolupráce mezi strojovým a lidským, digitálním a analogovým, komunikačním a materiálním, globálním a lokálním, generickým a specifickým, vysokým a nízkým, vyspělým a rozvojovým, průmyslově vyráběným a DIY...

Již od roku 2017 se v médiích objevuje záměr postavit na okraji Prahy nový komplex a přestěhovat do něj část státních institucí, které nyní sídlí v centru. Z výroků premiéra a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se zdá, že by mělo jít o neproblematické manažerské rozhodnutí, které navíc prospěje cílové lokalitě. Momentálně panují nejasnosti nad umístěním i většinou konkrétních parametrů. Už teď je však jasně patrná depolitizace celého problému skrze důraz na ekonomickou efektivitu a podobnost koncepce s univerzitními a korporátními kampusy na okrajích měst.