„Tak co, Adél, jak začneme?“
„No já si myslím, že tohle číslo je takovej unikát.“
„V čem?“
„Svlíkly jsme architekturu donaha. Sebe vlastně taky.“
„Jaký to pro tebe je, být svlečená?“
„Teď už dobrý, ale na začátku nic moc. Co na to řeknou ostatní? Není to moc? Nebo málo? Mám u toho i tančit, aby se to líbilo?“
„Já myslím, že jsme tančily málo…“

Haly u dálnice mají své příběhy. Případové studie ze tří koutů České republiky představují ztělesnění globálního logistického systému v lokálním kontextu naší krajiny a v její každodennosti. Ambicí není zprostředkovat úplný a jasný, ani zcela objektivní obraz, ale skrze krátké příběhy zaznamenat a předat konkrétní zkušenosti lidí, kteří v těchto oblastech žijí a jsou s výstavbou skladů konfrontováni. První příběh Nová Hospoda je exkurzem do historie k optimistickým počátkům plánování logistických center v Česku. Druhý příběh Krásný Les je ukázkou toho, že se záměry výstavby obrovských hal nevyhýbají ani přírodně a kulturně hodnotným lokalitám. Kapitola Koridor D8 popisuje, jak se občanský vzdor proti halám podél dálnice postupně mění v konstruktivní koordinaci a koncepční plánování v širším měřítku. Příběhy pak volně doplňuje rozhovor s místostarostou obce Odolena Voda, architektem Tomášem Lohniským, na téma skladování a územní plánování.

Logistická centra zabírají zemi jaksi více než jiná výstavba, především proto, že mimo toto „zabírání“ nedělá jejich architektura mnoho jiného. Přestože jsou problematická sama o sobě, nabízejí především vhled do toho, jak obecně přetváříme „přírodní“ zemědělskou půdu jinými „umělými“ povrchy. V kontextu změny klimatu, ke které jak logistika, tak zemědělství výrazně přispívají, se ale zdánlivá jasnost hranice mezi přírodním a umělým světem ztrácí.

Architektura veřejných staveb a způsob zadávání veřejných zakázek na projektové práce je velké a veřejnými zadavateli často bohužel opomíjené téma. Ti většinou příliš nerozlišují mezi výběrovým řízením na dodávku spotřebního materiálu a komplexní dodávku služeb. Přitom způsob výběru architekta a jeho honorář mají naprosto zásadní význam pro kvalitu projektu, podle kterého se stavba později realizuje. U velkých zakázek, jejichž investice se pohybuje ve stovkách milionů korun, by soutěž o návrh měla být standardem a toto doporučení obsahuje i vládou schválená Politika architektury a stavební kultury ČR. Naopak u zakázek malého rozsahu mimo režim zákona o zadávání veřejných zakázek pak lze využít i další postupy, které se principům soutěže alespoň blíží.

V letech 1993–2019 bylo vypsáno celkem 632 architektonických soutěží s doložkou regulérnosti. Před sedmi lety provedl časopis ERA21 analýzu soutěží za období 1993–2012 na základě tehdy dostupných dat. Nyní předkládáme aktualizovanou a podrobnější analýzu vycházející z databáze, kterou od roku 2014 spravuje platforma CBArchitektura. Data jsou získávána z veřejně dostupných zdrojů, jako jsou Věstník veřejných zakázek a Registr smluv, a komunikací s jednotlivými aktéry. Historická data vycházejí z dobových odborných periodik a archivu pracovní skupiny pro soutěže ČKA. Z porovnání obou analýz vyplývá, že počet každoročně vypisovaných soutěží v posledních letech roste. Přesto je soutěží stále málo – jejich prostřednictvím se zadávají v průměru jen asi 2 % stavebních zakázek v ČR.