Ve své nejnovější knize X-Ray Architecture (Rentgenová architektura) zkoumá historička a teoretička Beatriz Colomina vazby mezi architekturou a nemocí. Publikace se zabývá nejen specifickým vztahem mezi tuberkulózou a vývojem a rozšířením modernistické architektury, ale také otázkou, jaký vliv měly na architektonický výraz dobové patologie počátku 20. století včetně traumat z první světové války, industrializace a v neposlední řadě i technologické objevy v medicínské diagnostice a praxi.

Po letech strávených pečlivým archeologickým výzkumem a restaurátorskými a sanačními pracemi se v loňském roce povedlo dokončit rekonstrukci zříceniny hradu Helfštýn, stojícího na skalnatém ostrohu nad městečkem Týn nad Bečvou na Olomoucku. Ovšem nekonalo se zde žádné „re-konstruování“ v klasickém slova smyslu ani romantické historizující dostavování, kdysi tak oblíbené zejména u hradních památek. Většina provedených změn, třeba zajišťovací pilotáže, ztužení koruny zdiva či restaurování dochovaných omítek, zůstane pro běžného návštěvníka neviditelná. Nápadným soudobým vstupem bylo pouze zastřešení části paláce skleněnými plochými střechami a vložení prohlídkové trasy, řešené jako chodníky z leštěného betonu a cortenové lávky.

Od první třetiny 20. století nebyl vztah mezi architekturou a zdravím dotazován častěji než v posledním roce. Řada architektů a teoretiků reagovala na pandemický šok přednesením nejrůznějších úvah, jak tato zkušenost ovlivní podobu měst nebo dispozic interiérů, jaká témata se v navrhování dostanou do popředí a kterým je naopak odzvoněno. Hojně diskutovanou se pochopitelně stala otázka velkoprostorových kanceláří (nenáviděných i bez pandemie), méně se již mluvilo a psalo o klíčových stavbách – nemocnicích. 

S lisabonskou architektkou českého původu a pražským architektem portugalského původu se pokusíme poodhalit krásnou a tajemnou portugalskou architekturu. Připomeneme přírodní a politické dějinné události a jejich současný dopad, navštívíme školy v Portu i v Lisabonu a jejich nejvýraznější osobnosti a nakonec se zamyslíme nad úlohou architektury a postavením profese ve společnosti.

Místo stavby kostela blahoslavené Marie Restituty leží v jádrové oblasti brněnského sídliště Lesná. Zástavbu zde tvoří vysoké, převážně deskové panelové domy. Kostel nemůže konkurovat okolním stavbám svou velikostí, proto je výrazově jednoduchý, geometricky elementární a čitelný. Tím se vymyká okolním bytovým blokům a vytváří dominantu jiné úrovně. Urbanistické řešení vychází z širšího kontextu jednoduchých linií a logiky sídliště a z danosti nejbližšího okolí, především z již stojící budovy duchovního centra. Kostel je postaven na půdorysu kruhu – odvěkém symbolu nebe a věčnosti. Nebe se zpětně odráží v barevném prstencovém okně, které stavbu obepíná pod střechou a přivádí duhově zbarvené přirozené světlo do interiéru.