Památkově chráněný areál bývalého pivovaru v podkrkonošské obci Rudník začíná ožívat díky poměrně ambiciózním plánům architekta Josefa Smutného. Jeho ateliér ilex design plní roli investora, architekta a správce areálu zároveň. Navazuje na jiné příklady architektů, kteří se rozhodli vložit své finance i energii do záchrany průmyslového dědictví, ať už jde o Pavla a Janu Prouzovy v případě pivovaru v Lobči, anebo Patrika a Andreu Hoffmanovy v případě areálu bývalých šroubáren v Libčicích nad Vltavou. V rozhovoru s Josefem Smutným jsme se ptali na jeho motivace a vize, ale například i na negativní zkušenosti s výkonem orgánů památkové péče a s tím spojenými možnostmi financování záchrany a obnovy zchátralého pivovaru.

Vizuální smog – zejména ten, který vytváří reklamní značení obchodů v parteru ulic a náměstí – je typicky lokální problém. Jako s lokálním problémem by si s ním měly umět poradit zejména radnice českých měst. Jenže jak jsou k tomu legislativně vybaveny? A jak boj proti vizuálnímu smogu probíhá v praxi? Následující řádky jsou záznamem snahy zkrotit reklamní džungli v historickém jádru hlavního města.

Na začátku byla úspěšná diplomová práce na téma Grafický design ve veřejném prostoru, jejíž součástí byla také mapa vizuálního smogu (viz ERA21 #03/2018). Ani po pěti letech toto téma grafičku Veroniku Rút Fullerovou neopustilo. Věnuje se osvětě, stála u zrodu několika manuálů, spolupracuje s městy i firmami a poskytuje jim konzultace v oblasti vizuální komunikace. V rozhovoru pro ERA21 objasňuje, jak může vizuální identita ovlivnit úspěšnost firmy, jaké dopady na naši psychiku může mít estetická úroveň prostředí, v němž se pohybujeme, a co dělat pro zlepšení současného stavu veřejného prostoru.

V rámci článku o budově Vinařství Lahofer jsme kromě dvou nezávislých recenzí publikovali také rozhovor s autory stavby Ondřejem Chybíkem a Michalem Krištofem. Nyní ho přinášíme v plném znění i pro čtenáře našeho webu. 

Budova reprezentativního sídla Vinařství Lahofer je zakomponována do znojemské krajiny poseté vinohrady. Slouží zároveň jako výrobna, prostor pro návštěvníky i administrativní zázemí společnosti. Hlavní myšlenkou architektonického ztvárnění je motiv vinných řádků, který se přenáší dovnitř budovy v podobě konstrukčního systému. Architekti ke spolupráci přizvali umělce Patrika Hábla, který na betonové klenby aplikoval své malířské dílo. Veřejnou funkci budovy podtrhuje venkovní amfiteátr, jejž je možné využít pro pořádání společenských akcí. Na návštěvnické centrum navazují kanceláře pro vedení firmy a zaměstnance vinařství. V průsečíku návštěvnické a administrativní části se nachází vstup do výroby rozdělené do dvou samostatných hmot.