Typickým zástupcem veřejného sektoru, ve kterém probíhá společensky významná stavební činnost, jsou vysoké školy. Když jsme před sedmi lety uspořádali anketu, kde jsme se ptali zástupců vybraných univerzit na názor na architektonické soutěže, setkali jsme se převážně s negativním postojem zdůvodněným finanční a časově-organizační náročností soutěží a (domnělým) rozporem soutěžního řádu ČKA s tehdy platným zákonem o veřejných zakázkách. V té době akademické instituce soutěže až na výjimky nevypisovaly. V posledních letech se situace částečně změnila, některé školy soutěže o návrh zorganizovaly, ale rozpaky nad jejich účelností leckde zůstaly.

V souvislosti s aktuálně připravovaným Dnem architektury se vracíme do loňského roku a zveřejňujeme přepis diskuze Svobodná architektura? 30 let architektury v Čechách. Národní galerie Praha u příležitosti Dne architektury 2019 pozvala k diskusi architekty, teoretiky, historiky a aktivisty, aby vzájemně konfrontovali své pohledy na vývoj architektury po roce 1989. Tématem byly možnosti a hranice svobody, hlavní pozitiva a hlavní negativa uplynulého vývoje. Cílem nebylo plné zhodnocení, spíše vytyčení hranic a extrémů. Ve středu zájmu stály změněné politicko-společenské podmínky pro architektonickou tvorbu i otázka, jak do budoucna zajistit prostředí pro českou architekturu, aby se prosadila v evropském měřítku. Diskuse usilovala o diverzifikovaný, multigenerační pohled, dvou až tří různých věkových kategorií a zastoupení žen – architektek.

Každý architekt a každá architektka znají specifika své praxe. Přesto dosud neexistovala žádná data, která by potvrdila sdílené oborové zkušenosti týkající se aktuálních pracovních podmínek v České republice. V reakci na reportáž radia Wave s názvem Mladí architekti pracují za mizerné peníze bez smlouvy. Jaká je odvrácená strana prestižního oboru? jsme se z vlastní iniciativy rozhodli tuto situaci důkladněji zmapovat v interdisciplinárním týmu. Výzkumná zpráva je vyčerpávajícím přehledem výsledků naší snahy. Přinášíme průzkum pracovních podmínek architektů a architektek ve věku 22–35 let, kteří již dokončili své vzdělání a pracují v České republice. Skutečnost, že jsme získali 1 221 platných odpovědí, dokazuje, o jak aktuální téma se jedná.

Statistika má, jak známo, cenné údaje. Jemné odstíny skutečného života se ale obtížně škatulkují do grafů a tabulek. Abychom porozuměli problematice v celé šíři, potřebujeme obojí: tvrdá data i osobní příběhy. K rozhovorům jsme oslovili devět respondentů průzkumu pracovních podmínek. Záměrem bylo vytvořit pestrou paletu životních cest a zkušeností, proto vám představujeme architektky a architekty na rodičovské dovolené, s vlastní kanceláří, ve švarcsystému, zaměstnané i takové, kteří šli vlastní cestou a již téměř opustili obor nebo se za výdělkem přesunuli do zahraničí. V poslední části představujeme Barboru Kudelovou a Lukáše Makovského.

Statistika má, jak známo, cenné údaje. Jemné odstíny skutečného života se ale obtížně škatulkují do grafů a tabulek. Abychom porozuměli problematice v celé šíři, potřebujeme obojí: tvrdá data i osobní příběhy. K rozhovorům jsme oslovili devět respondentů průzkumu pracovních podmínek. Záměrem bylo vytvořit pestrou paletu životních cest a zkušeností, proto vám představujeme architektky a architekty na rodičovské dovolené, s vlastní kanceláří, ve švarcsystému, zaměstnané i takové, kteří šli vlastní cestou a již téměř opustili obor nebo se za výdělkem přesunuli do zahraničí. Ve třetí části představujeme Jana Pelčíka a Pavlu Neradovou.