Geografie architektury mívá tendenci vycházet z klišé a ani v případě Belgie se tomu nelze ubránit. Celá Belgie je jedním velkým klišé, v němž lidé stavějí a žijí, aniž by nad tím hlouběji přemýšleli. Dnes dělají věci takto, zítra zase jinak, je-li to potřeba; své životy a názory si nenechají ničím narušit a jen tak něco je nerozhází. Slavný boloňský historik Carlo Ginzburg navštívil před několika lety Lovaň. Jeho fascinace dosud nedefinovanými okrajovými fenomény přirozeně svedla řeč k současné belgické architektuře.

Nový břežanský hřbitov je ojedinělou realizací svého druhu, kterou lze nazvat krajinářským parkem se hřbitovem nebo hřbitovem v krajinářském parku. Není solitérem, nýbrž je součástí komponované krajiny navazující na obec a Břežanské údolí. Koncept reaguje na historické osídlení Dolních Břežan od Keltů přes Slovany až po křesťanství. Základní kompozici tvoří lipová alej ve tvaru kříže, uprostřed se čtyřmi duby, posvátnými stromy Keltů. Střed je lemován kruhovými kamennými zdmi doplněnými tvarovanými habrovými stěnami. Kompozice odkazuje na symboliku slunečního (keltského) kříže jako jednoho z nejstarších symbolů naší civilizace.

V posledních týdnech proběhla téměř všemi českými médii kauza zateplení budovy základní školy v Kamenných Žehrovicích. Výsledek rekonstrukce vzedmul vlnu pobouření, výsměchu a nenávistných komentářů. Starostka obce byla překvapena, že se k tématu vyjadřují lidé odjinud a především profesí architekti. Pod nečekaným tlakem mluvila o mediální kampani. Média řešila historickou hodnotu objektu, smysl zateplování, výraznou barevnost...

Města se stávají stále větším a komplexnějším technologickým systémem, který je protkán stále hustější a sofistikovanější soustavou energetických, dopravních a komunikačních sítí. Bez nadsázky by se dalo říci, že ještě jednou tolik, co vidíme nad zemí, se nachází pod ní – kolektory, produktovody, kanalizační sběrače, rozvodné sítě, optické datové kabely – a k nim dále přidružené a často na periferiích skryté pozemní objekty elektráren, vodáren, čistíren odpadních vod, spaloven odpadu, výtopen, technických dvorů, anténních vysílačů nebo řídicích center.

Před jedenácti lety publikoval časopis ERA21 (#01/2006) citaci z mého eseje Pět kritických horizontů pro učitele architektury ve věku rozptýlení. V tomto eseji jsem vyjádřil myšlenku, že model vzdělávání architektů formou ateliéru je vystaven různým rozptylujícím vlivům, které buď zpochybní model samotný, nebo povedou ke vzniku modelů nových. Tehdy jsem byl přesvědčen, že rozptylující vlivy narostly a výrazně oslabily efektivitu moderního a postmoderního ateliérového modelu – a dnes jsem o tom přesvědčen tím více. V minulosti tento model závisel na mistrech, kteří poněkud tajemně sdíleli své metody se snaživými učedníky.