O železnodrahách a jich nevyhnutelné potřebnosti v Evropě

Jan Evangelista Purkyně

Hodlajíce psáti o všeobecných následcích a o důležitosti železnodrah, náleží především na pravé stanoviště se postaviti, a předběžně v mysli sobě představiti, že již skutečně přítomen jest ten stav, v němž značnější místa evropského obchodu jimi spojena budou. Nejde tu o vzdálenost anebo blízkost této doby, ale o to, zdali z takových ve světě proměn výhody takové vzniknou, aby se zdálo potřebné k založení jich se přičiniti. Já tvrdím, že ano! – Povaha nejbytečnější železnodrah jest: zkrácení prostoru pro obchod, zkrácení času, zvýšení síly v rozvážení tovarů, spolu se značným snížením výdatků za převoz.

(...)

Přidržím se jenom následujících tří austředí, jenžto již při nejkratších železnodrahách patrné jsou, a u větších rostoucí by měrou se vyjevily. Jsouť zvláště:
Předně: Proměna půd a rolí podle povahy železnodrah v ohledu na osady.
Za druhé: Zvýšení a oživení činnosti ducha lidského, jenž by tím vůbec se zpravilo, a následujej z toho měšťanská zřízení.
Za třetí: Vliv železnodrah na obecný život národův a státův, a povážení jich co základu hlavní doby vyvinutí se nejmocnějších duchovních pohybů našich časův.

Jan Evangelista Purkyně (1787–1869) byl český fyziolog, biolog, básník a filozof, spoluzakladatel cytologie. Přestože patřil k nejvšestrannějším učencům naší historie, se železniční dopravou ho jeho životopisci nespojují. Přitom právě on uveřejnil v roce 1839, kdy železnice měla u nás více nepřátel než obdivovatelů, v Časopise Českého museum (1839, 13. ročník, č. 1 a 2) příspěvek O železnodrahách a jich nevyhnutelné potřebnosti v Evropě. Ve skutečnosti šlo o komentovaný překlad článku německého žurnalisty, romanopisce a libretisty Ludwiga Rellstaba (1799–1860), který obhajoval stavbu lipsko-drážďanské železnice.