Ateliérová výuka v době roztržitosti

Frank Weiner

V krátkém experimentu nazvaném architektonické vzdělávání se musíme ptát: Jak dlouho ještě vydrží ateliérový model? Otázka se týká přímo podstaty naší činnosti. Při pomyšlení na ateliér má člověk tušení konce. Od pozdních šedesátých a raných sedmdesátých let, kdy byl tento výukový model vynalezen a kdy byl na vrcholu rozkvětu, do situace zasáhly mnohé vlivy. Přesto dnes stále tvrdohlavě a bezmyšlenkovitě pokračujeme v této „nové” tradici. O ateliéru uvažujeme jako o centru architektonického vzdělávání. Je však dále udržitelné? Kolik podmínek se v architektonickém vzdělávání změnilo od doby, kdy byl tento postoj formulován? Je možné dnes najít jiný přístup, který by lépe vyhovoval okolnostem, s nimiž se dnes musíme vyrovnávat?

Kvalita výuky ateliéru závisí na co nejmenší míře rozptýlení. V dnešní době však míra rozptýlení a jeho prostředky dosáhly takového extrému, že je existence ateliérového modelu zpochybněna.

Bez téměř klášterních podmínek a autonomní, nezaujaté reflexe je prostor ateliéru nefunkční. Vezmeme-li v potaz, že i zdánlivě neškodná věc jako vyzvánějící mobilní telefon může zničit atmosféru kontemplace a tvorby, kterou si ateliér udržuje, uvědomíme si křehkost tohoto modelu. Když je ateliér zamořen rozptylujícími vlivy, je jeho posvátnost narušena a během chvilky je zmařena i značná snaha potřebná k udržení jeho životaschopnosti. Na ateliérovou výuku dále působí také narůstající posun směrem k osobnímu a soukromému. Sluchátka a přístup k internetu umožňují studentům unikat do svých soukromých světů a ponechávají jim jen málo smyslu pro debatu a autentické pracovní prostředí. Vzhledem k těmto tendencím je potřeba najít nový přístup a alternativu k současnému ateliérovému modelu. Nové modely budou přinejlepším částečné a neúplné, ale stojí za to je vytvořit. Jak mohou školy co nejlépe obývat prostory, jež mají k dispozici? Navrhneme-li „eliminovat” ateliér, jak ho budeme vyučovat – a jak co nejlépe využijeme prostory, které původně sloužily k ateliérové výuce?

Úryvek z eseje Pět kritických horizontů pro učitele architektury ve věku rozptýlení (Five Critical Horizons for Architectural Educators in an Age of Distraction), jehož jiná citace se objevila v editorialu časopisu ERA21 #01/2006, byl odměněn první cenou Evropské asociace pro architektonické vzdělávání (EAAE) za roky 2003–2005. V originálním znění je dostupný z: http://archdesign.vt.edu/faculty/pdf/Weiner-EAAE-Essay.pdf.