Architektura a divokost. Editorial ERA21 #02/2023

Jakub Kopec

Toto číslo časopisu mělo být původně zaměřeno na zoologické zahrady. Různé podněty, shrnuté v úvodním textu (rubrika východiska), však přesunuly naše pole zájmu mimo tato místa světské zábavy z nahlížení do omezených zvířecích výběhů. Pomyslné stírání hranic mezi lidmi a divokými zvířaty překročilo oblíbená celoskleněná rozhraní zoologických expozic. Zvířata se ocitla na svobodě, ve svých přirozených teritoriích, která se vlivem působení člověka významně ztenčila. Obsah čísla hledá možnosti, jak je znovu alespoň částečně rozšířit, a to nejen fyzicky, ale i významově. Snaží se o emancipaci z podřízenosti antropocentrickému pohledu na životní prostředí, o objevování nových ekologií vzájemného mezidruhového soužití. Ukazuje, že znovudivočení nemusí nutně vyústit v regresi, ale může podnítit fascinující transgresi.
Teoreticko-kritické pozadí časopisu zahrnuje Prolegomenu k novému urbanismu, jíž Sanford Kwinter vyzývá architekt(k)y k odkrývání a práci s návrhovými algoritmy odvozenými z dynamických aspektů prostředí. Rozhovor s Ninou-Marií Lister poodhaluje problematiku interdisciplinárního plánování krajinné infrastruktury pro různé živočišné druhy. Příspěvek Richarda Wellera zdůvodňuje návrh Světového parku, propojujícího chráněné oblasti a biokoridory v planetárním měřítku. Hana Lesáková reviduje architektonicky a výtvarně pojaté intervence pro zvířata, které v posledních letech vznikaly v různých městských kontextech. Ivana Rumanová a Peter

Szalay nahlížejí dvojí divočení bratislavského Lida, z nichž první spontánně vytváří přírodní bohatství v blízkosti městského centra a druhé usiluje o developerské naplnění komerčního potenciálu tohoto území. Text Borbály Soós představuje východiska práce avantgardního umělce a environmentalisty Petera Bartoše, který amatérsky šlechtil holuby a zajímal se o reintrodukci karpatských huculů do prostředí, z něhož vymizeli. Výběr realizací a projektů se prolíná s výše uvedenými texty. Ilustruje péči o rozmanitá prostředí a možnosti citlivého rozvíjení jejich hybridních ekologií. Fotografická série Untitled (Good Times, Bad Times) zachycuje holubí adaptabilitu na hodinách vídeňského západního nádraží, ukrajujících pomyslný čas odvratitelnosti probíhajících globálních krizí. Bukolická architektura pavilonu z cihelných kleneb v indickém Peermade transformuje topografii terénu v nenápadné útočiště pro volně se pasoucí dobytek. Projekt Prostory krajiny navrhuje hybrid mezi architekturou a krajinou, v němž jsou architektonické elementy vyňaty z jejich tradičních hierarchií a nově uspořádány v logice nespoutané přírody. Oceněné projekty z celosvětové soutěže pro č asopis LA+ CREATURE usilují o dekolonizaci urbánního prostředí ve prospěch nejrozmanitějších tvorů. Malá divočina v Ostdorfu představuje drobné intervence doprovázející zpřístupnění části krajiny, která byla ponechána napospas divočení. Realizace Ca’n terra na Menorce po vzoru Rudofským mapovaných nativních architektur zabydluje postindustriální jeskyni vytěženého lomu.

Jakub Kopec (*1983, Ostrava) je architekt, dlouholetý člen redakční rady časopisu ERA21. Provozuje architektonickou praxi n-1. Věnuje se také editorské činnosti a kurátorování různých výstavních, přednáškových a vzdělávacích projektů. Je členem spolku 4AM/Fórum pro architekturu a média a zakladatelem stejnojmenného vydavatelství. Působil jako vedoucí Ateliéru urbánních strategií na katedře architektonické tvorby VŠVU v Bratislavě a jako šéfredaktor časopisu ARCH. Je (spolu)autorem mnoha dočasných instalací i „trvalých“ staveb, za projekty Nového parku v Leopoldově a Neformálních mo(nu)mentů v Petržalce obdržel ocenění CE ZA AR 2019 a 2021 v kategorii Exteriér. www.n-1.cz