Architektura umožňuje překročit hranice, kontinenty a kultury

Také v devátém ročníku studentské soutěže Kaplicky Internship se studenti a studentky tuzemských škol architektury ucházeli o možnost vycestovat na tříměsíční zahraniční stáž. Tu letošní poskytne berlínská kancelář architekta Oleho Scheerena, s nímž jsme při té příležitosti pořídili krátký rozhovor.

Letošní vítězka Anna Jelínková pojede na stáž do vašeho studia. Proč jste se vlastně rozhodl být součástí Kaplicky Internship?

Podílet se na vzdělávání a podpoře nové generace architektů, nad rámec své vlastní architektonické praxe, vnímám jako lákavé a důležité poslání. Deyan Sudjic, který stál u zrodu soutěže, se mnou před dvěma lety spolupracoval na naší výstavě. Tuto příležitost mi během našich diskuzí zmínil a já ji rád přijal.

Měl jste své vlastní rané pracovní zkušenosti nebo stáže, které pro vás byly osobně důležité, když jste s architekturou začínal?

Mé první zkušenosti v oboru mi umožnily vyzkoušet různé aspekty naší profese a sehrály skutečně zásadní roli při utváření mé další cesty. O architekturu jsem se zajímal už na střední škole. Právě tam se odehrály ty nejpůsobivější okamžiky. Stěžejní zkušeností pak byla má práce s Remem Koolhaasem v Rotterdamu, to mi bylo 24. Tam jsem začal chápat a využívat potenciál architektonické profese. Dlouhodobá spolupráce nakonec vyústila v pozici partnera v kanceláři OMA. Tato zkušenost mi přinesla cenné poznatky pro mé pokračující studium a rozvoj vztahu k architektuře.

Jak vnímáte vítězný projekt letošního ročníku Kaplicky Internship? Jaké jsou jeho silné a slabé stránky?

Projekt „Naše cizí místa“ jsme vybrali jako vítězný, protože je velmi relevantní k řešení výzev současných měst. Jednou z těchto otázek je, jak znovu využít nevyužité prostory namísto bourání stávajících budov nebo rozšiřování zástavby za hranice města. Projekt Anny Jelínkové kreativním způsobem reinterpretuje a znovu využívá stávající prostor. Za druhé, projekt propaguje flexibilitu staveb a jejich schopnost sloužit do budoucna více funkcím. Dosahuje toho vytvořením konstrukce a prostoru, které lze přizpůsobovat různým účelům. Tento aspekt je zásadní z hlediska udržitelnosti – zdůrazňuje nutnost zohlednit nejen energetickou bilanci, ale také budoucí flexibilitu a odolnost budov. Cílem je zajistit jejich dlouhou životnost bez nutnosti velkých zásahů. Realitu dnešní architektonické praxe často charakterizuje nepřetržitý cyklus výstavby a demolice, ne nutně celých budov, ale interiérů a konfigurací. Místo toho bychom se měli zaměřit na výstavbu budov, které jsou ze své podstaty flexibilní a do budoucna připravené na mnoho možností využití. Anna navíc zpracovala důležité téma, totiž možnost pozvání obyvatel domu, aby se zapojili do širšího diskurzu o kolektivním vědomí v budově. Je to výzva vnímat veřejný prostor prostřednictvím architektonických intervencí jako součást společného potenciálu.

Vaše přednáška u příležitosti vyhlášení výsledků Kaplicky Internship se nazývala Form Follows Fiction neboli Forma následuje fikci. Co tento název znamená a proč je pro vás důležitý?

Fikcí nemám na mysli fikci ve smyslu sci-fi, ale hypotézu reality – reality příběhů, narativů a životů lidí v těchto budovách. Architektura je o životě a prostorách, kde se život odehrává, ne o pouhé formě nebo vystavěné hmotě. Když se zabýváme narativy v architektuře, mluvíme také o zážitcích, emocích a vzpomínkách, které architektura vytváří. Pro mě jde o důležitý nástroj v procesu navrhování – vymýšlením a navrhováním jednotlivých prostorů vlastně vytváříme jejich scénáře. To nám umožňuje klást si důležité otázky, jako například jaké tvoříme kvality pro uživatele těchto prostor.

Jaké vnímáte hlavní rozdíly mezi navrhováním a stavěním budov v Asii a v Evropě? Jakými konkrétními způsoby čerpáte inspiraci z místních architektonických tradic při navrhování v Asii, Evropě či Americe?

Architektura je vždy specifická pro dané místo a vychází z kontextu. Nedržíme se jednotného, univerzálního jazyka, který bychom aplikovali bez ohledu na místo. Zatímco naše práce ztělesňuje základní hodnoty, architektura pro nás představuje příležitost překročit hranice, kontinenty a kultury. Nereagujeme však pouze na stávající podmínky místa; aktivně zkoumáme a zpochybňujeme dané situace a do každého kontextu vnášíme nové podněty a inspirace. Architektura se stává nejen dynamickou souhrou mezi kontinuitou a tradicí, ale i radikální transformací a novými impulzy.

Rozhovor proběhl v lednu 2024.

Ole Scheeren (*1971, Karlsruhe, DE) studoval architekturu na Technologickém institutu v Karlsruhe (KIT), EPFL v Lausanne a na AA v Londýně. Byl dlouhodobým spolupracovníkem OMA a později ředitelem poboček v Hongkongu a Pekingu, kde vedl například projekt budovy Čínské ústřední televize (2012). V roce 2010 založil vlastní kancelář Büro Ole Scheeren s pobočkami v Hongkongu, Pekingu, Bangkoku, New Yorku, Londýně a Berlíně. Kancelář pracuje na projektech po celém světě, zmínit můžeme například sídlo technologické společnosti ZTE v Šen-čenu, které je aktuálně ve výstavbě. www.buro-os.com